Fabienne

Ironicky nemilosrdný pohled na tolik oslavovaný život na prknech, která znamenají svět. Muzikálová čísla se odehrávají většinou během tvrdého zkoušení - bez pozlátka, bez kostýmů, bez publika... Fosse bortí mnoho žánrových konvencí - mizí muzikálová oddychovost a bezproblémovost. Jediné, co filmu vytýkám, je absence chytlavých písní, opravdových "pecek", což považuji za základní kámen muzikálu. Navíc se mi moc nelíbí kostýmy a líčení, které napovídají, že film vznikl na konci sedmdesátých let, což pro mě není zrovna doba vkusu. Strhl mě až hořký konec. Shakespeare měl pravdu: "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci."

Amarcord - to jsou barvy, světla, touha, smutek, smrt, humor, hudba, vzdor, hádky, láska, nostalgie, přátelství, rodina, práce, pláč, nemoc, nouze, fantazie, sny... Pokus o zachycení nepopsatelného, pomíjivého, prchajícího... Život jako chmýří - poletuje všude kolem nás ale chytit ho je těžké... Fellinimu se to podařilo

Samotný námět o dívce snažící se co nejrychleji zbavit svého panenství zní dost jednoduše a prvoplánově a v podstatě tomu tak je i v tomto snímku. Mladá Kaťa přijede do Mnichova, zažije několik eskapád a poté odjíždí zpět domů za svým přítelem do Bamberku (proč si nemohla své "poprvé" užít s ním jsem nepochopila...). Jelikož se ale jedná o sexuálně laděnou komedii, divák neočekává nic jiného než lechtivý humor a sem tam letmý pohled na nějakou tu bradavku nebo zadeček hlavní hrdinky. Sex je samozřejmě jedním z hlavních zdrojů komických situací. Po téměř čtyřiceti letech se ale divákovy zkušenosti (a tedy i nároky) s tímto žánrem značně posunuly. To by ale rozhodně nebyl žádný problém, pokud by i humor stačil současným (nebo spíše mým?) požadavkům. Vytušila jsem, že nevtipnějším momentem celého snímku měla být nejspíš rvačka dvou hlavních hrdinů a následná demolice celého bytu - takové groteskní situace u publika fungují už celá desetiletí, ale mnou ani dalšími přítomnými v kinosále to příliš nepohnulo. Několik vtipných momentů (spíše konverzačního charakteru) se však jistě najde. Na roztomilou Kaťu (typ "odrůstající nymfička") je radost pohledět a nakonec jsme se dočkali i toho zadečku... Ale chlapi nic moc :( Takže jen 2*

Tvůrci Appleseed vsadili na akci a dokonalu vizuální stránku. Právě proto jsem k filmu přistupovala spíše s menším despektem a čekala jsem jen bezduchou akční řežbu. Namísto toho mě v počátku příjemně překvapil poutavý utopický svět, kde žijí lidé a bioroidi (nová lidská rada bez emocí) v rovnováze. Tedy spíše se o to správa města snaží... Příběhu tedy nechybí zajímavá (ale dnes už trochu provařená) témata klonů a lidských strojů. Kromě akce (a menšího filozofování) má výraznou roli i romantická linie příběhu, díky níž by se snímek dal zařadit mezi mecha love story. Láska mezi hlavní hrdinkou Deunan a kyborgem Briareem ale později přerůstá v klišovité tlachání. Navíc je příběh někdy předvídatelný. Ale největším zklamáním pro mě byla závěrečná část plná nechutně velkolepého patosu, zapadajícího slunce a velkých slov... Animace je samozřejmě bezchybná a na velkém plátně musí její kvality obzvláště vyniknout. Pokud hledáte něco krásného pro oči a chcete dát mozku odpočinout (rozhodně ho ale nevypínejte!), je Appleseed dobrou volbou. 3 a ½*

Volný překlad titulu tohoto animovaného filmu zní Příběhy z rohu ulice. Při jeho sledování se možná někomu vybaví básně Jiřího Wolkera a jeho poezie všedního dne. Jedná se totiž o krásně poetický pohled na život bežných věcí z ulice - v hlavních rolích se představí milenci z plakátu, v okapu zapadnutý plyšový medvídek nebo strom toužící po dobrém místečku pro zahnízdění svých potomků... To vše beze slov, se skvělou hudbou a vtipnými i tísnivými momenty. Původní námět pochází z hlavy Osamu Tezuky.

Volné pokračování titulu Takový je život bylo natočeno v česko-jugoslávské produkci. Na rozdíl od svého předchůdce se jedná o film zvukový. Velkým nedostatkem jsou toporné herecké výkony, které film degradují na frašku. I když i samotný příběh by se nedal označit jinak než za "fraškovitý". Za jeden z kladů můžeme určitě označit práci kamery a exteriéry Balkánu.

Pečlivá studie uzavřeného společenství lidí v divoké přírodě naturalistickým způsobem ukazuje člověka jako zvíře ovládané základními instinkty a potřebami. Velký podíl na zážitku z filmu nese knižní předloha Šihiro Fukazawy. Imamura svým obvyklým způsobem často střídá záběry lidí a zvířat a tím předkládá divákovi nové asociace.

Filmy z Blízkého východu k nám proudí stále jen v omezeném množství, a snad proto jsem k nim tolerantní o trochu víc než k hollywoodským blockbusterům. Možná se to projevilo i u mého hodnocení tohoto íránského snímku. Nemám ráda patos a přestože je tento film patetický až přespříliš (ani Spielberg by se za něj nemusel stydět), nevadilo mi to, spíše naopak. Cítila jsem přirozenost a opravdovou touhu sdělit "něco" divákovi.

První bitva zachycena na filmovém plátně? Prozatím jen sněhová...

Krátký animovaný film z dílny pionýra japonského anime Osamu Tezuky, který mile paroduje ty nejstarší snímky a jejich promítání. Mladý kovboj jede krajinou na svém koni, ale filmový pás se zrychluje a objevují se na něm škrábance, což hrdinovi působí nemalé problémy. Nakonec mu ale nedokonalost promítačky pomůže - uteče před banditou o jedno políčko výš.