viděno před 14 dny v Ghibli muzeu v Tokiu. je fakt, že většina návštěvníků byli asiaté, ale i tak nás tam cizinců bylo nemálo. nevím tedy, proč tam ty anglické titulky nejsou, dialogů tam bylo docela dost. krásně šlo rozeznat, kdo rozumí, když jistá postava řekla něco vtipného: sál propukl v řehot, jen část obecenstva se rozpačitě rozhlížela kolem sebe... film je to krásný a pochopit se dá i bez porozumění textům. ale je to škoda. rovněž mě mrzí, že už ho nikdy neuvidím. mimochodem, film si tam člověk nevybírá (jak jsem si myslel), promítá se v měsíčních cyklech vždy jeden pro všechny návštěvníky. na nás vyšel tento, v prosinci už bude jiný.
moje uši! když všechny ty lidové postavy mluvily normálním hlasem, napínal jsem sluch, abych rozuměl. hned vzápětí ale začal někdo řvát, křičet, nadávat nebo ječet. málem mi to stokrát urvalo hlavu. uřvané filmy já prostě nemám rád...
jen za nápad a malované pozadí v oknech apod. 2minutový klip od Bucketheada s mým milovaným Boschem mi přijde mnohem lepší: Spokes for the Wheel of Torment.
mluvící kocour z kosmu, paráda! kdyby byl pozemský, určitě by si za svůj výkon vysloužil alespoň Oscara. v podstatě ani nemusel mluvit a bylo jasné, kdo má navrch. navíc názorně předvedl svému nástupci (E.T.), co má udělat, když někam jede a potřebuje se dostat přes překážku... inu, já jsem se pobavil.
holy shit! první dvě tři skladby se pánové zahřívali, člověk si říkal "dobrý, ale...", jenže pak se to postupně rozjelo a nakonec zůstalo u pocitu, že to byl možná vůbec nejlepší koncert Led Zeppelin. absolutním vrcholem pak pro mě byla Kashmir, během níž vypukla v kině apokalypsa a sedačky lítaly vzduchem. nebo to byly vzducholodě?
vizuálně asi nejpůsobivější katastrofický film jaký jsem viděl, obsahově čistá demence. občas mívám podobné sny a být přímý účastník fakt není žádnej med.
skvělá atmosféra a hlavně fantastická hudba, která má tu skvělou atmosféru ze tří čtvrtin na svědomí. direktoři, užívejte víc ambientu namísto pompézních symfonických kýčů, prosím!
tíživé sociální drama o neutěšeném stavu domácnosti patnáctiletého Sebbeho žijícího v malém bytě s matkou a trychtýřovém způsobu klesání na samé dno psychické stability. prvotina švédského režiséra Babaka Najafiho, v hlavní roli perfektní Sebastian Hiort af Ornäs.
trochu zmatek tady... herci a imdb odkaz odpovídají celovečernímu filmu, označení "krátkometrážní" a Flipperův komentář se týkají kraťasu stejného názvu (oboje od režisérky Suzi Yoonessi). já hodnotím film, o kterém na FF Zlín napsali: "Když se s Vanessou Lemorovou, osamělou eskymáckou dívkou, rozejde její velká láska, hyperintelektuál Philip Georgey, zlomí jí to srdce. Počítá dny do začátku podzimního semestru na Nicholsově škole v aljašském městě Fairbanks. Je to škola přípravného typu, nepřístupná diskusi. Její nový život je úplná noční můra. Philip se stal oblíbeným, zatímco Vanessa je odsouzena k životu se ostatními zoufalci. Aby toho nebylo málo, je také jedinou kapitánkou z prvního ročníku, kterou zvolili pro školní nechvalně známou soutěž Snowstorm Survivor /Ten, kdo přežije sněhovou bouři/, což je akce, která záměrně překrucuje smysl tradičních Domorodých her světové Eskymácko-indiánské olympiády. Vanessa však věří, že vítězství je jedinou možnou cestou zpět k Philipově srdci. Proto dá dohromady bizarní tým ztracených existencí..." (pokud to někdo opravíte, tento příspěvek smažte)
aneb jak partička náctiletých svrhla totalitní režim zakazující lidem konzumaci čokoládových výrobků a vybavený extratěžkou technikou. další akční anime, které mě vůbec nebavilo.
