Terka_127

Tleskám! Tak citlivě, dojemně a krásně popsat a natočit film o odcizení dvou milujících se lidí, které vede k rozvodu, jsem ještě neviděla, a nenapadlo by mě nikdy, že něco takového může vzniknout. Snímek a jeho dokonalost ještě podtrhují výborné herecké výkony Drivera a Johansson a samozřejmé krásná hudba. Brečela jsem jak želva a bylo mi smutno, že to tak muselo skončit, ale zase mě baví nehollywoodský konec. To je super sympatické.

209 minut! Opakuji 209 minut! A co z toho? To není film pro každého, to je snímek pro hodně specifické diváky. Občas tam zazní nějaká známá jména americké mafie, ale Kmotr je Kmotr. Příběh, který může zajímat jen nepatrný počet lidí je ještě podtržen přehnanou stopáží. Scorsese se zamiloval do Irčana, obsadil své oblíbené a samozřejmě výborné herce, a spoléhá na to, že lidi to budou chtít vidět kvůli jeho jménu. Já jsem byla stejná. Zapnula jsem to jen kvůli Scorsesem a hercům. Je to super vizuální, herci - hlavně tedy Pesci a De Niro - jsou fenomenální. Ale vzít příběh od začátku do konce jednoho mafiána a doufat, že to samo o sobě stačí, je bláznovství. Nedá se to ukoukat a věděla jsem, že když to stopnu, že už to nikdy nedokoukám.

Byla jsem mile překvapena. Čekala jsem odpočinkový film pro nedělní odpoledne a viděla jsem rodinné drama, které mě naprosto pohltilo a dostalo. I když vím a naprosto obdivuji herecké nasazení DiCapria, zase mě dostal! Ten kluk se zrodil být hercem. Nechápu, jak dokáže tak přesvědčivě zahrát dospívajícího kluka, který chce být jen někým milován, respektován a neposlouchat jen, že je neschopný, kluka, jehož obrana je vyprávění lhavých příběhu z pasťáku. Stačila teta Diane Keaton, jež ho bezmezně miluje a dává mu volnost. V tom matka Meryl Streep, která se bojí, že z Lea vyroste to samé jako jeho otec a předem ho odsoudila s tím, že je to nenapravitelný prevít, který nic neumí, jen dělat průšvihy. Jen se nedokázala připoutat a někoho bezmezně milovat. Krásný poetický příběh o lásce, důvěře a důkazu, že i když jste rodinu 20 let ignorovali, pořád je to rodina.

Překvapující, vtipné, šokující, vtipné, dramatické, vtipné, smutné... Opět mně překvapila korejská tvorba. Není to poprvé a doufám, že ani naposledy. Délka snímku na mě až až, sneslo by to kratší, ale na druhou stranu se film nezastavil, pádil jak rychlík. Mělo to neuvěřitelný zvrat, který dodal filmu novou jiskru ve chvíli, kdy jsem si říkala, co teď jako bude, když se všichni mají tak dobře a nikdo jim na to zatím nepřišel?! Úskalí pro mě a tedy asi pro českého diváka je ale prostě jazyková bariéra. Podle tónu hlasu prostě není poznat, jak to myslí a říká. Jen slepě čtu titulky a doufám, že to říká furt ta samá osoba :-D Ale to je jen můj pocit, protože nejsem zvyklá titulky číst. Takže bych to ve finále snesla dabované asi. Podle výrazu ale musím říct, že mě mile překvapili i herci. Srovnání s Pulp Fiction je přehnané, ale chápu ho. Stejně jako Tarantino je to šokující a nečekané. Něco jiného, než by divák normálně snesl a čekal.

