Angerr

Angerr

František Kotas

okres Brno
Extinction Rebellion

40 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4
    • 18.10.2020  02:11
    The Man in the High Castle (TV seriál) (2015)
    **

    První tři řady jsem vyloženě protrpěl - myslím, že hlavně z důvodů špatného scénáře. Znovu a znovu sledovat nepravděpodobné situace, do kterých jsou hrdinové vrháni, aby se děj hýbal kupředu a poslouchat trapně nabubřelé dialogy plné patosu, to bylo fakt utrpení. Přitom je tam spousta zajímavých, pěkně zahraných postav (dokud teda nezačnou mluvit - Smith, Juliana, Kido, ministr obchodu, Childan...). Moct je tak sledovat v něčem, kde se nebudou většinu času scénáristovou vinou chovat a mluvit jako úplní idioti! Tyto fajn postavy byly asi hlavní důvod, proč jsem u toho vydržel a nakonec se to během čtvrté řady vyplatilo. Celý ten pracně budovaný svět začal dávat smysl a během posledních epizod jsem si vyloženě říkal, že je škoda, že to právě končí, když se to zrovna tak pěkně rozjelo. Úplně poslední epizoda působí, že byla utnuta předčasně - možná bezradností, jak to celé vlastně uzavřít. Asi už se na to nikdy znova nekouknu, leda bych zapomněl, jak těžký bylo vydržet první 3 série - ale díky té čtvrté vlastně nelituju...

    • 18.7.2009  23:07
    Martha (TV film) (1974)
    *****

    Peeping Tom nakonec přežil, v pětačtyřiceti se oženil a takhle to dopadlo. Velmi podobný film je "On" Luise Buñuela - stejně skvělý a děsivý.

    • 30.10.2007  02:47
    Flandry (2006)
    *****

    Palčivý, nepříjemný filmový zážitek. Několik scén si zapamatuju hodně dlouho; snímek mě do sebe vtáhl velmi rychle a sledoval jsem jej fascinován celou dobu, přesto jsem se zaříkával, že už to nikdy nechci vidět znovu. Teď, když to rozvažuju pár hodin po shlédnutí, bych se rád podíval ještě jednou. Film mi připomíná Pasoliniho "Saló" (a Pasolini - spolu s Bressonem, jehož vliv můžeme vidět v práci s neherci a jejich minimalistickém projevu - prý patří k režisérovým vzorům): jde rovněž o film o zlu v člověku, aniž by bylo přítomno jakékoliv vodítko, které by nám poskytlo útěchu, ulehčení, vysvětlení. Tím je film otevřený různým interpretacím. Je to snad o hnusu a hrůze z moderní doby? To si nemyslím, pak by se děj (scény z venkova) spíše odehrával ve městě. Tenhle "příběh" by mohl být zasazen do jakékoliv doby. Snad Dumond naznačuje, že člověk se od ostatní přírody téměř neliší. Ještě dodám, že mi film strašně rychle uběhl. Měl jsem pocit, že trval hodinu, při tom je ještě o 30 minut delší.

    • 8.10.2007  23:24

    Dlouhé minuty nehybná kamera na mě působí - v dnešní době "rychlých" filmů se zběsilým střihem - jako balzám na duši. To jsem si uvědomil až na konci. Jinak jde o vzácně intenzivní a nepříjemný zážitek. Tady rychlý pohyb není třeba, do sedačky vás zarazí pouhá rozmluva postav zabíraná kamerou stojící celou věčnost na místě a očekávání věcí příštích. Za sebe můžu ještě dodat, že bych rád viděl i film, v němž si statečná žena dítě ponechá.