film mě začal opravdu bavit teprve až v poslední části s nasazením samotného Kitana a po scéně ve vaně jsem musel film na chvíli zastavit, neboť jsem minutu marně přemáhal křečovitý smích. něco tak absurdního a přitom vtipného se nevidí každý den. škoda té první a druhé části, kterým sice není moc co vytknout, ale neudržely 100% mou pozornost. v kině by to určitě bylo lepší...
viděno po mnoha a mnoha letech v návaznosti na přečtení knižní předlohy. nutno říci, že ač je film převyprávěn jinak a s knihou souhlasí jen v základních bodech, je obdobně působivý. velký díl na atmosféře má fantastické nazvučení a namluvení - především Mistr je dokonalý svým ponurým, naléhavým, přesto jakoby nezúčastněným hlasem. měl jsem to štěstí (smůlu? :)), že jsem jako dítě předškolního věku film viděl xkrát. maminka je jednou z výtvarnic a já býval na Filmových Ateliérech častým hostem. no a když se mě chtěli zbavit, aby měli klid na práci, zavřeli mě do promítací místnosti a pustili mi Čarodějova učně... :) snadno si nejspíš domyslíte, že když mě pak vynášeli ven, byl jsem krotký jak slepýš. občas i týden v kuse. teď po letech jsem už do mdlob nepadal, přesto jsem o síle ukryté ve snímku zcela přesvědčen. nadčasový klenot české kinematografie.
minimalistický epos, na nějž jsem šel pro jistotu dvakrát a ani napodruhé jsem se ani chvíli nenudil. skoro se mi nechce věřit, že má film 2 hodiny. obrazová podoba mě přibila v křesle a v momentě, kdy spustili Earth, jsem pocítil koncentrované štěstí. :) Jime, díky za Boris, Sunn 0))) i Earth a příště doufám v Bohren & Der Club Of Gore!
navnadilo mě vysoké hodnocení na imdb a byla to chyba. přišlo mi, že sleduju poloamatérský film a scénky typu "stojí pán v obleku na ulici a trefí se do něj ptačí exkrementy" mohly bavit tak možná před 100 lety. nějaké kouzlo film má, ale za těch pár vtipných momentů to nestojí...
mocného arabského šejka evropského původu ohromí krása anglické dívky a se slovy "když se Arabovi líbí nějaká žena, prostě si ji vezme" ji upoutá k sobě a svému pouštnímu stanu, což se nezávislé moderní dívce poněkud nezamlouvá. do hry se posléze zapojí šejkův přítel z pařížských studií a závistivý soused - pouštní bandita. bandita posléze dívku unese, ale završením je dokonalý hepáč: šejk banditu skolí a dívka propadne jeho kouzlu.
jeden z mála němých filmů, u něhož jsem se nudil - mimo scén s korkarlenem jsem se místy přistihl u toho, že jsem myšlenkami úplně někde jinde. žel, neviděl jsem film ani s novým soundtrackem od Stephena O'Malleyho (Sun O)))); věřím tomu, že by to byl o řád silnější zážitek.
Moje komentáře
Hoshi wo katta hi (2006)
viděno před 14 dny v Ghibli muzeu v Tokiu. je fakt, že většina návštěvníků byli asiaté, ale i tak nás tam cizinců bylo nemálo. nevím tedy, proč tam ty anglické titulky nejsou, dialogů tam bylo docela dost. krásně šlo rozeznat, kdo rozumí, když jistá postava řekla něco vtipného: sál propukl v řehot, jen část obecenstva se rozpačitě rozhlížela kolem sebe... film je to krásný a pochopit se dá i bez porozumění textům. ale je to škoda. rovněž mě mrzí, že už ho nikdy neuvidím. mimochodem, film si tam člověk nevybírá (jak jsem si myslel), promítá se v měsíčních cyklech vždy jeden pro všechny návštěvníky. na nás vyšel tento, v prosinci už bude jiný.
Bezva ženská na krku (2016)
začátek strašlivý, pak se to trochu zlepšilo, anebo jsem si zvykl. bod za Petru. ach (jo).
Poslední trik Georgese Méliese (divadelní záznam) (2016)
hodně povedená pocta, mám rád takovéto experimenty. pochválil bych i hudbu, kterou obstarali DVA.