Pro mě jeden z nejočekávanějších filmů roku. Kombo Arnie a Linda je prostě nejvíc, a to bylo už před 30 lety. Kombo úplně nových neokoukaných a starých vlídných tváří bylo skvělé. Mackenzie jako ochránce z budoucnosti a Gabriel Luna jako záporný terminátor se povedli. Nejvíc jsem se těšila na nástup Lindy - což byl fenomenální. Vůbec nevím, co dělala posledních 30 let, ale vypadá jakoby se celou tu dobu připravovala právě na tento film. Já jí prostě věřím, že je cvičený voják a celý život se schovává a bojuje proti nezvratnému osudu. Rozhodně nepůsobí trapně na to, že jí je 63 let. Pak jsem se těšila na setkání postav Lindy a Arnieho. A nic nepůsobilo tak dojemně a komicky zároveň jako právě tohle střetnutí. Co si přidal Arnie ke své postavě, prostě dokonalé! "Prostě jsem starý rezavý přístroj a už se zkrátka dojímám" :-D Děkuju! Nezklamalo mě to. K plnému hodnocení mi trochu chybí, ani nedokážu říct co, ale to něco tam zkrátka nebylo ;-)

Opravdu výjimečný film a to pravé HLP! Po Nedotknutelných a Sambě přišli Nakache a Toledano opět s překrásným a dojemným příběhem, který ještě herecky podtrhují Vincent Cassel a Reda Kateb. Když se spojí síly Žida a muslima, tak z toho zkrátka musí vzniknout něco překrásného. Perfektní propojení nového případu - kluk s těžkým autismem, kterého nikde nechtějí a o kterého se stará nový pečovatel - a úplně prvního případu Josepha, s kterým se po dlouhých letech snaží hlavní hrdina najít správnou cestu do běžného života. Je smutné, že to tak opravdu je. Jakmile je to těžký případ, dávají od něj ruce pryč, protože by ho nezvládali, nebo ho dopují prášky a nevnímá svět. Tohle je ukázka toho, jak by to mělo ne/fungovat. Hlavní hrdina to nechce vzdávat a bojuje, dokud to jde, protože nejde o něj, ale o ty rodiny a ty děti, někdy už dospělé, protože i oni chtějí mít život. Dostalo mě to.

"Komedie pro ty, co to nezažili. Drama pro ty, co tím žijí." Líp to asi ani vystihnout nejde. Bohužel jsem vlastník, tak jsem na film byla zvědavá a jak na předpremiéře režisér Jiří Havelka řekl: "Lidé se smějí, že tam vidí své sousedy, ale sebe ne. Jestli to ale nebude obráceně?" Já doufám, že tam teda nejsem, i když se vždycky rozčiluji jako Terezka Voříšková. Ale své sousedy jsem tam opravdu našla :-D Ale zpět k filmu! Skvělý nápad, skvělý scénář, a to všechno ještě podtrhuje skvělé obsazení a to všechno skvěle zahrané. Herci jako by se v těch rolích našli :-D Spíš než komedii mi to připomínalo absurdní drama, což právě taky považuji za druh komedie. A to jsou pro mě třeba Homolkovi! Vrátila jsem se do 70. let 20. století a sledovala tu nekončící absurditu a principy hádek. Dokonalý! A buďme k sobě upřímní, je jedno, jestli jste majitel bytu v domě teď, nebo tehdy. Ty hádky jsou stále stejné, jen se mění důvod oprav či investice :-D Top za mě rozhodně Terezka Voříšková a Dagmar Havlová!

Skvělý nápad! Už kniha jako předloha musí být skvělá a měla by to být povinná četba pro děti základních škol nejen u nás! Když zůstanu u příběhu, tak se musí vyzdvihnout krásné pojetí a vysvětlení událostí roku 1989 v Německu. Dětem se tak krásně ukázalo, co to totalita vlastně znamená. Pak se dostaneme k jádru pudla a můžete malému dítěti vysvětlit nejen, jak se žilo našim rodičům, ale jak se i dnes žije v některých zemích, kde vládne totalitní režim. Další geniální nápad - vzít to přes nejlepšího přítele člověka - psa. Dětská naivní hlavička chce prostě za každou cenu psa své nejlepší kamarádky vrátit jeho páníčkovi, protože psovi i jeho majitelce se hrozně stýská a i ona si nedokáže představit, že by se jí nevrátil. Tak začínají dobrodružství Fany a Sputnika, musí čelit nástrahám, které východní Německo představovalo a zjistí, co to jsou opravdové hranice. A v poslední řadě mě hrozně bavila animace - typická belgická, hned mi na mysl vyplul Tin Tin a jeho pes Filuta. Krása. Moc děkuji za tento pohled a opravdu doufám ve slova tvůrců: "Film poputuje i do českých škol a bude součástí výuky."

