HVM

Starosvětský rodinný film o nonkonformním manželském páru a jeho dvanácti potomcích. Oproti podobným snímkům se děj nerozpadá na různá dobrodružství jednotlivých dětí, ale soustředí se na postavu excentrického otce (Clifton Webb, pořád řízek jako v Lauře) a jeho osobitý přístup k výchově. Na samém konci se sice docela zásadně změní žánr, ovšem díky tomu má film nějaký přesah a není tak jen pouhým souborem milých scén. Za stále neskutečně okouzlující Myrnu Loy lehce nadhodnotím a zaokrouhlím nahoru. 7/10

Ano, je to slušná žánrovka, ano, mohlo to být o trochu kratší, ano, mohlo to mít propracovanější postavy a epičtější finále. Ale. Je to snad poprvé (nebo si ji aspoň nevybavuji), co jsem viděl Jolie ve filmu, a hned taková pecka. Její Franky má největší koule z celého filmu, je sexy a übercool. A hlavně v takovémto námětově vážně nevážném bláznivém filmu vypadá jako jediná uvěřitelně. Když se na plátně poprvé objevil Law, trochu mě zklamal, zachránce světa jsem si představoval jinak, Law prostě vypadá jako hejsek i tady. (A Paltrow kdyby ti roboti ušlapali, tak bych jim snad i zatleskal.) Zato ta Angelina! 6/10

Film o té druhé podobě lásky, o té hořké, vysilující, v kruzích nikam nevedoucí, pouze pachuť zanechávající. Zážitek to byl smutný, sympatie nebylo pořádně ke komu cítit, akorát na konci byl letmý náznak lepších dní příštích. Co se kamery týče, po typické Wongově opulenci tu není ani náznaku, střídáním převládající černobílé s občasnou barevnou a typickým střihem film připomíná Van Santův snímek Mala Noche (1985) a Haynesův Jed (1991), zástupce proudu americké nezávislé filmařiny označovaného jako New Queer Cinema 8/10