    • 6.10.2007  18:46

    Velmi příjemné překvapení v českém filmu posledních let. Ještě k tomu je to vlastně režisérův debut, když nepočítám onen televizní dokument. Napínavý děj, tajemství, které vás u filmu drží celou dobu a hlavně velké množství skvěle napsaných a zahraných postav (i když ty ženské dostaly, s jednou výjimkou, přece jen méně prostoru), které si budete pamatovat. Všem jsem ty feťáky a ztroskotance bez výhrad věřil. Závěrečný propouštěcí rituál, při němž všechny účastníky vidíme jako na přehlídce, na mě trochu působil, jako by režisér z pozadí se zaslouženou pýchou mrkal na diváky (a režisérské konkurenty): Podívejte na ty perfektně vytvořené postavy! Jedinou slabinou snad mohou být výjimečně trochu křečovité dialogy. Doufám, že pan Sedláček co nejdříve natočí něco dalšího.

    • 2.6.2007  16:12

    Opravdu nádhera, velmi vtipná a lehce dojemná, s excelentním Marvanem. V dětství pro nás s bráchou název filmu reprezentoval pouzel Cooperův příběh o indiánech, takže jsme se jednou odpoledne těšili na jeho filmovou verzi, a byli tehdy nesmírně zklamáni. Jedna z úvodních ukázek otcovy "krutovlády", scéna věšení obrazu, mi ale v paměti od té doby zůstala.

    • 30.4.2007  00:50

    Po dvaadvaceti letech se Keatonová a Nicholson opět procházejí společně po pláži. Naposledy to bylo v roce 1981 v Beattyho "Rudých" (kromě podobnosti těchto plážových scén se tyto dva filmy samozřejmě nedají vůbec srovnávat). Tentokrát Jack povýšil na hlavní postavu a je rozhodně sympatičtější než cynik Eugen O'Neil, i když stále typicky problematický. Určitě dostatečně vtipné i originální tím, že tu jde o vztah mezi staršími partnery. Mě ale, kromě těchto dvou skvělých postav, už na filmu pro jeho přílišnou protahovanost o další peripetie zaujala jen ta pěkná moudrost obsažená v názvu.

    • 29.4.2007  12:43

    Experimentátor Brakhage v tomto filmu zachytil narození své první dcery. Svým typickým způsobem, zběsile rychlým střídáním obrazů, které se po čase opakují a nejsou zcela chronologicky uspořádány, zobrazil jeden z nejkrásnějších a zároveň nejhrůznějších dějů v lidském životě. Silný zážitek.

    • 20.3.2007  17:04

    Výborný film, ale mužům aby snad zřídili zvláštní postranní východ z kina.

    • 15.3.2007  13:04
    Grand Prix (1966)
    ****

    Automobilismus i motoristický sport mi jsou silně proti srsti, ale tady se do prostého příběhu několika automobilových závodníků podařilo vpravit i množství obecnějších úvah o soutěžení, snaze o vítězství, předstihnutí ostatních a touze vložit do toho vše, a o smyslu-nesmyslu téhle vlastně nijak neužitečné činnosti. K těmto tématům mám blízko, proto hodnotím vysoko. Vizuálně i hudebně je film dechberoucí. Film nenudí a tři hodiny v jeho společnosti (s přestávkou uprostřed) uběhnou překvapivě rychle. 8/10

    • 18.2.2007  20:45

    Godardovy filmy, a jeho jedinečný uvolněný, humorný a přímo s divákem komunikující styl, mě fascinují. Na některé scény z jeho filmů vzpomínám i mnoho měsíců po jejich shlédnutí. Bohužel mu stále téměř vůbec nerozumím. Kinematografii beru moc vážně a moc intelektuálně.

    • 6.2.2007  23:54
    Fando a Lis (1968)
    *****

    Film je to snový, jakmile si tento fakt uvědomíte, neměl by s jeho "pochopením" být větší problém. Témat je zde mnoho, bohatá symbolika vyžaduje od diváka velké znalosti a nebo představivost. Co zaujalo mě - věčné hledání mytického místa - zřejmě ideální lásky, strachů, které člověka stále znovu přepadají, když se mu toto hledání nedaří a agresivita a krutost, kterou to v něm vyvolává; nutnost bolestivého odpoutání se od rodičů, aby člověk konečně dospěl. Feministky musí mít z tohoto filmu jako zpodobnění mužské zbabělosti, zranitelnosti a nespolehlivosti jistě radost. Za pozornost rovněž stojí perfektní hudební a zvuková stránka filmu.