Miluju automobilové závody, zbožňuji sportovní a historická dramata a v neposlední řadě věřila jsem v kombo Mangold-Bale. A zklamaná jsem nebyla! Snímku jsem se nemohla dočkat a doufala jsem v proměnění mých nadějí v možného oscarového kandidáta a myslím, že nejsem daleko od pravdy. Kromě krásného příběhu, film opět ukázal, že sportovní a automobilová tématika prostě láká. Film stejně jako Rivalové ukázal nádheru, kterou zažívali automobiloví závodníci a připomněl mi, proč miluju tyhle závody, jaké to mělo kouzlo a jak se právě závodní auta vyvíjela. Jak fungovaly boxy a co všechno musela auta tehdy na dráze vydržet. Ne jako dnes, kdy je to jednotvárná nuda. Kromě famózního Bala, kterému jsem věřila každý pohled, mě překvapil i Damon, který pro mě není velkým hercem. Snímek má ale své kouzlo jinde. A to přímo ve scénách se závody, ale třeba i jen testovacími jízdami. Jak to dokázali nastříhat, to je neuvěřitelné!!! A nepochybuji o nominaci zvuku a mixu zvuku. Tleskám!

Jsem v šoku, že v roce 2018 může v Česku vzniknout tak špatný film. Čím začít?! Určitě scénářem. příběh jako takový je krásný. Není větší tutovka pro českého diváka, jako sportovní tématika z období totality a vrchol zápasu Československo-SSSR. Scénář skákal od jednoho k druhému, z období před válkou, na konec války a nejednou je rok 48. Dialogy vázly, naprosto nenapínavé, žádná gradace, což by se od takového příběhu očekávalo. Sice super, že do scénáře mluvili sportovní odborníci, ale pak to nemá ani hlavu, ani patu. Pak je na řadě režie. Ufff.... Když vezmu v potaz, že se režisér kvůli špatnému scénáři neměl úplně čeho chytit, tak to úplně, ale úplně špatně natočil! Zápasy jsou natočený ze dvou záběrů, opět chybí napětí a gradace, zase se vrátím k dialogům. Protože opravdu nechápu, když je napínavý rozhovor mezi hlavním hrdinou a chlápkem, co ho láká do USA, proč se pouze střídají dva záběry - přes rameno a vždy stejná velikost. Vždyť to není zpravodajský rozhovor do událostí!!! No a nakonec hudba! Ta tomu nasadila korunku. Jindy bych možná byla nadšená, protože hudba jako taková je pěkná. Ale krucinál, co dělá jazz a swing a v Československu v 40. letech???? To mě tak iritovalo, že vždycky když jsem slyšela novou tóninu jazzu, který miluju, jsem myslela, že vyskočím z okna! Navíc tam byla hudba ne vždy v pravý moment. Jakoby měl režisér pocit, že ticho je něco, co se do audiovizuálního díla nehodí. Navíc hudba propojovala i dvě různé scény. Naprostý nesmysl. A jako třešínka na dortu setkání hrdiny s jeho životní láskou. Řekne mu, že je z Polska a v klidu dál mluví francouzsky? Seriously? Čech potká ve Švýcarsku Polku a neprohodí slovo čechopolsky?? Za mě totálně katastrofické filmové dílo! PS: kamera krásná a herci super :-) Abych nebyla jen negativní. To je ta 1*.