Staré a i ohrané téma, které je už dost vyždímané, i když v době vzniku tohoto filmu mělo zřejmě potenciál zaujmout více než dnes. Tyto filmy mají podobný scénář, na kterém už není moc co měnit. Herci nehrají špatně, ale casting mi neseděl a za to stárnutí-nestárnutí postav bych maskérovi taky jedničku nedal. Přišlo mi, že ani mezi postavami to nějak moc nefungovalo, např. vztah poslance a hlavní postavy jsem měl potíž vůbec uvěřit. Asi v době vzniku bych tento snímek hodnotil lépe než dnes. Za mě - neurazí, ale ani nenadchne.
Tak to dopadá, když pejsek s kočičkou vaří dort, pečou guláš nebo snad smaží puding? A vše podtrženo špatnými hereckými (ne)výkony. Bohužel, tady se moc nedařilo.
Blboučké jak pumpa na saně. Chaotický scénář rádo by s kriminálními prvky a mizernými hereckými (ne)výkony. Pokud někomu stačí pár hezkých těl, tak... nech sa páčí.
Berger i tímto filmem potvrzuje, že mainstreamový divák s ním počítat nemůže. I tento film předpokládá dvě roviny vnímání: jednu vizuální a nepodstatnou, druhou podprahovou a stěžejní. Tohle já na Bergerovi zkrátka můžu. Možná by některé scény opravdu snesly nůžky, ale on i v těch dlouhých scénách nechává mluvit náznaky, výrazy, pohledy, mimiku, takže ani ony mě nenudí.
Na Bergerovi je vidět posun. Zatímco v dřívějších snímcích piloval erotické dusno až k zalknutí (kromě Taekwondo), v tomto snímku jeho pověstné dusno spíše zhmotňuje a... dělá dobře. Už se nebojí nahoty, cudně nezakrývá, ale ani nevkusně nevnucuje, jak se mu to (ne)podařilo v Taekwondo. Tento příběh už není jen o krkolomném sebepřijetí, ale naznačuje vývoj, který dává do kontrastu s "nevývojem". Toho, komu přisoudil roli ňoumy, nechává klamat tělem. Žádný ňouma, ale vyzrálá osobnost v kontrastu s vnitřně rozháraným tanečníkem doby.
Je to zkrátka pořád Marco Berger, jak ho známe a byť jeho tvorba není výpravná, není nákladná, je točena s citem a vkusem. A vždycky si na konci jeho filmů uvědomím, že nevidět jeho jakýkoliv film by pro mě bylo obrovskou ztrátou.
I když celkové zpracování je na profesionální úrovni, od půlky začíná film nudit. Asi nedokážu docenit traumata postižených, protože s církví jsem se vždy míjel jen vzdáleně a rozhodně nejsem její obhajovatel, ale tak nějak mám dojem, že Ozon spíš podlehl (post)moderní vlně à la "kdo si ještě nekopl, tak to honem napravte". Nicméně filmařské umění se Ozonovi upřít nedá. Zbytečně nedramatizuje, neždímá city, děj rozvrhl do několika příběhů, což asi byla pro mě největší motivace film dokoukat do konce. Ať tak či tak, polský film Klér, který zpracovává podobné téma, mě zaujal více.
Příběh samotný až tak špatný není, ukazuje cestu od velké lásky k velké nenávisti, ale, bohužel, herecké výkony špatné, hudba nevýrazná a celkové zpracování působí amatérsky, takže celkový dojem je bídný.
Příběh z balkánského, ale kultivovaného slovinského prostředí. Pro mě první slovinský film s gay problematikou, byť ne jako nosným příběhem. Velkým příspěvkem k mému "líbí" jsou výborné herecké výkony, a to nejen hlavní postavy. Jde cítit kvalitní režisérské vedení, i když jednu malou připomínku bych měl... i ne příliš vnímavý divák si jistě povšimne, že hlavní představitel je neustále pečlivě střižen, učesán a snad i napomádován, a to i ve chvílích, kdy ráno vstává, sportuje či se třeba účasní nějaké pranice. No, třeba to tak Slovinci mají.
Líbí se mi dobře zvládnutá psychologie postav, syrovost příběhu i zpracování, což snímku přidává na věrohodnosti. Film je nabitý emocemi, ať už pozitivními či negativními, ale přitom se tvůrci vyhýbají falešným sentimentům, což na balkánských filmech oceňuji.
Určitě se není za co stydět, ba naopak, v dnešní záplavě falešných a prázdných gay filmů, kdy mi připadá, že je točí každý, kdo do pr.... do zadku díru má, je tento film v současné filmografii velmi příjemným osvěžením.
