hrudka

Oproti minulému modernímu pojetí Halloweenu je tohle bez charismatu a motavice. Vlastně jsem všem lidem, které Michael Meyers zavraždil, tu smrt přál, většinou té smrti chodili naproti, bezmyšlenkovitě. Pokud je tedy jeho postava ztělesněním zla a strachu v nás, tak asi v pořádku. Asi bych konečně pochopil, o co mu jde. A my si to všechno zasloužíme včetně toho, že zapříčiníme smrt nevinného člověka, protože jsem zaslepeni pochopitelnou nenávistí.

Chválím, že se film neřadí k těm, kteří #MeToo zesměšňují. Problémem pro mě je žánrové a historické zařazení filmu, respektive jakým způsobem tvůrci - scenáristi se scenáristkou a režisérem - chtějí do současného problému mluvit. Použít jako argument příběh ze 14. století prostřednictvím nějakého pravidla, který tak úplně neprokazuje, že žena mluví pravdu? Žena říká pravdu a prostě si to mezi sebou vyřídí muži? Pokud by její muž v souboji prohrál, bralo by se to jako "důkaz" toho, že žena nemluví pravdu, i když mluví, a aby upálena? Ale oceňuju formální provedení a snahu o feministický podtext nebo přesah.

Možná na to jsem příliš hodný, ale až na tu délku, mě to vlastně bavilo, ačkoli uznávám určitou nevyrovnanost žánru, kdy mi to někdy připadá, že se to zbytečně nebere vážně (titulková část), mající nějaký umělecký záměr (lehce místy iritující, ale jinak docela zajímavá kamera), až nakonec k závěru použitého hitu Zombie od The Cranberries (což chápu jako pokus o politicky laděný názor). Ale jasně, všichni zemřeme.

Asi nejšílenější a možná nejhorší role Russella Crowea, co jsem jeho filmy viděl. Pokud je jeho motivací škodit prakticky jen to, že nám všem dneska vlastně hrabe, přijde mi to trochu málo na psychologii postavy, zdá se mi, že je v tom něco víc, co není tak úplně řečeno. Ale dneska nám všem hrabe a děláme stejné píčoviny, jako malování se za jízdy. Naprostá absence záchranných složek a jejich úkolu pomáhat a chránit. Naprostá absence jakékoli pomoci ze strany lidí, svědků v restauraci, kteří jsou v rámci své sebezáchovy schopni buď scénu natáčet na mobil nebo radši utéct. To už jsme tak sobečtí, že jakkoli nezasáhneme? Naprostá absence jakékoli sebekontroly a reflexí za volantem. Celkově ten film vlastně docela cením v tom smyslu, že vyvolává negativní emoce vůči hlavní postavě. Téměř všichni mě tam trochu srali, jen pořád nechápu, proč to vlastně postava Russella Crowea dělala. Hrabe nám. Ztrácíme sebekontrolu, ale není to trochu málo a vykreslení hlubší psychologie? Hrabe nám a občas se všichni chováme jako hovada a na zabití. Tady máte mou neomluvu, vy zmrdi.

Cítím určitou problematičnost ve vztahu tvůrců a vykreslených postav k lesbické otázce. Na druhou stranu bylo zajímavý sledovat romantickou komedii, která je minimálně romantická a minimálně komedie. Kterak zavedené vzorce tradiční rodiny jaksi nemusí tak úplně fungovat a kterak prostě asi stačí říct tomu druhému pravdu. A tu pravdu si přiznat i sám sobě. Jak poznamenal johnn333, zajímavé a nejsympatičtějí jsou (možná paradoxně) homosexuální postavy Dan Levy a Aubrey Plaza, přičemž to mezi Plaza a Stewart jiskřilo uvěřitelněji než Stewart a Davis, ale dobrý.

Budu hodně kritický. Film, kde je všechno špatně. Film, který se v některých pasážích nedá moc sledovat. Film, který se v některých pasážích nedá moc poslouchat. Asi nejhorší role Amy Adams, asi nejotravnější role Glenn Close, která však dělá co může. Každý asi dělá, co může. Ale nejde to. Příběh o dysfunkční rodině, ve které si prakticky nikdo nebere ponaučení, nikdo se nesnaží napravit, všichni se jen snaží něco někomu odpustit. Ale tak to nefunguje, nebo mi nemělo. Co nám vlastně tím chtěli tvůrci říct? Hluboký lidský příběh?

Ačkoli z toho mám asi nejpříjemnější pocit z celé trilogie, pořád to nestačí. Je to sice milé, nostalgické, občas vtipné, zasmál jsem se teda asi jenom jednou, ale vlastně takové prázdné. Docela sympatická policistka hraje úlohu té odvážné ženy, (odvážnost spočívající mít "větší koule" než kolega) která ale, bůhvíproč a bez sebemenšího předchozího náznaku, si začne vztah s podvodníkem... feminismus zabitý stereotypem. A celá zápletka se otáčí kolem krádeže spočívající vlastně v tom, že se děti tajně učí dělat víno? Přestovšechno takové důstojné rozloučení s Václavem Postráneckým a celým tím ovíněným product příběhem.

Ano, vyvolává to emoce, jak negativní ve smyslu, co všechno predátoři posílají nezletilým holkám, tak pozitivně úsměvné, co všechno predátoři po nezletilých holkách chtějí, až to hraničí k dojetí, že po těch deseti dnech se najde asi jeden kluk, kterej si potřeboval jenom pokecat. Ano, je to hraniční ve smyslu Klusákova aktivismu (mělo setkání s jedním z predátorů, který se stará o děti na táborech smysl?) a smyslu toho, kde je hranice hraní dospělých holek jako dvanáctiletých. Občas jsem hádal, jestli herečka ještě hraje, nebo je upřímná. Upřímnost vidím ve slzách dojetí při normálním pokecu, upřímnost vidím v jedné ze scén, kdy herečka chrstne pití predátorovi do ksichtu. V pořádku, dá se to pochopit. Ten marketing kolem, ty osvětové kampaně... snažím se to držet od těla, jakoby mimo dokument. Jediné plus vidím v tom, že se nezákonnost jednání predátorů trestně vyšetřuje. Ale tak nějak si říkám, jaké by to bylo, kdyby holky nebyly v bezpečí svých fake pokojíků, neměly bezpečí porady a celého štábu, konzultací s odborníky, kdyby to prostě nebyly herečky a viděli bychom, jak to "ve skutečnosti" funguje?

Nemůžu se ubránit pocitům, které naprosto vystihuje poslední záběr na Toma Hollanda před usnutím, prostě jedno velký zívnutí. Některé scény dobré, některé herecké výkony dobré, ale dramaturgie pokulhává, vypravěč občas zbytečný a lezl na nervy, mírná nesrozumitelnost vůči celku a hodně morálních dilemat.

Válka je vůl.