eileen9

Měla jsem velká očekávání, ale tohle bylo o ničem. Za celou dobu to ve mně nevzbudilo jedinou emoci, a to je opravdu co říct. Dokoukáno jen díky krátké stopáži.

Moc povedená feel-good minisérie, která pohladí po duši. Hlavní hrdinové byli sympatičtí a ničím mi nelezli na nervy. Tímto dílkem se Park Hyung Sik řadí na seznam herců, jejichž tvorbu si nenechám ujít, a nutně ho potřebuji vidět v něčem dalším.

Velké ZKLAMÁNÍ. Na seriál jsem začala koukat především kvůli krásné Song Hye Kyo, která patří mezi mé oblíbené korejské herečky, a jejíž tvorba mě zatím nikdy nezklamala, ba naopak. Takto špatný scénář však nedokázala zachránit ani ona.  První díly mě bavily, ale poté se seriál neskutečně vlekl. Mohl být klidně o polovinu kratší a nic by se nestalo. Chemie mezi hlavními hrdiny byla takřka neexistující a jejich jednání mě neskutečně iritovalo. Nechápala jsem ani jejich rodiny a rádoby problémy, které u jejich vztahu vidí. Více mě zaujaly linky vedlejších dvou ženských postav, kde se alespoň něco dělo a jejich příběh mě dokázal i sem tam dojmout. Musím ale uznat, že hlavní herec Jang Ki Yong se mi líbil moc, přestože do té doby mi byl extrémně nesympatický a v žádném z jeho titulů mě neoslovil. A co ten konec??? Čekala jsem opravdu mnohem víc. Velká škoda, protože tenhle seriál měl větší potenciál než být používaný jako uspávací prostředek dvouměsíčního miminka, jelikož to pokaždé zabralo hned 5 minut po zapnutí :(

Dávám seriálu 5*, protože děsnou 2. sérii jsem se rozhodla ignorovat. Takhle velké zklamání jsem opravdu nečekala. SPOILER: Nechápu, jak mohla hlavní hrdinka skončit s postavou, která mi tam celý seriál připadala tak trochu navíc. Jeho věčné dolejzání bylo neskutečně otravné. Chemie naprosto žádná. Přitom mezi druhou dvojicí to tak krásně jiskřilo při každé společné scéně. Pro mě je to tedy jedno obří WTF???

"Selling books is like a game; it has rules, and you have to learn them and get serious about them because it's not a game!" :D

"Victory is mine!"

"...One morning you wake up afraid you are going to live.” ― Elizabeth Wurtzel, Prozac Nation

"I see dead people."

"... to make each day count."

"Tuck said it to Winnie the summer she turned 15: 'Do not fear death, but rather the unlived life. You don't have to live forever. You just have to live.' And she did."