Margot*

Tak přemýšlím, jestli jsem někdy viděla horší zpracování literárního díla. To je teda zoufalý. Ocenila bych snad jen recitaci pana Třísky a krásné barevné přírodní scenérie, jinak neměl film z Máchy vůbec nic. Neuchopitelný slepenec. Vilém... jako chladnokrevný vědomý otcovrah, němá Jarmila, která má snad jen jednu „zálibu“ a z jejích pocitů divák neví zhola nic a naprosto nepochopitelná rocková party umrlců, nesmyslně zhudebněný text skvostného Máje??? Nějak mi uniká záměr i interpretace díla filmaři. Jedno zhlédnutí bohatě vystačí na celý život!

Veliké očekávání podnícené velkými jmény následovalo neméně velké zklamání. Hlavní postavy se zmítají ve vlnobití proměn historických kulis. Plochost dramatu je na osobnost Miloše Formana poněkud zarážející. Celý film ve výsledku vyzněl až tragikomicky. Přesto je chvályhodné připomenutí jedné historické epochy, ze které se můžeme učit dodnes - téma nebezpečí spočinutí moci v nesprávných rukou je až příliš aktuální.

Tento western pokládám za skutečný skvost ve svém žánru. Už tak velmi kvalitní herecké obsazení, vizuální vnímání, řemeslnou filmařinu ještě o třídu povyšuje překrásná hudba. Přestože filmová plátna rozjasňuje už několik desetiletí, rozhodně neztrácí na svém půvabu. Z původně skromné linie o pomstě harmonikáře se nakonec vyklubal tříhodinový epos. Místo dramatických přestřelek však režisér napíná diváky dlouhými tichými scénami plnými detailů, horkého slunce, much bzučících kolem obličeje, prachu, který se nepříjemně lepí na rty. Ovšem poté, co zazní Ennio Moriccone, stává se film čímsi nadpozemským. Lahodnou melodii střídá zlověstně znějící harmonika. Celý nervy drásající příběh nakonec ústí do grandiózního finále. Nádherná žena, potrestaní bandité, dovršená pomsta. To vše podtrženo opakující se strhující hudební kaskádou.