Skleena

První, druhá a třetí série pro mě znamenala seriálovou revoluci. Jednotlivé díly, poslepované úžasnými hláškami Barneyho, krásnou Robin a vylomeninami Marshalla s Lily mě dokázaly přesvědčit o novém kandidátovi na můj "nejvíc moc nejoblíbenější" seriál. Především scénáristické skvosty v podobě různých flashbacků (pineapple accident, ted mosby: the architect) a především zpětné provázanosti jednotlivých dílů, kdy se nějaká situace, které si divák v momentě, kdy ji viděl prvně, ani nevšiml, vysvětlí v daném kontextu až o několik dílů později byly můj šálek kávy. V době, kdy jsem seriál tady na csfd hodnotil, bylo plných pět hvězdiček tou jedinou volbou. A přeci - když jsem se s dvouletým odstupem času dokopal k dopsání komentáře, to prvotní okouzlení kamsi zmizelo - stejně jako pátá hvězdička plného hodnocení. Pryč je s nástupem čtvrté série ona lehkost jednotlivých gagů, Barneyho vtípků a Tedových roztomilých nezdarů. Co ale především zmizelo, je tah na branku v podobě hlavní dějové linky, tedy hledání matky, obohacené o jednotlivé úžasné příhody, odhalující něco ze vztahů a problémů jednotlivých hlavních charakterů. A ani odhalené lýtko, byť smyslné, tu ztracenou hvězdičku nevrátí. Po 5x18 za 4* - nezbývá než doufat, že další čachry s hvězdičkami už budou jen směrem vzhůru. Za ten bombastický start by si to Ted s bandou a snad jednou i budoucí matkou zasloužili.

Já snad přesedlám jen na britcomy! Umírněná rozsáhlost, tedy 3x6 dílů, jen podtrhává nekončící smršť neskutečně šílených hlášek a absurdních situací, do kterých se hlavní hrdinové dostávají. Bernardův abstraktní účes, Mannyho klavírní umění či Franin smích s otočkou je něco, co by žádnému seriálovému fandovi (a vlastně komukoliv, kdo se rád zasměje) nemělo uniknout. Snad jen nutno zmínit, že takový typ suchého a místy až černého humoru, který pro nás pánové Linehan s Moranem přichystali, asi nesedne každému. Ale o to víc pak znamená pro ty, kteří jsou naladěni na stejnou notu. Hurá!

Na Scrubs jsem narazil úplnou náhodou. Přes vlažný start první série nakonec zjišťuji, že pro zhlédnutí všech osmi sezón mi nakonec stačilo nějakých necelých dvou týdnů... O čem to svědčí? Scrubs jsou báječným sitcomem. Nejen, že kloubí humor s vážnými životními situacemi, především dramatickými osudy pacientů, mají však špetku něčeho, co ostatní seriály ne. Definovat to něco může být dost obtížné, především proto, že každého k seriálu pojí úplně jiné pouto - stejně tak jsem se setkal s názory pár lidí, kteří na seriál zanevřeli s tím, že je vůbec neoslovil... Určitě je to oním zvláštním druhem humoru, založeným především na jednotlivých dialozích kvůli nečemu věčně se pošťuchujících postav - někomu dlouhé "stírající" monology dr. Coxe sednou, někomu prostě ne. Co ale shledávám na seriálu úplně nejlepší je užití vedlejších charakterů, v mnohých jiných projektech užívaných pouze pro "zaplnění", aby prostě seriál nebyl jen o těch pár titulních postavičkách, spočitatelných na prstech jedné ruky. Ať už jsou to geniální sobecké vstupy primáře Kelsa, neuvěřitelně trhlé "something crazy fives" teplého chirurga Todda, upocené úchylnosti právníka Teda či věčný boj údržbáře s nebohým JD - tyhle záležitosti prostě nejsou navíc, mají nevylučitelnou úlohu v každém díle a koření seriál přesně tak, aby byl něčím výjimečným. Suma sumárum, přestože je nutné uznat, že většina dílů je postavená na stále stejné kostře a někomu se to po čase může jevit příliš monotematické, u mě jasných pět hvězdiček. Mimochodem - samotný závěr osmé sezóny bych dojemností srovnal snad jen s filmovým koncem MASHe :)

Myšlenka, že naši rodiče měli na škole matematiku jako povinný maturitní předmět, mě opakovaně budí ze spaní. I následný výběr vysoké školy čistě humanitního směru zrcadlil můj ne snad odpor, ale rozhodně ne vřelý (z obou stran, nutno podotknout) vztah k tomuto předmětu. Možná i proto je pro mě seriálový svět pánů fyziků, kteří k té zmiňované matematice určitě nemají daleko, tak úžasným zážitkem, který si užívám u každého nového dílu. Jistě, jsou tu znatelné výkyvy v kvalitě, scénáristi si rovněž vybírají své dobré a špatné chvilky, ale ani to nemůže bránit v tom, abych nedal plný počet. Bazinga!

