Fabienne

Fabienne

Lucie Roušová

okres Litoměřice
Miss Beautiful Tulip

111 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4
    • 22.7.2007  15:42

    Delší dobu jsem nikdy nad hodnocením filmu nepřemýšlela. INLAND EMPIRE je dílo neuchopitelné a nepochopitelné. Dávám za 3 *, ale že bych si tím byla nějak jistá...

    • 26.6.2007  15:07

    Druhý příběh o Mimiko a její pandí rodince už bohužel není tak ujetě vtipný jako ten první. Pa panda ale nezklamal a i když se chová jako totální pako, tak opět zasahuje a zachraňuje.

    • 22.6.2007  20:17

    Jestli vám úvodní písnička nevyloudí na tváři úsměv a nezačnete si ji pobrukovat, tak tenhle střeštěný dětský příběh není pro vás. Pusťtě si raději GITS nebo Akiru, protože pětiletá holčička, snažící se být vzornou dcerou velkého pandy a zároveň starostlivou maminkou jeho syna pandy, vám asi (i s oběma pandami) poleze dost krkem. Pokud ale v sobě nosíte stále velký kus dětské duše, nebudete téhle půlhodinky rozhodně litovat. A jestli milujete úsměv a chlupaté bříško Totora, mají pandy vyhráno!

    • 9.5.2007  15:38

    Tento kratičký anime snímek byl natočen pro japonské obchody Louis Vuitton (módní značka známá především díky svým extrémně drahým kabelkám). Jedná se o podivný výlet malé holčičky do psychedelického barevného světa, který je plný typických ornamentů z výrobků Louise Vuittona. Svůj účel (promítání v luxusních obchodech) toto anime splňuje, nic víc nečekejte.

    • 9.5.2007  15:30

    Sero Hiki no Goushu je adaptací krátké povídky známého japonského autora Kenjiho Miyazawy. Vypráví o mladém roztržitém cellistovi, kterého jedné noci začnou navštěvovat lesní zvířátka a nutit ho k hraní. Můj vztah k Takahatovi zůstal po zhlédnutí tohoto anime stále stejný. Žádné jeho dílo mě zatím nezklamalo (pro kvalitní příběh, kresbu a "Ghibli feeling"), ale bohužel ani neuchvátilo. U Gaucheho vyzdvihuji především dokonalou synchronizaci hudby s obrazem (úvodní scéna je dokonalá) a příjemný humor (přesto, že se zde objevují mluvící zvířátka, nedají se označit za laciný prvek). Chvílemi jsem se bohužel nudila a celkový dojem byl spíše vlažný. 3 ½ *

    • 24.3.2007  22:16

    Osvětový německý film Dokonalé manželství vznikl v době sexuální revoluce šedesátých let a snažil se především přesvědčit manželské páry o tom, že kvalita jejich vztahu je závislá na oboustranné spokojenosti v sexu více než si dosud mysleli. Snímek kombinuje dokumentární styl s názornými fikčními příběhy. Nejprve mluví odborník sexuolog (například ukazuje divákovi možná schémata dominance partnerů, což působí značně komicky a ještě vtipnější je, že se podobná schémata opravdu používají) a posléze přichází vzrová situace. Uvedu jednu z nich - mladá manželka je nespokojená s pasivitou svého manžela a po radě přítelkyně se rozhodne (v té době) netradičně převzít dominantní roli a svého muže svést. Následuje pro (některého) diváka nekonečná sekvence záběrů na nahá těla, přičemž se nekonečnost umocňuje ještě zvolenou hudbou - tou je neuvěřitelně monotónní uspávačka ve smyčce. Měla jsem pocit, že v mnohém byl snímek trochu odvážný i dnes. Poučný už byl méně, ale bylo příjemné podívat se na něco, na co lidé opravdu ve své době do kina chodili. A k tomu se dobře pobavit...

