mat.ilda

mat.ilda

Česko
náchylná k závislostem

homepage

63 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
    • 28.3.2020  20:59

    Trocha empatie nikoho nezabije... nu ale také neposílí - zjevně.

    • 4.2.2020  21:42

    Moc francouzské, sacrebleu.

    • 2.1.2020  12:51

    Neznám nikoho dalšího, kdo by dokázal za náročných figur i zpěvu být v každém okénku tak okouzlující, jako Marylin... a k tomu ten trik s kotníky a doba sebestřednění v plně rozjetém vlaku zábav starého Hollywoodu... miluju to.

    • 23.9.2019  00:51

    Nadarmo vyplácané herecké výkony (obvzlášť malé Heidi "Emmy Thompson") na pojednání o zbytečné smrti ve válce na druhém konci světa, postavené na lži... nehledě na to, že i transky mají zůstat hezky doma, u plotny.

    • 20.8.2019  23:11

    Šílenost orámovaná noblesou secese, u které jsem se už po čtvrté minutě přivítala v klubu náročného diváka, prozatím netuše, jestli na konci přidám uvozovky... Byl jednou jeden dům a tam se děly věci - tedy spíš jakési fragmenty příhod - v poloutmě a polousvětle minul tam den po dni, ve víru hlavní události - zmizení hrdinovy manželky. Ten ve svých mukách obraznosti tuší, že neodjela k mamince a snaží se vedle úředního postupu přispět svou investigativní troškou do mlýna... a tak se v první řadě totálně zmastí, aby byl tvárnějším materiálem pro své extravagantní sousedy, kteří ho v různém pořadí sjedou, ojedou, ořežou a oblbnou tak, že se začne dělit jako buňka, až z toho neví, který nakonec sám je a pak už jemu ani vám nepřijde divné, když přízrak v buřince pronásleduje oběť hlavou dolů a jediná rozumná úniková cesta se jeví být mezi tapetou a zdí... no nedodívejte tu zkoušku sebeovládání... ten klaustrofobický, nepříjemně blízký, nechutně detailní, brutální, sexuálně deviantní, znepokojivý a veskrze pitomý kaleidoskop obsesí, když je v obrazech tak skvostný a hudebně delikatesní... Chce se mi říct, čí styl mi to připomíná, ale nebudu tady nikoho lynchovat, teď zbývá jen čekat, až se vyloupne nějaký chytrák, co mně to s důvtipem sobě vlastním, políčko po políčku hezky osvětlí.

    • 21.7.2019  23:20

    Sázka na jistotu využívajíc nemoc a umírání k nízkým pohnutkám v podobě získání nějaké té nominace, potažmo ceny... to přece na lidi platí, že? ... a kdyby to ty chrapouny dostatečně nedojalo, přidáme vinohrad a Bolka, sypajícího ze sebe nářeční perly a to by bylo, aby nebylo! Tak nebylo.

    • 2.3.2019  00:10

    Takže, tohle hodně hluboké fanfánovité retro s kolorem identickým tak, že věk snímku prozradí snad jen špatně zaretušovaný chemtrail na azurové obloze, si rozhodně nepostavíte do fronty kousků, které musíte vidět. Oč většího překvapení se dočkáte! Jasně, že ten francouzský princ Miloslav je stejně otravný jako kterýkoliv jeho předchůdce, o nekonečných šermířských soubojích nemluvě, ovšem Fuséeho podání překonává všechna klišé žánru tak, že je v podstatě obrátí ve svůj (a divákův) prospěch... a to tak, že neodolatelně.

    • 15.1.2019  00:53

    Tu vánoční atmosféru zamaskovali dokonale, zrovna jako všechno ostatní... včetně krásy Barbary Stanwyck, a to navzdory nevzhledným komparzistkám.

