Blizzard

Obecně filmy bratří Coenů mám rád, vždy jsou něčím ujeté a výjimečné, čehož si obzvláště v dnešní době neustálých mainstreamových blbostí a remaků značně cením. Vyjma jedné výjimky - The Big Lebowski, mě však jejich filmy nikdy nedokázaly pohltit zcela, vždy mi něco chybí a vnímám je jako nedotažená díla. A Serious Man je seriously weird, ale ne nutně v tom špatném slova smyslu. Výborný úvod střídá rozmanitý a místy i dost zábavný střed filmu - např. úplatky ve škole + Sy Ableman. Zakončení jsem sice vstřebal a interpretoval si ho ve smyslu, že každá akce vyvolává důsledky, ale závěr bych si přál malinko jiný/delší. Každopádně chválím dobové zpracování, kameru, herecké výkony a to především těch méně známých herců. Bohužel jen (7/10) a stále čekám až mě bratři opět posadí na prdel.

Nejen revoluce, ale řekl bych, že ani evoluce se nekoná. Na úvod si připomeňme, že Avatar má ještě větší hype (a to už jsem si myslel, že už to víc nejde :)), než měl takový The Dark Knight v minulém roce. I když se proti tomu jistě každý rád ohradí, velká část diváků ráda podlehne tomuto fenoménu a maximální hodnocení je hned na světě. Pravda, mohou argumentovat už jen tím, že dosud nic takového nikdy neviděli, budiž, ale to co jsem viděl já, mně teda rozhodně nějak výjimečné nepřipadalo. Samozřejmě díky Cameronovi je to technicky velmi dobře zvládnuté, ale spíše mám pocit, že se on naučil plně využívat dosavadní technologie (kvalitní využití CGI+stereoskopická kamera), nežli by se jednalo o něco nadstandardního oproti jiným 3D projekcím. Dostaneme tedy větší nálož 3D než obvykle? Rozhodně, bodejť taky ne, když má Avatar stopáž dvou normálních filmů. Pamatuju se jako dnes, z rozhovorů, článků a dalších informačních zdrojů, kde se všichni, kteří měli možnost nakouknout již před delší dobou, co Cameron kuchtí, s velkou pompou dušovali, jaká to bude revoluce a že se z toho všichni posadíme na zadek. Buď měli jiné brýle, než ty co nám dávají v kinech nebo od Camerona dostali ještě něco pod jazýček, pak bych to chápal. Když už jsme u těch 3D filmů, obecně si neodpustím jednu věc, kterou vnímám čistě subjektivně, ale třeba to vadí i někomu jinému. Některé a to převážně rychlé scény vypadají ve 3D prostě blbě, rozmazanost, rozostření, kostrbatost detailů, opravdu si nedělám srandu, když řeknu, že antialiasing :-) je v tomto případě na místě. Já to tam prostě vidím a vadí mi to, u klasické projekce se tohle prostě nestává. Druhá věc s 3D spjatá je samozřejmě ten obávaný a nejednou proklínaný dabing. Konkrétně zde bude možná většině připadat normální či průměrný, ale pro mě byl spíše ucházející a místy opravdu příšerný, dabing některých postav byl za trest a obzvláště krátké bojové hlášky byli opravdovou parodií, která působila spíš směšně a byla akorát tak na pěst. Jestli Cameron doufá, že jsou 3D filmy budoucnost, tak já zas pevně věřím, že nikoliv. Jednak není nutné cpát 3D všude, kam to jen jde a také se dle mého názoru do každého filmu ani nehodí. Při představě, že se dívám na program kina a vidím všude 3D + český dabing, tak by mě do kina už nikdo nikdy nedostal (ostatně vyjma českých snímků jsem na česky dabovaném filmu snad ani nikdy nebyl ^_^). Konec mého krátkého technickému rozboru a zpět k tomu našemu pestrobarevnému Avatarovi. Naraci raději ani rozebírat nebudu, všichni už asi tuší, že Avatar má podtitul "Save The Green/Blue/Purple Planet" aneb příběh o pomalovaných indiánech z budoucnosti sužovaných zlými bílými nájezdníky toužících po pandorském zlatě. Cameron je hračička a tak nám dvě hodiny servíruje postupně faunu a flóru části planety od létajících medúz, přes "hladový psy", až po létající ptáky. Nic se tedy neděje a 2/3 encyklopedie máme za sebou. Nebýt těch dvou větších bitev na konci, především tedy té závěrečné, klesl by Avatar v mém žebříčku ještě níže. O tom, že se ve filmu objevují prvky z Pána Prstenů či Matrixu raději pomlčím. Kdybych se teď měl znovu rozhodnout, jestli jít na dabing v 3D nebo 2D s titulky, volba by byla už teď jasná, dabing never ever again. Hudba - ač je celkově recyklovaná a jistě by to chtělo něco epičtějšího jako v traileru, ve filmu působí mnohem líp než samostatně, ale zaujme leda tak výraznější track "War", ostatní je jenom neokořeněná omáčka. Finální verdikt: Avatar ze mě vyšuměl ještě dřív, než jsem opustil vyliž sál... Jinak je to hezká vizuální podívaná a především pohádka pro 'dospělé', která má místy i šmrnc a silnější momenty, i když jich není zrovna mnoho (sakra, že zrovna já jsem nedostal ty růžové brýle, co se rozdávali většině diváků). Na závěr jedno pandorské ponaučení, které lidé hojně praktikují i u nás: "Když máš malýho ptáka, máš i malej respekt, sežeň si velkýho ptáka…" Prozatím pouze (7/10) za dabovanou 3D verzi...