    • 24.3.2007  21:47

    Samotný námět o dívce snažící se co nejrychleji zbavit svého panenství zní dost jednoduše a prvoplánově a v podstatě tomu tak je i v tomto snímku. Mladá Kaťa přijede do Mnichova, zažije několik eskapád a poté odjíždí zpět domů za svým přítelem do Bamberku (proč si nemohla své "poprvé" užít s ním jsem nepochopila...). Jelikož se ale jedná o sexuálně laděnou komedii, divák neočekává nic jiného než lechtivý humor a sem tam letmý pohled na nějakou tu bradavku nebo zadeček hlavní hrdinky. Sex je samozřejmě jedním z hlavních zdrojů komických situací. Po téměř čtyřiceti letech se ale divákovy zkušenosti (a tedy i nároky) s tímto žánrem značně posunuly. To by ale rozhodně nebyl žádný problém, pokud by i humor stačil současným (nebo spíše mým?) požadavkům. Vytušila jsem, že nevtipnějším momentem celého snímku měla být nejspíš rvačka dvou hlavních hrdinů a následná demolice celého bytu - takové groteskní situace u publika fungují už celá desetiletí, ale mnou ani dalšími přítomnými v kinosále to příliš nepohnulo. Několik vtipných momentů (spíše konverzačního charakteru) se však jistě najde. Na roztomilou Kaťu (typ "odrůstající nymfička") je radost pohledět a nakonec jsme se dočkali i toho zadečku... Ale chlapi nic moc :( Takže jen 2*

    • 2.3.2007  21:08
    Toxymoron (2005)
    ****

    Jedná se o školní kamerové cvičení a na to je třeba brát ohled - formální stránka hodně přesahuje tu obsahovou. Hussar se soustředí na všechny možné typy záběru - od velkého detailu po ustavující záběr. I příběh není vůbec špatný (i když jsme už podobné vize budoucnosti viděli tolikrát). Je určitě plusem, že nám autoři dávají nahlédnout jen do jednoho ze střípků jejich dystopického světa a nepřehlcují nás zbytečnými informacemi. Můžeme si tak podrobně vychutnat tento napínavý příběh beze slov a bez konce...

    • 18.2.2007  14:33
    Je to možné? (TV seriál) (2005)
    ****

    Dokumentární seriál z produkce National Geographic se snaží vysvětlit a uvést na pravou míru nevysvětlitelné záhady pomocí současných vědeckých metod. To je přesně to, co jsem už dlouho hledala. Vždycky jsem přemýšlela o tom, jestli se opravdoví nezaujatí vědci někdy zabývali tématy jako je stigmatismus, samovznícení nebo UFO. Seriál Is it real? (Opravdu to existuje?) dává prostor oběma stranám, skeptikům i zastáncům fenoménu. Divák se postupně seznámí se základními fakty (v mnoha případech spíše mýty), různými vědeckými experimenty a také s metodami, jak může být onoho nadpřirozeného efektu (např. stigmat) dosaženo běžnou cestou. Na konci stáke zůstávají otázky, divák si sám rozhodne, čemu bude věřit...

    • 18.2.2007  14:14
    Jamie's School Dinners (TV pořad) (2005)
    ****

    Jamie Oliver se snaží o revoluci ve stravování v britských školách. Nejedná se o kurzy vaření, neuvidíte žádné recepty, ale o zvláštní druh reality show. Budete zírat, co jedí malé děti v jedné z nejbohatších zemí světa. Problém je v tom, že ony to chtějí jíst. A Jamie se to snaží změnit. Musí ale přesvědčit i rodiče, kuchařky, vedení škol a vedení velkých firem. To, že je celebrita, mu nepomůže, spíše naopak... Přivítala bych, kdyby Jamie prozradil divákům i nějaký ten levný recept (jde tu hlavně o peníze). 3 a ½*

    • 13.2.2007  13:44

    Občanka Ruth vypráví příběh o závažných společenských tématech jako je narkomanství, potraty nebo náboženství. Nečiní tak ale pomocí rozklepané kamery, šokujících záběrů ani srdceryvného scénáře jako jsme to už měli možnost vidět tolikrát. Dívá se na tyto problémy se značným odstupem a skvělým humorem, což pro mě bylo značně osvěžujícím zážitkem. Laura Dern na sebe strhává celkovou pozornost - roli třicetileté feťačky s duší nezodpovědné a manipulovatelné puberťačky jí beze zbytku uvěříte. Její Ruth mi byla tak sympatická, že mě otevřený konec solidně naštval...

    • 8.2.2007  17:07
    Rozum a cit (1962)
    ***

    Rozum a cit je prvním českým širokoúhlým kresleným snímkem. Jedná se o alegorický pohled na neoddělitelnost rozumové a citové složky v lidském životě. Ve snímku hraje důležitou roli pohled na krajinu, které širokoúhlost vysloveně sluší. Ke konci dochází doslova k vizuálním orgiím. Výtvarná stránka je povedená, myšlenka a její alegorické zpracování není k zahození, ale celkově se mi to zdá dlouhé a natahované.