    • 11.1.2019  23:58

    Nějak si nedokážu představit, co by si se snímkem počal někdo van Goghem, jeho příběhem i dílem nepolíbený, ale takový nedouk snad ani neexistuje... já ale mluvím jako Vincentova velká obdivovatelka, jak nesmírně dramatického života, který mě nepřestane dojímat, tak jeho jedinečných obrazů, jenž působí i ve své statické formě nebývale živě a energicky... a což teprve, když se spojí štětce umělců s dovedností animace a herci se použijí jako rekvizity - pak ožívají skutečně a vám tak malířovi známí, přátelé, domy, lokály, sluncem prohřáté ulice, horkem zvlněná krajina i mihotavost hvězd na noční obloze připadnou tak důvěrné, že snad zahlédnete sami sebe usrkávat absint, tu zelenou van Goghovu múzu, na terase noční kavárny v Arles... Dokonalému požitku uškodila scéna v obilném poli, která působila ploše jako na kouzelném paloučku ze Studia Kamarád blahé paměti, jinak tedy velmi osvěžující podívaná!

    • 2.1.2019  00:07

    Možná jsme mohli strávit poetické odpoledne, nebýt zrovna novoroční večer, kdy lze vcelku zavedeně očekávat alespoň jednou v roce slušný český film, na který budeme po zbytek roku v dobrém vzpomínat... no takhle - až budete mít cestu, pane Svěrák, zastavte se, nezáživně povyprávím o naší rodině, sousedech a dětství v pohraničním zapadákově, kde se patrně také neuděje nic, oč by divák stál (no, možná Voříškovou v kombiné bychom mohli někam nasunout), ale rozhodně v něm nezbude žádný prostor k pošpinění skupin osob a národností, které se momentálně nenacházejí na doporučeném adoračním seznamu, stejně jako neposlouží k již zlidovělému českému sebemrskačství se záměrem umělého vyvolání viny a národního neuvědomění. Ani nevím, jestli je mně víc smutno nebo stydno.

    • 29.12.2018  01:58

    Konečně jednou něco, při čem se nemusím stydět za dobu, které jsem součástí... Díky za obočí Emilie Clarke, návrhy kostýmů a nečekanou nepředvídatelnost, ač s koncovkou, se kterou hluboce nesouhlasím, i napříč snahám nazývat ji důstojnou...

    • 17.12.2018  01:09

    ... Svět kosmopolitního muže je však členům rodiny příliš vzdálený a nepředstavitelný, než aby mohlo dojít ke smíření a naplňujícímu prožití posledních společných chvil... a já řikám - než aby mohlo dojít k čemukoli, co vám vezme hlava! A kde je Dolan naučil tak řečnit, v nějakým zaplivaným námořnickým hampejzu v Panamě? Z vleklého sledu detailních rozpaků jedno velké nedorozumění.

    • 7.12.2018  02:28

    Jiný kraj, jiný mrav a nenávist plodí zase nenávist... až do doby, než narazí na někoho, kdo ji zastaví. No a tady nikdo takový evidentně nebyl po ruce. Dosti nezáživná rozvodová linie budí podezření, že vznikla jen pro potřeby příběhu hlavního a zbytečně odvádí pozornost od událostí, směřujících k pointě, která táhne děj ... a že bych se nějak zvlášť nasmála...

    • 5.12.2018  00:46

    Neuvěřitelné... a co na to Clinton? Kdo neviděl, ať nezoufá, stačí náhled do galerie - úplně jako ze života obojživelníků... a při zkouškách u „Džino“ Čonky chyběla už jen stylovka Ja sam mala pit bull - teriééér, tak jakápak šokující zápletka, i kdyby se obsah zmínil o její povaze, ani tak by nekráčelo o spojler... a možná by nebylo od věci doplnit v infu za "dokumentární" také slůvko "tendenční". Zcela zbytečný dokument, bohatě by vystačila nějaká nekorektní 13. komnata, za tu ale asi nebudou granty, předpokládám.

    • 3.12.2018  23:19

    Jako bych se dívala na hodně umravněného, o to však nudnějšího Pedra Almodóvara... Za mě tedy ne.

