Naki

Asi doposud nejlepší snímek Ryana Murphyho. Síla filmu leží v jeho schopnosti zaujmout diváka během prvních deseti minut. Mně stačilo si přečíst obsah filmu a jeho obsazení a hned jsem věděla, že bude skvělý. Trochu jsem se ale spletla. Není totiž skvělý, nese těžký obsah a drama dávkuje přesně a odměřeně jako inzulinová pumpa, ale pokud toto vezme divák v potaz, nemůže si odnést nic horšího než dokonalý divácký zážitek. I když jsem film viděla několikrát kvůli práci na titulcích, pořád jsem ho vnímala stejně silně jako při první projekci. Myslím, že Dallas Buyers Club se může jít bodnout.

Nikdy jsem neměla ráda filmy o drogách, o to více o nechutných amerických homofobních vesanech, co si myslí, že knír je udělá mistry světa. Proto pro mě nebylo tak těžké vyrovnat se s Ronnieho zhoršujícím se stavem a raději jsem si vychutnávala každého detailu mizanscény, která byla úžasná, každého ne/záměrného vtípku a až nechutně hubeného Leta, který ze sebe udělal naprosto dokonalou transku. Jen scénáristická příprava byla celkem odbytá vzhledem k failu s Peptide T, který u HIV v podstatě suploval placebo.

Ještě teď mi běhá mráz po zádech z toho složení ironie a ne-tak utopického možného vývoje počítačů. Největší problém téměř u každé scény byl ten, že jsem nevěděla, jestli se dřív smát nebo se děsit. Naštěstí má sarkastická povaha zvítězila a spíš jsem se smála Theodorovi a jeho OS, ale stejně se mi v tom podprahovém myšlení a cítění celou dobu držel nepříjemný pocit a smutek. "Her" je samo o sobě dokonalé, jen ta pomyslná třešnička na dortu patří Billovi Haderovi & Kristen Wiig. :) Klobouk dolů, protože po dlouhé době se mi stalo, že jsem propadla filmové diegezi a nechtělo se mi odtamtud.

To, že tvůrci při vzniku tohoto snímku nebyli při smyslech, je mi jasné, ale na čem si jeli členové HFPA, když tohle nominovali na 7 Golden Globes, mi už opravdu hlava nebere. Přes 2 hodiny projekce jsem si lámala hlavu nad tím, co vlastně chtěli scénáristé v tomto snímku ukázat. Největší problém, kromě hereckých výkonů, mám s rozpolceností žánru a chování se snímku. Nezájem alespoň naznačit části plánů, které na konci akce dostaneme sesumírované ve voice-overu se sestřihem událostí, které vedly k výsledku jako přece úplně očividné, sesazuje snímek pěkně hluboko. Oficiální "drama" na plátně ve finále silně působí jako trapná parodie. Pokud by tohle měl být vážný náhled do rozdílů socioekonomického světa a střetu snílků s realitou, měl by mít rating PG. Nejvíce mě dojímá fakt, že snaha zachránit film silným hereckým obsazením jim nevyšla tak, jako snaha Aubrey Plaza vzít popcorn Willu Farrellovi. Pouze výkon JLaw (nenápadně podobný jako v Silver Linings Playbook) ze mě nakonec vydoloval **.

Možná za mé nadšení z filmu může skvělý herecký výkon v podání Naomi Watts nebo fakt, že téma a samotné tsunami se týká spousty lidí po celém světě. Oceňuji, že tento snímek nebyl typická ždímačka emocí (alespoň v mém případě) a že přes svou antipatii k McGregorovi jsem si užila film se vším všudy a alespoň jsem si zopakovala základní pravidla pro přežití tsunami, které jsem na herce konstantě křičela.

Že je přehnaný už jen lev záchranném člunu, na tom se shodneme snad všichni. Přidejte ale masožravý ostrov, hrdinnou opici, potopenou loď díky bouři a můžete tam hodit nálepku Disneyovka. Ovšem oceňuji grafické zpracování - to je bezchybné.

Až si divák zvykne na dynamiku děje, brzy dospěje k závěru, že tady měl stát text: "Nominace na Oscara." Tady ani nemuseli být herci, kteří byli obsazeni. Myslím, že s jakýmkoliv castem by byl výsledek stejně dokonalý neb tady tvořil film bezkonkurenční scénář.

Shrnutím "divné" asi o tom řeknu vše. Pro mě to postrádalo vše, kromě Lauren German.

KDO?! to označil za nejlepší bondovku?! Na tomhle slepenci byly nejlepší 3 věci: Javier Bardem, scéna v metru a úvodní titulky, kde jsem ovšem musela zmáčknout mute neb ta písnička mě štve ode dne, co se objevila v Billboard 100. Tyto typy filmu mám zafixovány jako akční, sexy a přestřelky na vodě, suchu i ve vzduchu s potřebou fandit Jamesovi. Poprvé jsem to tak necítila a snad jsem si i přála, aby ho už někdo konečně odpráskl..

Začátek by si zasloužil kompletně překopat, neb tak jsem se už dlouho nenudila. Nudné scény střídají přestřelné a vyhrocené okamžiky.. Děj prostě skáče nahoru & dolů a pokud to má napodobovat bipolární poruchu, tak OK. Mise splněna. Ovšem pro zážitek a pohodu u filmu se to nehodí. Musím ale dát za obdiv JLaw. Nikdy mi nikdo nepřipomněl Kristen Stewart tak, jako ona tady. (+ ano, u jejích psychotických výjevů jsem se smála)