mat.ilda

mat.ilda

Česko
náchylná k závislostem

homepage

66 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
    • 7.4.2018  23:12

    Chtěla jsem napsat něco o méně cáklé britské Amélii, ale jak se tak dívám, nebyla bych první... tak jen dodám, že mohlo jít o příjemný terapeutický zážitek, nebýt té cáklé britské Amélie... jakož i ostatních, těžko uvěřitelných postav i povýšeneckých ostrovních mouder.

    • 4.4.2018  15:03

    Když se původní dojem, že Lee měl ke své kníkavosti, přístupu k životu a držení těla v očekávání totálního zhroucení určitě pádné důvody potvrdí, kupodivu neuspokojí, jen o trochu míň irituje... Trpělivost si žádá dobrat se chaoticky řazenými flashbacky k objevům dočasně skrytých příčin a důsledků, neboť mimo citelnou ztrátu času dá fušku udržet pozornost i bez toho, že byste měli diagnostikovanou její poruchu, pokud vás tedy právě nevyburcují tóny osudové hudby, sčítající ztráty a podtrhující hrůzu okamžiku. Ani postava Lee Chandlera není jediným zklamáním, nezaostává ničím zajímavý, promiskuitní synovec, kytarista v mizerné kapele, jejichž zkoušek se kdoví proč musíme stát hned dvakrát svědky (jakož i s navazujícími pokusy o středoškolský sex), mno a oscarovou nominací Michelle Williams za štěk ve vedlejší roli, ač právě ona bývá na tragickej život pes, vzniká podezření na nedostatek kádrů, či co. Silné momenty v rozpačitém provedení (nejen) díky zaraženým výkonům a nadbytečným scénám.

    • 3.4.2018  17:48
    Ogród Luizy (2007)
    ***

    Že je spojení gangstera a bláznivky nereálné? Ale no tak! Vždyť je to tolik romantické... a o to přesně kráčí. Ušmudlaných příběhů na bázi rovných příležitostí jsme už viděli dost a těch opačných ještě víc... většinou vyzněly do obrazové i duchovní falše zasnoubené s kýčem. To Luiza a Fabio se souzněním svých protichůdných duší prohřejí navzájem a ještě něco zbude.

    • 3.4.2018  17:35

    Nekonečný road trip jako sociologický průzkum. Sběr dat od zubožené generace s piercingově zjizvenou duší, komunikující přes hip hopovou subkulturu, smutný výběr mezi životem a svobodou. Výhoda, že je Amerika tak veliká... ona se ta blbost může tak nějak rozprostřít.

    • 3.4.2018  16:38

    Fatální události rozfázované oslavami, provázenými strohými úkony v krásných obrazech - toť snový, neskutečný svět vysoké společnosti, kterou máme jedinečnou příležitost dost intimně šmírovat. Už jenom při zjištění, že půjde o klasiku ve vztahové sféře, jednomu odlehne (ovšem neraduje se dlouho - patrně grantově podmíněno), ještě předtím se však může oddat dramatickému pozadí, které vrhá na celek docela jiné světlo než obvykle - cvrkot služebnictva v tichém domě plném lidí, dokonalost v každém úkonu, uhlazené chování, ale i okovy rodinného klanu, tížící jeho členy při každém drobném selhání způsobem, kterým musí trpět jako psi a kdy hrozí, že se pohoda u rodinného stolu rázem změní v zasedání velké poroty. Velké nároky jsou kladeny i na úlohu žen a matek - ve smyslu povinnosti, oddanosti, reprezentace... a samoty s pocity vyprázdněnosti, když je úloha téměř splněna. A tak, když se na všech frontách zhroutí jistoty, které byly považovány za pevné a neměnné, začíná být situace hodně zajímavá, zvlášť, když nejsme leckdo... O ztrátu hvězdiček se bohužel zasloužily mizející grády milostného vztahu (snad i díky postavě nanicovatého Antonia) a teatrálně vypointované finále, vysoko měla namířeno úžasná Tilda Swinton, hmatatelná atmosféra, překrásná kamera a když hudba, tak jako z Hitchcocka!