Tak si to přeberme hezky od začátku. CGI - více než malé množství, spíše na škodu, některé scény působí tak levně, jako bychom byli na počátku 90. let a učili se animovat na PC. Příběh - ne až tak zajímavý jako v případě Casshern. Hudba - pěkná, slušně podtrhuje atmosféru, ale tolik na mě zas nezapůsobila. Je zde pořád vidět zajímavá stylizace, ale opět si neodpustím srovnání s předchozím režisérovým dílem, které bylo zajímavější svým námětem a také celkově temnější. Jiné je to už s herci a byl jsem nadmíru spokojen s jejich výběrem, především Takao Osawa a Ryoko Hirosue jsou mi po zhlédnutých filmech, ve kterých hráli, nyní bližší. Bohužel není rok 2004, a co jsem dříve byl schopný tolerovat, již dnes neplatí. Po takové době jsem čekal značné zlepšení vizuálního podání, které bude 100% a přesvědčí mě o svých kvalitách. Nestalo se tak, velmi dobré, nikoli však výborné. (8/10)

Do třetice Fumihiko Sori a tentokrát zas úplně jinak. Z Ichi se vyklubalo krvavé potěšení s romantickou zápletkou o slepé samurajce ovládající hned dva skvělé nástroje. Už v úvodních titulcích mě zaujala hudba, která na japonský film zněla až příliš západně a navíc i velmi povědomě. Ano, byla to známá Lisa Gerrard, ve filmových kruzích známá především díky skladbě Now We Are Free ze soundtracku ke snímku Gladiátor. Už jen díky jejímu hlasu jsem byl příjemně naladěn a to byl teprve začátek. Kromě krásné a smrtící Ichi se tu setkáme i se slušně úchylným jednookým záporňákem, kterého hraje Shido Nakamura. Je to sice zas jiná variace na Zatoichiho, kterého před pár lety natočil Takeshi Kitano, ale to neznamená, že musí být horší. (7/10)

Takové zklamání, jak jsem čekal, to zase nebylo. Film se každopádně místy vlekl jako by měl 2h a ne jen "pouhých" 90min. Už od počátku, kdy sledujeme vývoj náhradníků, se na povrch dostává hned několik otázek. Každý může být teoreticky kýmkoliv (pokud na to má peníze). Jak už nadhodila má přítelkyně cestou z kina, jak to, že v podstatě zanikla kriminalita? Napadá mě snad jen snadná identifikace majitelů náhradníků, ale i tak byla kriminalita podezřele nízká. Dejme tomu, že potřeby jídla a pití by díky vylepšeným modelům, které měli emoce, měly i smyl. Lidé by také při jejich neustálém používání jistě zakrněli, ztloustli a měli by i dost ochablé svalstvo. Film však tyto a další otázky raději neřeší a dělá dobře. Do hlubšího rozboru se nebudu pouštět ani já. Když to člověk tedy moc nerozpitvává, Surrogates jsou celkem oddychovou sci-fi kriminálkou s uhlazeným Brucem, který opět zachraňuje svět a ve sterilním světě naší budoucnosti, kde se lidská rasa nečekaně stala závislou na technologii, se dočkáme i nějakého toho vtípku. (5/10)

