mat.ilda

mat.ilda

Česko
náchylná k závislostem

homepage

65 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 13 25 36 48
    • 10.10.2017  22:53

    Na koho mívá jízda s Ferzanem Ozpetekem hypnotizující účinky, radím si bezpečnostní pás rozhodně nezapínat a nechat se prostě jen unést jeho sladěnou kompozicí obrazu, hudby a emocionálna, kdy každé hnutí tváře prozradí proces, který se uvnitř odehrává a k obnažení situačního napětí si vystačí pouhým pohledem kamery na záda... a nejenže plní žánrová zadání, ještě je odborníkem na vztahy a prožívání, jakož i estétem se smyslem pro detail a na jeho herce se krásně dívá...

    • 8.10.2017  17:46

    Asi že Vatel... tak určitě, leda pro vegany, i ty filmové. Veškerá decentnost obrazu i hudby vane do prázdna i přes slušivé kostýmy a zajímavé herecké obsazení... možná, kdyby mělo co hrát, či přesněji - oč hrát, jistě ne o romantickou zápletku prostou jakékoliv vášně, o diletantskou intriku z nenávisti nebo jen o prosté divácké ztotožnění se s postavami, dobou, záměry... A k tomu již klasická sebemrskačská mantra, těžký individualismus a plky o hrdinčině nezávislosti... v době Ludvíka XIV.! Jako by nestačilo prostě říct, že se musí uživit. Takže se mi k hodnocení nabízí zdrchaná zahradnice, fešný, leč unylý zahradník, to celé přitažlivost nula, nepředvedly se dokonce ani trvalky a z grand finále mi rozhodně čelist nepoklesla. Ale vůbec nejhůře si vedl autor veganského Vatelu sám... jako by už na nás hovořil z onoho světa, ač měl ještě nějaký čas před sebou.

    • 8.10.2017  15:45
    Agora (2009)
    ***

    Je až k smíchu (kdyby to nebylo k pláči), jak se i historie lidstva motá v kruhu. V alexandrijské křesťanské komunitě docházelo přesně k tomu, před čím varoval sv. Pavel ve svých listech, a tak bratrstvem starověkých streetworkerů začala cloumat pýcha se svou blízkou příbuznou - arogancí... a žádný charismatický zastánce pravých křesťanských zásad zřejmě nebyl právě na skladě, v čerstvě uznaném státním náboženství se tak začalo formovat podhoubí kariéristů, zneužívajících víru (a neznalost, jakož i nedostupnost ověření si biblických myšlenek a zásad) nově obrácených křesťanů k upevnění moci, a bohužel, i té politické, a z ní pramenící obhajobu svých zlých skutků. Již úvodní fanatická velkohubost Ammoniova naznačí, že se cosi stalo s ideály prvotní církve a události věcí příštích utvrzují nastupující mocenský trend. Hypatie Alexandrijské je mi upřímně líto (o to víc, že její smrt nebyla zdaleka tak romantická, jak by si jistě přál nejen Alejandro Amenábar), ač k vědátorkám jejího typu nechovám kdovíjaké sympatie, což lze částečně přičíst mé vlastní neschopnosti cokoliv vykoumat, zvlášť ve světle vzpomínek na rovnicové testy z matematiky, ve kterých jsem docházela k závěrům, že rovnice nemá řešení... třeba i u čtyřech z pěti! Nicméně obdivuji zanícení, s jakým toužila odhalit tajemství vesmírného řádu, na druhou stranu se nedá říct, že bych díky tvrzením, rovnajícím se jistotě ohledně fungování sluneční soustavy byla šťastnější, ačkoli nelze zapřít i jiné výhody, například, že při zatměních zpravidla nebývám k smrti vyděšená. Abych se dostala k snímku samotnému... Dobrý film, bez silných tendenčních prvků, k zamyšlení nad dějinami i nad námi samotnými, nad lidskou touhou pronikat tajemství, která nás obklopují, jakož i jemně navádějící k poučení z krizových vývojů lidstva... když se vrátím na začátek komentáře - vždyť jsme se téměř nikam neposunuli (viz stěžejní věta prefektova: "Jak jsem byl naivní, když jsem se domníval, že jsme se konečně změnili.")! Ještě stále kácíme (a zase stavíme) sochy, ničíme díla, boříme stavby, pálíme knihy... a vždy ve jménu něčeho, o kolik krásy a moudrosti bychom byli bohatší, je opravdu až směšné, jak se zas a znova stávají z honosných míst chlévy, vojenská skladiště nebo prostě jen ruiny... Proč máme potřebu stavět nové a nové skulptury "velikánů", jimž se potřebujeme tak nutně klanět a které mnohdy nepřežijí ani jednu generaci... něco nám evidentně schází, že by Bůh? A stejně jako jindy, stále se profilují noví vykladači svých potřeb a zájmů, provokatéři, falešní proroci a velkohubí kazatelé pravdy. Naděje, ta ovšem zůstává. Ideály prvních křesťanů se vytrácely, ale vždy je někdo dokázal vracet zpět, třebaže bojem oslabené, důkazem budiž přežívající dvoutisíciletá norma, pilíř evropské civilizace, a ač mnozí místo stvoření vzývají mocný horký pšouk a Darwinovu teorii (podtrhuji teorii), já tvrdím, že to podstatné, co nám křesťanství přineslo, máme už vepsané do genofondu. Nu a co se mezitím stalo s Alexandrijskými? Až na koptské výjimky si za udržování folklórních prvků jako kamenování a řezání hlav cirka dvě stě let počkali na náboženství nové a jestli neumřeli, žijí tam dodnes. Tedy někteří. A Židé? Tak ti jsou stále v exilu. Až do konce věků, pravil Cyril. Jinak slušná výprava, hudba i obsazení... až na toho gymnazistu, který ztvárnil syrénského biskupa.