    • 26.1.2007  00:38
    Velké holení (studentský film) (1967)

    Situace, kterou ti méně šikovní z nás dobře znají (obvykle zřejmě ne v takovém rozsahu). Podobnost dílům Kennetha Angera není pouze náhodná.

    • 20.1.2007  11:46

    Pouhé torzo zamýšleného delšího díla, které Anger nedokončil. Mělo to být snad o povrchnosti a zvrácených hodnotách mladíků, kteří lásku k lidem nahrazují citovým poutem k autům, strojům. Zůstal ucelený tříminutový klip opět s perfektním tempem, přesně podle skladby v pozadí ("Dream Lover" od Paris Sisters). Něžnou mazlivostí se podobá začátku filmu "Scorpio Rising" (druhá písnička ve filmu). Tvůrcům jednoho dokumentu o Angerovi (k nalezení na video.google.com - "Kenneth Anger Interview" - přímý odkaz mi nejde vložit) připadala píseň pro něj natolik charakteristická, že ji zařadili na úvod a závěr dokumentu.

    • 20.1.2007  11:30

    Velmi pomalý film. Konec příběhu je vyzrazený na začátku a celý film tak pouze stále stejným způsobem ukazuje situaci konce Západu a nutnosti přizpůsobit se novým pořádkům nebo zemřít. Napětí zde opravdu chybí, místo něho zde máme pomalost (pro mě nudnou utahanost) a nostalgii po ztracených časech. Celý film je ospalý, mnohé rozhovory příšerně natahované, v jejich pozadí je úplné ticho, pistolníci se navzájem trpělivě nechávají domluvit a se svými očekávanými odpověďmi čekají ještě několik vteřin poté, co partner umlkl. Oproti Divoké bandě, jejíž nesmíření darebáci mi byli svou neústupností a ochotou spíš zemřít než se přizpůsobit, sympatičtí, jsem si tyto hrdiny ošklivil. Lotr Billy je prostě hejsek (jen umí střílet lépe než ostatní), Pat zase zoufalec, který se sice přizpůsobil, ale vážit si sebe ani svých nových spojenců proto nezačal. Nejsem si jistý, kdo z nich mi byl odpornější a nepříjemnější. Z celého filmu je dobře patrná režisérova láska k flašce. Možná nejsem schopen přijmout western bez tradičních stereotypů (vnímány samostatně jsou ale scény samé klišé o neomylném střelci). Velká nuda a velké zklamání, tuhle kalvárii už s Patem znovu nepodstoupím. 3/10

    • 16.1.2007  16:41

    Civilizaci dělí od anarchie 3 dny... (... 3 dny, během kterých nefungují životně důležité procesy, jež však již dnes považujeme za samozřejmé). Film se dá určitě vykládat mnoha různými způsoby, kritika lidského pokrytectví, přetvářky, která vychází jen z materiální zajištěnosti a jež spolu s dalšími civilizačními vymoženostmi bere v nedostatku (prostoru, soukromí, potravy, vody) rychle za své, zároveň varování před tím, jak je naše zdánlivá civilizovanost a "kulturnost" chatrná, je pro mě naprosto evidentní. Nádherně je tu ukázané rychlé zborcení domečku z karet civilizovanosti a sestup zpět k primitivnímu stadiu - začíná to otupením společenských zdvořilostí, pokračuje narůstajícími spory o zdroje či z potřeby vybití nahromaděné agresivity a vrcholí v hledání mystické jistoty, nových pověr, obětních beránků. Geniální a aktuální film.