Pro svůj filosoficko-esoterický přesah je tento Bergerův film z jeho tvorby nejnáročnější. Gay téma není dominantní, ale hraje v příběhu významnou roli už i proto, že Berger tradičně využívá své homoerotické náznaky, které nejsou třeba vnímavému divákovi překládat. Mainstreamový divák asi při sledování nirvánu nezažije, protože příběh vyžaduje maximální soustředění, ale myslím, že Berger tímto filmem to v úmyslu ani neměl. Mě film potěšil tím, čím se vyznačuje většina jeho snímků – za skoro bezvýznamným tlacháním se ukrývá silný, pod povrchem schovaný příběh.
I když je film hezký a nekladl si za cíl opěvovat homosexualitu Nurejeva, mám pocit, že tato jeho stránka byla v tomto snímku zanedbána a neprávem potlačena. Dokážu si představit, že svobodné nadechnutí i v sexuálním cítění, které Nurejev bezpochyby pociťoval za jeho hostování v Paříži, mohlo být jedním z rozhodujících motivů k emigraci, což z tohoto filmu patrné není. Zda tomu tak skutečně bylo, se už nedozvíme, ale vzhledem k tomu, že zemřel na AIDS, dovozuji, že jeho homosexualita hrála v jeho životě očividně větší roli, než jakou film této Nurejevově stránce přisuzuje.
Přestože gay tématika je nastíněna velmi nejasně a spíš divák jen tuší než ví, má tento snímek potenciál zaujmout a přiblížit tehdejší dobu těm, kteří si ji pamatovat nemohou.
Oleg Ivenko, představitel hlavní role se svého výkonu zhostil se ctí, fyziologicky byl velmi dobře vybrán ať už představitel malého Nurejeva či až pak dospělého.
Mě tento film potěšil. Škoda jen, že nevznikl v ruských reáliích, protože i když se mimoruské produkce mnohdy dost snaží, většinou se jim pravé ruské reálie napodobit nedaří.
Berger zpracovává citlivé téma opět svým téměř už nezaměnitelným způsobem. Vše se děje pod povrchem, skryto očím nezúčastněných. Lehké thrillerové prvky včetně hudby přidávají k napětí erotickému i napětí smyslové. I když je, dle mého, tento snímek z Bergerových ten nejslabší, za shlédnutí stojí.
Kvalita tohoto snímku je slabá ve všech parametrech. Ke kvalitnějším snímkům z jihoamerického regionu přibližujícím se vyspělé západní kinematografii je třeba se teprve dopracovat.
Bylo, nebylo... těžko říct. Ale poslední čtvrtina filmu náramně zapadá do kontextu dnešní hysterie proti všem těch ...filiím. Závěrečné slzy "postižených dětí" spíš vyvolávají úsměv. Z dnešního pohledu to chlapci vnímají jako "hrůzu", ale když se ukazovali s MJ na pódiu, a nechutně z celé té doby profitovali, tak nešťastně věru nevypadali. Hodnocení dnes už chlapů tehdejších zážitků malých kluků z dnešního pohledu jim zkrátka nevěřím. Cítím za tím vším tu dnešní hysterii a prachy, a zkrátka se nemůžu zbavit pachutě, že pánové podlehli dnešnímu vidění světa, který halasně volá po pálení čarodějnic. Co na tom, že čarodějnice je už 10 let mrtvá - prachy jsou prachy, no ne?
Zkouknul jsem to spíš jen z jakési povinnosti. Furt dokola řešit vymyté mozky magorských rodičů mě už nebaví. Příběh nepřináší nic, co by už tady k vidění nebylo a zpracování mě taky neoslovilo.
Nepůsobí to na mě jako příběh, ale spíš výjevy ze života prostituta. Neotřelost a určitou originalitu nelze tomuto snímku upřít, a to i celkem odvážnými sexuálními scénami oscilujícími na hraně lehkého porna. Líbí se mi tato otevřenost, jednak na mě působila realisticky a upřimně, a jednak limity seriozní filmografie posouvá zas o kousek dál. Nevidím nic špatného na tom, ukázat ve filmu nahotu jako součást přirozenosti. I celkové zpracování je z mého pohledu chvályhodné, protože neukazuje jen laciné obrázky, ale jde pod povrch, prokresluje postavy, odkrývá psychologii příběhu. V neposlední řadě musím uznat, že hlavní hrdina mi byl sympatický, a i když jsem se ne se vším jeho konáním ztotožnil, v podstatě jsem mu držel palce...i když, jak ze závěru patrno, marně.
