zolo

Tak to dopadá, když pejsek s kočičkou vaří dort, pečou guláš nebo snad smaží puding? A vše podtrženo špatnými hereckými (ne)výkony. Bohužel, tady se moc nedařilo.

Blboučké jak pumpa na saně. Chaotický scénář rádo by s kriminálními prvky a mizernými hereckými (ne)výkony. Pokud někomu stačí pár hezkých těl, tak... nech sa páčí.

Berger i tímto filmem potvrzuje, že mainstreamový divák s ním počítat nemůže. I tento film předpokládá dvě roviny vnímání: jednu vizuální a nepodstatnou, druhou podprahovou a stěžejní. Tohle já na Bergerovi zkrátka můžu. Možná by některé scény opravdu snesly nůžky, ale on i v těch dlouhých scénách nechává mluvit náznaky, výrazy, pohledy, mimiku, takže ani ony mě nenudí. Na Bergerovi je vidět posun. Zatímco v dřívějších snímcích piloval erotické dusno až k zalknutí (kromě Taekwondo), v tomto snímku jeho pověstné dusno spíše zhmotňuje a... dělá dobře. Už se nebojí nahoty, cudně nezakrývá, ale ani nevkusně nevnucuje, jak se mu to (ne)podařilo v Taekwondo. Tento příběh už není jen o krkolomném sebepřijetí, ale naznačuje vývoj, který dává do kontrastu s "nevývojem". Toho, komu přisoudil roli ňoumy, nechává klamat tělem. Žádný ňouma, ale vyzrálá osobnost v kontrastu s vnitřně rozháraným tanečníkem doby. Je to zkrátka pořád Marco Berger, jak ho známe a byť jeho tvorba není výpravná, není nákladná, je točena s citem a vkusem. A vždycky si na konci jeho filmů uvědomím, že nevidět jeho jakýkoliv film by pro mě bylo obrovskou ztrátou.

I když celkové zpracování je na profesionální úrovni, od půlky začíná film nudit. Asi nedokážu docenit traumata postižených, protože s církví jsem se vždy míjel jen vzdáleně a rozhodně nejsem její obhajovatel, ale tak nějak mám dojem, že Ozon spíš podlehl (post)moderní vlně à la "kdo si ještě nekopl, tak to honem napravte". Nicméně filmařské umění se Ozonovi upřít nedá. Zbytečně nedramatizuje, neždímá city, děj rozvrhl do několika příběhů, což asi byla pro mě největší motivace film dokoukat do konce. Ať tak či tak, polský film Klér, který zpracovává podobné téma, mě zaujal více.

Příběh samotný až tak špatný není, ukazuje cestu od velké lásky k velké nenávisti, ale, bohužel, herecké výkony špatné, hudba nevýrazná a celkové zpracování působí amatérsky, takže celkový dojem je bídný.

Příběh z balkánského, ale kultivovaného slovinského prostředí. Pro mě první slovinský film s gay problematikou, byť ne jako nosným příběhem. Velkým příspěvkem k mému "líbí" jsou výborné herecké výkony, a to nejen hlavní postavy. Jde cítit kvalitní režisérské vedení, i když jednu malou připomínku bych měl... i ne příliš vnímavý divák si jistě povšimne, že hlavní představitel je neustále pečlivě střižen, učesán a snad i napomádován, a to i ve chvílích, kdy ráno vstává, sportuje či se třeba účasní nějaké pranice. No, třeba to tak Slovinci mají. Líbí se mi dobře zvládnutá psychologie postav, syrovost příběhu i zpracování, což snímku přidává na věrohodnosti. Film je nabitý emocemi, ať už pozitivními či negativními, ale přitom se tvůrci vyhýbají falešným sentimentům, což na balkánských filmech oceňuji. Určitě se není za co stydět, ba naopak, v dnešní záplavě falešných a prázdných gay filmů, kdy mi připadá, že je točí každý, kdo do pr.... do zadku díru má, je tento film v současné filmografii velmi příjemným osvěžením.

Pro svůj filosoficko-esoterický přesah je tento Bergerův film z jeho tvorby nejnáročnější. Gay téma není dominantní, ale hraje v příběhu významnou roli už i proto, že Berger tradičně využívá své homoerotické náznaky, které nejsou třeba vnímavému divákovi překládat. Mainstreamový divák asi při sledování nirvánu nezažije, protože příběh vyžaduje maximální soustředění, ale myslím, že Berger tímto filmem to v úmyslu ani neměl. Mě film potěšil tím, čím se vyznačuje většina jeho snímků – za skoro bezvýznamným tlacháním se ukrývá silný, pod povrchem schovaný příběh.

I když je film hezký a nekladl si za cíl opěvovat homosexualitu Nurejeva, mám pocit, že tato jeho stránka byla v tomto snímku zanedbána a neprávem potlačena. Dokážu si představit, že svobodné nadechnutí i v sexuálním cítění, které Nurejev bezpochyby pociťoval za jeho hostování v Paříži, mohlo být jedním z rozhodujících motivů k emigraci, což z tohoto filmu patrné není. Zda tomu tak skutečně bylo, se už nedozvíme, ale vzhledem k tomu, že zemřel na AIDS, dovozuji, že jeho homosexualita hrála v jeho životě očividně větší roli, než jakou film této Nurejevově stránce přisuzuje. Přestože gay tématika je nastíněna velmi nejasně a spíš divák jen tuší než ví, má tento snímek potenciál zaujmout a přiblížit tehdejší dobu těm, kteří si ji pamatovat nemohou. Oleg Ivenko, představitel hlavní role se svého výkonu zhostil se ctí, fyziologicky byl velmi dobře vybrán ať už představitel malého Nurejeva či až pak dospělého. Mě tento film potěšil. Škoda jen, že nevznikl v ruských reáliích, protože i když se mimoruské produkce mnohdy dost snaží, většinou se jim pravé ruské reálie napodobit nedaří.

Berger zpracovává citlivé téma opět svým téměř už nezaměnitelným způsobem. Vše se děje pod povrchem, skryto očím nezúčastněných. Lehké thrillerové prvky včetně hudby přidávají k napětí erotickému i napětí smyslové. I když je, dle mého, tento snímek z Bergerových ten nejslabší, za shlédnutí stojí.

Kvalita tohoto snímku je slabá ve všech parametrech. Ke kvalitnějším snímkům z jihoamerického regionu přibližujícím se vyspělé západní kinematografii je třeba se teprve dopracovat.