joywork

Nejsem fanda seriálů. Za rok shlédnu dva,tři - dle doporučení přátel, či médií. Pokud jde o zahraniční seriály, byl jsem skoro vždy zklamán ředěním děje, aby se mohl natáhnout na co nejvíce dílů a naprosto nezvládnutým koncem, kde většinou není nic vysvětleno. Logicky se řeká na daší řadu, která je většinou o řád horší a stejně se nic nevyřeší a člověk má pocit promarněného času při sledování. Vyjímku tvoří právě zmiňovaný Messiah. Líbí se mi, že děj více vypovídá o nás všech ostatních, než o Mesiášovi samotném. Všichni jsme dnes přehlceni informacemi a nakaženi nedůvěřivostí v jakoukoliv událost a zprávu v obavě, že se jedná o podvrh či upravenou informaci jednou stranou sporu. V tomto názorově jasně rozděleném světe by příchod podobného spasitele znamenal jedno jediné - konflikt. Co se týče děje v seriálu - líbí se mi, že jednotlivé dějové linie pro mne byly dostatečně ukončeny, takže žádnou druhou řadu neočekávám a dle mého by byla jen ke škodě věci. Za mě jak po vizuální tak i dějové stránce naprostá spokojenost.

Dávám plný počet bodů jednak za to, že se tvůrcům podařilo lidi informovat o této tragédii, která by jinak zůstala známá hrstce pamětníků, jejíž řady se každý rok nezvětšují, ba přímo naopak. Tento dvojdílný film bude již navždy připomínat to hrůzné neštěstí a zároveň mnohé diváky nižších ročníků seznámí s realitou doby a systému, který tu v roce 1961 fungoval. Samotný druhý díl byl natočen s pietou a decentně, jaký masakr to byl ve skutečnosti by asi na televizní obrazovce nikdo vidět nechtěl.... Z výše uvedených důvodů je zcela zbytečné řešit nějaké nedostatky typu ne zcela věrného ostravského dialektu a podobných detailů. Já děkuju za tu předanou zprávu, obzory jsem si rozšířil pomocí dostupných webů a dalších informací. Jistě by se našlo mnohem více událostí, o kterých málokdo ví a stálo by je takto zpracovat.

Jedná se o záznam z comebackového turné z roku 1996. Rozhádaní členové kapely překonali na určitou dobu názorové rozdíly a po 13 letech si střihli naprosto famózní sérii koncerů před mnoha set tisíci diváky. Bohužel již bez bubeníka Johna Panozza, který v roce 1996 (v průběhu tohoto turné) bohužel zemřel. Z tohoto záznamu koncertu však čiší skutečná radost z muziky, všichni zůčastnění hráči jsou v životní top formě, jak vizuelně, tak i hudebně. Co se týče výběru písní, tak všech 17 vybraných songů jsou naprostými hity kapely Styx, jedné z nejznámějších rockových formací USA. Všem milovníkům pompezního hard rocku doporučuji !

Já tuto mnisérii oceňuji velmi. Zdánlivě nedotažení či nedotažení závěru považuji za vydařen záměr zcela shodný s názvem seriálu. Spravedlnost neměří totiž každému stejně, či podle jeho zásluh. Někdy je slepá, někdy působí se zničujícími důsledky. Zde každý divák může podle svých měřítek dosadit míru viny jednotlivým postavám. Směju se kritikům, kteří vyčítají některým postavám nelogické chování, či příběhu nelogický děj. Jde jen o seriál, jehož scénář je nějak napsán a skutky nějak zaznamenány a v tomto úhlu pohledu je vše v pořádku. Podle mě s Pustinou nejlepší dílo poslední doby.

Seriál jednoznačně stojí na depresivním vizuálu uhelných dolů v Krušných horách a atmosféře chátrající Pustiny. Po shlédnutí všech dílů musím nutně ubrat z hodnocení dějové linie příběhu, zpětně mi to přišlo, jako by to původně měl být 13 - ti dílný seriál, ale po po natočení došlo k rozhodnutí zkrátit to na 8 dílů. V jednotlivých dílech je totiž rozpracováno mnohem více dějových linek, které zůstávají nevyřešeny a zpětně působí jen jako dějová vycpávka. Také poslední díl je takový nějaký uspěchaný a rozuzlení nečekané, ke kterému nelze dojít nějakou dedukcí, ale působí zcela náhodně. Herecky se mi moc líbila Zuzana Stivínová, Petra špalková a Eliška Křenková, z mužských rolí Leoš Noha v roli detektiva a na první pohled nebezpečný a věrohodný Janek Gregor. Přes všechny výtky v porovnání s naši seriálovou tvorbou musím dát za plný počet bodů. Hořící keř ale dějově nad Pustinou jednoznačně vítězí.

Solidní a mrazivý příběh ani ne tak o vyrovnání se s předlistopadovou minulostí, ale o důležitosti smyslu odpuštění v našich životech. Dávám za 5.

Dnes již naprosto česká kultovní klasika.

Dvoudílné akční drama ze socialistického NDR, na sklonku kariéry socialistického zřízení. První díl mě neskutečně nadchnul, v rámci jedné rodiny byla krásně ukázána zrůdnost tohoto systému, který drtil různým způsobem v tomto okruhu každého. Velice důležité připomínat si tuto atmosféru strachu a neustálého kličkování před systémem pro ty, kteří začínají trpět nostalgickým vzpomínáním na tyto doby. Po prvním díle, který byl nabitý akcí, kdy se pořád něco dělo, velmi zajímavě se vykreslovaly jednotlivé dějové linky postav a nabízelo se mnoho otázek, jak se děj bude vyvíjet, jsem se tešil na pokračování. To mě však poněkud zklamalo, děj se poněkud zacyklil, všichni zůčastnění se začali utápět v nerozhodnosti, nebyli ochotni něco řešit a tak nějak se nechali vláčet dobovými okolnostmi. Tak nějak to všichni (krom otce rodiny) víceméně s pár šrámy na duši bez ztráty kytičky doklepali až do pádu systému. Dovedl jsem si představit vyhrocenější a expresivnéjší střety, to se naplnilo jen z části při setkání syna - vojáka a matky - demonstrantky. Jako celek však hodnotím velmi vysoko, takový film u nás ještě nevznikl. Pár snímků reflektující tuto dobu vzniklo, krom Pout však vždy šlo o rádoby komedii.

Film, který jsem si po dlouhé době připoměl schlédnutím v březnu 2016 mě pobavil. Odhlédneme li od nepříliš zajímavé hlavní dějové linky, tak nám snímek nabízí několik vedlejších příběhů, který plně a celkem přesně líčí onu dobu. Je tu i zahrnuta opatrná kritika ekologického i politického charakteru. Takže při soustředěnejším sledování film úplně rozkvete. Z dnešního pohledu je to solidní památka na 80 - átá léta zahnívajícího socialismu.

Tento snímek jsem viděl několikrát, výborné drama z vězeňského prostředí. Pokaždé držím Brubakerovi pěsti, aby uspěl a zlepšil ten zkorumpovaný systém ve vězení i mezi politiky. Postupem času však, jak stárnu, tak mi začíná vadit ten idealistický a naivní přístup Brubakera, který chce vše změnit najednou o 100%. Pokud nastoupím do nefungující organizace jako ředitel, změny musím prosazovat postupně a s rozvahou a myslet strategicky. Takto nepomohl ani vězňům a ani sobě, ve svém kádrovém materiálu měl jistě pěkný škraloup, že o podobné místo již v životě nezavadil. A to měl veliké štěstí, že vůbec neskončil také v dřevěné bedně na pozemku B5.