    • 20.9.2017  00:06
    Muž odnikud (2010)
    *

    Kdo tyhle poetické brutality s "lidskou tváří" vymýšlí a k jakému účelu, se ptám? Poučení (pro koho, děti narkomanek, politiky?) můžeme rovnou vyloučit, a zrovna tak napětí, jelikož i v momentech, které mi dopřály odlišit obličeje - neboť vodítka jako Cha Tae Shik a Nam Ho Han fakt nezabírala (a jo, teď mi doklaplo, proč věnovali tolik pozornosti vlasovému stylingu, patrně skrz neasijské diváky... geniální!) - mně stejně byli všichni, včetně ústředního nemluvy, v ději sestaveném z x žánrově podobných zápletek minulých a jistě i budoucích, ukradení. Takže to vidím na zděšení... Jen mně při tom tak přišlo do hlavy, jak ohromně nepraktická musela být u vypjatějších "pracovních" situací mobilní véčka (svině klouzavý). Ale nebyla bych to já, abych v zájmu objektivity a nezaujatosti nepojala úmysl tak trochu porovnat filmovou tvorbu se severním sousedem, ovšem vyhledávač mi v žánru AKČNÍ/THRILLER/KRIMI nic nenabídl - z toho vychází dvě možnosti: buď netočí filmy nebo je tam prostě zlatě...

    • 19.9.2017  23:47

    Tak konečně vím, o čem se baví obyčejní chlapi když jsou sami... a řeknu vám tedy - žádná hitparáda. Doopravdy se pobavili pouze po požití, mě musela uspokojit zadumaná islandská krajina a docela příjemné zklidnění ke konci dne. Jen si tak prostě koukáte.