    • 2.12.2018  03:34

    A to jsem zrovna dneska chtěla přestat pít... no nedivte se, prosím vás – v takový nóbl společnosti. Škoda, že se po dvou třetinách změnila v návštěvu, která neví, kdy odejít... nebo jinak - to, že jste panovačná dědička impéria a úslužný gay, životem zvrácení na trosku a extravagantní trosku, ještě neznamená, že stojíte za zfilmování... Jo a spojler - Bernard byl jednoznačně "máma".

    • 1.12.2018  00:45

    Pěkně hloupá pohádka z dob, kdy ještě existovali sňatkoví podvodníci, které dnes můžeme, globálně vzato, zařadit k nadpřirozeným bytostem.

    • 7.4.2018  23:12

    Chtěla jsem napsat něco o méně cáklé britské Amélii, ale jak se tak dívám, nebyla bych první... tak jen dodám, že mohlo jít o příjemný terapeutický zážitek, nebýt té cáklé britské Amélie... jakož i ostatních, těžko uvěřitelných postav i povýšeneckých ostrovních mouder.

    • 4.4.2018  15:03

    Když se původní dojem, že Lee měl ke své kníkavosti, přístupu k životu a držení těla v očekávání totálního zhroucení určitě pádné důvody potvrdí, kupodivu neuspokojí, jen o trochu míň irituje... Trpělivost si žádá dobrat se chaoticky řazenými flashbacky k objevům dočasně skrytých příčin a důsledků, neboť mimo citelnou ztrátu času dá fušku udržet pozornost i bez toho, že byste měli diagnostikovanou její poruchu, pokud vás tedy právě nevyburcují tóny osudové hudby, sčítající ztráty a podtrhující hrůzu okamžiku. Ani postava Lee Chandlera není jediným zklamáním, nezaostává ničím zajímavý, promiskuitní synovec, kytarista v mizerné kapele, jejichž zkoušek se kdoví proč musíme stát hned dvakrát svědky (jakož i s navazujícími pokusy o středoškolský sex), mno a oscarovou nominací Michelle Williams za štěk ve vedlejší roli, ač právě ona bývá na tragickej život pes, vzniká podezření na nedostatek kádrů, či co. Silné momenty v rozpačitém provedení (nejen) díky zaraženým výkonům a nadbytečným scénám.

    • 3.4.2018  17:48
    Ogród Luizy (2007)
    ***

    Že je spojení gangstera a bláznivky nereálné? Ale no tak! Vždyť je to tolik romantické... a o to přesně kráčí. Ušmudlaných příběhů na bázi rovných příležitostí jsme už viděli dost a těch opačných ještě víc... většinou vyzněly do obrazové i duchovní falše zasnoubené s kýčem. To Luiza a Fabio se souzněním svých protichůdných duší prohřejí navzájem a ještě něco zbude.

    • 3.4.2018  17:35

    Nekonečný road trip jako sociologický průzkum. Sběr dat od zubožené generace s piercingově zjizvenou duší, komunikující přes hip hopovou subkulturu, smutný výběr mezi životem a svobodou. Výhoda, že je Amerika tak veliká... ona se ta blbost může tak nějak rozprostřít.

    • 3.4.2018  16:38

    Fatální události rozfázované oslavami, provázenými strohými úkony v krásných obrazech - toť snový, neskutečný svět vysoké společnosti, kterou máme jedinečnou příležitost dost intimně šmírovat. Už jenom při zjištění, že půjde o klasiku ve vztahové sféře, jednomu odlehne (ovšem neraduje se dlouho - patrně grantově podmíněno), ještě předtím se však může oddat dramatickému pozadí, které vrhá na celek docela jiné světlo než obvykle - cvrkot služebnictva v tichém domě plném lidí, dokonalost v každém úkonu, uhlazené chování, ale i okovy rodinného klanu, tížící jeho členy při každém drobném selhání způsobem, kterým musí trpět jako psi a kdy hrozí, že se pohoda u rodinného stolu rázem změní v zasedání velké poroty. Velké nároky jsou kladeny i na úlohu žen a matek - ve smyslu povinnosti, oddanosti, reprezentace... a samoty s pocity vyprázdněnosti, když je úloha téměř splněna. A tak, když se na všech frontách zhroutí jistoty, které byly považovány za pevné a neměnné, začíná být situace hodně zajímavá, zvlášť, když nejsme leckdo... O ztrátu hvězdiček se bohužel zasloužily mizející grády milostného vztahu (snad i díky postavě nanicovatého Antonia) a teatrálně vypointované finále, vysoko měla namířeno úžasná Tilda Swinton, hmatatelná atmosféra, překrásná kamera a když hudba, tak jako z Hitchcocka!

