profhubert

„Mnoho režisérů, konfrontováno s neobyčejně obtížným úkolem vyobrazit život ve městě, nechává lidi a místa splynout až do bodu, kdy se stanou jednolitou odcizenou masou. Nikoliv Edward Yang, jenž pečlivě pozoruje, jak městský život ovlivňuje náš smysl pro prostor a čas, naše vědomí. […] Jeden cítí přítomnost toho, čemu říkáme život, se svým cyklickým opakováním a velkými záhadami. Yang se zde ale dotýká něčeho docela neobyčejného, s vhledem tak jemným a bystrým, že by nechal většinu současných filmařů a spisovatelů zezelenat závistí. ... Existují mnohá klišé, která se vztahují k pojmu “moderní život“ – ve skutečnosti tento pojem sám je klišé. Už neexistuje smysl pro návaznost na tradice… Všude to vypadá stejně jako kdekoliv jinde… Trpíme informačním přetížením… Ztratili jsme spojení s rytmem přírody… a tak dále a tak dále až do omrzení. Někdo by řekl, že tyto výroky, které visí ve vzduchu jako bouřkový mrak před lijákem, pojmenovávají nejzávažnější prokletí novodobého člověka. Jistě, na mnohém z toho je něco pravdy, ale poplašné zvony, které nám spolu s tím zvoní uvnitř hlavy, přehlušují naši schopnost vše klidně promyslet. Například, jsou tyto změny trvalé nebo pouze dočasné? Do jakého rozsahu se jim musíme přizpůsobit? A co přesně se změnilo a co zůstalo stejné? Toto jsou rozumné, lidské otázky, otázky, na které nelze hledat odpověď u jiných – například u astrologů a duchovních rádců, na které se průběžně obracejí postavy filmu. Odpovědět mohou pouze ti, kteří si tyto otázky sami kladou. V průběhu času. “Všichni potřebujeme čas na přemýšlení,“ říká jedna z postav filmu s pečlivě skrývaným zoufalstvím. Yang – tak trpělivý, tak pozorný, tak vnímavý – nabízí svým postavám, a nám, čas k přemýšlení. Ukazuje nám, že tento čas musí přijít a přijde, že neosobnost městského života (další klišé) je stav mysli: jakýkoliv roh ulice, obchod, pokoj nebo ulička je tím více osobní, čím více je zde žijících, myslících a cítících lidských bytostí. Ponořených v osobním a jasném světle – tím je zde Yang nenápadným způsobem tolik strhující. […] Raz dva je svou podstatou film, který předává své sdělení pomocí znamenitého smyslu pro rovnováhu – mezi tady a jinde, minulostí a přítomností, všedním a neobyčejným. Je to film pojednávající o - a tvořený z - milosti a půvabu. A to je vzácná věc. “ [Kent Jones: Raz dva – Čas a prostor] --- Stav mysli.