    • 17.9.2017  00:11

    Obsahově dostiučiňující... pro toho, kdo ještě věří v pohnutky mocných jiné, než požitkové. Jinak nečekaně poutavě podaný raport o politických a marketingových manipulacích, byť mírně zašifrovaný kadencí dialogů na hranici srozumitelnosti tak, aby se divák nestačil zorientovat v zajetých praktikách typu: "Alexi, dej vědět dodavatelům demonstrantů" a jiných záludností určených k přetváření veřejného mínění, přesto vnímavým jedincům lecos našeptne. Samotná slečna Sloaneová se zde stává odrazem doby v níž žije a prostředí, ve kterém se pohybuje. Ke zvýšené koncentraci pozornosti se tak nutně přidává střídání pocitů obdivu, opovržení i lítosti a vnitřní tahanice o jejich převládnutí, neboť špičkové pracovní nasazení, umocněné snováním intrik, chorobnou touhou po vítězství a necitlivým využitím všech dostupných prostředků, nebývá slučitelné s normálním životem a výsledkem je bytost tak osamělá, že by se i džigolo ustrnul. Jako pozadí se už už nabízela jedna ze srdceryvných traumošek, kterými podobně nelítostní hrdinové procházejí v dětství, budiž scénáři ke slávě, že se tímto směrem neměl potřebu vyjádřit - to však neznamená, že by si občas nešikovně nevypomohl nějakou tou berličkou, mírně urážející divákův ostrovtip, což, alespoň mně, bohatě vykompenzovala strhující Jessica Chastain a zážitek mi víceméně nezkazilo ani finální novosvětské pozdvižení v soudní síni, ba dokonce ani fakt, že se v důsledku přijetí zákona vůbec nejednalo o výhru...

    • 8.9.2017  22:06

    Možná chyběla sem tam stránka - v románové předloze, a tak se improvizovalo... nenápaditě, dlužno dodat. Roger Michell si tak často vypomohl "mysteriózní" berličkou, která měla diváka sofistikovaně mást, ve finále s ní ovšem dostal naloženo na záda. Škoda, že se o učebnicových příkladech, jak se to nemá dělat, nemohu s ohledem na vyzrazení pointy více rozpovídat, aby si i ostatní tu nakládačku užili, tak se jen zmíním o kamerově hezky podaném životním prostředí i romantice bez chemie, jakož i standardních hereckých výkonech - zvlášť ze strany Rachel Weisz... až na letmou chvilku, kdy zaperlila změnou chování předváděčkou taliánského naturelu, skoro jako kdyby vzala roli své jmenovkyně melouchem.

    • 9.3.2017  23:43
    La La Land (2016)
    **

    Úvod natolik děsivý, že jsem se lekla, zdali jsem se nějakým nedopatřením nevyškrábala ze stroje času a neocejtila se na podivné retro-periferii, kde právě probíhá generálka výstupu spolku muzikálových ochotníků... Tak ne, ke sledování se mi zde nabízel oscarový nominát ve všemožných kategoriích a hit loňské sezóny, ve skutečnosti plytká odrhovačka, kde za poslech (nikoli za zapamatování) stály jen jazzové úseky, kde herci neuměle napodobovali béčkové hvězdy padesátých let a to celé v tak hloupě usekaných scénách, až by si jeden myslel, že sleduje dlouhatááánský teaser z hrubého sestřihu. Ukázalo se, že i snímek sám je jen sen, který se však vůbec neměl zhmotnit... nebo alespoň ne v tomto století. Vlastně, výjimečně souhlasím s verbalovým popisem děje i obsazení, ačkoli nechápu, proč nás v něm seznamuje se svým chorobopisem, možná by nebylo od věci překliknout na zdraví.cz a svěřit se tam... mno, já jsem poměrně zdráva, budu tedy s hodnocením poněkud velkorysejší.

