Raztubyl

Tvůrci filmu požádali policejní ředitelství o zapůjčení vrtulníků, tanků, zbraní a také o povolení natáčet v kasárnách. Policie je však odmítla s tím, že ugandská kinematografie ještě není na dostatečné úrovni, a že jim z bezpečnostních důvodů můžou půjčit pouze uniformy. Požadovaná výzbroj tedy musela být vytvořena počítačovými efekty.

První ugandský a podle tvůrců i vůbec první africký akční film natočený pouze africkým štábem.

První film z trilogie nazvané „Orked“ od režisérky Yasmin Ahmad. Další jsou Gubra, přímé pokračování Sepetu, a Mukshin, jenž se odehrává 10 let před Sepetem.

Film v Hong Kongu po uvedení do kin naprosto propadl a dodnes je tam považován za Chowův nejhorší kousek. Naproti tomu na západě je díky svému černému humoru velmi oblíbený.

Krátce po natočení svého segmentu nazvaného „Chocolate“ zemřela na následky mozkové mrtvice režisérka Yasmin Ahmad.

Kvůli požadavku producenta nebyl obsazen jediný herec, který předtím hrál v jakémkoliv jiném Kitanově filmu, s výjimkou Kitana samotného.

Jediným Kitanovým záměrem při psaní scénáře bylo, aby byl film zábavný. Začal proto vymýšlením způsobů, kterými budou postavy postupně umírat, a až poté napsal příběh, který umožňoval jejich zobrazení.

Film je natočen podle skutečné události z 26. října 1962. Tehdy tropická bouře Harriet během jedné noci udeřila na východní pobřeží Thajska, kde zdevastovala devět provincií, zabila přes 900 lidí a více než deset tisíc jich zůstalo bez domova. Nejvíce zasažená byla právě vesnice Taloompuk s čtyřmi tisíci obyvateli, kde po bouři zůstalo stát pouze pět domů.

Byly natočeny dvě verze filmu, jedna, jako pomalejší artový thriller, se promítala v Cannes a na dalších festivalech, a druhá výrazněji hororová a komerční, byla nasazena do kin.

Režisér film natočil proto, aby upozornil obyvatele Thajska na nebezpečí hrozící změnou klimatu, Thajci jej však podle jeho slov ignorovali. Sám prý čtyři dny obcházel bangkokská kina a viděl, jak Thajci kupují lístky na zahraniční filmy, komedie a levné horory, a jeho mnoho let připravovaný film za 160 milionů bahtů naprosto ignorují.

Toranong Srichua slíbil, že vloží výdělek z filmu do vybudování největší sochy Buddhy na světě. Ta by měla chránit před případným tsunami. Nikdo v Thajsku však neprojevil zájem, Toranong proto pokračuje s hledáním investorů v zahraničí.

Původní plakáty k filmu obsahovaly snímky opravdových obětí tsunami z roku 2004, čehož si všimli někteří pozůstalí a žádali jejich odstranění. Režisér poté uznal, že jsou nevkusné, omluvil se a nechal udělat nové.

Toranong Srichua byl natolik zklamaný neúspěchem filmu, že se pokusil spáchat sebevraždu. Jednou poslal svému asistentovi sms zprávu, ve které ho nabádal k lepšímu životu. Asistent, který byl zrovna ve stejné budově o patro níže, se ve strachu z nejhoršího rozběhl po schodech a našel režisérův pokoj zamčený. Zavolal proto další lidi, společně se jim podařilo vyrazit dveře, a v pokoji našli Toranonga s pistolí přiloženou u hlavy. S pomocí ostatních přítomných se však asistentovi podařilo Toranonga přesvědčit, aby odložil pistoli a nechal se odvézt do nemocnice.

Film se začal natáčet již v roce 2005 a následujícího roku na sebe upozornil v Cannes. Poté se však během natáčení akčních scén zranili dva dětští herci, Sasisa Jindamanee a Nantawooti Boonrapsap, a projekt byl proto odložen. Než se však znovu začalo, povyrostli hlavní herci natolik, že většinu z původně natočených scén již nebylo možno použít. Byl proto povolán nový režisér, Krissanapong Rachata, který dostal za úkol natočit potřebné scény znovu a film dokončit.

Film měl jít původně do thajských kin již na podzim 2008, kvůli finanční ztrátě producenta však musel být odložen. Produkční společnost Adamas World totiž plánovala obrovský společný koncert několika známých korejských skupin v Bangkoku. Během dlouhotrvajících nepokojů však velké skupiny protestantů zablokovaly obě bangkokská letiště a Korejci se tak nemohli dostat do země. Společnost byla proto nucena koncert zrušit, čímž přišla o hodně peněz a vydání filmu bylo odloženo.

Aby lépe porozuměli čínským bojovým uměním a tomu, jak se od sebe jednotlivé styly liší, letěli animátoři i s režisérem do malého města v provincii Shandong. Tam se setkali se všemi čínskými mistry v různých bojových uměních, kteří se tam sjeli z celé země na společný trénink.

Nepovedené záběry na konci filmu byly režisérem zamýšleny jako pocta Jackiemu Chanovi.

První čínský a hong-kongský počítačově animovaný film a také první počítačově animovaný martial arts film na světě.

Film vytvořili tři studenti Taiwanské umělecké univerzity jako svou závěrečnou práci před promocí.

Během promítaní filmu na Bangkokském mezinárodním filmovém festivalu se kvůli technické závadě přestaly na plátně ukazovat thajské titulky, což režiséra Vincenta Warda tak naštvalo, že šel do projekční místnosti, popadl projektor a hodil s ním po promítači. Nezpůsobil mu ale naštěstí žádné zranění a za své chování se následně omluvil.