Radyo

Slovy klasika: "Všechno už tady jednou bylo." Snímek "To, co dýchám" nepřináší v zásadě nic objevného ani převratného, filmů s propletencem několika zdánlivě nesouvisejících lidských osudů už bylo natočeno povícero. Ale tak, jako to vesměs fungovalo v jiných filmech, funguje to na diváka (až na výjimky) i tady. Scénář a tudíž ani děj není nikterak překombinovaný, herci odvádějí výborné výkony (opět mě potěšil Brendan Fraser), povedená je taky hudební složka, stopáž jen lehce přesahuje 90 minut - tady se vážně nedá skoro nic vytknout. A Sarah Michelle Gellar je obvykle hezká ve všech filmech, kde hraje, ale tady je přímo okouzlující a když ji člověk vidí na střeše ve vlajícím prostěradle proti potemnělé obloze, je to až kýčovitě krásný výjev. Fakt jsem si tenhle film užil. Je to tak na 4 a půl hvězdičky.

Po filmové stránce bych řekl, že Riefenstahlová zvládla svou práci perfektně. Hitlerovská propaganda z filmu čiší nejen zásluhou frenetických projevů führerových nohsledů i jeho samého, ale i díky mistrovské práci s kamerou a hudebnímu podkresu. Riefenstahlová prokázala jak cit pro detail, tak i pro celek, navíc je film i dobře sestříhaný, takže v tomto směru je to čistých 5*. Tu jednu ale musím odebrat za obsah. Usilovné budování kultu osobnosti pomocí hysterických výkřiků "Hitler je Německo, Německo je Hitler" apod., Hitlerovo "tlačení" na národnostní cítění a potřebu jednoty, to vše navíc s odvoláním na boží poselství, k tomu pak šiky pochodujících či v pozoru stojících vojáků, pracovních jednotek, mládeže, nadšeně hajlující davy, stejně jako čumilové v oknech domů - věřím tomu, že ve své době tohle dokázalo s lidmi pořádně zamávat a že řada z nich z podobných snímků získala jakýsi pocit sounáležitosti a jistoty. Kam to ale vedlo, víme všichni...

"Kam se hrabe Kill Bill, to se nedá srovnat!" - aneb jak vyplýtvat ve filmu "catchup" v množství, odpovídajícím zhruba roční spotřebě celého Lucemburska. John Rambo je kabrňák, což mohli jeho fandové vidět už v předchozích třech epizodách této romantické telenovely, v jejímž aktuálně posledním dílu John svým unylým pohledem okouzlí nejednu, ehm, chci říci jednu krasavici. Ta je však pohříchu katolicky rozpoložená a tudíž se jí nelíbí styl Johnovy přípravy večeře (zaživa vytáhneme vnitřnosti, nahrubo mačetou posekáme maso i s kostmi, vše napíchneme na špíz, vystřelený z luku a poté naprudko oflambujeme plamenometem - pozor tento recept je chráněn autorskými právy a jeho zneužití přijde ztrestat sám velký John osobně!). John nicméně své stravovací zvyky měnit nehodlá a tak se jeho fandové dočkají pravých gurmánských (v tomto případě tedy spíše barmánských) orgií. Na mě toho masa bylo ale až trochu moc, chyběla nějaká příloha a aspoň trocha zeleniny (byť se to John snažil aspoň barevně dozdobit cáry vojenských uniforem). Takže čtyřka má u mě za tři. Ale s hvězdičkou.

O kousek slabší, než jednička - asi jste nečekali, že bych tohle napsal, co? :-P No ale vážně - některým fórům opakování pomáhá, některým neškodí a některé se opakováním stávají trapnými. Těch posledních je naštěstí poměrně málo. Výborným nápadem se jeví angažování té malé opice, ta směle aspirovala na Zlatého Plešouna a jen kvůli nepřízni Akademie neprošla sítem nominací. A co jinak? Vlastně pro ty, co viděli jedničku se nekoná žádné velké překvapení - fórky jsou umístěny vesměs na správných místech, herci předvádějí vše, co byste od nich (ne)čekali, nechybí ani svatba a možná přijde i Mike Tyson. :-)) Poctivých 70%.