    • 9.2.2017  00:39
    Elle (2016)
    **

    Tak nás chtěl starý lišák Verhoeven zase jednou šokovat - a jak jinak, než v žádoucím (a snad už i žádaném) trendu násilnicko-sexuální popkultury, dnes už zklasičtělé, nebojím se říct - jenže to se splet! My už se posunuli! On se totiž nikdo neděsí, naopak, hýří se zde superlativy - chytré, perverzní, nádhera, skvělé, osvěžující, postavy výjimečné... nikdo se nepozastaví nad zvráceností rodiny, nad naprostou absencí citů, nad ztrátou sebeúcty zaprodané heslu žít a užít, přes mrtvoly, třebas i ty vlastní... není divu, ono je to také k obdivu servírováno, snad až na asociaci s počítačovou hrou... nakonec, proč se pohoršovat nad realitou, která nás odráží ve virtuální zábavě, kde hodnotíme výbornou hratelnost, ohromující vizuál, skvělé ozvučení jakož i úrovně zvrhlostí, když se nikdo nezeptá - co to vůbec hraju? A hlavně - proč vlastně?? Tak si teď lámu hlavu, jaké ponaučení z filmu plyne, protože pardon, pobavení neberu, možná výstraha váženým občanům, praktikujícím katolíkům zvlášť; ne aby vás někdy napadlo vyvraždit půl ulice, protože pak půjdete bručet, z vaší dcery se stane amorální, nadržená mrcha, z vaší ženy "věčně mladé" monstrum, z vnuka vyschízovanej hlupák a z pravnuka černoch... ale stejně, úplně nejvíc nejhorší úchyl je ten, co má na zahradě kýčovitý betlém v životní velikosti, to abyste ho nepřehlídli (ten betlém). O výkonu Isabelle Huppert se snad ani nebudu rozepisovat, i přesto, že se na ni ráda dívám, mě po předchozích zkušenostech její poloha (herecká, i ty ostatní) nijak zvlášť nepřekvapuje, spíš podléhám pokušení myslet si, že odehrává samu sebe, i tak ale byla tím nejlepším, co mi bylo nabídnuto.

    • 24.1.2017  23:56

    Vděčné téma - magorů a zkrachovalců ve filmu (ne tak ve společnosti) není nikdy dost... Mně osobně se z rodin tohoto typu a jejich životů bohatých na události stahuje hrdlo ještě dřív, než dojde k nekalé zápletce a tento film s univerzálním nešťastníkem, který by se po x-té rád vymanil z osidel vyjetých rodových kolejí a tak nějak "správňácky" si navýšil kredit za nízkého výdeje energie, končí přesně tím, čím má... prokletím stereotypů. Ve výsledku mně ovšem chyběl plán, víš jak... nějakej návod nebo poučení z krizovýho vývoje, pojmenování... Ale vzhledem k neočekávanému hereckému nasazení bratrů Hádkových, zejména pak Kryštofa, to pořeším následovně - i přes silnou nechuť k tuzemské tvorbě posledních let, zejména díky veseloherním retrospekcím s nabádavým podtextem, se vycením slušnými šedesáti procenty jakožto sichrem pro opakovačku, která ani napodruhé nezklame. Filmová výzva 2016 od Frajera42.

    • 12.1.2017  22:26

    To tedy bude muset být arcipříběh - řekla jsem si pod prvními dojmy nervní, odpudivé čmáranice, vydávající se za animaci, maje přitom na paměti průměr hodnocení 93%... Jak jsem však měla šanci brzy zjistit, ty ledabylé a nedotažené kontury, splývající s prostředím, aby z něj vzápětí vystoupily a daly tak událostem důležitost a obrazu neobyčejnou živost, měly něco do sebe... Stejně jako depresivní cestopisné vyprávění o vyprahlém kraji, obývaném okoralými srdci. Příběh o skromnosti, pokoře a naději, ovšem návod na štěstí není univerzální, jelikož stromů (a všeho jiného) tady máme přece dost a přesto... Film viděn v rámci filmové výzvy pro rok 2016 od Frajera42.

    • 9.1.2017  23:36

    Ach, není nad ukecané staré filmové časy... a když se přidá projednávání mordu před soudní instancí, kde je u vycizelovaných polemik prověřené každé slovo, aby sedlo do dialogu - sázka na jistotu - alespoň u mě. Pokud do party noblesních ironiků navíc dosadíte Marlene Dietrich s hlasem bachařky z ženského lágru a Charlese Laughtona, ne nepodobného Tomu Hardymu, byť s následky nezdravého životního stylu, ale zato s jeho jiskrou, nemáte, krom podezírání podezřelých, co řešit. Vlastně ano, mimo nepřesvědčivého Tyrona Powera ještě rušivý element v podobě afektované ošetřovatelky, avšak s přihlédnutím k polehčující okolnosti, že právě ona byla častou příčinou páně Wildfridových sarkasmů. Přesto jsem se ani jednou neušklíbla a u emotivního svědectví úžasné Marlene se dala dokonce ochotně strhnout. No tedy a prosba k divákům ohledně konce... jó, to byly fakt časy! Stojí za vidění dle Frajera42, v rámci filmové výzvy pro rok 2016, toho času už restu :-)