Tato minisérie trpí několika neduhy...
Příběh je tuctový, ničím neobohacuje a je podán tak, aby sice naznačil, ale neurazil.
Velkým špatným je výměna herců vlivem časového posunu v ději, která je tak necitlivá, že casting bych za to vypráskal bičem a přibral k tomu i maskéry.
Další neduh vidím v pramalé snaze zprostředkovat emoční prožitek, čímž vyprávění působí ploše a nezaujatě. Herci i v emočně vypjatých scénách mluví klidně, nevzrušeně, říká-li někdo někomu, že ho má rád či miluje nebo ho nenávidí, působí to, jak kdyby dotyčný žádal o 2 housky na krámě. Nejsem příznivcem hysteroidních výlevů, ale takový emoční chlad jsem už dlouho na plátně neviděl.
No a jak jinak... až trapnou snahu o multikulti už ani nemá cenu komentovat. Pokud byl donedávna povinný aspoň jeden černoch v obraze, tak tady už se začíná přitvrzovat.
Takže sumasumárum... jedná se o TV zpracování zřejmě šité horkou jehlou, s průhledným důrazem na edukativní poslání, s, předpokládám, rozpočtem značně limitovaným, a, bohužel, i patrným na výsledku.
Jeden z těch kvalitnějších gay filmů s gay tématikou z produkce USA. Citlivě vystavěný příběh, kvalitně zahraný (nejen odžvaněný, jak je mnohdy u filmů Made in USA zvykem), s příjemnou hudbou a zpracováním blízkým evropským standardům. A jak doporučuje Sinner., "...pro všechny, jejichž partner je stále pod vlivem svého ex" - podepisuji se.
Ač jsem se snažil poctivě dívat na tuto štědrovečerní pohádku jako každý rok, po cca půl hoďce mě přepadla dřímota, což dávám za vinu z větší části tomuto rádoby počinu, páč nebavil a nedržel v očekávání. Po cca 20 minutách jsem se opět přinutil bedlivě sledovat děj, ale volky nevolky, málo platné, sáhl jsem po ovladači. Takže... bohužel, víc jak jednu hvězdu nedám, to by mi pámbu nadal do volů.
Solidní začátek slibného příběhu se, bohužel, asi po půl hodině rozpadá a místo stěžejního (aspoň z počátku vypadal jako stěžejní) příběhu režisér dává prostor neúměrně dlouhým záběrům přírody, odvádí pozornost krkolomně (ne)zapadajícími krajovými zvyky, a zkrátka až do konce je k vidění už jen vata, která má vyplnit i tak zkrácenou stopáž. Evidentně si režisér nevěděl rady s rozehraným příběhem. Tady dodávám - kupodivu, protože inspirace se už dá v dnešní době v bohaté záplavě gay filmů najít celkem snadno. Budiž tvůrcům ke cti, že asi nechtěli opisovat.
Škoda nevyužitého potenciálu nabídnutého dobrým začátkem, byť by z toho byl asi jen další příběh v řadě podobných. Plusem zůstává alespoň líbivé herecké osazenstvo.
Naprosto přehnaná stopáž, během které jsem měl několikrát prst na tlačítku "stop". Mám pochopení pro umělecké ztvárnění, ale tady jsem měl pocit, že se příběh nikam neposunuje a na to, abych si uvědomil, že v mnohých vztazích existuje více či méně skrývané násilí, nebylo třeba skoro třech hodin rozdělených do 60 kapitol, kde scénář děj neposunoval v čase ani v prostoru a některé pasáže jako kdyby byly vytrženy z kontextu... a nebo mi nebylo dáno pochopit. Vydržel jsem jen proto, že mám německou kinematografii rád. Herecké výkony jsou nadprůměrné, ale, bohužel, zpracování bylo pro mě zklamáním.
Tento snímek není špatný, ale občas tvůrci zapomínají, že by se divák měl orientovat v čase a prostoru na první dobrou. Málokdo si film pustí i na podruhé, kdy orientace v časoprostoru už zřejmá je, ale, obávám se, že to udělají jen ti skalní, kteří kvalitní potenciál snímku vytuší a neodvrhnou ho poté, co se začnou v ději ztrácet. Je to škoda, protože tento retrospektivní snímek je natočen moderním jazykem a dokáže vtáhnout.
Klidná, komorní konverzačka postavená na kvalitních hereckých výkonech, vytříbené hudbě a zpracováním vhodným pro tento styl. Slupl jsem jim to i s navijákem. Není to pro každého, ale pro mě určitě.
