Recenze (12)
Purpurové řeky (2000)
Promarněná šance... jak už tu několikrát padlo, rozběh perfektní, ale bohužel ve mně nejvíc zůstal a všechno přebil ten úplně stupidní závěr. Škoda.
Pohlaď kočce uši (1985)
Z nostalgie, protože tento dětský pěvecký sbor existoval a stále existuje a i já jsem kdysi tyto písničky zpívala na koncertech a bylo to fajn období, i když ne zdaleka tolik zábavné jako ve filmu, což mě přiznám se ve čtvrté nebo páté třídě, kdy jsem do sboru nastoupila asi půl roku po premiéře, docela zklamalo... autobus nám už nikdo nepomaloval :-)
Tančím, abych žil (2006)
Možná klišovité a kýčovité a stá variace na známé téma... ale tanec miluju, takže pod 4 jít nemůžu
Vyprávěj (2009) (seriál)
Hodnotit seriál po prvním dílu je fakt nerozum, ale první díl mě příjemně překvapil svou atmosférou, výpravou. Sice nic náročného, ale docela mi zvedl náladu a připoměl mi to fotky z dětsví .... tak uvidíme jak to bude pokračovat dál směrem k přítomnosti, trochu se obávám, jak se vyrovnají se současností... ale zatím je to pro mě na 4* a doufám, že časem nebudu muset ubírat.... uvidíme, nechám se překvapit.
Dlouhá cesta (2002)
Kýčovité, přeslazené... ale přiznám se, že v neděli odpoledne se na ten kýč občas i ráda podívám.
Nejsem tvůj přítel (2009)
Úvodní část s dětmi z MŠ pro mě za 5*, ta dospělácká pak za 3*, i když jako improvizační experimentální film s neherci zaslouží obdiv.
Hrubeš a Mareš Reloaded (2009)
I přesto, že ve filmu hrají moji oblíbení herci... dařilo se mi první verzi filmu z roku 2005 doposud úspěšně vyhýbat, nějak jsem tomu už předem nevěřila, ukázky mě odrazovaly... ale v rámci LFŠ jsme se vypravila na novou verzi a musím říct, že pro mě byla příjemným překvapením... a odpověď Janu Budařovi - ano v závěru jsem skutečně cítila lásku a dojetí... nebo, že byste mi to jako láma vsugeroval?
Kdopak by se vlka bál (2008)
Velmi citlivě zpracovaný pohled na vztahové problémy dospělých očima malé holčičky ... ano dospěláci se opravdu někdy chovají jako mimozemšťani
A co Bob? (1991)
Po přečtení recenzí jsem se docela těšila, ale tento film mě zklamal.... začínala jsem tak u 3*, ale s každým dalším estrádním pitvořením Billa Murraye postupně odpadávaly až jsem skončila u 1*.... křečovitá, předvídatelná karikatura, snad jen narcistický psychiatr byl uvěřitelný. Na konci zbyl jen pocit trapnosti a tichá vzpomínka na Jacka Nicholsona a jeho obsedatního Melvina Udalla v Lepší už to nebude.
Příběhy obyčejného šílenství (2005)
Bohužel jsem jako první viděla divadelní představení a líbilo se mi mnohem víc - 5*, vtipné, zábavné... Ale film na mě nezapůsobil. Chaotický, nepřehledný, chladný, vykonstruovaný... Co vyzní na divadle nemusí stejně fungovat i ve filmu.