Raztubyl

Ačkoliv název svádí k myšlence že jde o další z praštěných japonských komedií, Real: A Perfect Day for Plesiosaur je ve skutečnosti celkem ponuré sci-fi drama (a možná první philosophical zombie film na světě). Nápad o hledání důvodu sebevraždy vstupováním do mysli dívky v kómatu není nijak zvlášt originální ale naštěstí se rozvíjí dosti zajímavě a občas nečekaně takže nezačne nudit ani po více než dvou hodinách. Zvláštní je zpracování, s typicky japonsky nízkorozpočtově vypadající kamerou, přesvětlenou a bez filtrů ale občas s ucházejícím CGI a v anime stylu natočenými jízdy v autě. Taky je nezvyklé vidět Haruku Ayase s jejím věčně nechápajícím výrazem v nečem jiném než komedii, ale až na její neustále chození před kameru při mluvení byla skvělá.

Killzone: Stalingrad Fall. Bondarčuk bude zřejmě fanouškem téhle série, protože celkový vzhled a některé scény ji věrně kopírují, jen místo Hellgastu vybíhají ze zákopů hořící rusi... Už dle traileru bylo mi jasné co očekávat a popravdě na vážně míněny film o bitvě ve Stalingradu bych asi do kina nešel - chtěl jsem vidět ruský pokus o epickost ve 3D, s nereálně vypadajícímí efekty, zpomalenými záběry a hlavněmi mířícími do publika. Celou tuhle ujetost jsem tak bral jen jako svéráznou komedii a při jakékoliv scéně obsahující letadla nebo bojující ruské geroje sem se spolehlivě bavil - btw. válečný tenhle film není ani náhodou. Scénář je obyčejná nezajímavá fraška, o tom jak se německá armáda snaží vyhnat šest týpků z jednoho paneláku v centru Stalingradu, a ti si mezitím vypráví veselé historky, semtam zabijou nějaké němce, a snaží se zbalit jedinou holku co tam zbyla. Naprostá většina filmu se tak odehrává jen na jednom náměstí, s občasnou vsuvkou na náhodný nesouvisející epicky vypadající boj někde jinde. Ani tak nevadilo, že jsem díky kombinaci ruského audia a příliš rychlých čínských titulek rozuměl jen asi 60% toho, co se ve filmu řeklo :) Btw. srovnávat dění ve filmu se skutečným příběhem Pavlovova domu, to chce hodně odvahy.

Laoský horror. Rozhodně nic mainstreamového a nejen proto že je to první horror z této země ale navíc i jeden z mála filmů které tam kdy vznikly, což se samozřejmě podepsalo na jeho kvalitě. Naštěstí převážně po technické stránce, střih je dost odbytý a zvukař se na práci nejspíše vykašlal úplně, naštěstí kamera dokáže jakžtakž zakrýt celkovou lacinost. Obsahově jde ale o zajímavé dílo a možná i originální (moc horrory nesleduju) svým buddhistickým pojetím posmrtného života. Samotný příběh nemocné Chanthaly, které otec zakázal vycházet z domu, sice začne dost zmateně a podivně, po první scéně jsem si říkal že jsem peníze za lístek do kina a cestu do Hong Kongu vyhodil zbytečně, ale scénaristovi se postupně podařilo zaujmout dostatečně na to, aby člověk ignoroval i nic moc herectví všech lidských postav (nejlíp to zahrál pes).

Nejdementnější film od konce 80 let? Nepochybně! Už původní seriál byl místy nesnesitelný ale dostatek rozpočtu umožnil taiwancům vytvořit něco neuvěřitelného, naštěstí jsem to právě díky seriálu očekával a beru jej i film jen jako parodii na akční žánr. Nechybí stupidní scénář, slizcí záporáci, totální ignorace fyzikálních zákonů, antihmotová bomba, počítače bez Windows, výbuchy, vymyšlené země, generálové v zeleném... a všemu zlu musí zabránit hrdina jež se jmenuje Hrdina. Narozdíl od seriálu mu tentokrát nesekunduje zženštilý polda Pitzi v bílém, ale připosraný gangster v černém, takže by se film měl jmenovat spíše Black & even more Black. A stejně je to celé jen dvou a půl hodinová reklama na Luxgen 7 SUV, který přežije i přímý zásah raketou bez jediného škrábance - není divu že se tak dobře prodává...

"Co bude za 10 tisíc let? To už by se měl komunismus dostat do své poslední fáze." Tripová sci-fi psychárna, natočená podle o 2 roky staršího animovaného kraťasu, a ve které Jaycee Chan zřejmě cestuje v čase aby zachránil svojí dívku. Díky filmu zaplaceném Nokií a Jiangling Motor Holding se tak na hromadu strojů časů k Deloreanu či modré policejní budce přidává Xbox 360 (btw. v ČLR zakázaný). Hrané části které jakž takž dávájí smysl jsou prokládané animovanými sekvencemi, které vyvolávají dojem že je tvořilo hyperaktivní děcko pod vlivem drog, i přes to se však většinou dá chápat co se zrovna děje a kupodivu je to i zábavné. Možná i proto že jen málokdy se v jednom filmu objeví např. Opičí král, Einstein, animovaný Nicolas Cage, nacisti nebo satelit Googlu. To by sice logicky mělo vyvolávat pocit že jde o ujetou komedii ale film se pořád tváří vážně a to jej asi zachraňuje. Akorát si nejsem jistý jestli jsem všechno pochopil správně...