Není tomu co vytknout. Příběh nikoho nekopíruje, je uvěřitelný, skoky v ději jsou neobvyklé, ale ne na úkor pochopení příběhu. Pochvala pro casting, který se nezaměřil primárně na fyzickou podbízivost, ale upřednostnil herecké schopnosti. Jsem rád, že v hodně německých filmech nechávají tvůrci kýčovité cingrlátka pro druho a třetiřadé produkce. Výsledkem je uvěřitelnost každého pohledu hlavního hrdiny.
Podkres klavírem je příjemný, nenásilný a vkusně doplňuje děj. Zpracování má standardní německou kvalitu, takže... pro mě po dlouhé době kvalitní filmový zážitek.
I když švýcarská kinematografie nepatří mezi evropské filmařské lídry a přesto, že ji mám rád, nad některými nedostatky zkrátka přivřít oko nemůžu, notabene pokud režisér má na kontě už filmů několik. Největší slabinu tohoto dílka vidím v hereckých výkonech, které byly sotva průměrné, ne-li přímo podprůměrné. A to sekvencí, které přímo vybízely k rozehrání hereckého koncertu, bylo požehnaně. Chyběl mi taktéž hudební podkres, bez kterého na mě film působil poněkud hluše. V neposlední řadě se mi vnucovalo nutkání, že to měla být jakási švýcarská odpověď na německý "Volný pád" - bohužel, tato "odpověď" se, dle mého, ´ztratila v překladu´.
Švýcarům zkrátka sluší spíše skromnější a komornější dílka zaměřená na klubového diváka, filmařský gay mainstream by měli přenechat svým německým či francouzským kolegům.
Někdy vztah prochází různými zákoutími a nelze soudit. To, co se jednomu jeví už přes čáru, druhej je ochoten snášet a snad si i masochisticky užívat. Příběh má dynamiku, chování obou postav se vyvíjí, motivy reakcí jsou celkem zřejmé, i když nám samotným nemusí být pochopitelné. Švýcarských filmů s gay tématikou je poskrovnu, ale těch pár, které jsem měl možnost vidět, stály určitě za shlédnutí. Do tohoto ranku spadá i tento film, který není mainstreamem, ale v rámci svého prostoru dává nahlédnout do zákoutí lidské duše. Proto je to po dlouhé době opět film, který rád zařadím do své filmotéky.
Bohužel, dnes točené komedie s gay zápletkami bývají jedno velké teplé ošoupané klišé a je vcelku jedno, kdo to točí. I tato komedie se v tomto nešvaru utápí. Možná ty stále obehrávané trapnosti někomu přijdou směšné. No... proti gustu žádný dišputát. Mé doporučení: místo tohoto šmejdu si pusťte raději Četníka s Funesem.
Taková letní limonádka, od které není třeba toho moc očekávat. Zpracování je dost amatérské, ale jednou se to vidět dá. Je to takový příspěvek Finska k "vítěznému" tažení gltb. No.. třeba nás za to jednou nebudou věšet na kandelábry.
Tento film nemá chybu. Skvělé herecké výkony, citlivě použitá hudba, reálné zpracování, naprosto úchvatný výkon hlavního hrdiny - Harryho Gilby... Tady dám rád všech pět..
Už jste někdy měli chuť dát po paštěkách všem postavám? Nemyslím hercům, ale ztvárněným postavám. Já teda neskutečnou. Za to ale nemohou herci, ale scénář. Škoda, že nebyl více dopilován. Méně toho cukru, více reálnosti a mohlo to být jakštakš.
První polovina filmu je rozvláčná a něco dít se začíná teprve ve chvíli, kdy už se nuda nedá déle potlačovat. V druhé polovině se sice děj rozjíždí, ale zase sexuálně chaotické chování postav a noční proslov otce v mých očích toto dílko znevěrohodnili. Ale krásná atmosféra letní italské vesnice, čas prázdnin a nic nedělání však tyto mínusy částečně vyvažují. Film mi hodně připomíná jiný italský film "Davidovy narozeniny", který je ale, dle mého, o koňskou délku lepší.
Moje komentáře
Sa raison d'être (TV film) (2008)
Staré a i ohrané téma, které je už dost vyždímané, i když v době vzniku tohoto filmu mělo zřejmě potenciál zaujmout více než dnes. Tyto filmy mají podobný scénář, na kterém už není moc co měnit. Herci nehrají špatně, ale casting mi neseděl a za to stárnutí-nestárnutí postav bych maskérovi taky jedničku nedal. Přišlo mi, že ani mezi postavami to nějak moc nefungovalo, např. vztah poslance a hlavní postavy jsem měl potíž vůbec uvěřit. Asi v době vzniku bych tento snímek hodnotil lépe než dnes. Za mě - neurazí, ale ani nenadchne.