    • 12.1.2007  23:47

    PĚT NA STOLE V JAPONSKÝCH. Velmi aktuální film, jakoby někdo zfilmoval pozadí některé z nedávných českých korupčních afér (nebo že by se na světě, ať už kdekoliv, zase tolik za těch více než 45 let od vzniku filmu nezměnilo?). Do detailů vypilovaný příběh o korupci, jejím zametání, smutné neprůstřelnosti lotrů a o pomstě v poválečném Japonsku připomíná Shakespearova 'Hamleta' a Dumasova 'Hraběte Monte Christa'. Toširo Mifune zde vystupuje zase v jiné roli, než na jakou jsme zvyklí z Kurosawových samurajských filmů (a není to jen tím, že je tentokrát oholený). Za srdce vás jistě chytne melodie, kterou si průběžně pohvizduje a jež přešla i do hudby v pozadí filmu. Tradiční optimistický závěr, přes všechno důvěřující v lidskost, na který jsem si u Kurosawy zvykl a jeho filmy i díky němu zamiloval, je tentokrát dost hořký.

    • 9.1.2007  00:47

    Píseň lásky jako svůj jediný film natočil homosexuální spisovatel a básník Jean Genet. Dva homosexuálové sedí ve vězení, zavřeni v oddělených sousedících celách. Vědí o sobě a touží po sobě. Komunikují spolu dost neobvyklým způsobem, v němž se odráží jejich osamělost a vzájemná touha. Ve snu o svobodě prožité spolu unikají před ohrožením v podobě šmíráckého, sadistického dozorce, který, spolu s prostředím vězení, může být brán jako symbol zdroje strachu homosexuálů z většinové společnosti. Přes odvážné extrémní záběry (film byl zakazován a i sám autor se ho prý později zřekl) je to velmi čisté dílo (beze slov a s harmonickou tichou hudbou v pozadí), vyjádření lidské touhy a strachu. Kdo ví, zda tak film působil i v roce 1950, nebo se jen posunuly hranice.

    • 3.1.2007  17:14

    Jedinečné zpívané úvodní titulky, Pasoliniho rozpustilý humor, který známe z jeho Trilogie života (zde ale prakticky nevidíme nahá lidská těla), kritika společenského uspořádání a lidského pokrytectví a Morriconeho pěkná hudba. V "evidentní" rovině snímek, který by snad nikoho neměl pohoršovat, rozhodně stojí za shlédnutí.

    • 2.1.2007  00:29
    Horem pádem (2004)
    ****

    Po několika filmech odehrávajících se v naší minulosti se Hřebejk věnuje současné době a nedělá tak zjednodušujícím ani chlácholivým způsobem. Problém přistěhovalectví a multikulturalismu, který je ústředním tématem filmu, není podán jednoznačně. Výhrady vůči multikulturalismu a obavy, které mnohé poslední léta straší, se autoři odvážili vložit do úst nejen jednoznačným postavám, ale i těm rozporuplným. O prostor filmu se dělí hodně postav a jen pár jich je plně vykresleno, zato si ale můžeme užít řadu špičkových hereckých výkonů (Macháček, Dušek, Liška, Petr Forman jako navrátilec z Austrálie. Ale i Tříska a většina ženských hereček jsou skvělí). I jako komedie je film spolehlivý, alespoň já se výborně bavil. Jsem nadšen, podle mě je to jeden z nejlepších Hřebejkových filmů.

    • 30.12.2006  13:40
    Sobota (1944)
    ****

    Dost vtipná podívaná, pokud si dokážete udržet odstup od postav a jejich slabostí (v takovém případě bude jistě nejsympatičtější postavou osamělý slaďák Oldřich Nový, jehož smích jej brzy prozradí). Ironický odstup usnadňuje nám již vzdálená doba a její společenské a konverzační zvyklosti, a naopak reálnost mnohých situací a rozhovorů, jež vás možná k odstupu přímo donutí. Poněkud smutnější ve chvíli, kdy si uvědomíte, že v životě si odstup udržet nelze. Rozhodně je to jeden z nejpozoruhodnějších starších českých filmů, jaké jsem zatím viděl. 8/10