    • 3.4.2018  14:17

    Dost noční můra, tenhle Ebbing... a něco mi říká, že tyhle nadsázkový americký příběhy nemají daleko k realitě, což mě vede k úvaze, jestli byla milé Angely vůbec škoda... já tedy nevím, ale členové rodin jako jsou Haynesovi se dříve nebo pozdějc stejně zabijou navzájem, ne? Akorát, že se neznásilněj... možná. Uf, ještě že se vše v dobré obrátí a z pečenáče Dixona se po stoosmdesátistupňovém výkrutu stává jiný člověk, jen ten nedořešenej konec k domyšlení podle gusta divákova svědčí o tom, že odvaha nedošla aktérům, ale scénáristovi... Přestože bylo zase jednou fajn vidět Rockwellovu nezaměnitelnou fyziognomii, projev drsňačky Frances McDormand hodně připomínal coenovské vzorce chování, které, ač zprvu neotřelé v zásadě pobaví, dříve nebo pozdějc začnou, jako všechny stereotypy, mimovolně nadzvedávat obočí. Ohledně oscarového ocenění - vzhledem k tomu, že kopíruje nebo spíš predikuje společensko-politické směřování, tak ve vybrané společnosti migrantů, homosexuálů, mutantů, transgenderů a przničů ovoce se jeví feministicky zaměřené přitakání pro "Mildred Haynesovou" jako nejmenší zvrácenost v projektu dehumanizace skrz kulturní frontu.

    • 3.4.2018  12:25

    Takové malé prokletí domu Hadleyů aneb štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš... a v neposlední řadě se bylo i na co koukat.

    • 23.3.2018  14:25

    Půjdu se mejt, pak pozhasínám, co bude dál... Instruktážní manuál k útěku z vězení s odpovídající (pod)mírou napětí, zčásti určitě danou vyspojlerovaným titulem. Krom výše zmíněných nedostatků mi nebylo hozeno záchranné lano ani podivně nezúčastněným hrdinou a už vůbec ne dramaticky vzletným heslováním při konspiračních chvilkách během společné očisty... Patrně nejsem cílová skupina.

    • 11.3.2018  21:46

    Mám neodbytný pocit, že se s koncem natáčení muselo hercům ulevit podobně, jako mně při závěrečných titulcích a troufnu si tvrdit, že někoho méně hollywoodsky protřelého by účast v této konverzační křeči mohla stát i kariéru. Blábolovitý výškrabek prostý allenovského espritu je za poslední dvě tvůrčí dekády nejslabším mistrovým počinem a jediné zachovalé pozitivum je už klasická retro nálada.

    • 8.3.2018  23:31
    Albatros (2011)
    ***

    Ostrovní pohodovka s nefunkční rodinkou a jednou neřízenou střelou, jakou jsem vždycky chtěla být a nikdy se jí nestala... přes všechny výhrady, které k ní můžete mít, jsou tyhle bombarďácký holky zapotřebí, i kdyby jen měly svým osobitým způsobem ukázat na to, co je špatně... Kousavá ironie střídaná životními smutky, upravená malebnost přímořského městečka, vskutku vybrané obsazení a něco humorných situací s nesourodou trojicí, která si dovede navzájem dolévat krev do žil, činí z tuctového námětu lahůdkovou jednohubku.

    • 7.3.2018  22:22

    Křečovitá, přestylizovaná divočina v předpřevratovém Berlíně, vyhlížejícím skoro jako Sin City... Během uřvané dobové disko párty (promiň, Falco)Theronová kromě své krásy předvádí rajcovní outfity, ve kterých nabíhá do akcí způsobem, který mě nutí přehodnotit přínosy feministických postojů s tím, že u sporáku by se jí taková série trapností nemohla udít... Tragickou mužskou družinu (ne)omlouvá snad jen příležitost vytvořit genderově vyvážené pracovní prostředí, ústící, jak jinak, v lesbické dobrodružství. Za zmínku stojí jen přesvědčivě vystrašený Eddie Marsan a solidně pojatá autonaháněčka, rozhodně žádné hromadném ničení. Možná zničení. 20 %, bez lítosti.