Akan Satayev se po sérií thrillerů rozhodl zvednout národní sebevědomí kazašského národa s historickým eposem o boji Kazachů proti útisku Džungary na začátku 18. století. Očividně mu k tomu byl přidělen na místní poměry slušný rozpočet, protože film vypadá skvěle, dle titulků se na produkci podílela snad půlka světa, včetně týpků z Barrandova a kazašské scenérie jsou úchvatné (i když se film odehrává celý vpodstatě na jednom kousku stepi). Přesto mě však hned zezačátku znechutil tím nejklišovitějším možným úvodem, scénou vyvraždění rodiny budoucího geroje, jež si hned umane že zasvětí zbytek života vykonáním pomsty... Naštěstí zbytek filmu již není tak zoufale neoriginální, i když scénář rozhodně není to na čem by si tvůrci dali obzvláště záležet a celou dobu tak připomíná podobné filmy jako napřiklad Mongol, nebo čínské válečné eposy.

Dokument o tvorbě vcelku originální zombie adventury The Last of Us není zrovna nejlepším příkladem toho jak by takováto making of videa měly vypadat. Místo aby se pořádně popisoval vývoj hry, ukázal koncept arty a různá vývojová stádie atd., zabývá se vyzpovídáním snad všech zůčastněných, kteří do zblbnutí opakují jak je všechno co dělají úžasné a inovativní, všichni jsou skvělí a boží a jak je ten jejich kancl nejlepší místo na světě... Alespoň že se v přehnaně dlouhé stopáži našlo místo i pro ukázky z motion-capturingu a tvorby houbových zombíků.

Dvoudílný historický dokument z období stavby několika nejslavnějších chrámu Angkoru, největšího města své doby. První část je zaměřená především na buddhistický Bayon, asi nejkrásnější chrám Angkoru a jeho budovatele, krále Jayavarmana VII a druhá na mnohem slavnější hinduistický Angkor Wat, který jako svůj pomník nechal postavit král Suryavarman II. Zřejmě nejzajímavější jsou animace stavby a rekonstrukce vzhledu obou megalomanských chrámů, jak asi vypadaly v době svého vzniku, ačkoliv v dosti odporném CGI. Kromě toho taky rekonstrukce vzhledu původního královského paláce Jayavarmana VII, o kterém jsem neměl doposud moc tušení, protože byl ze dřeva a tak se do dnes dochovaly jen mohutné základy. Tvůrci se v obou částech věnují ve velkém také době a samotným postavám obou panovníků, kteří jsou ztvárnění v trochu amatérsky působících hraných vsuvkách. Ačkoliv je film natočen pro americký Smithsonův institut, tvůrci naštěstí zvolili spíše evropský dokumentární styl a tak nedojde na mluvící hlavy a především je bez otravného amerického opakování několika informací neustále dokola.

Vasoon Animation se s Kuibou pokoušejí rozjet sérii, v plánu je už teď 5 filmů a 156 dílný seriál a vzhledem k dosavadnímu úspěchu prvních dvou filmů se jim to asi povede. Většina těch, co Kuibu uvidí v jiném než originálním dabingu jej ale asi bude považovat za obyčejné japonské anime. Ve Vasoonu se totiž v Japonsku inspirovali opravdu hodně, postavičky jsou v typickém manga stylu, včetně malých holčiček s písklavým hláskem a zelenýma vlasama, všechny výrazy v obličejích naprosto totožné a navíc tu jezdí na Chocobech z Final Fantasy.... Jediným náznakem čínskosti je tak aspoň inspirace v Putování na západ, Mianji je zcela očividně zamýšlený jako nápodoba Opičího krále. To se ale samozřejmě dalo čekat, původní čínská animace nějak zvlášt vyhlášená není, kopírování je tamní oblíbená činnost a navíc rozhodně nejsou jediní kdo se u veleůspěšnych japonců inspiroval (USA, Rusko, Korea, Kanada...). Film samotný je ukázkový pilotní díl, s úvodní pětiminutovou salvou jmen, událostí a epických bojů božstev (ve které jsem ztratil přehled po 30 vteřínách), po které už následuje pozvolné seznamování s postavami a fungováním fiktivního světa. Ústřední duo, Mistr Man a jeho adoptovaný syn opičí Manji jsou sympatická dvojka, taky díky tomu že nejsou typičtí hrdinové ale spíše vychcaní hajzlíci, co se každé ráno před snídaní snaží přemoci starého starostu jakési zvířecí vesnice. Příběh je obyčejné fantasy klišé o strašlivém bohomonstru co se snaží zničit svět, tady ale od začátku trochu vylepšené o fakt, že tím monstrem je samotný hlavní hrdina Manji, což ale netuší on ani nikdo jiný. I přes počáteční nedůvěru kvůli ultraneoriginality se ale filmu podařilo rozehrát příběh zajímavě, takže se těším na další čtyři díly.

Mladý thajec Thong si v den svých narozenin půjčí bez dovolení otcovo auto a jede navštívit kámoše, na odlehlé cestě do něj ale narazí skůtr a jeho řidič zůstane nehybně ležet na zemi. Jak se Thong v téhle situaci zachová? Trojice krátkých příběhů od tří režisérů, přičemž každý z nich ukazuje další alternativní osudy Thonga v závislosti na tom jak se po nehodě zachoval. Film natočený jako tradiční součást oslav narozenin krále Ramy IX se zajímavým námět, který sice trochu působí jako výchovný spot pro řidiče ale každý z režiséru do něj vnesl něco ze svého stylu. Chayanop Boonprakob tak opět ukazuje mladou neschopnou skupinu které Thong dělá manažera, Sopon Sukdapisit udělá z Thongova života thriller a Nithiwat Tharathorn drama, s pomstou sestry sraženého.