    • 29.12.2006  15:54

    Ač je film historický, vyjadřuje se k dnešnímu světu. Líbí se mi hrdinovo přiznání před závěrečnou bitvou, že brání nikoliv ideologii, ale pouze vlastní ohrožený život. Právo nemá nikdo, jde jen o přežití. To vystihuje můj pohled na nekonečné spory na Blízkém východě a potažmo vlastně jakékoliv zaštiťování politických cílů ideologií. Pravda, vzhledem k současné módě politické korektnosti v USA nemůžeme v takovéto velkoprodukci útok proti muslimům čekat. Bohužel, co se týče největšího taháku tohoto druhu filmů - bitevních scén, jsou příliš nerealistické a podobné tomu, co už jsme v posledních letech viděli (Pán prstenů). Kde je konec o poznání větší realističnosti, zuřivosti a divokosti středověkých bitev ze Statečného srdce! 6/10

    • 28.12.2006  23:31

    Kenneth Anger přirovnával své filmy k magii, chtěl jimi působit přímo na podvědomí diváka. Ať se mu to u jeho ostatních filmů podařilo jakkoliv, nejpronikavějšího účinku dosáhl u tohoto třináctiminutového díla, které je poněkud málo Angerovské. Chybí tu prvky přítomné ve většině jeho ostatních filmů, se kterými je často spojován - homosexualita, sadismus/masochismus, okultní praktiky. Tento filmeček působí krásou záběrů vody v pohybu propojenými s klasickou hudbou (vybrané pasáže z Vivaldiho "Čtvera ročních dob"). Voda jako symbol zrození a života je zde živá, radostná, proudí a tančí podle tempa skladby. Vivaldiho hudba mě dokáže sama o sobě velmi povzbudit, ale co dělá ve spojení s obrazy z Angerova filmu, je přímo zázračné. Je to nesmírně optimistický zážitek. Uvědomuji si, že pomíjím význam tajemné postavy - na plátně vypadá jako žena, ale ve skutečnosti je to muž-trpaslík, kterého Anger potkal v Itálii - putující celým filmem, na začátku z vody zrozené a v závěru se do ní zase navracející (osobně v tom vidím znázornění koloběhu života - neživé kamenné chrliče navěky chrlí novou a přece stále tutéž vodu). Výklad je ale u tohoto filmu druhořadý, hlavní je mimorozumový estetický a možná až mystický prožitek. Vlastně je tento film naprostou relaxací, u které se nemusíte zatěžovat rozebíráním, co se na plátně děje (ale asi vám to nedá). Zhruba uprostřed filmu se rychlost pohybu vodních krůpějí v detailních záběrech mírně zpomaluje, původní obraz vody jako by přecházel v obraz kosmu, něčeho vyššího. Vzápětí se, na vrcholu skladby, vracíme zpět "na Zemi", do života. Souhlasím s názorem, že je film potřeba vidět na velkém plátně, tehdy krása prostých obrazů plně vynikne. Projekce filmu na festivalu v Karlových Varech byla také jedním z mých vůbec nejsilnějších kino zážitků. Film je krásnou ilustrací Angerovy teze z jeho článku pro "Cahiers du Cinema" z padesátých let (anglicky např. zde), že geniální filmové dílo nejvyšší úrovně může vytvořit jednotlivec díky jednoduchému nápadu a pomocí prostých prostředků.

    • 27.12.2006  01:55
    Moulin Rouge (2001)
    *

    Postmoderní guláš namíchaný snad ze všech myslitelných provařených pecek, z něhož kýč kape na všechny strany. Bodíček navíc za krasavici Kidmanovou a pár vtipných míst, ovšem už dlouho jsem u filmu tak netrpěl nevolností a netěšil se na konec. 2/10

