Vědma

"Jedno mějte na paměti, v žádný okamžik tohoto přiběhu se neusmívejte." - řekla slečna Emily. To není ani tak těžké, v jednom z nejromantičtějších příběhů o lásce a nenávisti až za hrob toho moc k smíchu není. A příběhu je tady učiněno zadost. I obsazení je výtečné, i když tak krásný asi Heathcliff jako v podání Ralpha Fiennese být nemohl. Možná trocha překotnosti ve vyprávění tady byla - stěsnat celou historii v průběhu spousty let do 105 minut nebylo lehké, ale v podstatě se to povedlo výborně. A radím vám, přečtěte si tu knihu.

Opravdu nevím, co bych tomuto filmu měla vytknout. Jeho režie je prakticky dokonalá, příběh silný a herci dobří. Jedinou výhradu mám k Natalii Portman. Místo ní bych uvítala nějakou mladou neznámou herečku, jejíž okouzlení Thorem by působilo něžněji a uvěřitelněji. Thor má kliku v tom, že není jen superhrdina, ale také bůh, takže nemá žádnou nanicovatou civilní podobu, ale ani se v nic hnusného nemění jako Hulk. Není chcípáček jako Spiderman, ňouma jako Superman, ale je setrvale nádherný a není nucen nijak potlačovat charisma. Jediný jeho problém vidím v tom, že se málo svléká. :-) Humor je nenásilný a opravdu se mu dá zasmát, ale není to žádná parodie, když tečou slzy, tečou právem.

Povedená báchorka!

Původní hodnocení zvyšuji, protože i když začátek filmu musí být pro toho, kdo knihu nečetl značně zmatečný (Harriet bydlí u paní Goddardové - kdo je paní Goddardová?, pan Martin ji požádal o ruku - kdo je pan Martin?) ve skutečnosti se tento film zařazuje se ctí po bok Rozumu a citu, i když za Pýchou a předsudkem poněkud pokulhává, ale také vystihuje ducha doby, přestože ji více idealizuje. Trochu potlačená je tady oproti knize postava Franka Churchilla, který mohl ve skvělém podání Ewana McGregora dostat více protoru, podobně jako má v knize. Takhle z toho vyšel až moc se ctí. Gwyneth byla rozkošná a pan Knightley správně obsazený, velký sympaťák. Hrdinky Jane Austenové jsou roztomilé, ale strašně natvrdlé. :-). Proto je mám asi ráda.

Jistě to bylo ve své době velkolepé a vlastně stále to velkolepé je. Ale současně je to poměrně dost otravné a tenhle Charlton Heston si k tomu z Bena Hura ani nečuchne. Neříkám, že bible není studnice moudrosti, ale dělat podle ní filmy, to chce pokoru, ale zároveň invenci a šmrnc, což tenhle spektákl postrádá. První polovina byla lepší, ale i tak, když už člověku i bůh leze na nervy, je to co říct.

Tak trochu, ale zase ne moc komedie. Moc k smíchu v ní není, ale to vůbec nevadí. Trochu mi to připomnělo český Výlet Alice Nellis, který jsem viděla nedávno. S tím, že tahle rodina na cestě za absurdním cílem byla mnohem sympatičtější. Můžeš být "winner", můžeš být "looser", záleží, jak sám sebe vidíš a moc nezáleží na tom, co si myslí ostatní.

".... proč jenom, proč jste přišel k nám? Já v žalu opuštěné vsi té, bych neznala vás, jak vás znám, ba ani žal, jejž pochopíte." Tenhle příběh pohříchu je tak jednoduchý - dvě poněkud nesesynchronizované lásky, okořeněné smrtí jednoho naivního idealisty. Pro film, který nemá nádherné Puškinovy verše a nemá ani snad ještě nádhernější hudbu Čajkovského je to značně limitující. Ale film má jinou zbraň - obraz a s tím je tady kouzleno dostatečně, aby se divák nenudil. Kupodivu herecké výkony bych až tak nevyzdvihla, Liv byla krásná a Ralph charizmatický jako vždy, ostatní postavy kromě Lenského nevýrazné.

Největší z Čechů, Jára da Cimrman měl zůstat nepersonifikovaný, ale stejně mi je tento humor blízký - historické postavy, které velký Jára inspiroval, jeho obrovská smůla při přihlašování vynálezů a boj proti rakouské monarchii mi přirostly k srdci. Z postav pak hlavně malý plačící Konrád Henlain, kterému Cimrman slibuje, že se dožije lepších časů a Vladimír Svitáček jako německý milovník Dvořáka, který vůbec neví, která bije. Hvězdičku strhávám za králíky, to bylo bezúčelné a nevtipné.

Julie, jsi kouzelná!

Všechny čtyři herce považuji za své oblíbené, zvláště pak Mastroanniho a Tognazziho. Všechny čtyři obdivuji za to, že přijali roli v tomto filmu. Co tím vlastně mělo být řečeno nevím a zdá se mi, že mám čím dál tím míň trpělivosti sledovat takovéto výplody . Tohle neuspěje jako kritika doby a vlastně jako kritika čehokoliv. Některé scény měly něco do sebe - takový divný druh humoru nebo čeho a prostředí vily a zahrady bylo poměrně magické, ale užrat se je dost hnusný a dost zdlouhavý způsob sebevraždy, hlavně pokud k ní nevede žádný zásadní důvod a tuhle sebevraždu sledovat je vlastně jakýsi očistec nebo možná skoro předpeklí.