    • 10.1.2018  19:08

    Vlastně trochu zklamání... i když hned úvodem zaujaly minimální nároky, kladené na uchazeče o náhradní péči, dle kterých se dalo usuzovat směřování věcí příštích, avšak zdaleka ne tak "pompiózních" jak bych si přála. Ale jelikož je Taika Waititi můj oblíbenec, budu zaujatá a tato skutečnost se může projevit neobjektivním, nadržovacím hodnocením... Na druhou stranu - pro nějakou tu vyloženě nepovedenou skeč by bylo chybou nevychutnat si i někdy příště netuctovou změť zajímavé hudby, krásné přírody, svérázných charakterů, trefných odkazů i originálních špeků. Konečně, kdo z nás by nechtěl být alespoň občas pačlověkem, už jen proto, že ke všemu, co chcete v životě udělat, potřebujete formuláře... vyplníte ho a pošlou vás do vyššího poschodí, tam musíte vyplnit další formulář, abyste potvrdili, že jste to vy, kdo vyplnil ten první... Přesně.

    • 9.1.2018  01:41
    Dej mi své jméno (2017)
    odpad!

    Zcela nekorektně - mě taky nikdo nešetří - kdybych nebyla znechucena už předem v ustavičném očekávání událostí, kvůli kterým došlo k natočení snímku hlavně a především, mohla jsem si po některých stránkách a klidně i bez pointy docela filmově užívat, nu, nebylo mi dopřáno... Pouze další gay agitka v řadě, která díky vyčerpaným invencím v žánru musí krom pohledných klíčových hráčů (dle vytříbenosti diváka, že ano, u mě mladý vyhryz ani neforemný kolohnát nezabodovali, ale budiž) nabídnout lákavé exteriéry, bohémskou atmosféru a prozářenost vehementně protlačovanou aureolou tzv. "užívání si"... Pro silné žaludky pokrokového "queer" diváka jsou však již přichystány nadstandardní bonusy nechutných podrobností v prodlužovaných scénách bez zatmívaček, o kterých si příznivci náklonnosti k opačnému pohlaví mohou nechat tak akorát zdát... Ovšem přispěvatelům zde se v rámci tolerance nic neekluje, nikdo nepodotkne, že za nástup demoralizace nesou po společnosti odpovědnost rodiče, ti dva úpadkoví, kouřící sádroví ježci, kteří mimo jiné i přijímáním zvrácených individuí pod svou střechu zaseli do podvědomí syna myšlenky, jimž příhodné podmínky daly (ne)přirozeně vzklíčit... Místo podivu nad současným stavem věcí se dočítám o tělesných a duševních krásách, osvobozených od předsudků a hledání identity... inu, každému co jeho jest, ale já se možná nechci dožít recenzí rozplývajících se nad pedofilním vztahem, nazvaným úžasnou romancí... Nemyslitelné? Asi jako dnešní příběh v době, ve které se měl odehrávat. Dejme tomu jen trochu času a masáže a coming out bude! Což mi ještě připomnělo nebohé zprzněné ovoce, které si odbylo premiéru nové úchylky, protože zvrácenostem se přece meze nekladou. Přesto, nebo právě proto, že se jedná o zástupce rostlinné říše, postrádám protestní reakce Zelených, Greenpeace nebo aspoň Broskve v tísni!

    • 8.1.2018  21:12

    Zjevně je mi třeba mozkového posilovače k správnému úchopu vysoce ceněné scifárny, zařazené do 1001 filmů, které mě povětšinou klidně mohou míjet... Autorům nechť je útěchou, že takové kosmické vandry pozemským prosťáčkům nikdy nevyjdou, tudíž se vyfantazírovanému kousku bez možnosti srovnání kromě mě nikdo další nevysměje. Seriously, nežli opakovaně tyto báječné muže s vysílačkou na lanku, robotického brouka Pytlíka, šíleného vědce (jak jinak) a blonďaté boží hovádko v doprovodu kosmických pazvuků horších neviditelné hrozby, likvidující Nielsenovic mužstvo, raději snad znovu volný pád vousatých strejců z Cesty na Měsíc, přinejmenším měli podstatně příjemnější stopáž a čtyřiapadesát let k dobru k tomu.

