Traffic

Traffic

Ondřej Pavlík

okres Brno
cinefilní kavárna

homepage

179 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel (1975)

    Mám pocit, že je to snad jediný opravdu minimalistický narativní film. Převařené brambory byl vrchol filmu.

  • poster

    Tabu (2012)

  • poster

    Playtime (1967)

  • poster

    Byl jsem doma, ale... (2019)

    Troufám si říct režisérčino mistrovské dílo, které korunuje celou její dosavadní filmařskou kariéru. Podrobněji v textu z 69. Berlinale: http://cinepur.cz/article.php?article=4564

  • poster

    Upstream Color (2013)

    Radikální narativní experiment, který svojí mírou enigmatičnosti prakticky nemá obdoby. 100%. _____ Analytický "mininávod" k filmu _____ (6x) Geniální.

  • poster

    Strom života (2011)

    Film, na který dost lidí nestačí spirituálně, nikoli intelektuálně nebo nízkou úrovní filmové gramotnosti, jak bývá mnohem častěji zvykem. Film plný paradoxů. Je jako dělaný pro velké plátno, ale hromadné projekce mu spíš škodí. Průměrná délka záběru odpovídá současným zrychleným normám, přesto u něj diváci usínají nebo neudrží koncentraci. Dvouminutový trailer vám sdělí v podstatě totéž, co celý dvouhodinový film, přesto je ve sledování obou naprosto zásadní rozdíl. A vlastně cokoli, co se o Stromu života napíše, vyzní buď úplně banálně, nebo se to nanejvýš zdaleka nepřiblíží zkušenosti z jeho prožití, která rozhodně banální není. Píšu prožití, protože pouhé "sledování" je tu málo. Strom života je čistý jako pramen horské říčky a při jeho vnímání je potřeba odprostit se od co největšího množství kulturních a společenských nánosů, ba dokonce není kolikrát žádoucí uvědomovat si některé automaticky se nabízející paradigmatické významy. Právě proto se řada diváků neubrání udivenému smíchu, když se na plátně objeví digitální dinosauři - ti totiž zdánlivě vůbec nezapadají do divácké zkušenosti z tohoto typu filmu (uměleckého, s vyššími ambicemi, o životě), jsme zvyklí je pozorovat v naučných dokumentárních rekonstrukcích nebo zábavných akčních spektáklech typu Jurského parku. V našem vnímání spadají mezi rekvizity nízkého či středního umění. Přitom v Malickově kosmu mají svoje nezpochybnitelné místo a jejich zobrazení dává v kontextu celého filmu dokonalý smysl. Malickovi dinosauři jsou přímými příbuznými Kubrickových opic. Ano, Malick se ve Stromu života opírá o Bibli a příběh zasazuje do křesťansky orientovaného rámce, ale ideologicky není proponentem institucionalizovaného náboženství, které skrze členství v církvi odtrhuje člověka od skutečné víry a spirituality. Strom života nekáže o zaslíbeném ráji, ke kterému bychom se měli svojí ubohou zemskou existencí protrpět (a zasloužit si jej), ale smysl života a zdroj lidského štěstí nachází v člověku samotném, v jeho pohledu na svět, ve hmotě stejně jako v myšlenkách. "Love every leaf." Nedá se ani říct, že by byl Malick v opozici vůči modernímu přetechnizovanému světu; ten je sice opakovaně přirovnáván k pustině, ale pouze proto, že jej tak dospělý Jack vnímá. Závěrečné smíření a prozření ukazuje, že krásu lze okolo sebe vnímat úplně ve všem, i v prosklených mrakodrapech, symbolu odloučení od přírody. Strom života není černobílým podobenstvím o dobru a zlu (grace vs. nature) ani se nesnaží vybrat jednu z těchto cest jako tu správnou, naopak žádá o pochopení a přijetí věčnosti jejich vzájemného konfliktu, který se nachází v samém srdci univerza, a tedy i v nás. Často bývá zmiňováno, že se tu zdůrazňuje (podobně jako v ostatních Malickových filmech) nepatrnost člověka v porovnání s nekonečně velkým vesmírem, ale jedním dechem bychom měli dodat, že je tu zároveň nacházena spojitost mezi mikrem a makrem, dávnou minulostí a současností. Buňečné procesy se v detailním záběru na plátně nikterak neliší od kolotání galaxií a mlhovin, dinosauři se zdají být, stejně jako lidé, v zajetí přírody i milosrdenství (nebo si nějaké vznešené úmysly do jejich chování jen sami projektujeme?). Existence ve všech jejích formách se zdá být ve Stromu života cyklická - film rámuje obraz vzniku univerza, lidský život prochází totožnými procesy a dilematy v jednotlivých po sobě jdoucích generacích znovu a znovu... Chci se k tomu filmu co nejdřív vrátit. Chci se zase znovu narodit, být dítětem. Žádný jiný film nedokázal tyto magické okamžiky zprostředkovat lépe než Strom života. ____ Vřele doporučuji tento text k filmu, pravděpodobně to nejlepší, co zatím bylo o Stromu života napsáno. "The Tree of Life is too sincere to be pretentious"

  • poster

    Kámoši až na dno lahve (2013)

  • poster

    Laurence Anyways (2012)

  • poster

    Gamer (2009)

    Gamer je výtečnou exploatací současné mediálně-virtuální reality, ze které si bere dva zásadní fenomény (online hry a reality show), propojuje je v jeden fungující celek a vytváří dokonale zvrácenou kapitalistickou vizi, z níž jeden megaloman profituje na všech frontách (bezplatné využití trestanců pro samotnou hru, poplatky hráčů plus příjmy od diváků). V duchu skvěle zvoleného soundtracku ("Some of them want to abuse you, some of them want to be abused.") se tak Společnost dělí na ty, kteří prostituují svá těla a emoce (!) a ty, kteří žijí skrz druhé. Řekl bych, že zatím nikdo nedokázal s takovou přesností vystihnout 4chanovsky temné podhoubí internetu, ve kterém se v pravidelných intervalech střídají Sex, Vulgarismy a Násilí, jako pánové Neveldine & Taylor. To samé platí i pro pocit zahlcenosti množstvím podnětů a informací, ve kterém dostává prostor pouze přítomný okamžik a naše minulost je redukována na uploadovaná data v podobě digitálních fotografií nebo youtube videí; stejně jako Kable, k jehož vzpomínkám se musí hackeři dopracovat přes obrazovku počítače. Celá činnost hackerského uskupení ve filmu nakonec naznačuje, že zhoubný systém lze rozložit pouze zevnitř a pomocí jeho vlastních prostředků. Podobně jako se nelze postavit do přímé opozice vůči nejtypičtější vyfabulované mediální realitě současnosti - bulváru (protože vlivná lež vždy zvítězí nad nevyslyšenou pravdou), ale je nutné ji inflitrovat a až poté změnit/zničit.

  • poster

    Stvořeni pro lásku (2000)