    • 16.12.2016  01:35

    Pokleslá zábava ve filmovém poklesku Miloše Formana a patrně nejhorší biografie, kterou jsem kdy viděla... tedy když pominu Nitro Llewyna Davise, které si ovšem Coenovic vycucali z prstu a Affleckův, rovněž smyšlený, I'm Still Here, přesto se nemohu ubránit podivným pojítkům, která mi ty přetrhdíla asociují. A tak snad mohu ocenit pouze odvahu, se kterou se tvůrce pokusil vytvořit životopisný snímek, stavějíc na nevkusných (a nevtipných) - jak on, tak off stage - gazích. A jaký že byl ten Andy Kaufman vlastně člověk? No přece mešuge - přesně, jak prohlásil jeho otec, byť poněkud opožděně, já byla v úsudku mnohem čipernější. Unešené diváky podezírám ze špatně uchopeného vlastenectví hraničícího s nacionalismem, a vcelku mě i mrzí, že nemohu stejně, jako nemnozí jiní, Andyho humorem neuspokojení, vyzdvihnout pitvoření přehrávajícího Jima Carreyho, který jako by karikoval sám sebe... A vůbec, jednou musí vyjít najevo, že Muže na Měsíci nenatočil Miloš Forman, ale Tony Clifton! Pobídka k zhlédnutí vyšla z klávesnice Frajera42, v rámci filmové výzvy pro rok 2016.

    • 7.12.2016  01:37

    Rodinná adventura s leitmotivem KAM S NÍ... hm, tak to jo. Škoda jen, že mi moje ohraničenost nedovoluje porozumět srandě a užít si ji stejně, jako natureman Viggo a jeho polodivoká rukojmí s encyklopedickými znalostmi - a to jsem se domnívala, že všechny zvrácenosti velkým plátnem už prošly. Film o naprosté neúctě k čemukoli, především pak k životu - rodinné sounáležitosti, výchově, tradicím, morálce - chcete-li k civilizaci - v tom správném slova smyslu. To všechno spláchli do stoky spolu s úchylným přáním osoby, kterou omlouvá snížená příčetnost z přemíry rodinného štěstí na samotě u lesa, odkud je hippie-busem do KFC jen co by kamenem dohodil... Ovšem neopomněli se přitom pokusit o výsměch hodnotám, které se při veškeré námaze ještě nepodařilo zadupat do země, jako již obligátní snahou předvést nematrikové katolíky coby zkostnatělé, bigotní karikatury. Když už se zabývat alternativním způsobem života, což takhle dosadit do filmových postav jinší zálesáky, no ale to už jsem v docela v jiném světě, jakož i žánru...

    • 30.11.2016  23:27

    Stylová plážová chajda s přímým přenosem do léta, žití ležér a momenty, které dokážou uchvátit... jenže, takové plýtvání životem se musí někde projevit - na jednom více, na jiném méně... ostatně, ani Zorg si neudržel laťku velkorysosti ve stejné výšce až do úplného konce, není-liž pravda? Nemilým překvapením bylo zjištění, jak je Francie vlastně ošuntělá a ani bimbas v každém třetím záběru nebyl s to ukrátit nekonečno režisérské verze, ba právě naopak.

    • 28.11.2016  22:25
    Chronic (2015)
    **

    Tak nějak nic na povzbuzení... nehledě na zvláštní pohnutky Davidova počínání, kdy své já nechává prolínat s životními etapami svých klientů... to jsem patrně nepochopila. Zato mám jasno u finále - není radno hrát si na Boha, a to ani ze soucitu. Dávám za dvě - z leknutí.

    • 17.10.2016  18:18

    Žít z nalepování zažloutlých výstřižků vzpomínek vytržených z kontextu nelze věčně, jednou prostě budeš muset čelit výzvě prázdných stránek dychtících po aktualizaci... ale povězte duchovně nemajetnému bratrstvu spadlých kalhot z přešlechtěné generace, že k vytrhaným listům kalendáře existují alternativy, zvlášť poté, co jeho obnažené členy, posilněné halucinogeny, přistihnete při kačácích v místní bystřině... V maloměstské depce protkané vzpomínkami na dětství lze narazit na opravdu působivé pasáže a sugestivní hudbu (zvláště roztěkaná kytara), nešťastně zvolená bezobsažnost vyprávění podpořená jalovostí rozhovorů však působí vyprázdněně, až to duní... a diváka tak vyvrhne do filmové pustiny.