    • 1.1.2018  19:12
    V zámku a podzámčí (TV film) (1981)
    ****

    Něco televizních, kvalitně předvedených, avšak veskrze utopických představ o nápravě světa podle Boženy Němcové aneb když dojdou babičky, použij doktora... Ovšem dlužno dodat, že takovým emocionálním pročištěním si jinde projdete jen těžko.

    • 29.12.2017  20:25

    Jeden z mnoha amerických pokusů vnutit odlišným kulturám svůj životní styl... vlastně taková malá barevná revoluce s dobrým koncem. Pro Liliputy.

    • 10.10.2017  22:53

    Na koho mívá jízda s Ferzanem Ozpetekem hypnotizující účinky, radím si bezpečnostní pás rozhodně nezapínat a nechat se prostě jen unést jeho sladěnou kompozicí obrazu, hudby a emocionálna, kdy každé hnutí tváře prozradí proces, který se uvnitř odehrává a k obnažení situačního napětí si vystačí pouhým pohledem kamery na záda... a nejenže plní žánrová zadání, ještě je odborníkem na vztahy a prožívání, jakož i estétem se smyslem pro detail a na jeho herce se krásně dívá...

    • 8.10.2017  17:46

    Asi že Vatel... tak určitě, leda pro vegany, i ty filmové. Veškerá decentnost obrazu i hudby vane do prázdna i přes slušivé kostýmy a zajímavé herecké obsazení... možná, kdyby mělo co hrát, či přesněji - oč hrát, jistě ne o romantickou zápletku prostou jakékoliv vášně, o diletantskou intriku z nenávisti nebo jen o prosté divácké ztotožnění se s postavami, dobou, záměry... A k tomu již klasická sebemrskačská mantra, těžký individualismus a plky o hrdinčině nezávislosti... v době Ludvíka XIV.! Jako by nestačilo prostě říct, že se musí uživit. Takže se mi k hodnocení nabízí zdrchaná zahradnice, fešný, leč unylý zahradník, to celé přitažlivost nula, nepředvedly se dokonce ani trvalky a z grand finále mi rozhodně čelist nepoklesla. Ale vůbec nejhůře si vedl autor veganského Vatelu sám... jako by už na nás hovořil z onoho světa, ač měl ještě nějaký čas před sebou.