O vodovodu, který zpíval v opeře (1990)
"Toho známe, ten visel támhle na stěně!" :)
Slavnost v botanické zahradě (1969)
moje uši! když všechny ty lidové postavy mluvily normálním hlasem, napínal jsem sluch, abych rozuměl. hned vzápětí ale začal někdo řvát, křičet, nadávat nebo ječet. málem mi to stokrát urvalo hlavu. uřvané filmy já prostě nemám rád...
Mlýn a kříž (2011)
jen za nápad a malované pozadí v oknech apod. 2minutový klip od Bucketheada s mým milovaným Boschem mi přijde mnohem lepší: Spokes for the Wheel of Torment.
Jake, kocour z vesmíru (1978)
mluvící kocour z kosmu, paráda! kdyby byl pozemský, určitě by si za svůj výkon vysloužil alespoň Oscara. v podstatě ani nemusel mluvit a bylo jasné, kdo má navrch. navíc názorně předvedl svému nástupci (E.T.), co má udělat, když někam jede a potřebuje se dostat přes překážku... inu, já jsem se pobavil.
Led Zeppelin – Celebration Day (koncert) (2012)
holy shit! první dvě tři skladby se pánové zahřívali, člověk si říkal "dobrý, ale...", jenže pak se to postupně rozjelo a nakonec zůstalo u pocitu, že to byl možná vůbec nejlepší koncert Led Zeppelin. absolutním vrcholem pak pro mě byla Kashmir, během níž vypukla v kině apokalypsa a sedačky lítaly vzduchem. nebo to byly vzducholodě?
2012 (2009)
vizuálně asi nejpůsobivější katastrofický film jaký jsem viděl, obsahově čistá demence. občas mívám podobné sny a být přímý účastník fakt není žádnej med.
Blade Runner (1982)
skvělá atmosféra a hlavně fantastická hudba, která má tu skvělou atmosféru ze tří čtvrtin na svědomí. direktoři, užívejte víc ambientu namísto pompézních symfonických kýčů, prosím!
Bikini Bandits (2002)
odpad!úchylný videoklipovitý chaotický úlet. stay away.
Byl jsem při tom (1979)
fascinující. i napodruhé nevidím jedinou chybu... byť jiný, poznávám se. bravo!
Prázdniny s vodníčkem Kúem (2007)
místy v nejlepším Miyazakiho stylu. moc hezké. 8/10
Sebbe (2010)
tíživé sociální drama o neutěšeném stavu domácnosti patnáctiletého Sebbeho žijícího v malém bytě s matkou a trychtýřovém způsobu klesání na samé dno psychické stability. prvotina švédského režiséra Babaka Najafiho, v hlavní roli perfektní Sebastian Hiort af Ornäs.
Tréfa (2009)
výborný klubový snímek odehrávající se v prostředí klášterní školy, kde skupina žáků svádí pubertální boj jak mezi sebou, tak proti autoritám.
Můj milý deníčku (2007)
trochu zmatek tady... herci a imdb odkaz odpovídají celovečernímu filmu, označení "krátkometrážní" a Flipperův komentář se týkají kraťasu stejného názvu (oboje od režisérky Suzi Yoonessi). já hodnotím film, o kterém na FF Zlín napsali: "Když se s Vanessou Lemorovou, osamělou eskymáckou dívkou, rozejde její velká láska, hyperintelektuál Philip Georgey, zlomí jí to srdce. Počítá dny do začátku podzimního semestru na Nicholsově škole v aljašském městě Fairbanks. Je to škola přípravného typu, nepřístupná diskusi. Její nový život je úplná noční můra. Philip se stal oblíbeným, zatímco Vanessa je odsouzena k životu se ostatními zoufalci. Aby toho nebylo málo, je také jedinou kapitánkou z prvního ročníku, kterou zvolili pro školní nechvalně známou soutěž Snowstorm Survivor /Ten, kdo přežije sněhovou bouři/, což je akce, která záměrně překrucuje smysl tradičních Domorodých her světové Eskymácko-indiánské olympiády. Vanessa však věří, že vítězství je jedinou možnou cestou zpět k Philipově srdci. Proto dá dohromady bizarní tým ztracených existencí..." (pokud to někdo opravíte, tento příspěvek smažte)
Chocolate Underground (TV seriál) (2008)
aneb jak partička náctiletých svrhla totalitní režim zakazující lidem konzumaci čokoládových výrobků a vybavený extratěžkou technikou. další akční anime, které mě vůbec nebavilo.