    • 14.12.2006  18:39

    Poznámky: Zmatený z úvodu, trvalo mi, než jsem se do filmu dostal ... zmatek v mnoha postavách a jejich úloze. Krásné letecké záběry na stáda zvěře na pastvě (podoba "Hvězdám na čepicích") ... herec hrající Mistra - podobný vězniteli z "Páté pečeti" (ale prý to není on), stejná noblesa, autorita, tentokrát ale kladná role ... stálá znepokojivá hudba v pozadí, kterou jsem si uvědomil až dlouho po začátku. Záběr: dvojice o samotě u rybníka, večer, uvozující záběr z větší vzdálenosti vcelku, velmi pomalé přibližování, rozhovor pokračuje detaily tváří na pozadí noci - velmi intimní, spolu se slovy rozhovoru ... krásné prostředí celého filmu, krom pár scén ve městě - venkovská krajina v létě (maďarská pusta) - jako u nás, vzpomínka na letní vandry ... "Umělcův humanismus je jeho dílo" - rozjímání o roli umělce v rozjitřené době ... Záběr: auto stojí bezprostředně před kamerou, v popředí dům, ze dveří vyšel jeho obyvatel, auto se rozjíždí k domu, ale ještě než se rozjede, začne se kamera přibližovat k domu, takže víme, že se tam stane něco důležitého - předvídající kamera - a opravdu... Náhlý, neuspokojivý konec filmu.

    • 10.12.2006  14:11
    Něžná (1969)
    *****

    Nádherná adaptace. V tomto filmu Bressonova metoda herců hrajících téměř bez vnějších projevů emocí působí snad nejlépe (z těch, které jsem dosud viděl). K adaptaci Dostojevského se totiž výborně hodí - Dostojevskij v novele "Něžná" (i v dalších svých dílech) líčí niterný psychický život svých hrdinů, proniká do nich přes jejich fasády a přetvářku a totéž činí Bresson. Stačí pár slov komentáře a šikovné pořadí záběrů a hned za bezvýraznými tvářemi tušíme obrovské psychické vypětí, jemuž muže i ženu vystavuje život v naprostém vzájemném neporozumění. Neschopnost - otevřít se druhému, naslouchat mu, potlačit aspoň občas, když to druhý nejvíc potřebuje, sebe a přiblížit se druhému - to se velmi rychle upevnilo v základu jejich vztahu. Kdykoliv jsem si v průběhu filmu připoměl jeho konec, na začátku vyzrazený (není to u Bressona ojedinělý jev, zde jde však rovněž o věrnost předloze), dodalo to probíhajícímu dění další, fatální náboj. Co by za takovou znalost dal hrdina, marně a pozdě se trápící otázkami, co se mohlo stát jinak, jak už to v životě bývá. Ale nevěděl vlastně celou dobu, jaký bude konec? Doporučuji si napřed přečíst Dostojevského novelu, ale domnívám se, že i bez ní na vás snímek mocně zapůsobí. Bresson a Dostojevskij k sobě mají blízko přinejmenším ve své schopnosti postihnout hlubší tajemství lidské psychiky (Bresson podle Dostojevského rovněž natočil "Čtyři noci jednoho snílka").

    • 9.12.2006  20:56

    Konečně někdo natočil film o tomto tématu. Je mi celkem lhostejné, že film možná znamená budoucí Gorovy politické aspirace, nebo pro ně dokonce chystá půdu. Skousnu i střípky z jeho osobního života, i když mi vadí, že odvádějí od hlavního tématu. Hlavně, že se důležitá osobnost takto angažuje v propagaci velkého současného problému a neplácá chlácholivě po zádech řečmi o tom, že vliv člověka na fenomén globálního oteplování dosud nebyl uspokojivě prokázán. Je mi sympatický Gorův apel nejen na politické elity, ale i na důležitost změny životního přístupu každého jednotlivce (jaký to na nás bude mít dopad je ovšem druhá věc). Film jsem bohužel zatím viděl pouze v originální verzi bez titulků (navíc dost unaven), takže mi toho z konkrétních dat a srovnání spoustu uniklo. Proto jej chci shlédnout ještě aspoň jednou.