Hombres de piel dura (2019)
Tak to dopadá, když pejsek s kočičkou vaří dort, pečou guláš nebo snad smaží puding? A vše podtrženo špatnými hereckými (ne)výkony. Bohužel, tady se moc nedařilo.
Last Ferry (2019)
odpad!Blboučké jak pumpa na saně. Chaotický scénář rádo by s kriminálními prvky a mizernými hereckými (ne)výkony. Pokud někomu stačí pár hezkých těl, tak... nech sa páčí.
Un rubio (2019)
Berger i tímto filmem potvrzuje, že mainstreamový divák s ním počítat nemůže. I tento film předpokládá dvě roviny vnímání: jednu vizuální a nepodstatnou, druhou podprahovou a stěžejní. Tohle já na Bergerovi zkrátka můžu. Možná by některé scény opravdu snesly nůžky, ale on i v těch dlouhých scénách nechává mluvit náznaky, výrazy, pohledy, mimiku, takže ani ony mě nenudí. Na Bergerovi je vidět posun. Zatímco v dřívějších snímcích piloval erotické dusno až k zalknutí (kromě Taekwondo), v tomto snímku jeho pověstné dusno spíše zhmotňuje a... dělá dobře. Už se nebojí nahoty, cudně nezakrývá, ale ani nevkusně nevnucuje, jak se mu to (ne)podařilo v Taekwondo. Tento příběh už není jen o krkolomném sebepřijetí, ale naznačuje vývoj, který dává do kontrastu s "nevývojem". Toho, komu přisoudil roli ňoumy, nechává klamat tělem. Žádný ňouma, ale vyzrálá osobnost v kontrastu s vnitřně rozháraným tanečníkem doby. Je to zkrátka pořád Marco Berger, jak ho známe a byť jeho tvorba není výpravná, není nákladná, je točena s citem a vkusem. A vždycky si na konci jeho filmů uvědomím, že nevidět jeho jakýkoliv film by pro mě bylo obrovskou ztrátou.
Chvála Bohu (2018)
I když celkové zpracování je na profesionální úrovni, od půlky začíná film nudit. Asi nedokážu docenit traumata postižených, protože s církví jsem se vždy míjel jen vzdáleně a rozhodně nejsem její obhajovatel, ale tak nějak mám dojem, že Ozon spíš podlehl (post)moderní vlně à la "kdo si ještě nekopl, tak to honem napravte". Nicméně filmařské umění se Ozonovi upřít nedá. Zbytečně nedramatizuje, neždímá city, děj rozvrhl do několika příběhů, což asi byla pro mě největší motivace film dokoukat do konce. Ať tak či tak, polský film Klér, který zpracovává podobné téma, mě zaujal více.
Between Love & Goodbye (2008)
Příběh samotný až tak špatný není, ukazuje cestu od velké lásky k velké nenávisti, ale, bohužel, herecké výkony špatné, hudba nevýrazná a celkové zpracování působí amatérsky, takže celkový dojem je bídný.
Následky (2018)
Příběh z balkánského, ale kultivovaného slovinského prostředí. Pro mě první slovinský film s gay problematikou, byť ne jako nosným příběhem. Velkým příspěvkem k mému "líbí" jsou výborné herecké výkony, a to nejen hlavní postavy. Jde cítit kvalitní režisérské vedení, i když jednu malou připomínku bych měl... i ne příliš vnímavý divák si jistě povšimne, že hlavní představitel je neustále pečlivě střižen, učesán a snad i napomádován, a to i ve chvílích, kdy ráno vstává, sportuje či se třeba účasní nějaké pranice. No, třeba to tak Slovinci mají. Líbí se mi dobře zvládnutá psychologie postav, syrovost příběhu i zpracování, což snímku přidává na věrohodnosti. Film je nabitý emocemi, ať už pozitivními či negativními, ale přitom se tvůrci vyhýbají falešným sentimentům, což na balkánských filmech oceňuji. Určitě se není za co stydět, ba naopak, v dnešní záplavě falešných a prázdných gay filmů, kdy mi připadá, že je točí každý, kdo do pr.... do zadku díru má, je tento film v současné filmografii velmi příjemným osvěžením.