Bran Nue Dae (2009)
to se tak jednou někdo pořádně zhulil a natočil tento crazy film. tipuju, že se občas pobavíte, ale žádnou hodnotu to nemá.
Schoft (2009)
hodně nezajímavý film o partičce chuligánů a jedné noci jejich úžasného moderního života. natočeno ve stylu manifestu Dogma 95.
Železný obr (1999)
odpad!prosím?!? vždyť tady bylo špatné v podstatě všechno! blééé.
Gutayubaljadeul (2006)
nepochopil jsem smysl tohoto filmu. je to zručně udělané, ale je to ztráta času...
Achilles a želva (2008)
film mě začal opravdu bavit teprve až v poslední části s nasazením samotného Kitana a po scéně ve vaně jsem musel film na chvíli zastavit, neboť jsem minutu marně přemáhal křečovitý smích. něco tak absurdního a přitom vtipného se nevidí každý den. škoda té první a druhé části, kterým sice není moc co vytknout, ale neudržely 100% mou pozornost. v kině by to určitě bylo lepší...
Čarodějův učeň (1977)
viděno po mnoha a mnoha letech v návaznosti na přečtení knižní předlohy. nutno říci, že ač je film převyprávěn jinak a s knihou souhlasí jen v základních bodech, je obdobně působivý. velký díl na atmosféře má fantastické nazvučení a namluvení - především Mistr je dokonalý svým ponurým, naléhavým, přesto jakoby nezúčastněným hlasem. měl jsem to štěstí (smůlu? :)), že jsem jako dítě předškolního věku film viděl xkrát. maminka je jednou z výtvarnic a já býval na Filmových Ateliérech častým hostem. no a když se mě chtěli zbavit, aby měli klid na práci, zavřeli mě do promítací místnosti a pustili mi Čarodějova učně... :) snadno si nejspíš domyslíte, že když mě pak vynášeli ven, byl jsem krotký jak slepýš. občas i týden v kuse. teď po letech jsem už do mdlob nepadal, přesto jsem o síle ukryté ve snímku zcela přesvědčen. nadčasový klenot české kinematografie.
Hranice ovládání (2009)
minimalistický epos, na nějž jsem šel pro jistotu dvakrát a ani napodruhé jsem se ani chvíli nenudil. skoro se mi nechce věřit, že má film 2 hodiny. obrazová podoba mě přibila v křesle a v momentě, kdy spustili Earth, jsem pocítil koncentrované štěstí. :) Jime, díky za Boris, Sunn 0))) i Earth a příště doufám v Bohren & Der Club Of Gore!
Sodoma a Gomora (1922)
film samotný mě příliš nezaujal. nadšený jsem byl ovšem z živého klavírního doprovodu Gerharda Grubera. [35. LFŠ]
Usínání (2008)
moc pěkné. nedá mi, abych alespoň nepochválil vynikající herce...
Tables of Content (1986)
večer v restauraci - přichází starý pán, usedá a stává se dílkem v mozaice lidských osudů... velice pěkně nakresleno a ozvučeno.
Pushpak (1988)
navnadilo mě vysoké hodnocení na imdb a byla to chyba. přišlo mi, že sleduju poloamatérský film a scénky typu "stojí pán v obleku na ulici a trefí se do něj ptačí exkrementy" mohly bavit tak možná před 100 lety. nějaké kouzlo film má, ale za těch pár vtipných momentů to nestojí...
Šejk (1921)
mocného arabského šejka evropského původu ohromí krása anglické dívky a se slovy "když se Arabovi líbí nějaká žena, prostě si ji vezme" ji upoutá k sobě a svému pouštnímu stanu, což se nezávislé moderní dívce poněkud nezamlouvá. do hry se posléze zapojí šejkův přítel z pařížských studií a závistivý soused - pouštní bandita. bandita posléze dívku unese, ale završením je dokonalý hepáč: šejk banditu skolí a dívka propadne jeho kouzlu.
Vozka smrti (1921)
jeden z mála němých filmů, u něhož jsem se nudil - mimo scén s korkarlenem jsem se místy přistihl u toho, že jsem myšlenkami úplně někde jinde. žel, neviděl jsem film ani s novým soundtrackem od Stephena O'Malleyho (Sun O)))); věřím tomu, že by to byl o řád silnější zážitek.