    • 8.2.2007  17:05
    Noční host (1961)
    ***

    Otakar Vávra byl jedním z největších příznivců širokoúhlého filmu u nás a obhajoval ho i jako dobrý formát pro filmy výhradně psychologické, které jsou tolik zaměřené na člověka a téměř vůbec na spektakularitu. Režisér se svůj názor po příchodu širokého formátu do Československa snažil dokázat činy a natáčel jeden širokoúhlý film za druhým. Noční host je komorním snímkem par excellence – celý příběh se odehraje během jednoho večera v poklidné hospodě mezi čtyřmi postavami. Téměř žádné exteriéry, důraz na dialog a výkon herců (z nich nejvíc vyniká Rudolf Hrušínský). Vávra s širokým plátnem pracuje dobře, ví přesně, jak ho použít, aby „nezabil“ komorní atmosféru – málo stříhá, dialogy nesnímá způsobem záběr/protizáběr, ale zabírá obě postavy najednou a hlavně zajímavě využívá postranní dvojexpozice, které nám dávají nahlédnout do vzpomínek nebo představ jednotlivých postav. Téma holocastu a traumat, které si z něj člověk odnese, je zpočátku rozehráno velmi slibně. V polovině, kdy scénu opustí Huppert, a přichází mladá Jana, se bohužel celková koncepce tříští, začíná se mluvit o něčem zcela jiném a hlavně nezajímavém. Na konci je nuda dovršena milými slovy o ničem.

    • 8.2.2007  16:18

    První barevný celovečerní hraný snímek u nás si o barvu říkal jak svým žánrovým zařazením, tak tématem. Barva je z pohledu dnešního diváka použita zcela běžným způsobem, je nutno si ale uvědomit, že barevný materiál se časem postupně mění a bledne. Podle dobových kritik byla barva hodnocena jako nejlepší složka celého snímku. Na mě bohužel „zbyl“ už jen vybledlý obraz, takže toto tvrzení nemohu potvrdit ani vyvrátit. Příběh je podán pateticky, nacionalisticky a navíc chaoticky. Jediné, co nezklamalo byly některé (!) herecké výkony a Tuzarova kamera. I když bitevní scény by mohly být přehlednější... 2 a ½ *

    • 8.2.2007  15:57
    Špalíček (1947)
    ****

    Ač se jedná o jeden z prvních Trnkových filmů, můžeme bez problémů rozpoznat mnoho znaků typických pro jeho další tvorbu jako je například lyrické vyprávění děje výtečně podpořené hudbou Václava Trojana. Ta byla v tomto případě doplněna sborovým zpěvem lidových písní. Špalíček je první Trnkův barevný film a jeden z prvních barevných celovečerních u nás. Proto byl (a je) často srovnáván s Borského Janem Roháček z Dubé. Barva ale rozhodně není podle mě tím, co vyzdvihuje tento snímek nad jiné. Nejvíc mě zaujala již zmiňovaná hudba, která vyniká ještě víc ve spojení s dokonalým rytmem obrazového střihu. 4 a ½ *

    • 28.1.2007  22:07

    Samotné téma o rozporu homosexuální orientace a ortodoxní víry je v dnešní době, kdy už bylo probráno téměř cokoli, pro běžného diváka málo známé a "neokoukané". Tvůrci však zůstali u pouhých rozhovorů, jejichž myšlenky se, i přes svou nespornou zajímavost, začnou po chvíli opakovat a nemají tak šanci "utáhnout" celovečerní snímek.

    • 21.1.2007  14:30

    Pět nejlepších věcí na tomhle filmu: 1. námět Nicka Hornbyho 2. řada skvělých herců ve velkých i malých rolích, 3. John Cucack svěřující se z očí do očí přímo divákovi, 4. hudba, 5. přesně vystihnuté pocity třicátníka na rozcestí... Dvě věci, co mu chybí k dokonalosti: 1. je o hudbě a ne o filmech, 2. nedostal se mi "pod kůži" - některá kvalitní díla se tam ale dostanou až časem, mám pocit, že to bude i tento případ. Druhému zhlédnutí se určitě nebráním.... A nezapomeňte: Není důležité, jací jste, ale co máte rádi. Pokud v sobě skrýváte duši zapáleného fanouška a milujete tvoření žebříčků a anket o čemkoli (vaše přítomnost na ČSFD je jistým znamením, že tomu tak asi bude), tak se vám to líbit bude. A jestli ne? Ohrnuji nad vámi nos - vůbec nevíte, co je dobré ;) 4 a ½*.

