mat.ilda

Dobojováno jest - a spánek nevyhrál... i když neustálé překonávání nezájmu mě dost vyčerpávalo a za to, že jsem nakonec nepodlehla, paradoxně vděčím snad jen otřesné hudbě. Nějak nepobírám, co zbytek populace tak mimořádně nadchlo, krom, vzhledem k době, několika revolučních záběrů kamery a solidního De Nira, předpokládám, že ne Sybill Shepherd se svým - odpovídám otázkou, nebo snad "šokující" konec? Když tak přemýšlím, vlastně ani nevím, co nám chtěli tvůrci skrz drožkařův postvietnamský syndrom natlačit do hlavy, vzhledem k zmatenému scénáři mě však jedna pohnutka napadá... pro demonstraci vlastní sociální nesnášenlivosti a rasistického smýšlení vcelku nenapadnutelně použili jakože cvoka, s tajným posláním stát se mluvčím střednotřídních bělochů ... mazané. To mluvíte na mě, že jsem zvrácená? No tak mě zastřelte.

Zamrzlá země, zamrzlá srdce, hořící líh... Sugestivní výběrové řízení na lidské slabosti, aplikované na všechny druhy zoufalství, s lavinovým efektem. Musíme věřit, že nakonec se věci zlepší. Jinak nic nedává smysl. Teď ještě aby tomu věřil i Aku Louhimies, až se tak stane, má ode mě vyšší hodnocení jisté.

Detektivka s rohama, které svému dočasnému nositeli dost usnadňují pátrání po vrahovi i cestu k vlastnímu očištění... Nenadálé pravdy, které normálně nepřiznáte ani sami sobě, tak v blízkosti Radcliffových čerstvě vypučených rohů spatřují světlo světa a mnohdy se rovnou realizují, což je celkem osvěžující pohled, tvrzený skvělou muzikou, až do doby, než se sám konec tak trochu propadne do pekel. Takový naivní, položertovný thriller, který neurazil, ale vidět ho znovu rozhodně nemám v plánu.

Hollywoodu došli krasavci? Tak to si můžu sledování romantických filmů rovnou odškrtnout, protože nesouměrných křivonosých tuctovců potkám denně víc, než bych si přála... šanci tentokrát nedostal ani trik s dlaní nataženou proti obrazovce, který mně s menší námahou umožní zaclonit neoblíbený objekt v případech, kdy ostatní přítomné okamžiky mají nějaké kouzlo, což jsem tady mohla rovnou vyloučit, vzhledem k obsazení další role, tentokrát ženské. K dokonání zkázy přispěla dialogová blábolivost, naprostá odfláknutost a nepřekousnutelné rozpory mezi tím, co se nám podsouvalo a tím, co bylo skutečně k vidění, např. Sutterova fixní idea vlastní oblíbenosti... O klišovitosti, přítomné v každém filmovém políčku, tak nemá smysl se zmiňovat, nakonec jsem, jako už poněkolikáté, při psaní komentáře samu sebe přesvědčila, že i filmový svinčík patří do odpadu, ledaže by tu jednu hvězdu z milosti zachránila Sutterova frekventovaná placatka, ze které bych při projekci usrkávala, ale takhle...

Život píše thrillery... obzvlášť, pokud jste agentem CIA a zároveň vysokým důstojníkem druhé strany tábora na horké půdě studené války. A kdyby se bondovské dobrodružství plukovníka Kuklińského někomu nezdálo samo o sobě dostatečně napínavé, ještě je zde přidaná hodnota zajímavě vystavěné konstrukce příběhu, která na něj dopředu nic neprozradí (pokud nejste tím typem, co si před projekcí vyhledá materiálů hodných seminárky). Pravdou je, že vystupování ruských soudruhů se neobešlo bez démonizačních projevů (tak ale zase strach má velké oči a asi o úplně hodné strejdy se nejednalo), akční honička mimoděk vyvolala vzpomínku na pana Charváta (a že Jack Strong nemá nárok na označení akční?... no, ti popeláři si to určitě nemysleli :-)) a sám Kukliński mně přišel trestuhodně neopatrný, i tak však mohu prohlásit: "Poláci umí, našinec čumí!"