    • 8.10.2017  15:45
    Agora (2009)
    ***

    Je až k smíchu (kdyby to nebylo k pláči), jak se i historie lidstva motá v kruhu. V alexandrijské křesťanské komunitě docházelo přesně k tomu, před čím varoval sv. Pavel ve svých listech, a tak bratrstvem starověkých streetworkerů začala cloumat pýcha se svou blízkou příbuznou - arogancí... a žádný charismatický zastánce pravých křesťanských zásad zřejmě nebyl právě na skladě, v čerstvě uznaném státním náboženství se tak začalo formovat podhoubí kariéristů, zneužívajících víru (a neznalost, jakož i nedostupnost ověření si biblických myšlenek a zásad) nově obrácených křesťanů k upevnění moci, a bohužel, i té politické, a z ní pramenící obhajobu svých zlých skutků. Již úvodní fanatická velkohubost Ammoniova naznačí, že se cosi stalo s ideály prvotní církve a události věcí příštích utvrzují nastupující mocenský trend. Hypatie Alexandrijské je mi upřímně líto (o to víc, že její smrt nebyla zdaleka tak romantická, jak by si jistě přál nejen Alejandro Amenábar), ač k vědátorkám jejího typu nechovám kdovíjaké sympatie, což lze částečně přičíst mé vlastní neschopnosti cokoliv vykoumat, zvlášť ve světle vzpomínek na rovnicové testy z matematiky, ve kterých jsem docházela k závěrům, že rovnice nemá řešení... třeba i u čtyřech z pěti! Nicméně obdivuji zanícení, s jakým toužila odhalit tajemství vesmírného řádu, na druhou stranu se nedá říct, že bych díky tvrzením, rovnajícím se jistotě ohledně fungování sluneční soustavy byla šťastnější, ačkoli nelze zapřít i jiné výhody, například, že při zatměních zpravidla nebývám k smrti vyděšená. Abych se dostala k snímku samotnému... Dobrý film, bez silných tendenčních prvků, k zamyšlení nad dějinami i nad námi samotnými, nad lidskou touhou pronikat tajemství, která nás obklopují, jakož i jemně navádějící k poučení z krizových vývojů lidstva... když se vrátím na začátek komentáře - vždyť jsme se téměř nikam neposunuli (viz stěžejní věta prefektova: "Jak jsem byl naivní, když jsem se domníval, že jsme se konečně změnili.")! Ještě stále kácíme (a zase stavíme) sochy, ničíme díla, boříme stavby, pálíme knihy... a vždy ve jménu něčeho, o kolik krásy a moudrosti bychom byli bohatší, je opravdu až směšné, jak se zas a znova stávají z honosných míst chlévy, vojenská skladiště nebo prostě jen ruiny... Proč máme potřebu stavět nové a nové skulptury "velikánů", jimž se potřebujeme tak nutně klanět a které mnohdy nepřežijí ani jednu generaci... něco nám evidentně schází, že by Bůh? A stejně jako jindy, stále se profilují noví vykladači svých potřeb a zájmů, provokatéři, falešní proroci a velkohubí kazatelé pravdy. Naděje, ta ovšem zůstává. Ideály prvních křesťanů se vytrácely, ale vždy je někdo dokázal vracet zpět, třebaže bojem oslabené, důkazem budiž přežívající dvoutisíciletá norma, pilíř evropské civilizace, a ač mnozí místo stvoření vzývají mocný horký pšouk a Darwinovu teorii (podtrhuji teorii), já tvrdím, že to podstatné, co nám křesťanství přineslo, máme už vepsané do genofondu. Nu a co se mezitím stalo s Alexandrijskými? Až na koptské výjimky si za udržování folklórních prvků jako kamenování a řezání hlav cirka dvě stě let počkali na náboženství nové a jestli neumřeli, žijí tam dodnes. Tedy někteří. A Židé? Tak ti jsou stále v exilu. Až do konce věků, pravil Cyril. Jinak slušná výprava, hudba i obsazení... až na toho gymnazistu, který ztvárnil syrénského biskupa.

    • 20.9.2017  00:06
    Muž odnikud (2010)
    *

    Kdo tyhle poetické brutality s "lidskou tváří" vymýšlí a k jakému účelu, se ptám? Poučení (pro koho, děti narkomanek, politiky?) můžeme rovnou vyloučit, a zrovna tak napětí, jelikož i v momentech, které mi dopřály odlišit obličeje - neboť vodítka jako Cha Tae Shik a Nam Ho Han fakt nezabírala (a jo, teď mi doklaplo, proč věnovali tolik pozornosti vlasovému stylingu, patrně skrz neasijské diváky... geniální!) - mně stejně byli všichni, včetně ústředního nemluvy, v ději sestaveném z x žánrově podobných zápletek minulých a jistě i budoucích, ukradení. Takže to vidím na zděšení... Jen mně při tom tak přišlo do hlavy, jak ohromně nepraktická musela být u vypjatějších "pracovních" situací mobilní véčka (svině klouzavý). Ale nebyla bych to já, abych v zájmu objektivity a nezaujatosti nepojala úmysl tak trochu porovnat filmovou tvorbu se severním sousedem, ovšem vyhledávač mi v žánru AKČNÍ/THRILLER/KRIMI nic nenabídl - z toho vychází dvě možnosti: buď netočí filmy nebo je tam prostě zlatě...