    • 19.1.2007  18:14

    Dílo nejvýznamější ženy české animace Hermíny Týrlové mě oslovovat asi nikdy nebude... Dělat postavičky z bavlnek, látek nebo plsti je možná nápad zajímavý a do jisté míry i originální, ale mému oku tato technika prostě nelahodí. Klasický příběh narození Jezulátka doprovází dětský sborový zpěv - prostřídají se ty nejznámější české koledy, přičemž každá z nich vždy komentuje obrazové dění. Přesně tento postup použil již Jiří Trnka ve svém Špalíčku z roku 1947 a hudba se tak výraznou měrou podílela na téměř spirituálním zážitku. U Hvězdy Betlémské se mi podobného pocitu bohužel nedostalo. Po posledním záběru plném chaotického nevkusu (a jsem přesvědčená o tom, že autorka chtěla navodit spíše atmosféru harmonie a pokory) dávám bez výčitek 1*.

    • 4.1.2007  19:01
    Repríza (2006)
    ****

    Nerozluční kamarádi Erik a Phillip společně zažívají první roky svého dospělého života. Oba milují literaturu a touží se prosadit jako spisovatelé. Zatímco Phillipův román je vydán velkou nakladatelskou společností a rychle mizí z pultů, Erik je nekompromisně odmítnut. Po šesti měsících se Phillip vydává vyzvednout svého přítele z psychiatrické léčebny, aby ho odvezl zpět domů. Podaří se jim obnovit původní přátelský vztah? Dokáže se Erik vyrovnat s úspěšnou kariérou svého kamaráda? Bude se zase věnovat psaní? Zamiluje se znovu do Kari a ona do něj? Vrátí se nakonec Erik k těmto svým dvěma životním láskám?...Tento norský snímek o mládí nejen vypráví. I jeho zpracování je velmi mladistvé a svěží. Zaujme především svou hravou formální stránkou, která zajímavě doplňuje tak závažná témata jako je ztráta idejí a zdravého rozumu.

    • 2.1.2007  15:19

    Se Zazií jsem naprosto nečekaně prožila kouzelný večer. Hned jak se na scéně objeví šarmantní blázen Gabriel v podání Philippa Noireta a jeho hubatá neteř Zazie, musíte si je buď zamilovat nebo naopak nenávidět. Strýček Gabriel ve skvěle padnoucím obleku žije ve skvěle padnoucím bytečku s dokonalou (a dokonale krásnou) ženuškou. Malá Zazie je tím nejlepším příkladem toho, jak může být dítě roztomilé i protivné zároveň... Celý fillm by se dal charakterizovat jako zběsilá honička Paříží během níž se k ústřední dvojici přidávají různé absurdní lidské figurky. Už od samotného začátku se vám díky zběsilému tempu asi budou protáčet panenky, žádné zvolnění nečekejte a ke konci se otáčky ještě zvýší na nevídanou frekvenci. Zazie v metru není film jen na jedno podívání. V pozadí záběrů se odehrávají neskutečné gagy, které rozhodně nelze zachytit napoprvé. To je jeden z důvodů, proč mi tolik připomíná Tatiho tvorbu.

    • 10.12.2006  19:55

    Animovaný snímeček Vladimíra Lehkého nám divákům velkolepě představuje ty "největší blbce" světových dějin. Toto sarkastické zamyšlení je doprovázeno hudbou Štěpána Koníčka, která byla ručně "nakreslena" přímo na zvukovou stopu filmového pásu. Nebyla použita lehkomyslně a beze smyslu - absurdní melodie k absurdním činů opravdu sedí.

    • 10.12.2006  19:41

    Tento krátký kombinovaný film nám dává nahlédnout do soukromí i do duše malířky Emmy Srncové. Její naivistické obrázky ožívají a provázejí ji (a její dceru Barboru) jedním ze všedních dnů. Nikdy jsem "pohodové" obrázky této malířky nevyhledávala (naivismus se přenesl do obsahu jejich děl na můj vkus až příliš), proto mě toto filmové dílko moc neoslovilo... 2 a ½*

    • 10.12.2006  19:30
    Smolíček (1973)
    ****

    Smolíček od Brdečky a Pojara není klasicky zpracovanou pohádkou pro děti. Autoři se rozhodli pro u nás méně používanou ploškovou animaci, která je mnohem levnější než běžná kreslená. V tomto případě však šikovné ruce animátora dokázali zúročit výhody této techniky (především u skotačivých jezinek) a animace je tak jednou z nejlepších složek této pohádky. Celkové zpracování snímku je do značné míry moderní (ať se jedná o práci se střihem nebo nepatrné změny v příběhu). Jen pořád nechápu, proč měl Smolíček modré oční stíny... Že by se tvůrci snažili o nějakou psychoanaytickou interpretaci klasiky?

