Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Horor

Recenze (413)

plakát

Jeden život (2023) 

Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo.

plakát

Zóna zájmu (2023) 

Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo.

plakát

Darkland: Návrat (2023) 

Přímočarejší a fous zábavnější než jednička. Bez zbytečného přikrášlování ((NE)podpora ze strany policie ve chvílích nouze a bez rádoby "Rocky" momentů, u kterých mi cukal koutek v jedničce). Pocitově by Zaidův příběh zasloužil trilogii, přičemž by jeho finální rozuzlení mělo jít ve šlépějích dvojky a v navozeném "Punisher" stylu ukázalo, kam až může člověka schopného adaptace, jedno špatné rozhodnutí dostat - 65%.

plakát

We Will Rock You: Queen Live In Concert (1982) (koncert) 

Jsem neskutečně vděčnej, že žijeme v době, kdy je možný nás vzít přes 40 let nazpět a téměř zažít "na vlastní kůži" to, co si lidé mohli užívat ještě za žalostně krátkého života tohohle multigeneračního talentu, jakým bez pochyby Freddie Mercury byl. Užít si tenhle koncert v IMAXu byl pro mě splněnej sen, protože díky aktuálním technologiím jsem měl pocit, že je legenda stále naživu a zůstat v klidu sedět při melodiích, na kterých jsem díky tátovi vyrůstal, bylo takřka nemožný - užít si to s ním vedle v sedačce už byla jen třešnička na dortu. Jediná vada týhle myšlenky oživení Freddieho v  omezené IMAX distribuci je, že na něj nemůžu jít ještě aspoň 3x. Díky díky díky - 100%.

plakát

Jednou to bude všechno tvoje (2023) 

Obsahově předvídatelná, nicméně formou neskutečně pohodová a odlehčená festivalová dráma ze severu. Za půl roku si na film asi nevzpomenu, ale bylo to příjemně strávených 100 minut v kino sedačce - 70%.

plakát

Jeden gól (2023) 

První film v kinosedačce roce 2024 průser naštěstí nebyl. I když jeho hodnocení v budoucnu pravděpodobně snížím na tři zářivé, aktuálně musím ocenit hravost Waititiho, pro jehož trhlost jsem zatím neztratil pochopení a popravdě se zasmál víc, než jsem čekal. Určitě na tom má lví podíl fakt, že jsem fotbal od útlého věku vždy rád hrál a dodnes má v mém srdci kulatý nesmysl své místo. Je to klasická underdog story, na které není nic inovativního, přesto si u nějaké takové jednou za čas člověk rád odpočine (mluvím především o lidech, kterým říká něco pojem týmový sport a mnohdy vtipná úskalí, která s ním především na amatérské úrovni člověk zažije - pro ostatní to bude zřejmě "zbytečný film".). Věčně nas*anej a přiožralej Fassy se na tohle perfektně hodí a každá z těch absurdních postaviček okolo ho skvěle doplňuje. Samozřejmě nechybí ani povinná dávka patosu k závěru, ale naštěstí je to v únosných mezích - 70%.

plakát

Vymítač ďábla: Znamení víry (2023) 

David Gordon Green. Člověk, který u mě pohřbil jakýkoli další zájem o Halloweenská pokračování mi z nechutil další, tentokrát ještě kultovnější značku. Vymítač ďábla: Znamení víry určitě patří k tomu nejhoršímu, co lze tento rok v kinech vidět a bez pochyby je to jeden z nejzbytečnějších filmů, co jsem viděl. Absence jakéhokoli nápadu, či snahy o inovaci téhle legendy a řeči režiséra o tom, jaký respekt k původnímu majstrštyku chová, můžou snad být jedině skrytý výsměch všem hororovým fandům, jinak si to nedovedu vysvětlit - 15%.

plakát

Fremont (2023) 

Příjemná a velmi milá "pocitovka" vedená pomalým tempem, které ale dle mého filmu extrémně sedí. Anaita Wali Zada s Greggem Turkingtonem jsou oba ve svých tak trochu ironických interakcích výteční - 75%. [57. KVIFF]

plakát

Architekti festivalu (2023) 

Sympatické představení hlavních tváří, které stojí za festivalem. Pokud ale někdo čeká nějaké obsáhlejší informace z hlediska fungování festivalu "za oponou", za kterou běžný návštěvník festivalu nemá šanci nahlédnout, tak bohužel. Čtvrtá zářivá je pouze v rámci vztahu, který k festivalu chovám a kam už nějakých 12 let pravidelně jezdím. Osobně by mi vůbec nevadila (naopak extrémně zajímala) nějaká celovečerní verze toho, čím si jednotliví architekti v průběhu roku procházejí, aby byl aktuální ročník vždy co možná nejlepší - klidně i představení nějakých fuck-upů / zklamání? Všichni jsme jenom lidi a určitě ne vždy se všechno povede.. Snad něco takového pomalu vzniká a za pár let se dočkáme (přecejen jubilejní ročník je už skoro za rohem?:)). Architekti festivalu by v tom případě byli moc pěkným trailerem k něčemu hlubšímu a skutečně zajímavému.

plakát

Smrtelné zlo: Probuzení (2023) 

O originalitě se v rámci žánru mluvit už asi nedá, tedy jsme většinou v očekávání hlavně v rovině zpracování a to je tady prostě super. Za všechny vypíchnu scénu s přehráváním desky a menší skleněnou svačinku v kuchyni. Ač musím uznat, že jsem dle upoutávek čekal úroveň děsu mnohem výš, sledování tohohle kusu prostě baví. Castingové rozhodnutí angažovat Alyssu Sutherland bylo jedno z těch nejlepších - i před proměnou v ďábelskou mrchu se v jejím výrazu skrývá cosi silně znepokojivého. Umístění děje z divočiny do starého hotelu před demolicí rovněž vítám s povděkem (klidně bych tu linku pokusu komunikace s vnějším světem více rozvedl). V rámci hororu se jedná určitě o to lepší (o level před 10 let starým pokusem Alvareze) a především fungující na jiném principu, než na klasických lekačkách se snahou šokovat - 70%.

Ovládací panel
154. nej uživatel Česko
143 bodů