    • 3.4.2018  14:17

    Dost noční můra, tenhle Ebbing... a něco mi říká, že tyhle nadsázkový americký příběhy nemají daleko k realitě, což mě vede k úvaze, jestli byla milé Angely vůbec škoda... já tedy nevím, ale členové rodin jako jsou Haynesovi se dříve nebo pozdějc stejně zabijou navzájem, ne? Akorát, že se neznásilněj... možná. Uf, ještě že se vše v dobré obrátí a z pečenáče Dixona se po stoosmdesátistupňovém výkrutu stává jiný člověk, jen ten nedořešenej konec k domyšlení podle gusta divákova svědčí o tom, že odvaha nedošla aktérům, ale scénáristovi... Přestože bylo zase jednou fajn vidět Rockwellovu nezaměnitelnou fyziognomii, projev drsňačky Frances McDormand hodně připomínal coenovské vzorce chování, které, ač zprvu neotřelé v zásadě pobaví, dříve nebo pozdějc začnou, jako všechny stereotypy, mimovolně nadzvedávat obočí. Ohledně oscarového ocenění - vzhledem k tomu, že kopíruje nebo spíš predikuje společensko-politické směřování, tak ve vybrané společnosti migrantů, homosexuálů, mutantů, transgenderů a przničů ovoce se jeví feministicky zaměřené přitakání pro "Mildred Haynesovou" jako nejmenší zvrácenost v projektu dehumanizace skrz kulturní frontu.

    • 3.4.2018  12:25

    Takové malé prokletí domu Hadleyů aneb štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš... a v neposlední řadě se bylo i na co koukat.

    • 23.3.2018  14:25

    Půjdu se mejt, pak pozhasínám, co bude dál... Instruktážní manuál k útěku z vězení s odpovídající (pod)mírou napětí, zčásti určitě danou vyspojlerovaným titulem. Krom výše zmíněných nedostatků mi nebylo hozeno záchranné lano ani podivně nezúčastněným hrdinou a už vůbec ne dramaticky vzletným heslováním při konspiračních chvilkách během společné očisty... Patrně nejsem cílová skupina.

    • 11.3.2018  21:46

    Mám neodbytný pocit, že se s koncem natáčení muselo hercům ulevit podobně, jako mně při závěrečných titulcích a troufnu si tvrdit, že někoho méně hollywoodsky protřelého by účast v této konverzační křeči mohla stát i kariéru. Blábolovitý výškrabek prostý allenovského espritu je za poslední dvě tvůrčí dekády nejslabším mistrovým počinem a jediné zachovalé pozitivum je už klasická retro nálada.

    • 8.3.2018  23:31
    Albatros (2011)
    ***

    Ostrovní pohodovka s nefunkční rodinkou a jednou neřízenou střelou, jakou jsem vždycky chtěla být a nikdy se jí nestala... přes všechny výhrady, které k ní můžete mít, jsou tyhle bombarďácký holky zapotřebí, i kdyby jen měly svým osobitým způsobem ukázat na to, co je špatně... Kousavá ironie střídaná životními smutky, upravená malebnost přímořského městečka, vskutku vybrané obsazení a něco humorných situací s nesourodou trojicí, která si dovede navzájem dolévat krev do žil, činí z tuctového námětu lahůdkovou jednohubku.