    • 19.9.2017  23:47

    Tak konečně vím, o čem se baví obyčejní chlapi když jsou sami... a řeknu vám tedy - žádná hitparáda. Doopravdy se pobavili pouze po požití, mě musela uspokojit zadumaná islandská krajina a docela příjemné zklidnění ke konci dne. Jen si tak prostě koukáte.

    • 17.9.2017  00:11

    Obsahově dostiučiňující... pro toho, kdo ještě věří v pohnutky mocných jiné, než požitkové. Jinak nečekaně poutavě podaný raport o politických a marketingových manipulacích, byť mírně zašifrovaný kadencí dialogů na hranici srozumitelnosti tak, aby se divák nestačil zorientovat v zajetých praktikách typu: "Alexi, dej vědět dodavatelům demonstrantů" a jiných záludností určených k přetváření veřejného mínění, přesto vnímavým jedincům lecos našeptne. Samotná slečna Sloaneová se zde stává odrazem doby v níž žije a prostředí, ve kterém se pohybuje. Ke zvýšené koncentraci pozornosti se tak nutně přidává střídání pocitů obdivu, opovržení i lítosti a vnitřní tahanice o jejich převládnutí, neboť špičkové pracovní nasazení, umocněné snováním intrik, chorobnou touhou po vítězství a necitlivým využitím všech dostupných prostředků, nebývá slučitelné s normálním životem a výsledkem je bytost tak osamělá, že by se i džigolo ustrnul. Jako pozadí se už už nabízela jedna ze srdceryvných traumošek, kterými podobně nelítostní hrdinové procházejí v dětství, budiž scénáři ke slávě, že se tímto směrem neměl potřebu vyjádřit - to však neznamená, že by si občas nešikovně nevypomohl nějakou tou berličkou, mírně urážející divákův ostrovtip, což, alespoň mně, bohatě vykompenzovala strhující Jessica Chastain a zážitek mi víceméně nezkazilo ani finální novosvětské pozdvižení v soudní síni, ba dokonce ani fakt, že se v důsledku přijetí zákona vůbec nejednalo o výhru...

    • 8.9.2017  22:06

    Možná chyběla sem tam stránka - v románové předloze, a tak se improvizovalo... nenápaditě, dlužno dodat. Roger Michell si tak často vypomohl "mysteriózní" berličkou, která měla diváka sofistikovaně mást, ve finále s ní ovšem dostal naloženo na záda. Škoda, že se o učebnicových příkladech, jak se to nemá dělat, nemohu s ohledem na vyzrazení pointy více rozpovídat, aby si i ostatní tu nakládačku užili, tak se jen zmíním o kamerově hezky podaném životním prostředí i romantice bez chemie, jakož i standardních hereckých výkonech - zvlášť ze strany Rachel Weisz... až na letmou chvilku, kdy zaperlila změnou chování předváděčkou taliánského naturelu, skoro jako kdyby vzala roli své jmenovkyně melouchem.

    • 9.3.2017  23:43
    La La Land (2016)
    **

    Úvod natolik děsivý, že jsem se lekla, zdali jsem se nějakým nedopatřením nevyškrábala ze stroje času a neocejtila se na podivné retro-periferii, kde právě probíhá generálka výstupu spolku muzikálových ochotníků... Tak ne, ke sledování se mi zde nabízel oscarový nominát ve všemožných kategoriích a hit loňské sezóny, ve skutečnosti plytká odrhovačka, kde za poslech (nikoli za zapamatování) stály jen jazzové úseky, kde herci neuměle napodobovali béčkové hvězdy padesátých let a to celé v tak hloupě usekaných scénách, až by si jeden myslel, že sleduje dlouhatááánský teaser z hrubého sestřihu. Ukázalo se, že i snímek sám je jen sen, který se však vůbec neměl zhmotnit... nebo alespoň ne v tomto století. Vlastně, výjimečně souhlasím s verbalovým popisem děje i obsazení, ačkoli nechápu, proč nás v něm seznamuje se svým chorobopisem, možná by nebylo od věci překliknout na zdraví.cz a svěřit se tam... mno, já jsem poměrně zdráva, budu tedy s hodnocením poněkud velkorysejší.