North mě upřímně řečeno dost zklamal. Většina vtipů či úsměvných scén mi asi nějak unikla, protože jsem se vůbec nezasmál (tampon, hmmm...) a nebýt atraktivního zimního prostředí, neměl jsem ani na co koukat. Jen díky tomu film nakonec nespadl do pytle s nálepkou nezáživný festivalový snímek. U severských filmů jsem zvyklý na troch jiný kalibr, tahle skoro až dokumentární road-movie bez vyznačené cesty mě nepřekvapila a ani nepotěšila. (5/10)

Snažil jsem se snažil, opravdu. Ústřední dvojice je sice příjemná, ale tempo, ve kterém se konverzační drama nese celých 130 min, bylo na můj vkus až příliš pomalé a ubíjející. Jednotlivé příběhy vedlejších postav, s kterými si postupně setkáváme mě občas i dost pobavily. Nebýt tedy toho šnečího pojetí celého snímku, neměl bych s tím žádný problém. (6/10)

Dle upoutávek a plakátu si říkáte, že to bude další bláznivá prehistorická jízda. Ale není. Film je sice podobně hloupý a víceméně nezáživný jako třeba Journey to the Center of the Earth, ten je na tom ale o něco lépe díky jménu Brendan Fraser. Máme tu alternativní vesmír v podobě jakéhosi pravěku, do toho dinosaury, ještěry s krystaly ovládající vesmír (kapitán Kirk a jeho známý zelený kamarád by jistě mohli závidět), chlupaté mluvící opičky a teď samozřejmě očekáváte ty naše hlavní postavičky v podobě Homo sapiens. Jak ale film plyne, začnou se opakovat scény nebo sexuální narážky, ve kterých se naši milý Homo sapiens mění i na homosexuály. Vůbec jsem to nečekal, ale bát se nemusíte, spousta diváků je přehlídne a zbytek snímku se nese v čistě romantickém a heterosexuálním duchu o záchraně Země, respektive vesmíru. Land of the Lost je místo, ve kterém bych se opravdu nechtěl ztratit a to ne díky tomu, že by mě mohl slupnout kdejaký T-Rex, ale spíše proto, že bych tam asi umřel nudou a jak říká Zdeněk Pohlreich: "Tohle je prostě průser." (3/10)

Politicky laděná komedie o rivalitě a přátelství mezi dvěma dávnými kamarády v nadcházejících volbách. Škoda, že se celkem vtipná politická satira postupně vytrácí a může za to i ta zbytečně dlouhá stopáž. Herci sice nepředvádí nic převratného, ale přesto je celá ta maškaráda dostatečně zábavná a uspokojivá, alespoň po značnou část filmu a např. scéna kdy se Cho snaží dostat na záchod, rozesmála docela dost i mě. Nebýt poslední půlhodinky a ještě k tomu netlačit zbytečně na politickou pilu, byla by to velmi pěkná podívaná po celou dobu snímku. Za kvalitní herecké výkony, vesnickou idylku a disco flashback v rytmu "Joy - Touch By Touch" přimhuřuji trochu oko. (7/10)

Upřímně řečeno divné a to spíše v tom negativním slova smyslu. Na rozdíl od předešlého Johnsonova snímku v podobě labužnické Cihly s pěkným hudebním doprovodem, Bébéčka mě už tolik nezaujaly. Herci dobrý, ale… Jak děj plyne, stává se z toho pěkně nudná kaše. Tak trochu mi to spíš připomíná stylovou parodii na film, postavy se tam pohybují jen jako figurky na šachovém poli a něco výrazného tomu všemu humbuku zkrátka chybí. Snad to vyjde do třetice… (6/10)