Mariposa (2015)
Pro svůj filosoficko-esoterický přesah je tento Bergerův film z jeho tvorby nejnáročnější. Gay téma není dominantní, ale hraje v příběhu významnou roli už i proto, že Berger tradičně využívá své homoerotické náznaky, které nejsou třeba vnímavému divákovi překládat. Mainstreamový divák asi při sledování nirvánu nezažije, protože příběh vyžaduje maximální soustředění, ale myslím, že Berger tímto filmem to v úmyslu ani neměl. Mě film potěšil tím, čím se vyznačuje většina jeho snímků – za skoro bezvýznamným tlacháním se ukrývá silný, pod povrchem schovaný příběh.
Bílá vrána (2018)
I když je film hezký a nekladl si za cíl opěvovat homosexualitu Nurejeva, mám pocit, že tato jeho stránka byla v tomto snímku zanedbána a neprávem potlačena. Dokážu si představit, že svobodné nadechnutí i v sexuálním cítění, které Nurejev bezpochyby pociťoval za jeho hostování v Paříži, mohlo být jedním z rozhodujících motivů k emigraci, což z tohoto filmu patrné není. Zda tomu tak skutečně bylo, se už nedozvíme, ale vzhledem k tomu, že zemřel na AIDS, dovozuji, že jeho homosexualita hrála v jeho životě očividně větší roli, než jakou film této Nurejevově stránce přisuzuje. Přestože gay tématika je nastíněna velmi nejasně a spíš divák jen tuší než ví, má tento snímek potenciál zaujmout a přiblížit tehdejší dobu těm, kteří si ji pamatovat nemohou. Oleg Ivenko, představitel hlavní role se svého výkonu zhostil se ctí, fyziologicky byl velmi dobře vybrán ať už představitel malého Nurejeva či až pak dospělého. Mě tento film potěšil. Škoda jen, že nevznikl v ruských reáliích, protože i když se mimoruské produkce mnohdy dost snaží, většinou se jim pravé ruské reálie napodobit nedaří.
Nepřítomen (2011)
Berger zpracovává citlivé téma opět svým téměř už nezaměnitelným způsobem. Vše se děje pod povrchem, skryto očím nezúčastněných. Lehké thrillerové prvky včetně hudby přidávají k napětí erotickému i napětí smyslové. I když je, dle mého, tento snímek z Bergerových ten nejslabší, za shlédnutí stojí.
Mariposas Verdes (2017)
Kvalita tohoto snímku je slabá ve všech parametrech. Ke kvalitnějším snímkům z jihoamerického regionu přibližujícím se vyspělé západní kinematografii je třeba se teprve dopracovat.
Leaving Neverland (2019)
Bylo, nebylo... těžko říct. Ale poslední čtvrtina filmu náramně zapadá do kontextu dnešní hysterie proti všem těch ...filiím. Závěrečné slzy "postižených dětí" spíš vyvolávají úsměv. Z dnešního pohledu to chlapci vnímají jako "hrůzu", ale když se ukazovali s MJ na pódiu, a nechutně z celé té doby profitovali, tak nešťastně věru nevypadali. Hodnocení dnes už chlapů tehdejších zážitků malých kluků z dnešního pohledu jim zkrátka nevěřím. Cítím za tím vším tu dnešní hysterii a prachy, a zkrátka se nemůžu zbavit pachutě, že pánové podlehli dnešnímu vidění světa, který halasně volá po pálení čarodějnic. Co na tom, že čarodějnice je už 10 let mrtvá - prachy jsou prachy, no ne?
Vymazaný kluk (2018)
Zkouknul jsem to spíš jen z jakési povinnosti. Furt dokola řešit vymyté mozky magorských rodičů mě už nebaví. Příběh nepřináší nic, co by už tady k vidění nebylo a zpracování mě taky neoslovilo.
Zatoulaný (2018)
Nepůsobí to na mě jako příběh, ale spíš výjevy ze života prostituta. Neotřelost a určitou originalitu nelze tomuto snímku upřít, a to i celkem odvážnými sexuálními scénami oscilujícími na hraně lehkého porna. Líbí se mi tato otevřenost, jednak na mě působila realisticky a upřimně, a jednak limity seriozní filmografie posouvá zas o kousek dál. Nevidím nic špatného na tom, ukázat ve filmu nahotu jako součást přirozenosti. I celkové zpracování je z mého pohledu chvályhodné, protože neukazuje jen laciné obrázky, ale jde pod povrch, prokresluje postavy, odkrývá psychologii příběhu. V neposlední řadě musím uznat, že hlavní hrdina mi byl sympatický, a i když jsem se ne se vším jeho konáním ztotožnil, v podstatě jsem mu držel palce...i když, jak ze závěru patrno, marně.
