seba

Dost nudný válečný film, který rozhodně nezachrání svou přítomností ani John Wayne. Klasická zápletka doplněná jednou pěknou sestřičkou a konec natahivaný snad ještě více než Pán prstenů:Návrat krále.

Tak za prvé, nemám rád ani Etzlera, ani Bydžovskou (jediní herci, kteří se ve hře vyskytují) a tuto hru jsem si pustil jako background k tvoření vánočního cukroví. Ovšem postupem času jsem víc a víc začal sledovat telku, cukroví se začalo pálit a mě to bylo jedno, jelikož jsem se skvěle bavil u této moderní hry ze současnosti o dvou životních looserech.

Naprosto nesmyslný výplod chorého mozku šíleného scénáristy.

Dost nezajímavé a skoro nudné. Dost dobře jsem ani nepochopil (možná moje chyba) základní zápletku a tudíž motivaci hlavních postav. Z několika málo akčních scén je vidět, že po natočení Boje o Moskvu už v roce 1985 v CCCP na další válečné filmy nebyly prachy.

Oficiální text naprosto pominul druhou a zajímavější část s názvem Knížata. K prvnímu dílu snad jen tolik - hvězdně obsazené, ale historicky nepřesné. Druhou část zdobí opět hvězdné obsazení (především Luděk Munzar v hlavní roli Boleslava III) a tentokráte by asi souhlasili i historici a učitelé dějepisu (i když, jakápak historická věrnost při odstupu 1000 let).

Dva pošuci ozbrojení samopaly AK-47 (dlouhodobě nejoblíbenější výrobek od Michaila Kalašnikova) přepadnou losangeleskou banku a záhy jsou obklíčeni pistolemi vyzbrojenými policisty (kvůli zácpě nedorazí SWAT ani těžké zbraně). Rozpoutá se přestřelka. A to je vše. Ale v jednoduchosti je síla a spolu s celkem známými tvářemi a pohodovou stopáží se jedná o příjemný mix.

Nečtěte prosím oficiální text distributora - to je neskutečný SPOILER. Jinak komu se líbilo Proti všem Otakara Vávry bude i zde spokojen. Historický film kde se nečetřilo, z xset stránkového výborného románu Henryka Sienkiewitze šikovně vyrobený scénář, kde nic moc důležitého nechybí. Silný milostný příběh je zasazený do kruté doby středověkých bitev a tak čas příjemně utíká. Snad jedině výtka k ženskému obsazení - podle knihy mají být hlavní hrdinky neskutečné krasavice, ale ty asi zrovna nebyly na skladě.

Začnu pár přídavnými jmény - syrové, surové, kruté a reálné (v Rusku jsem nikdy nebyl, ale působilo to tak na mě). Forma se pohybuje někde mezi filmem a hraným dokumentem a výkony hereček a i vyznění celého filmu je velice působivé. Každodenní přežívání i vetšinou brutální flashbacky do minulosti pouze doplňovaly bezútěšnost existence tří hlavních hrdinek (i když se tam se objeví i jiskřička humoru a něčeho dobrého). Musím říct, že film tísnivě zapůsobil nejen na mě, ale i na celebrity okolo (seděl jsem vedle Vaška Postráneckého, a kousek od Petra Zelenky, Radka Johna, Zlaty Adamovské). Každopádně nejlepší kulturní zážitek letošního (2006) karlovarského festivalu.

Proboha. Francouzi si sami zničili svoji národní klasiku a Alexandr Dumas se musí v hrobě obracet. Jakákoli verze Třech mušketýrů (počítaje v to i animáky, českou interiérovou i americkou verzi s Charlie Sheenem) je o tisíce procent lepší. Francouzům zřejmě došli herci, protože to co se vyskytovalo v tomto filmu bylo děsné. Počínaje Milady a D´Artagnanem a kardinálem a Athosem konče. Fuj, nikdo se prosím v zájmu vlastního zdraví nedívejte.

Když se řekne německý romantický film, většině se vybaví Rosemunde Pilcherová a nějaká brutální odpolední limonáda na Nově či Primě. To však není ovšem případ Receptu na lásku (i když český distribuční název limonádu dost evokuje). Nechybí humor (ale za břicho se rozhodně popadat nebudete) ani drama a romantika, ale to vše ve vyváženém mixu a v dokonale civilním balení. Podtrženo a sečteno - velmi příjemná podívaná.