Anthony

Z množství podobných dokumentů k tomuto tématu, které jsem viděl, jeden z těch zajímavějších - potěší absence mluvících hlav (žádní historici, pamětníci - jen archivní záběry). Zcela nevhodná je doprovodná hudba.

děsivé...

Spíše než přímo tématika zombie je pro mě zajímavý motiv "šíření nákazy" či "virus ohrožující lidstvo". Přes obrovské problémy při natáčení vznikl nakonec nad očekávání velmi podařený film. Moc se mi líbil úvod a pak hlavně celá jeruzalémská sekvence - zde se podařilo navodit rychlost šíření nemoci a zoufalost utíkajících, scéna má výborný rytmus. Výborné jsou ale i další části - letadlo, projížďka na kolech. Zajímavě a funkčně se střídají panoramatické přehledné velkozáběry a akční chaos zblízka. Mnoho lidí zde má problém se závěrem filmu, kde se prudce změní tempo, prostředí i styl vyprávění. Film obecně v důsledku chaosu při natáčení chvílemi celkem radikálně střídá styl. Já s tím ale kupodivu neměl problém, i ten závěr jsem si užil, i když varianta masové scény v Moskvě by byla ještě dokonalejší. Pitt výborný a skvělá hudba Marca Beltramiho.

Miluju tématiku vesmíru obecně, dokázal bych se dvě hodiny dívat jen na samotné záběry z ISS na Zemi, takže když jsem viděl první trailery na Gravitaci, nemohl jsem se dočkat. A výsledek? Gravitace je pro mě jeden z nejopojnějších filmových zážitků, které jsem za poslední dobu v kině zažil. Dokonale promyšlená vizuální podoba - dlouhé záběry kamery, v nichž se jednotlivé objekty a postavy objevují a mizí s precizností, která není běžně k vidění. Moc se mi líbila i práce se zvukem, který v podstatě chybí, protože se ve vesmíru nemůže šířit, vzdáleně je občas přítomen, když postavy cítí vibrace. Kromě toho, že jsem si užíval vesmírné záběry, dokonalou akci a zoufalou snahu přežít, působila na mě i ta emocionální stránka, kterou tady většina lidí označuje za slabou stránku - tedy hlavně onen motiv hledání smyslu života po ztrátě dcery.

Zajímavě podaná biografie jedné významné osobnosti a zároveň jedné významné instituce v USA. Zajímavá je především kombinace vyprávění o Hooverovi a vyprávění Hoovera o sobě, kdy, jak se později moc pěkně podvratně naznačí, ta druhá linie není zdaleka tak důvěryhodná, jak by si divák mohl myslet. DiCaprio je vynikající ve všech polohách a časových rovinách, využil skvěle příležitosti ztvárnit komplexně člověka, který byl velmi složitou osobností. Je věrohodný, ať už je Hoover panovačný a arogantní jako ředitel FBI nebo zranitelný a zajíkající se jako člověk skrývající svou homosexualitu. Tato intimní linie je přitom představena jen lehce a jemně, často v promyšlených náznacích.

Gordon-Lewitt si vybírá v poslední době zajímavé role ve skvělých filmech. Role Adama v 50-50 sem patří také. Téma "rakovina" je podáno neotřele, ne prvoplánově dojímavě vydíracím způsobem. Velkou zásluhu na tom mají i herecké výkony - právě Gordon-Lewitt je výborný ve všech polohách - ať už je naštvaný, vystrašený, nebo snažící se být v pohodě. Osobně se mi i hodně líbila postava matky Anjelicy Huston.

Film úspěšně navozuje pocit rychlosti a nezadržitelnosti - podobně jako kdysi akční zjevení Nebezpečná rychlost. Tehdy to byl autobus, který nesměl zastavit, nyní je to vlak, který nejde zastavit. Ostatní elementy jsou redukovány na minimum, podstatný je především vlak - to je hlavní hrdina filmu. Kamera kolem něj až obdivně krouží, je dokonalý když do něčeho vrazí a když kolem něj lítají jiskry. Velmi jednoduchý děj, kde se neřeší nic jiného jak vlak zpomalit a zastavit a zabránit katastrofě - klíčová je forma, Tony Scott využil do poslední kapky všech možností, jak z jednoduché situace vytěžit maximální adrenalin.

Předlohu mám velice rád a obecně i téma - skupina lidí na místě odkud není cesty pryč a kteří umírají a vzájemně se podezřívají. Nicméně tento film je bohužel dost hrozně natočen. Především díky hereckým "výkonům" jsem měl chvílemi pocit, že sleduji parodii (něco jako skvělou komedii Clue). Z postav mi přišel fajn jen pan soudce, ostatní byli buď nezajímaví nebo přímo strašní (např. herečka). A navíc: jen málokdy jsem měl u sledování filmu tak rušivý pocit z hudby.

Můj nejoblíbenější dramatický seriál vůbec. Je neuvěřitelné, že i po páté dokáží tvůrci přijít s napínavou, skvěle vypointovanou zápletkou. Klíčová je samozřejmě hlavní postava, která je jednak skvěle vymyšlená a napsaná, ale i zahraná Michaelem C. Hallem. Dobře napsaní a obsazení jsou však i všichni ostatní. Úvodní znělka Rolfa Kenteho patří mezi mé nejoblíběnější seriálové skladby.

S Futuramou se celkem míjím, občas se objeví výborná scéna, ale četnost takových scén v jednotlivých dílech je celkem řídká. Simpsonovi, chce-li někdo srovnávat, daleko lepší.