Everything is connected... Everything! Ano, jedná se jen o mírně nadprůměrný detektivní seriál... a nebýt tváře Damiana Lewise v ukázkách, asi bych na jeden z dílů jen ze zvědavosti nejspíš nekouknul... ale... protože je tu vždycky nějaké to ale... sázka na tuhle zrzavou a Bratrstvem neohrožených profláklou tvář byla sázka na jistotu! Role mu sedla jako ulitá, hvězdička navíc pak patří scénáristům a velkému množství povedených hlášek, které pan hlavní představitel v průběhu těch dvou sérií mezi kousáním všemožného druhu ovoce trousí. Pohled na Sarah Shani neurazí určitě ani fandy hezkých tvářiček, i přes občasné jiskření - pozor spoiler -navíc obě hlavní postavy neskončí v posteli, což, dá se říct, překvapí :P V žebříčku mých osobních hodnot za svůj "ruský" výkon zas o trochu stoupnul Garret Dillahunt, kterého jsem měl dosud zafixovaného především jako překopaného terminátora ze seriálu o Saře Connorové. Škoda jen, že seriál po celou dobu trvání zuby nehty svíral onu kostru 90% času případ, 10% času na konci Charlie u své zdi důkazů a malinký posun hlavní story line. Až na občasné odbočky k pokutám současného muže Charlieho bejvalky se vlastně na to nejzajímavější musíme těšit vždy až na samotný konec a aktuální případ vraždy tak nějak "přetrpět" - ale nebojte, pánové scénáristi, tu hvězdičku za Charlieho hlášky, zahleděné pohledy a náhlá odejití (trochu mi to připomíná Grega House, vám ne?) ze scény v důsledky spontánního nápadu vám neodpářu. A když jsme u toho párání, jdu shánět nějaký seznam použitých písniček, protože v jednotlivých dílech zazněly moc zajímavé a poměrně neznámé věci.

Přes vlažný rozjezd se nedá Richardovi Castlovi upřít cit pro ten správný moment, kdy zahlásit nějakou krávovinu, aby koutky úst škubly divákovi zcela neesteticky v širokém výtlemu nahoru. Ani ke konci druhé série mě zatím soustavné popichování mezi dvěma ústředními představiteli neomrzelo, navíc to tak hezky jiskří, přesně jak to u podobných seriálů s mužem a ženou v hlavních rolí má být. Jednotlivé díly vyvážené, vražedné scénáře zatím pořád o něčem novém. Hvězdičky navíc! Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, snad tempo vydrží a i ti dva Beckettini policejní "přisírkové" dostanou víc prostoru - zaslouží si ho.

"Koukni na to, vole, je to něco jako startrek, akorát se tam víc politikaří, kouří a souloží..." No, tak to mám za dva týdny komplet za sebou. A jsem velice rád, že jsem se od kamaráda k seriálu nechal zviklat až v době, kdy byl úspěšně ukončen. Co říci? Je to jízda. Neukájel jsem se ani tak nad vizualizací cylonských centurionů a podobných lahůdek, jako mě dostal příběh. A teď nemyslím zrovna hlavní dějovou "kdo najde zemi vyhrál" linku. Mám na mysli to, co ji okrajově, ale přesto vlastně velkou mírou tvoří. Každá postava má svou hlavu, své cíle, ale taky problémy a vzpomínky, mnohdy zahalené ne zrovna hezkým tajemstvím. A každý ten malý problémek, zdá se, ve výsledku ovlivňuje obrovský proud dalších událostí - a to je to, co činí seriál tak neobyčejným. Otevírá divákovi zajímavý svět plný malých úspěchů i nesnází, kdy mnohá řešení nejdou jednoduše řešit pouze politickou či vojenskou silou a intervencí. Hledání kompromisu a menších zel je něco, co nás u každého dílu stále více přesvědčuje o určité "realitě" dané situace ve společnosti přeživších. Jediné, co mi trochu vadilo, byla nevyváženost postav. Ne snad ve srovnání mezi sebou samými, ale každý charakter se díl od dílu chová úplně jinak, než bychom u něj třeba mohli být alespoň trochu zvyklí. Na jednu stranu sice člověk pořád zůstává ve střehu a neví, co má od koho čekat, na mě to ale mělo spíše rušivé účinky - neříkám, že musím nutně mít "toho dobrého", komu budu bezmezně napříč sériemi fandit, ale... snad víte, co tím myslím. No co, there must be some way out of here... A navíc - blonďatá máma Xena!