    • 7.3.2018  22:22

    Křečovitá, přestylizovaná divočina v předpřevratovém Berlíně, vyhlížejícím skoro jako Sin City... Během uřvané dobové disko párty (promiň, Falco)Theronová kromě své krásy předvádí rajcovní outfity, ve kterých nabíhá do akcí způsobem, který mě nutí přehodnotit přínosy feministických postojů s tím, že u sporáku by se jí taková série trapností nemohla udít... Tragickou mužskou družinu (ne)omlouvá snad jen příležitost vytvořit genderově vyvážené pracovní prostředí, ústící, jak jinak, v lesbické dobrodružství. Za zmínku stojí jen přesvědčivě vystrašený Eddie Marsan a solidně pojatá autonaháněčka, rozhodně žádné hromadném ničení. Možná zničení. 20 %, bez lítosti.

    • 10.1.2018  19:08

    Vlastně trochu zklamání... i když hned úvodem zaujaly minimální nároky, kladené na uchazeče o náhradní péči, dle kterých se dalo usuzovat směřování věcí příštích, avšak zdaleka ne tak "pompiózních" jak bych si přála. Ale jelikož je Taika Waititi můj oblíbenec, budu zaujatá a tato skutečnost se může projevit neobjektivním, nadržovacím hodnocením... Na druhou stranu - pro nějakou tu vyloženě nepovedenou skeč by bylo chybou nevychutnat si i někdy příště netuctovou změť zajímavé hudby, krásné přírody, svérázných charakterů, trefných odkazů i originálních špeků. Konečně, kdo z nás by nechtěl být alespoň občas pačlověkem, už jen proto, že ke všemu, co chcete v životě udělat, potřebujete formuláře... vyplníte ho a pošlou vás do vyššího poschodí, tam musíte vyplnit další formulář, abyste potvrdili, že jste to vy, kdo vyplnil ten první... Přesně.

    • 9.1.2018  01:41
    Dej mi své jméno (2017)
    odpad!

    Zcela nekorektně - mě taky nikdo nešetří - kdybych nebyla znechucena už předem v ustavičném očekávání událostí, kvůli kterým došlo k natočení snímku hlavně a především, mohla jsem si po některých stránkách a klidně i bez pointy docela filmově užívat, nu, nebylo mi dopřáno... Pouze další gay agitka v řadě, která díky vyčerpaným invencím v žánru musí krom pohledných klíčových hráčů (dle vytříbenosti diváka, že ano, u mě mladý vyhryz ani neforemný kolohnát nezabodovali, ale budiž) nabídnout lákavé exteriéry, bohémskou atmosféru a prozářenost vehementně protlačovanou aureolou tzv. "užívání si"... Pro silné žaludky pokrokového "queer" diváka jsou však již přichystány nadstandardní bonusy nechutných podrobností v prodlužovaných scénách bez zatmívaček, o kterých si příznivci náklonnosti k opačnému pohlaví mohou nechat tak akorát zdát... Ovšem přispěvatelům zde se v rámci tolerance nic neekluje, nikdo nepodotkne, že za nástup demoralizace nesou po společnosti odpovědnost rodiče, ti dva úpadkoví, kouřící sádroví ježci, kteří mimo jiné i přijímáním zvrácených individuí pod svou střechu zaseli do podvědomí syna myšlenky, jimž příhodné podmínky daly (ne)přirozeně vzklíčit... Místo podivu nad současným stavem věcí se dočítám o tělesných a duševních krásách, osvobozených od předsudků a hledání identity... inu, každému co jeho jest, ale já se možná nechci dožít recenzí rozplývajících se nad pedofilním vztahem, nazvaným úžasnou romancí... Nemyslitelné? Asi jako dnešní příběh v době, ve které se měl odehrávat. Dejme tomu jen trochu času a masáže a coming out bude! Což mi ještě připomnělo nebohé zprzněné ovoce, které si odbylo premiéru nové úchylky, protože zvrácenostem se přece meze nekladou. Přesto, nebo právě proto, že se jedná o zástupce rostlinné říše, postrádám protestní reakce Zelených, Greenpeace nebo aspoň Broskve v tísni!

<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49