    • 17.10.2016  18:17
    Můj král (2015)
    ****

    Požitkářská, euforická, drsná i hravá, ale především dialogově vytříbená francouzská vztahovka s několika fantastickými scénami úměrně těm, co vzbuzují lehké rozpaky... ostatně jako v reálu. Skvělá Emmanuelle Bercot a naprosto okouzlující, živelný, vtipný a neodolatelný Vincent Cassel (nevěřím, že to říkám)... cítíte tu bezmoc? :-)

    • 17.10.2016  18:15

    Americká verze pohádky "O hloupém Honzovi", který si v zajetí svého zápecnictví nevidí na špičku nosu a po výpravě do světa je konfrontován se zlem, aby se za přítomnosti nadpřirozených úkazů (tím největším je on sám) neodchýlil od výstavby žánrového syžetu ani o krok, a to včetně zázraků... Patrně právě tenhle pan Smith přišel, viděl a zvítězil jako průkopník rétorického patosu s náplní neuskutečnitelných ideálů a ti, co přišli po něm, povýšili koncepci oblbování lůzy na vrcholné umění... Inu, nebýt bombastického zakončení, mohla to být krásná konspirační teorie, aplikovatelná na naši současnost, neboť všechny tyto pohádkové výdobytky dorazily i do našich končin... ale to už je jiná pohádka - aneb jak pravil sám Smith - jsou to všechno žvásty.

    • 10.10.2016  00:29

    Televizní spotřebitelé a hltači "novinek.cz" nechť si laskavě odečtou až čtyři hvězdičky... nebo se můžou profackovat, taky možnost.

    • 12.8.2016  22:59
    Orel Eddie (2016)
    ***

    Někteří lidi nevěří... tentokrát ze skokanského můstku. Zkrátka existují typy se sníženým pudem sebezáchovy, kterým se tento druh nažívání někdy i osvědčí, pokud se tedy dřív nezabijou... Tak jo - vcelku zábavný, tak trochu hraný Angry Birds na sněhu, ovšem s interesantní kamerou a šarmantním opilcem (a že ty zkrachovalé sportovní hvězdy nenaverbujou na reklamy s alkoholem, ještě by posloužily ;-)) Jackmanem, jehož fešácky padnoucí džíny by zasluhovaly samostatnou zmínku v titulcích. P.S. A to nic není - můj strejda na lyžáku skočil v nestřeženém okamžiku z harrachovského můstku. Taky premiérou. A s hůlkama! P.S.S. Ještě bych ocenila, že Eddie "Eagle" Edwards nebyl po olympiádě přijat na univerzitu... tedy alespoň se o tom nikdo v doslovu nezmínil.

    • 12.8.2016  22:55
    Temné kouty (2015)
    ***

    Jsou skutky a slova se zničujícími následky, se kterými nejdřív nemůžete a později ani nechcete nic udělat... tím spíš, když jste se nechali omámit zlem. Neuvěřitelné, jakých bizarních obětí je člověk schopen. A klasicky - Charlize Theron jako hlavní vymetačka pavučin z temných koutů bezchybná i přesto, že kostymérka s vizážistkou vybíraly dovolenou.

    • 12.8.2016  22:54
    Respire (2014)
    ***

    Přitažlivost je mrcha - i přes povědomost, že vám někdo soustavně ubližuje, jdete do toho znovu a znovu doufajíc, že i parazit může zapřít svou podstatu - to pak jeden nemusí udýchat, vlastně vydýchat... Výborný, naprosto ukázněný a prožitý výkon Joséphine Japy v roli samotářské Charlène.