Nějaké špatné zkušenosti se zdravotnictvím, bydlením v pochybné čtvrti, psychedeliky... ?

Úplně mně z Eddieho Redmaynea ztuhla šíje, bohužel, toť vše, co jsem mohla procítit, ač snaha, minimálně u hlavních rolí, byla. Nevím, jestli pocit promarněného potenciálu nepramení z nedostatku sexuálních skandálů a jiných výstřelků pod vlivem koktejlů z alkoholu a drog, které obyčejně životopisné snímky rozparádí a opuncují senzací, tady se mnou cloumá zvláštní rozpor - být příběh Stephena Hawkinga smyšlený, držkuju na neuvěřitelnost, pakliže je skutečný, zdá se mi... inu, směřující k názvu - takový suše teoretický, ostatně, jako sama "teorie všeho"... a propos, kde je důkaz, že to není absolutní nesmysl, postavený na parovnici o několika neprokazatelných? Ať si to pan Hawking nebere osobně, neb není sám - zaujímá stejnou pozici s Einsteinem a Darwinem... neboť vše je relativní, i samo tvrzení, že vše je relativní... až dokud se nám vesmír nesmrskne a babička nepotvrdí, že té její čouhal zpod sukně ocásek... Moje tři hvězdy patří výkonu Eddieho Redmaynea, kráse Felicity Jones a nezdolnosti Stephena Hawkinga, na Jamese Marshe žádná nezbyla.

Spíš Přehlídka hnusu, řekla bych... místy k smíchu - i když v obou smyslech, místy hodně trapná, ale z naprosté většiny odporná - na tom je však tahle krvavě-úchylácká taškařice postavená - a já lajdák jsem ve slepé důvěře v Akční / Komedie / Horor / Muzikál / Povídkový neprověřila galerii, proto tentokrát povolávám k odpovědnosti jen samu sebe, zatínám zuby a odměňuji tvůrce čtyřiceti procenty - za odvahu! Ovšem být jimi, na informaci, že peklo je plné, bych až tak nespoléhala. Malé a bezvýznamné plus uděluji scéně, kdy Hitlera a Evu omrzelo řvaní z děsu a začali to flákat :-)

Právě, když jsem si po řadě nanicovatých chodů v lednovém meníčku říkala:" Už mě sakra někdo překvapte!", přistane mi na talíři tahle soft "Svatební košile" po americku, která se drží receptu žánrových ingrediencí, ale zároveň má takový originální šmak. Zábavný výstřelek - a ty já ráda, tohle prostě nepotopím, už pro ten žhavý sex se studenou mrtvolou, bratrovy hlášky, procházku se sporákem na zádech, návštěvy mrtvých příbuzných a klidný džezík k tomu :-)

Zajímavý náhled do časového výseku poněkud nevlídné domácnosti drsné a nekompromisní Olive Kitteridgeové, kde se s její nešťastnou povahou musí potýkat nejen dobrácký manžel a dorůstající syn, ale i celé vidlácké městečko. Dobrou zprávou je, že pokrytecké společenské móresy zde zastupuje jen rodina synovy nevěsty, docela by mě zajímalo, jak seriál prožívali Američané, protože hodně připomíná evropskou šablonu chování... kdoví, jak znělo dívčí jméno Olive, měla takovou povědomou náturu, občas se přistihnu, jak také zcela přesně vím, co si moji blízcí myslí, co právě potřebují, co všechno dělají špatně... Není to jen sebereflexe, kterou si můžeme odnést, ale i zamyšlení nad uměním milovat, stárnout a vydržet, i když jsme přesvědčeni, že nás už nic hezkého nemůže potkat. Takové obyčejné vyprávění (s tragickými odbočkami, které se nám v životě mnohdy nezdaří minout) s neobyčejnými hereckými výkony.