    • 10.12.2006  19:09

    Tento krátký animovaný snímek si hraje s tématem uvědomění si svého stvoření. Ačkoli se tento nápad může zdát originálním, podobných filmů jsem už viděla několik, přičemž tento nijak výrazně nevybočuje, používá stejné vtipy a narážky na proces vzniku filmového díla (autoři si například pohráli s přelézáním postav z jednoho filmového okénka do druhého).

    • 28.11.2006  10:43

    Poetickou atmosféru cirkusovýh vystoupení nemohl z českých animátorů zpracovat nikdo jiný než Jiří Trnka, opravdový mistr lyrického vyprávění. V potemnělém šapité sledujeme postupně několik akrobatických i komických čísel. Trnka rezignoval na jakoukoli narativní liniii, vše se nese ve značně pomalém rytmu. Cirkus by měl ale diváka neustále překvapovat, vyvádět z míry a bavit, tento mě spíše uspával (i když docela příjemně). Dobrou volbou pro zpracování tohoto tématu jistě byla "laciná" plošková technika, kterou bych osobně během eskamotérských čísel využila ještě víc... 2 a ½*

    • 18.11.2006  15:07
    Prasátko Peppa (TV seriál) (2004)
    ****

    Skvělý animovaný seriál pro ty nejmenší diváky CHROCHT! o roztomilé prasečí rodince. Moc se mi líbí CHROCHT! převracení tradičních rodinných schémat - zatímco tatínek vaří CHROCHT! oběd, maminka pracuje na počítači CHROCHT!. Animace je hodně jednoduchá ale líbivá. Vždycky můžu umřít smíchy, když slyším jak rodinka mluví (asi jsem to od nich taky chytla CHROCHT!) :)) Mám pocit, že tento optimistický pohled na svět je pro malé děti ideální... CHROCHT!! :)

    • 11.11.2006  23:13

    Volný překlad titulu tohoto animovaného filmu zní Příběhy z rohu ulice. Při jeho sledování se možná někomu vybaví básně Jiřího Wolkera a jeho poezie všedního dne. Jedná se totiž o krásně poetický pohled na život bežných věcí z ulice - v hlavních rolích se představí milenci z plakátu, v okapu zapadnutý plyšový medvídek nebo strom toužící po dobrém místečku pro zahnízdění svých potomků... To vše beze slov, se skvělou hudbou a vtipnými i tísnivými momenty. Původní námět pochází z hlavy Osamu Tezuky.

    • 11.11.2006  22:51
    Shizuku (1965)
    ***

    Roztomile vtipná moralitka od samotného Boha japonské mangy Osamu Tezuky, která spadá spíše do jeho artovějších dílek. Zajímavostí je, že čtyřiminutový (ale animovaný!) snímeček vznikl za méně než týden.

    • 25.10.2006  20:04
    Kameraman (1928)
    ****

    Buster Keaton opět mile roztěkaný s kamenným výrazem ve tváři. Nikoho jiného vám nemůže být víc líto. Nikdo jiný si nezaslouží označení "loser" více než on. Jde o zcela jednoduchý, předvídatelný příběh (i v tom vidím kouzlo filmu) o mladém roztěkaném pouličním fotografovi, který se rozhodne stát se hrdinou - kameramanem denních aktualit. Jen má trochu smůlu... Škoda, že Buster, kameraman, netočil své aktuality v Sovětském svazu. Dziga Vertov by byl z jeho dvojexpozice (kvůli níž je odmítnut při ucházení o práci) nadšen. A konečně by uviděl zrealizovanou svou myšlenku "kino - pěst". I když Buster nahradil pěst rovnou kulometem... 4 a ½*

    • 25.10.2006  19:57
    Mahoromatic (TV seriál) (2001)
    ***

    Mahoromatic už jen potvrdil mou neutrální pozici k ecchi anime (Dokuro-chan budiž čestnou výjimkou!). Byla jsem již znalá témat, humoru a dalších zrhlých technik tohoto žánru, a proto mě nemohly překvapit ani časté záběry na ženské vnady a problémy točící se kolem jejich velikosti ani neopětovaná touha třicetileté učitelky s vizáží pornoherečky k mladému studentovi. Nejsem divák prudérní a konzervativní, proto jsem se smála často, ale zdaleka to neodpovídalo kadenci přítomných vtipů a narážek. Pobavilo, neurazilo, ale ani nenadchlo. S průběhem času vtipy ustupují vážnějším tématům (služka - androidka je nucena vrátit se ke své původní profesi zabijáka), sexuální podtext jde stranou. Mahoromatic je snad jediným anime, kde mi porušení čisté žánrovosti vadilo.

<< předchozí 1 2 3 4