    • 20.7.2016  02:06
    Shoda (2014)
    **

    By jeden nevěřil, nakolik tak sympatický zjev může odpudit svým projevem... Měla jsem ho dost, dědka sebestřednýho, co chce být za každou cenu zábavným a neopomene přitom urazit plno lidí, včetně svých servilních posluchačů, takovým se v reálu docela ráda vyhnu. Naštěstí - po vybalení zápletkové jobovky a nestandardního zákleku za účelem orálního násilí ho konečně humor přešel a ke konci se dalo dospět bez většího ošívání... Ačkoli, bez brblání jsem se přirozeně neobešla, tak například - co má bejt, že Mikeova matka dělala sekretářku? To dopadla ještě dobře, klidně mohla pobíhat s konvicí na kafe v nějakým zaplivaným bistru, jako zbytek tamějších svobodných matek... a navíc, nedělala by ji stejně, i kdyby Tobi přijal jho otcovství? Beztak, na hopsání by už stejně neměla figuru... a nějak jsem přeslechla, že by v neúplné rodině docházelo k hmotné újmě nebo tak něco, proto - o mrtvých jen dobře, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se Mike naposlouchal poznámek o svém nevhodném příchodu na svět v návaznosti na baletní kariéru až na založení celoživotního traumíčka... A co si tak z viděného vzít? Snad že následkem jednoho špatného rozhodnutí můžeme zamíchat osudy i zcela neznámých lidí aneb jak vám mohou vzít i to, co jste nikdy neměli... Jinak slabota s útrpnou úvodní půlhodinou a pro mě těžce vstřebatelnými, obligátními konverzačními špeky typu budu tady... jsi opravdu dobrý kluk... no ale kdo nejste podobně zatížen, možná si ani nevšimnete.

    • 20.7.2016  00:32

    Tolik musím říct, že o události všeho druhu tady nebyla nouze - na to, že se jedná o romantický film - ehm, tedy pokud vaše představa romantiky zahrnuje výživnou porci adrenalinu na každé schůzce s pouličním raplem, jenž má natolik "ukrutnou" životní zkušenost, že zapříčinila jeho přeměnu z učiněného mazánka na nevyzpytatelnou mlátičku... Došlo i na takový - "Babi nebude stát v koutě, sem řek", prostě nebudu nic zastírat, přece jen jsem si trochu uslintla ;-), navíc bylo pořád na co se dívat (nejen kouzelná María Valverde), nechyběl slušný smysl pro detail, dynamika a dokonce jakási svěžest, se nebojím podotknout... Mimo to jsem si stačila vytvořit hrubý náčrt na pokračování, už bez romantiky, zato s asistencí policie a sociálky, a tím již tradičně přispěji svojí pesimistickou troškou do mlýna - takový pako se nikdy nezmění, jasný holky?

    • 27.6.2016  20:31
    Spectre (2015)
    *

    Tady jde snad už o povolení natáčet! Pominu-li dynamické intro s měkkým dosedem, skvělý mexický vintage look a úžasnou chůzi Craigovu, jsem na začátku a zároveň i na konci výčtu kladných zážitků... tak schválně - úvodní píseň totálně nechytlavá a s Bond girls - velká šlápota vedle, tak šestačtyřicítka, nejmíň! Bond hodně slevil z nároků - jedna sotva živá, druhá ošklivá a ostatní všechno tragické figury... muchlovačky samoúčelné, rvačky nepřehledné, zápletka, ač aktuální (i James Bond se musí potýkat s globalizačním špehovacím systémem, doufám, že si alespoň zalepil webkameru náplastí, hňup), přesto vyčpělá... Prostě úplné mučení lebky zvané budík , jak pravil Osvald, na kterého jsem si spontánně vzpomněla, na střídačku s pořadem Sama doma, blahé paměti. Tohle prostě nebylo důstojné zakončení Craigovy bondovské mise. Agent v traumatu.

    • 27.6.2016  19:40

    Jsou různé druhy mučení a Tarantinův poslední western Jak minimalizovat nespravedlnost nebo počet všiváků se na divákovi vyžívá obzvlášť rafinovaným způsobem - když už se vám zdá, že ty nekonečný kydy nedokážete dál poslouchat, přijde nějaký nechutný zvrat, kterým svého trýznitele sebepoškozovačně omluvíte přesto, že máte cestu k útěku otevřenou... Tarantinův skvělý duch nám poněkud vyvanul, jistě, nějaké pozůstatky zašlého umu by se našly, ach ano - parádní hudba, perfektní kamera, bezchybné vedení herců, natěšenost, zvědavost... aha vlastně, to už byly moje emoce, které zůstaly nenaplněny i když outlocit tady, zvlášť ke konci, opět nešéfuje, otázka je, jestli to stačí... Sotva tak na dvě - a to jsem si prožitek nechala řádně uležet.