    • 26.11.2006  22:39

    Množstvím témat, která jsou během něho probrána či jen letmo naznačena a zase opuštěna, je to rozmáchlé dílo. Na pochycení všech detailů a rozluštění mnoha spojení hudby, obrazu a komentujícího slova pravděpodobně nepostačí jediné shlédnutí. Mnohdy mi význam těchto spojení zůstal utajen; nejvíc na mě zapůsobil záběr z auta jedoucího po dálnici na nahuštěné parkoviště kamionů, zvukově spojený s bitevní vřavou historické rekonstrukce z předchozí scény - že by naznačení, kam se řítí současný životní styl vyspělého západního světa? Mnohé další montáže mi jsou zatím záhadou, přesto je na mnoha místech filmu cítit (a z různých projevů autora mimo tento film je to také jasné - viz. např. rozhovor s ním v jednom z posledních čísel "Filmu a doby") Vachkův odsudek k povrchnosti různých oblastí dnešního života přesycené společnosti, která "už neví roupama coby" a staví tak i psí hřbitovy, a zájem o alternativní životní styl. Z tohoto okruhu mi v paměti utkvěl výklad o (anarchistickém) ideálu života v soběstačných komunitách, v rámci kterých je člověk ještě v přímém kontaktu s důsledky svého jednání a se svými bližními; fakt, že počet obyvatel takové komunity by neměl přesáhnout 10 000 lidí a konstatování, že dnešní vývoj se tomuto ideálu vzdaluje. Vzhledem k mému pesimistickému pohledu na současnou západní civilizaci je mi tato převládající kritická poloha Vachkova filmu velmi sympatická. Další, mně ne tak blízká témata (nebo ta, u nichž jsem jejich vztah k ústřednímu tématu nedokázal odhalit - rád bych si vyslechl důvod, proč autor zmiňované československé osobnosti považuje za "mystiky") mi ale film nezkazila. Díky zábavným a svižným Závišovým písničkám, které jednotlivé části oddělují, film rychle ubíhá. Rozhodně jsem z něj neměl pocit délky přes dvě hodiny. Už proto, že mě film prostě hodně bavil, ale i pro množství naznačených témat a otázek na něj rád zajdu znovu a také se pokusím seznámit s dalšími autorovými díly. Českému filmu chybí témata? Tady je těch závažných na deset filmů.

    • 14.10.2006  03:34

    Jeden z Angerových filmů natočených v Evropě. Prý v době jeho natáčení pomýšlel na sebevraždu. Úžasně atmosférická záležitost, kterou mohu sledovat znovu a znovu (viděl jsem to už alespoň třicetkrát). Přes pesimistické vyznění - marný zápas o nedosažitelné životní štěstí - mi film vždy zvedne náladu. Pohyb postav je na mnoha místev dokonale sladěn s nádhernou doprovodnou písní, nechce se věřit, že tato hudba byla k filmu přidána až o třicet let později. Ve svých vrcholných dílech byl Anger mistrem sladění hudby a obrazu. Kromě estetického zážitku film nabízí k přemýšlení a rozboru na krátkou stopáž nebývalé množství symbolů. (předchozí platí o novější sedmiminutové verzi filmu z r. 1979. Shlédl jsem i původní patnáctiminutovou verzi, která se od té nové liší nejen jiným koncem, ale hlavně pomalejším tempem a melancholickou hudbou v pozadí. Neuvěřitelné, jak se dva filmy, složené prakticky ze stejných záběrů, mohou lišit).

    • 16.8.2006  12:29
    Psycho (1998)
    ****

    Nesmírně silný příběh a rozuzlení. Můžu se dohadovat, jestli má smysl natáčet legendu stejným způsobem znovu (ale díky skvělým hercům bych remaku stejně přitakal), můžu s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžu dělat. Stejně jsem po chvíli sledování rozsvítil v temném pokoji všechna světla a co chvíli se nervózně ohlížel za sebe, což už se mi u filmu nějakou dobu nestalo. 8/10

<< předchozí 1 2 3 4