Krouťák

Film, ve kterém by zřejmě Sydney byla mnohem raději. Její Neposkvrněná totiž v hodně podobném námětu neobstála. Ano, mohlo to být sice i horší (viďte pane Green), ale za měsíc zkrátka prostě nebudete vědět, kde se tam ten antikrist vlastně vzal a proč. Tenhle satánek ale hraje jinou notu. Přiznám se, že film z roku 1976, jemuž tento děj předchází, mě teprve čeká - navnaděn jsem ale náležitě. Arkasha Stevenson evidentně umí pracovat s napětím, nemluvě o zvuku (použití nevinného dětského skotačení v přímo kontrastních scénách jdoucích hned po sobě na mě hodně fungovalo). Obsazení vedlejších rolí se vážně povedlo a je opravdu škoda, že se jedná víceméně jen o epizodní role (Ineson & Dance). Za mě povedená, v kino sedačce příjemně nepříjemná záležitost a vůbec by mi nevadilo další filmové rozšíření tohohle příběhu - 70%.

Vybrat si coby režisér jako svou prvotinu tenhle typ filmu, to chce hodně jasnou vizi a neochvějnou vůli. John Wick z Indie prahnoucí po pomstě nenudí, ale ani zrovna neinovuje. Určitě je fajn, že se prakticky nerozvíjí žádné patetičtější dějové linky, které se samozřejmě dost nabízejí (až na jednu, tak trochu povinnou, vysvětlující motivaci hlavního hrdiny k cestě vykoupení) a děj se soustředí výhradně na krvavou odplatu s co možná nejmenším použitím typických zbraní (asi největší kontrast s JW). Dev Patel byl vždycky sympaťák a jelikož dokázal svoji dvou hodinovou prvotinu s velmi náročnými akčními sekvencemi poskládat tak, aby měla hlavu a patu, zaslouží smeknout imaginární klobouk - 75%.

Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo.

Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo.

Přímočarejší a fous zábavnější než jednička. Bez zbytečného přikrášlování ((NE)podpora ze strany policie ve chvílích nouze a bez rádoby "Rocky" momentů, u kterých mi cukal koutek v jedničce). Pocitově by Zaidův příběh zasloužil trilogii, přičemž by jeho finální rozuzlení mělo jít ve šlépějích dvojky a v navozeném "Punisher" stylu ukázalo, kam až může člověka schopného adaptace, jedno špatné rozhodnutí dostat - 65%.

Jsem neskutečně vděčnej, že žijeme v době, kdy je možný nás vzít přes 40 let nazpět a téměř zažít "na vlastní kůži" to, co si lidé mohli užívat ještě za žalostně krátkého života tohohle multigeneračního talentu, jakým bez pochyby Freddie Mercury byl. Užít si tenhle koncert v IMAXu byl pro mě splněnej sen, protože díky aktuálním technologiím jsem měl pocit, že je legenda stále naživu a zůstat v klidu sedět při melodiích, na kterých jsem díky tátovi vyrůstal, bylo takřka nemožný - užít si to s ním vedle v sedačce už byla jen třešnička na dortu. Jediná vada týhle myšlenky oživení Freddieho v  omezené IMAX distribuci je, že na něj nemůžu jít ještě aspoň 3x. Díky díky díky - 100%.

Obsahově předvídatelná, nicméně formou neskutečně pohodová a odlehčená festivalová dráma ze severu. Za půl roku si na film asi nevzpomenu, ale bylo to příjemně strávených 100 minut v kino sedačce - 70%.

První film v kinosedačce roce 2024 průser naštěstí nebyl. I když jeho hodnocení v budoucnu pravděpodobně snížím na tři zářivé, aktuálně musím ocenit hravost Waititiho, pro jehož trhlost jsem zatím neztratil pochopení a popravdě se zasmál víc, než jsem čekal. Určitě na tom má lví podíl fakt, že jsem fotbal od útlého věku vždy rád hrál a dodnes má v mém srdci kulatý nesmysl své místo. Je to klasická underdog story, na které není nic inovativního, přesto si u nějaké takové jednou za čas člověk rád odpočine (mluvím především o lidech, kterým říká něco pojem týmový sport a mnohdy vtipná úskalí, která s ním především na amatérské úrovni člověk zažije - pro ostatní to bude zřejmě "zbytečný film".). Věčně nas*anej a přiožralej Fassy se na tohle perfektně hodí a každá z těch absurdních postaviček okolo ho skvěle doplňuje. Samozřejmě nechybí ani povinná dávka patosu k závěru, ale naštěstí je to v únosných mezích - 70%.

David Gordon Green. Člověk, který u mě pohřbil jakýkoli další zájem o Halloweenská pokračování mi z nechutil další, tentokrát ještě kultovnější značku. Vymítač ďábla: Znamení víry určitě patří k tomu nejhoršímu, co lze tento rok v kinech vidět a bez pochyby je to jeden z nejzbytečnějších filmů, co jsem viděl. Absence jakéhokoli nápadu, či snahy o inovaci téhle legendy a řeči režiséra o tom, jaký respekt k původnímu majstrštyku chová, můžou snad být jedině skrytý výsměch všem hororovým fandům, jinak si to nedovedu vysvětlit - 15%.

Příjemná a velmi milá "pocitovka" vedená pomalým tempem, které ale dle mého filmu extrémně sedí. Anaita Wali Zada s Greggem Turkingtonem jsou oba ve svých tak trochu ironických interakcích výteční - 75%. [57. KVIFF]