    • 27.6.2016  18:41
    Divočina (2014)
    *

    Člověk se nezmění jen proto, že přejde devatero hor a devatero řek - no ale když tomu věříte... To já si zase připadám poněkud nakrmená... a jestli je předlohou skutečnost, pak musím odečítat - a nezačnu vahou batohu, ale psychickou nevyrovnaností hrdinky, které se při extrémním vystavení vlivu své matky (Laura Dern - stokrát šílená a pokaždé jinak), tvrdošíjně sevřené v nutkavých záchvatech bezdůvodného štěstí, jeden vůbec nediví... téměř při každém jejím vstupu se mně obracely oči jako při Pavlovově reflexu. A beztak se holka nevydařila, přesto, že jí jasně říkala, ať dělá jen hezké věci... možná, kdyby jí ta osvícenská máti rovnou sdělila, že promiskuita je eé a drogy blé, nemusela se táhnout divočinou jen proto, aby se přehrabovala v jinotajích života, bez záruky nechtěné recidivy svých městských návyků. Čekala jsem totální vyčištění hlavy a dostalo se mně úmorné cesty, na které mě nejvíc bavilo čtení návodů, příprava krmě a čištění vody. Nebylo by marný osobně vyzkoušet, když nečekáte žádnou očistu... jen pro tu šlichtu.

    • 27.6.2016  16:49
    Vzpomeň si (2015)
    ****

    Někdy je demence v jistém ohledu soucitná, pomůže zapomenout, že vám někdo drahý odešel, jindy se vám ale postará o parádní - překvapeníííí!! Pěkně temnej thriller na sklonku života, si prožil starý Zev, při namáhavé cestě za pomstou, která se tak trochu zvrtla v šokující katarzi, kterou jsem před koncem, z neblahých endových zkušeností, odhadovala spíše na milosrdně - korektní. Nakonec dostal každý to, co si zasloužil a mně nedá, abych nedodala, jakou zvláštní, posvátnou hrůzu nahání nacistické artefakty i po desítkách let... možná proto, že příšera nelidské ideologie stále ještě nezdechla, neboť úcta k ní se předává na další generace bez ohledu na to, kolik tragédií způsobila. Tak tak, někdy je lepší zapomenout, ale pravda se vždycky umlčet nedá, dokonce ani tím, jak se jmenuje... alzheimerem.

    • 27.6.2016  15:39

    Fuj, ještě aby to chování podle původu nebylo nakažlivý... to aby byl našinec za Brexit rád dvojnásob - za Brity, i sám za sebe! Rozhodně ne komedie, ale hluboká tragédie o společenském úpadku a destrukci rodiny a já opět vzdávám díky naší zaostalosti a třídní tuposti, která nám nevelí, kam je třeba se přesně zařadit. Jen s velkým sebezapřením jsem sledovala za uši tahající rodinnou komunikaci, balancující na hraně trapnosti a uvěřitelnosti, všechny ty přehrávané grimasy a fistulí pronášené zoufalé hlášky v chudinském londýnském hantecu... a to prosím Tajnosti a lži od Leigha patří k mým hodně oblíbeným socdramatům! Jestli ale počin skutečně odráží realitu, tak moje hluboká účast s Ostrovany, patrně demokracie, již jako vrozená vada, zdegenerovala do nevratných škod - jak já říkám, není nad střídání diktatur... Lehké překvapení nastalo obratem v chování matky, která přiřkla nastalé situaci okolo jedné z dcer status vážnosti až takového významu, že zanechala hloupého řehnění a uschopnila se k smysluplnému shrnutí své situační role. A ještě pobavilo, jak byli ti staří britští pardi o dost mladší... ne tedy, že by platilo i hezčí :-)

<< předchozí 1 2 3 4 13 25 36 48
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace