Hafran

Ani s očima dokořán vůbec nic nevidím...

Tak jednoduché a lidské jak to jen de. Po skončení sem si říkal, pěkné, roztomilé ale to je všechno? A potom sem měl Lesní Jahody půl roku v hlavě a ani nevěděl proč. Zářná ukázka toho, že film nepotřebuje akci ani extrémy aby vytvořil něco dokonalého.

Shakespeare by se obracel v hrobě závistí kdyby viděl jak někdo dokázal jeho mistrovské dílo vylepšit. Pro mě osobně nejlepší Kurosawa, možná ne tak akční jako Sanjuro, nebo Yojimbo o to ale hlubší a vizuálně krásnější a přitom stopáž dává šanci i neKurosawofilům. ;)

Někdy je těžké vyhlédnout z barevných světů Milionářů z chatrčí, Tygrů a draků a Alenek v říši divů. Ale u tohohle filmu se stojí za to snažit. Nečekejte barevnou pouťovou romanci, ale poezii a krásu tak jak má být: subtilní, něžnou, lehce nepochopitelnou a snovou.

Tak takhle rozhodně film vypadat nemá - Jedna myšlenka, jedna pointa, nulový příběh, strohé dialogy a spoustu akce. Ale krása mívá mnoho podob a o co míň je to film, a víc obraz či báseň tak o to je krásnější. Je to vizualita jako na pouti, ale vždycky se jí nechám zlákat.

Jako každý neorealistický snímek jde jen a pouze o hodinu a půl věrně zachyceného života. Možná je to dneska málo, ale co je víc...