Fiertés (TV seriál) (2018)
Tato minisérie trpí několika neduhy... Příběh je tuctový, ničím neobohacuje a je podán tak, aby sice naznačil, ale neurazil. Velkým špatným je výměna herců vlivem časového posunu v ději, která je tak necitlivá, že casting bych za to vypráskal bičem a přibral k tomu i maskéry. Další neduh vidím v pramalé snaze zprostředkovat emoční prožitek, čímž vyprávění působí ploše a nezaujatě. Herci i v emočně vypjatých scénách mluví klidně, nevzrušeně, říká-li někdo někomu, že ho má rád či miluje nebo ho nenávidí, působí to, jak kdyby dotyčný žádal o 2 housky na krámě. Nejsem příznivcem hysteroidních výlevů, ale takový emoční chlad jsem už dlouho na plátně neviděl. No a jak jinak... až trapnou snahu o multikulti už ani nemá cenu komentovat. Pokud byl donedávna povinný aspoň jeden černoch v obraze, tak tady už se začíná přitvrzovat. Takže sumasumárum... jedná se o TV zpracování zřejmě šité horkou jehlou, s průhledným důrazem na edukativní poslání, s, předpokládám, rozpočtem značně limitovaným, a, bohužel, i patrným na výsledku.
Srpen (2011)
Jeden z těch kvalitnějších gay filmů s gay tématikou z produkce USA. Citlivě vystavěný příběh, kvalitně zahraný (nejen odžvaněný, jak je mnohdy u filmů Made in USA zvykem), s příjemnou hudbou a zpracováním blízkým evropským standardům. A jak doporučuje Sinner., "...pro všechny, jejichž partner je stále pod vlivem svého ex" - podepisuji se.
Noordzee, Texas (2011)
Jeden z nejkrásnějších filmů s gay tématikou, i když o homosexualitu až tak moc nejde.
Kouzelník Žito (TV film) (2018)
Ač jsem se snažil poctivě dívat na tuto štědrovečerní pohádku jako každý rok, po cca půl hoďce mě přepadla dřímota, což dávám za vinu z větší části tomuto rádoby počinu, páč nebavil a nedržel v očekávání. Po cca 20 minutách jsem se opět přinutil bedlivě sledovat děj, ale volky nevolky, málo platné, sáhl jsem po ovladači. Takže... bohužel, víc jak jednu hvězdu nedám, to by mi pámbu nadal do volů.
Sleepless Knights (2012)
Solidní začátek slibného příběhu se, bohužel, asi po půl hodině rozpadá a místo stěžejního (aspoň z počátku vypadal jako stěžejní) příběhu režisér dává prostor neúměrně dlouhým záběrům přírody, odvádí pozornost krkolomně (ne)zapadajícími krajovými zvyky, a zkrátka až do konce je k vidění už jen vata, která má vyplnit i tak zkrácenou stopáž. Evidentně si režisér nevěděl rady s rozehraným příběhem. Tady dodávám - kupodivu, protože inspirace se už dá v dnešní době v bohaté záplavě gay filmů najít celkem snadno. Budiž tvůrcům ke cti, že asi nechtěli opisovat. Škoda nevyužitého potenciálu nabídnutého dobrým začátkem, byť by z toho byl asi jen další příběh v řadě podobných. Plusem zůstává alespoň líbivé herecké osazenstvo.
Policistova žena (2013)
Naprosto přehnaná stopáž, během které jsem měl několikrát prst na tlačítku "stop". Mám pochopení pro umělecké ztvárnění, ale tady jsem měl pocit, že se příběh nikam neposunuje a na to, abych si uvědomil, že v mnohých vztazích existuje více či méně skrývané násilí, nebylo třeba skoro třech hodin rozdělených do 60 kapitol, kde scénář děj neposunoval v čase ani v prostoru a některé pasáže jako kdyby byly vytrženy z kontextu... a nebo mi nebylo dáno pochopit. Vydržel jsem jen proto, že mám německou kinematografii rád. Herecké výkony jsou nadprůměrné, ale, bohužel, zpracování bylo pro mě zklamáním.
Okouzlit, milovat a rychle utíkat (2018)
Tento snímek není špatný, ale občas tvůrci zapomínají, že by se divák měl orientovat v čase a prostoru na první dobrou. Málokdo si film pustí i na podruhé, kdy orientace v časoprostoru už zřejmá je, ale, obávám se, že to udělají jen ti skalní, kteří kvalitní potenciál snímku vytuší a neodvrhnou ho poté, co se začnou v ději ztrácet. Je to škoda, protože tento retrospektivní snímek je natočen moderním jazykem a dokáže vtáhnout.