    • 9.2.2017  00:39
    Elle (2016)
    **

    Tak nás chtěl starý lišák Verhoeven zase jednou šokovat - a jak jinak, než v žádoucím (a snad už i žádaném) trendu násilnicko-sexuální popkultury, dnes už zklasičtělé, nebojím se říct - jenže to se splet! My už se posunuli! On se totiž nikdo neděsí, naopak, hýří se zde superlativy - chytré, perverzní, nádhera, skvělé, osvěžující, postavy výjimečné... nikdo se nepozastaví nad zvráceností rodiny, nad naprostou absencí citů, nad ztrátou sebeúcty zaprodané heslu žít a užít, přes mrtvoly, třebas i ty vlastní... není divu, ono je to také k obdivu servírováno, snad až na asociaci s počítačovou hrou... nakonec, proč se pohoršovat nad realitou, která nás odráží ve virtuální zábavě, kde hodnotíme výbornou hratelnost, ohromující vizuál, skvělé ozvučení jakož i úrovně zvrhlostí, když se nikdo nezeptá - co to vůbec hraju? A hlavně - proč vlastně?? Tak si teď lámu hlavu, jaké ponaučení z filmu plyne, protože pardon, pobavení neberu, možná výstraha váženým občanům, praktikujícím katolíkům zvlášť; ne aby vás někdy napadlo vyvraždit půl ulice, protože pak půjdete bručet, z vaší dcery se stane amorální, nadržená mrcha, z vaší ženy "věčně mladé" monstrum, z vnuka vyschízovanej hlupák a z pravnuka černoch... ale stejně, úplně nejvíc nejhorší úchyl je ten, co má na zahradě kýčovitý betlém v životní velikosti, to abyste ho nepřehlídli (ten betlém). O výkonu Isabelle Huppert se snad ani nebudu rozepisovat, i přesto, že se na ni ráda dívám, mě po předchozích zkušenostech její poloha (herecká, i ty ostatní) nijak zvlášť nepřekvapuje, spíš podléhám pokušení myslet si, že odehrává samu sebe, i tak ale byla tím nejlepším, co mi bylo nabídnuto.

    • 24.1.2017  23:56

    Vděčné téma - magorů a zkrachovalců ve filmu (ne tak ve společnosti) není nikdy dost... Mně osobně se z rodin tohoto typu a jejich životů bohatých na události stahuje hrdlo ještě dřív, než dojde k nekalé zápletce a tento film s univerzálním nešťastníkem, který by se po x-té rád vymanil z osidel vyjetých rodových kolejí a tak nějak "správňácky" si navýšil kredit za nízkého výdeje energie, končí přesně tím, čím má... prokletím stereotypů. Ve výsledku mně ovšem chyběl plán, víš jak... nějakej návod nebo poučení z krizovýho vývoje, pojmenování... Ale vzhledem k neočekávanému hereckému nasazení bratrů Hádkových, zejména pak Kryštofa, to pořeším následovně - i přes silnou nechuť k tuzemské tvorbě posledních let, zejména díky veseloherním retrospekcím s nabádavým podtextem, se vycením slušnými šedesáti procenty jakožto sichrem pro opakovačku, která ani napodruhé nezklame. Filmová výzva 2016 od Frajera42.

    • 12.1.2017  22:26

    To tedy bude muset být arcipříběh - řekla jsem si pod prvními dojmy nervní, odpudivé čmáranice, vydávající se za animaci, maje přitom na paměti průměr hodnocení 93%... Jak jsem však měla šanci brzy zjistit, ty ledabylé a nedotažené kontury, splývající s prostředím, aby z něj vzápětí vystoupily a daly tak událostem důležitost a obrazu neobyčejnou živost, měly něco do sebe... Stejně jako depresivní cestopisné vyprávění o vyprahlém kraji, obývaném okoralými srdci. Příběh o skromnosti, pokoře a naději, ovšem návod na štěstí není univerzální, jelikož stromů (a všeho jiného) tady máme přece dost a přesto... Film viděn v rámci filmové výzvy pro rok 2016 od Frajera42.