Pro někoho možná zneuctění legendy Sherlocka Holmese a rouhačský tanec na hrobě A.C. Doyla, pro většinu ale v prvé řadě hodně solidní zábava. Atmosféra starého Londýna dýchne z plátna/televize/displeje (nehodící se škrtněte) až k divákovi, Holmes krom pro něj typické geniality okouzlí i bojovými schopnostmi, Watson je mu zde určitě rovnocennějším partnerem, než v knihách a navíc se kolem obou točí pohledné ženy... Příběh má napětí, odpovídající době, kdy se příběh odehrává, celé je to dobře podkresleno Zimmerovou hudbou (byť od něj známe lepší majstrštyky), herci nepřehrávají, scénář nemá díry, navíc obsahuje i pár povedených vtípků - prostě taková pohodová detektivka na příjemný večer. ;-) Vidím to na 75%.

Nebyl to až tak velký trapas, jak jsem čekal. Mělo to takovou zvláštní atmosféru a i když dialogy by napsal líp snad i úplný imbecil, dalo se na to dívat. Co mě ale celkem dostalo, to byl soundtrack. Ten byl fakt parádní a hlavně kvůli němu jsem na malinkou chvilku váhal dokonce nad 4 (!!) hvězdičkami. Mea culpa - už mi vážně měkne mozek... :-P Do dalších dílů jsem zatím ještě nenasbíral odvahu po lavině kritiky...

Byl jednou jeden Ocean a ten byl tak impozantní, že dokázal spáchat i takovou loupež, jaká by nikdy nikoho jiného snad ani nenapadla. Tedy nikoho mimo Hollywood, samozřejmě. A ten Ocean měl s sebou partu hustejch týpků, kteří taky stejně jako on zrovna chyběli ve škole, když se probíraly "morální zábrany", takže jim nečinilo problém se s ním do těch bláznivých loupežnických kousků pouštět. To jsme se přesvědčili už v jedničce a tady ve dvojce to je obdobné. Nicméně mám trochu pocit, že autor geniálního loupežnického plánu si tentokrát pozval na pomoc s prosíkem o radu i samotného Harryho Pottera a ten mu nakukal pár fikaných kouzel, protože v reálu by takto překombinovaná akce musela umřít už na samém startu. Když se ale divák oprostí od kombinačních kliček a nechá se jen tak "houpat na hladině a unášet proudem", dá se tohle Soderberghovo dílo dokoukat i bez hrozby stržení mozkových závitů.

Je to slabší, než první dva díly, v tom se asi shodneme všichni. Každopádně ruská nátura je tady vykreslena opět svébytně, dialogy jsou typicky "ruské", nechybí ani starý známý medvěd a i když ubylo vodky i humoru, je celkem na co koukat, i proto, že film plyne poměrně svižně k závěrečným titulkům. Skoro stejně svižně, jako uběhne každý lovecký den nezvyklé party, která se u Kuzmiče v hájence sešla...

Nadčasový civilně zpracovaný příběh dramatického vývoje vztahů jedné rodiny. Richard E. Grant zpracoval své autobiografické zážitky do filmu, který zobrazuje tehdejší svazijskou bělošskou komunitu, do určité míry stále svázanou anglickými konvencemi, ale současně též "utajeně" svobodomyslnou, alespoň co se monogamie týče. Do mírného kontrastu vůči komunitě je pak postavena letuška Ruby, Američanka, zvyklá žít podle jiných pravidel. Herci jsou výborní, příběh určitě není extra originální, ale jeho zasazení do afrických scenérií mu přidává mírný punc exotiky. Za mě poctivých 85%.

Nepopírám, pár zábavných prvků tam bylo. Ale jelikož nejsem žádným fandou blaxploitation, nemůžu nějak vyzdvihovat ani novodobou poctu tomto sedmdesátkovému black žánru. Snad v žádném jiném filmu jsem neviděl tolik přehrávajících herců - ale budiž, to asi k tomu žánru patří. Bohužel ty v obsahu zmíněné "břitké hlášky" jsou jen bohapustými deklamacemi o boji dobra proti zlu, které navíc Černej Dynamit používá zhusta jen na balení ženských. A akční scénky na mě působily spíše poněkud hloupě... Na parodii tam bylo podle mne sakra málo humoru, sice relativně vtipná pointa - ale to je vše. Ne, tohle dílko v mé filmotéce nenajdete.