Sodom (2017)
Klidná, komorní konverzačka postavená na kvalitních hereckých výkonech, vytříbené hudbě a zpracováním vhodným pro tento styl. Slupl jsem jim to i s navijákem. Není to pro každého, ale pro mě určitě.
Cukrář (2017)
Není tomu co vytknout. Příběh nikoho nekopíruje, je uvěřitelný, skoky v ději jsou neobvyklé, ale ne na úkor pochopení příběhu. Pochvala pro casting, který se nezaměřil primárně na fyzickou podbízivost, ale upřednostnil herecké schopnosti. Jsem rád, že v hodně německých filmech nechávají tvůrci kýčovité cingrlátka pro druho a třetiřadé produkce. Výsledkem je uvěřitelnost každého pohledu hlavního hrdiny. Podkres klavírem je příjemný, nenásilný a vkusně doplňuje děj. Zpracování má standardní německou kvalitu, takže... pro mě po dlouhé době kvalitní filmový zážitek.
Mario (2018)
I když švýcarská kinematografie nepatří mezi evropské filmařské lídry a přesto, že ji mám rád, nad některými nedostatky zkrátka přivřít oko nemůžu, notabene pokud režisér má na kontě už filmů několik. Největší slabinu tohoto dílka vidím v hereckých výkonech, které byly sotva průměrné, ne-li přímo podprůměrné. A to sekvencí, které přímo vybízely k rozehrání hereckého koncertu, bylo požehnaně. Chyběl mi taktéž hudební podkres, bez kterého na mě film působil poněkud hluše. V neposlední řadě se mi vnucovalo nutkání, že to měla být jakási švýcarská odpověď na německý "Volný pád" - bohužel, tato "odpověď" se, dle mého, ´ztratila v překladu´. Švýcarům zkrátka sluší spíše skromnější a komornější dílka zaměřená na klubového diváka, filmařský gay mainstream by měli přenechat svým německým či francouzským kolegům.
F. est un salaud (1998)
Někdy vztah prochází různými zákoutími a nelze soudit. To, co se jednomu jeví už přes čáru, druhej je ochoten snášet a snad si i masochisticky užívat. Příběh má dynamiku, chování obou postav se vyvíjí, motivy reakcí jsou celkem zřejmé, i když nám samotným nemusí být pochopitelné. Švýcarských filmů s gay tématikou je poskrovnu, ale těch pár, které jsem měl možnost vidět, stály určitě za shlédnutí. Do tohoto ranku spadá i tento film, který není mainstreamem, ale v rámci svého prostoru dává nahlédnout do zákoutí lidské duše. Proto je to po dlouhé době opět film, který rád zařadím do své filmotéky.
Vezmeš si mě, kámo? (2017)
Bohužel, dnes točené komedie s gay zápletkami bývají jedno velké teplé ošoupané klišé a je vcelku jedno, kdo to točí. I tato komedie se v tomto nešvaru utápí. Možná ty stále obehrávané trapnosti někomu přijdou směšné. No... proti gustu žádný dišputát. Mé doporučení: místo tohoto šmejdu si pusťte raději Četníka s Funesem.
Letní známost (2017)
Taková letní limonádka, od které není třeba toho moc očekávat. Zpracování je dost amatérské, ale jednou se to vidět dá. Je to takový příspěvek Finska k "vítěznému" tažení gltb. No.. třeba nás za to jednou nebudou věšet na kandelábry.
Jsem Charlie (2017)
Tento film nemá chybu. Skvělé herecké výkony, citlivě použitá hudba, reálné zpracování, naprosto úchvatný výkon hlavního hrdiny - Harryho Gilby... Tady dám rád všech pět..
Akron (2015)
Už jste někdy měli chuť dát po paštěkách všem postavám? Nemyslím hercům, ale ztvárněným postavám. Já teda neskutečnou. Za to ale nemohou herci, ale scénář. Škoda, že nebyl více dopilován. Méně toho cukru, více reálnosti a mohlo to být jakštakš.
Dej mi své jméno (2017)
První polovina filmu je rozvláčná a něco dít se začíná teprve ve chvíli, kdy už se nuda nedá déle potlačovat. V druhé polovině se sice děj rozjíždí, ale zase sexuálně chaotické chování postav a noční proslov otce v mých očích toto dílko znevěrohodnili. Ale krásná atmosféra letní italské vesnice, čas prázdnin a nic nedělání však tyto mínusy částečně vyvažují. Film mi hodně připomíná jiný italský film "Davidovy narozeniny", který je ale, dle mého, o koňskou délku lepší.