    • 9.1.2017  23:36

    Ach, není nad ukecané staré filmové časy... a když se přidá projednávání mordu před soudní instancí, kde je u vycizelovaných polemik prověřené každé slovo, aby sedlo do dialogu - sázka na jistotu - alespoň u mě. Pokud do party noblesních ironiků navíc dosadíte Marlene Dietrich s hlasem bachařky z ženského lágru a Charlese Laughtona, ne nepodobného Tomu Hardymu, byť s následky nezdravého životního stylu, ale zato s jeho jiskrou, nemáte, krom podezírání podezřelých, co řešit. Vlastně ano, mimo nepřesvědčivého Tyrona Powera ještě rušivý element v podobě afektované ošetřovatelky, avšak s přihlédnutím k polehčující okolnosti, že právě ona byla častou příčinou páně Wildfridových sarkasmů. Přesto jsem se ani jednou neušklíbla a u emotivního svědectví úžasné Marlene se dala dokonce ochotně strhnout. No tedy a prosba k divákům ohledně konce... jó, to byly fakt časy! Stojí za vidění dle Frajera42, v rámci filmové výzvy pro rok 2016, toho času už restu :-)

    • 16.12.2016  01:35

    Pokleslá zábava ve filmovém poklesku Miloše Formana a patrně nejhorší biografie, kterou jsem kdy viděla... tedy když pominu Nitro Llewyna Davise, které si ovšem Coenovic vycucali z prstu a Affleckův, rovněž smyšlený, I'm Still Here, přesto se nemohu ubránit podivným pojítkům, která mi ty přetrhdíla asociují. A tak snad mohu ocenit pouze odvahu, se kterou se tvůrce pokusil vytvořit životopisný snímek, stavějíc na nevkusných (a nevtipných) - jak on, tak off stage - gazích. A jaký že byl ten Andy Kaufman vlastně člověk? No přece mešuge - přesně, jak prohlásil jeho otec, byť poněkud opožděně, já byla v úsudku mnohem čipernější. Unešené diváky podezírám ze špatně uchopeného vlastenectví hraničícího s nacionalismem, a vcelku mě i mrzí, že nemohu stejně, jako nemnozí jiní, Andyho humorem neuspokojení, vyzdvihnout pitvoření přehrávajícího Jima Carreyho, který jako by karikoval sám sebe... A vůbec, jednou musí vyjít najevo, že Muže na Měsíci nenatočil Miloš Forman, ale Tony Clifton! Pobídka k zhlédnutí vyšla z klávesnice Frajera42, v rámci filmové výzvy pro rok 2016.

    • 7.12.2016  01:37

    Rodinná adventura s leitmotivem KAM S NÍ... hm, tak to jo. Škoda jen, že mi moje ohraničenost nedovoluje porozumět srandě a užít si ji stejně, jako natureman Viggo a jeho polodivoká rukojmí s encyklopedickými znalostmi - a to jsem se domnívala, že všechny zvrácenosti velkým plátnem už prošly. Film o naprosté neúctě k čemukoli, především pak k životu - rodinné sounáležitosti, výchově, tradicím, morálce - chcete-li k civilizaci - v tom správném slova smyslu. To všechno spláchli do stoky spolu s úchylným přáním osoby, kterou omlouvá snížená příčetnost z přemíry rodinného štěstí na samotě u lesa, odkud je hippie-busem do KFC jen co by kamenem dohodil... Ovšem neopomněli se přitom pokusit o výsměch hodnotám, které se při veškeré námaze ještě nepodařilo zadupat do země, jako již obligátní snahou předvést nematrikové katolíky coby zkostnatělé, bigotní karikatury. Když už se zabývat alternativním způsobem života, což takhle dosadit do filmových postav jinší zálesáky, no ale to už jsem v docela v jiném světě, jakož i žánru...

<< předchozí 1 2 3 4 13 25 37 49
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace