Asi doposud nejlepší snímek Ryana Murphyho.
Síla filmu leží v jeho schopnosti zaujmout diváka během prvních deseti minut. Mně stačilo si přečíst obsah filmu a jeho obsazení a hned jsem věděla, že bude skvělý. Trochu jsem se ale spletla. Není totiž skvělý, nese těžký obsah a drama dávkuje přesně a odměřeně jako inzulinová pumpa, ale pokud toto vezme divák v potaz, nemůže si odnést nic horšího než dokonalý divácký zážitek. I když jsem film viděla několikrát kvůli práci na titulcích, pořád jsem ho vnímala stejně silně jako při první projekci. Myslím, že Dallas Buyers Club se může jít bodnout.
Nikdy jsem neměla ráda filmy o drogách, o to více o nechutných amerických homofobních vesanech, co si myslí, že knír je udělá mistry světa. Proto pro mě nebylo tak těžké vyrovnat se s Ronnieho zhoršujícím se stavem a raději jsem si vychutnávala každého detailu mizanscény, která byla úžasná, každého ne/záměrného vtípku a až nechutně hubeného Leta, který ze sebe udělal naprosto dokonalou transku. Jen scénáristická příprava byla celkem odbytá vzhledem k failu s Peptide T, který u HIV v podstatě suploval placebo.
Ještě teď mi běhá mráz po zádech z toho složení ironie a ne-tak utopického možného vývoje počítačů. Největší problém téměř u každé scény byl ten, že jsem nevěděla, jestli se dřív smát nebo se děsit. Naštěstí má sarkastická povaha zvítězila a spíš jsem se smála Theodorovi a jeho OS, ale stejně se mi v tom podprahovém myšlení a cítění celou dobu držel nepříjemný pocit a smutek. "Her" je samo o sobě dokonalé, jen ta pomyslná třešnička na dortu patří Billovi Haderovi & Kristen Wiig. :)
Klobouk dolů, protože po dlouhé době se mi stalo, že jsem propadla filmové diegezi a nechtělo se mi odtamtud.
To, že tvůrci při vzniku tohoto snímku nebyli při smyslech, je mi jasné, ale na čem si jeli členové HFPA, když tohle nominovali na 7 Golden Globes, mi už opravdu hlava nebere. Přes 2 hodiny projekce jsem si lámala hlavu nad tím, co vlastně chtěli scénáristé v tomto snímku ukázat. Největší problém, kromě hereckých výkonů, mám s rozpolceností žánru a chování se snímku. Nezájem alespoň naznačit části plánů, které na konci akce dostaneme sesumírované ve voice-overu se sestřihem událostí, které vedly k výsledku jako přece úplně očividné, sesazuje snímek pěkně hluboko. Oficiální "drama" na plátně ve finále silně působí jako trapná parodie. Pokud by tohle měl být vážný náhled do rozdílů socioekonomického světa a střetu snílků s realitou, měl by mít rating PG. Nejvíce mě dojímá fakt, že snaha zachránit film silným hereckým obsazením jim nevyšla tak, jako snaha Aubrey Plaza vzít popcorn Willu Farrellovi. Pouze výkon JLaw (nenápadně podobný jako v Silver Linings Playbook) ze mě nakonec vydoloval **.
Možná za mé nadšení z filmu může skvělý herecký výkon v podání Naomi Watts nebo fakt, že téma a samotné tsunami se týká spousty lidí po celém světě. Oceňuji, že tento snímek nebyl typická ždímačka emocí (alespoň v mém případě) a že přes svou antipatii k McGregorovi jsem si užila film se vším všudy a alespoň jsem si zopakovala základní pravidla pro přežití tsunami, které jsem na herce konstantě křičela.
Že je přehnaný už jen lev záchranném člunu, na tom se shodneme snad všichni. Přidejte ale masožravý ostrov, hrdinnou opici, potopenou loď díky bouři a můžete tam hodit nálepku Disneyovka. Ovšem oceňuji grafické zpracování - to je bezchybné.
Až si divák zvykne na dynamiku děje, brzy dospěje k závěru, že tady měl stát text: "Nominace na Oscara."
Tady ani nemuseli být herci, kteří byli obsazeni. Myslím, že s jakýmkoliv castem by byl výsledek stejně dokonalý neb tady tvořil film bezkonkurenční scénář.
KDO?! to označil za nejlepší bondovku?! Na tomhle slepenci byly nejlepší 3 věci: Javier Bardem, scéna v metru a úvodní titulky, kde jsem ovšem musela zmáčknout mute neb ta písnička mě štve ode dne, co se objevila v Billboard 100. Tyto typy filmu mám zafixovány jako akční, sexy a přestřelky na vodě, suchu i ve vzduchu s potřebou fandit Jamesovi. Poprvé jsem to tak necítila a snad jsem si i přála, aby ho už někdo konečně odpráskl..
Začátek by si zasloužil kompletně překopat, neb tak jsem se už dlouho nenudila. Nudné scény střídají přestřelné a vyhrocené okamžiky.. Děj prostě skáče nahoru & dolů a pokud to má napodobovat bipolární poruchu, tak OK. Mise splněna. Ovšem pro zážitek a pohodu u filmu se to nehodí. Musím ale dát za obdiv JLaw. Nikdy mi nikdo nepřipomněl Kristen Stewart tak, jako ona tady. (+ ano, u jejích psychotických výjevů jsem se smála)
Proč můj favorit na Oscara nikdy v konečném výsledku neuspěje?! Ať už film, nebo herečka, bez ohledu na výsledek, jsou pro mě vítězové. Tak jako u Arga, není nutný historický fakt, ale požitek, který přinese. Bigelow je pro mě Paní Režisérka, která dokáže svými trháky konkurovat elitě a za to si jí vážím.
Komu se Argo nelíbil, se na něj díval jako na adaptaci skutečné události. Tohle není dokument!! Nejvíce jsem ocenila neustálé napětí a nervozitu, kterou ve mě film budil. Jen u málo snímků se podaří navodit tyto pocity, když víte, jak to nakonec vše dopadne.
Nejsem velký fanoušek Tarantina, ale ten film nebyl naštěstí tak hrozný, jak jsem čekávala. Naopak jsem si užila přestřelky, výbuchy, krev a hlavně Christopha Waltze, který podal neskutečně působivý výkon.
Pokud jdete do kina na amatérský film, nemůžete čekat veledílo podobné americkým trhákům! Námět sice je takový jednodušší, přehnané užití nářečí a občas prázdné a natahované dialogy, ale herecké výkony hlavních postav, kamera a hudba tohle všechno dokážou divákovi vynahradit.
Hodnotím většinu seriálů podle prvního dojmu. Tenhle na mě udělal takový dojem, že jsem se stihla podívat na celou první a druhou sérii ve 3 dnech. Kombinace hororu a seriálu je pro mě nejlepší důvod strávit celé dny před notebookem. Zombie tématika ještě není tak rozšířená v seriálech, takže další bonus za originalitu. Nejdřív jsem TWD chtěla přirovnat atmosférou k The American Horror Story, ale po pár dílech jsem musela přiznat, že tohle je milionkrát lepší!!
Musím se už konečně smířit faktem, že když toho od filmu hodně očekávám, vždycky se nakonec spálím. Možná, že Wright chtěl natočit pořádný akčňák s drsnou hudbou, létajícími kulkami, zmutovanými dětmi, Cate Blanchett s divným účesem a tak dále... Mohla bych pokračovat i třeba s podivnými skoky z kontinentu na kontinent, ze země do země a nebo co mě opravdu štvalo, schopnost vystopovat cvičené agenty kdykoliv a kdekoliv.. Když si ale představím, že to tak vlastně bylo natočeno záměrně, a že namyšlená mladá američanka si může najít nejlepší kamarádku v naprosto divné, asociální Hanně během 3 dnů...? Jo, je to americký film, mějme pochopení.
Koho by napadlo, že zrovna Norové můžou natočit tak perfektně propracovaný akčňák s dobrou dávkou humoru. Na začátku dějová linie byla naprosto šílená, že by mě ani ve snu nenapadlo, že to skončí tak, že do sebe všechno naprosto krásně zapadne, samozřejmě jak jinak než ve prospěch Rogera.. Jsem ráda, že jsem tento snímek viděla. Je to další z důkazů, že skvělé filmy se netočí jen v americké produkci!!
Mé nechutné potřeby tenhle snímek perfektně naplnil, ale absolutně nic jsem si z něj neodnesla. Tu ruku si mohl uřezat už druhý den a byl by OK.. Psychózní scény jsem přežívala se zaťatýma zubama neb na takový styl mě moc neužije. Vesměs si myslím, že je tak dobře hodnocený hlavně díky Jamesi Francovi. Na mě 127 nijak speciálně nezapůsobil.
Přijde mi to jako pokus chytit se slávy Glee s muzikálovým seriálem, až na to, že to zmršili už od pilotního dílu. Ty písničky jsou doslova natlačené do děje. Myslím, že kdyby to bylo uděláno jako normální seriál, vypadalo by to daleko lépe. Pro mě je to naprostý propadák se šíleně nudným dějem. Nebýt Debry Messing, u mého jména by bylo napsáno Odpad!..
Myslím, že Rango byl napsaný podle mě. :D Opravdu se s ním ztotožňuju snad v každé scéně a nejspíš proto si mě hned od začátku získal. Chameleon, co se ze všeho vykecá všemožnými nesmysly, žije si ve vlastním "hollywoodském" světě, tropí problémy za každým omylem a hlavně mu všechno vychází, ani neví jak. Scénáristé si dali záležet a pokaždé se objeví nějaký gag nebo úžasný komentář. Naštěstí tam nebylo moc prostoru pro love-story, jak jsme poslední dobou od amíků zvyklí, tudíž jsem naprosto spokojená. A hlavní je, že našel svůj Tic Tac!!
Mám ráda seriály typu LOST, kdy divák neví co čekat a jakou šílenost si o5 vymyslí tvůrci. Možnosti jsou neomezené a proto se neopakují ohrané scény jako v ostatních seriálech. The River sice má své mouchy, ale zatím se mi příběh i cast líbí, tak proč se nedívat i nadále?
Opravdu nemám ráda ve filmu hlavní storyline, kdy hlavní hrdina se snaží přijít na svou minulost a kdo byli jeho rodiče apod. Natož pak to sledovat v pohádce. Navíc tady je krásný důkaz toho, jak pokračování mohou být vážně na nic, slušně řečeno. Děj je naprosto nudný a bez nápadu.
Jak se dívám na ostatní hodnocení, vidím, že spousta lidí nedokáže v dnešní době rozpoznat a ocenit velmi kvalitní film. Já osobně moc nesleduju dramata, ale chápu, proč tento kousek byl nominován na Oscary. Pohled na, dle mého autistického, Oscara mě ze začátku hodně zmátl. Půlku filmu jsem nevěděla, co si mám o tom všem myslet, druhou polovinu jsem strávila tak, že jsem nechápala, jak někdo mohl něco takového vymyslet......ve všech směrech. Někteří tvrdí, že EL&IC hraje na city, na mě žádný takový efekt neměl (tak ani třeba jako Titanic). Zato jsem pochopila, jak se vyrovnat se ztrátou blízké osoby a že každý někoho někdy ztratil a ví / dokáže si představit jak se ten druhý cítí...
Po dlouhém, opravdu dlouhém čekání a trpění sledováním nekvalitních Disneyovek jsem se dočkala skvělé pohádky. Když vidím jméno Scorsese pod rodinným filmem, moc od toho nečekám. Tohle je ale opravdu velké dílo. Skvělá hudba nádherně kontrastuje s prostředím Paříže a Sacha si nedokáže odpustit role naprostých idiotů. Sice malý kluk, co opravuje stroje, natož pak hodiny na nádraží je naprosto absurdní, ovšem pohled na Jude Lawa všechno zachrání.
Bohužel nominace na Oscara a dva Glóby ještě neznamenají kvalitní film. Je pravda, že jsem se nenudila, ani dialogy nebyly špatné, ale to, co jsem si z filmu odnesla byly naprosto nepodstatné a negativní věci. Co mě asi nejvíc štvalo, hned vedle příšerných havajských košil, příšerná havajská muzika. Nebo třeba potřeba Clooneyho si zahrát na potomka havajanů. Proč vlastně ne, když jeho prapraprababička byla princezna. Pěkný rodokmen! "Zajímavé" bylo třeba také sledovat ty naprosto nepodstatné omáčky kolem "děje". Ani v retrospektivě nevidím žádnou spojitost mezi prodáváním pozemků a jeho ženou v kómatu, vlastně žádnou důležitou podstatu této dějové linie (včetně Sida). A aby toho nebylo málo, tak udělají naprosto směšný konec o jedné větě.
Na závěr bych chtěla pogratulovat tomu, kdo přeložil The Descendants do češtiny. Buď v životě tento film neviděl nebo absolutně nepochopil souvislost originálního názvu s filmem.
Oslava alkoholu, trapně nevtipná spolubydlící, ještě trapnější sestra, sexuchtivá barmanka... Nebýt těch pár dobrých gagů za díl, nestálo by to za nic.
Absolutně jsem nevěděla, co si to pouštím. A ani dalších 90 minut jsem stále nevěděla, co tento film dělá tak dobrým, že má tolik nominací na Oscary. Nakonec jsem pochopila. Perfektně zahráno Rooney Marou..
Nejlepší na Globech je ta uvolněnost a potřeba provokovat. Tohle perfektně umí Ricky a proto se vždy ráda dívám. Tentokrát to ale bylo nějak slabé.. Navíc letos ani nedostalo cenu Glee, což mě hodně naštvalo.
Pokud se chcete na Tintina podívat, musíte ho už od začátku brát jako pohádku. V podstatě se střídají akční situace s perfektně do sebe zapadajícími indíciemi a vtipnými scénami s Thomsonem a Thompsonem. Podle mě má naprosto nesmyslný scénář a to i na pohádku. A když už má představovat film pro děti, kdo by do něj, pro všechny svaté, dal postavu kapitána, který je neustále ožralý jak dělo z podpalubí?!
Bohužel lidi jako jsem já, co ví o baseballu takový základ, kde jsou proti sobě 2 týmy, střídají se v poli a na pálce dokud nedostanou 3x strike, pochopí z celého filmu asi takovou polovinu. Nemám moc ráda promlčené scény, kterých je tam na můj vkus taky docela hodně, takže žádný perfektní zážitek pro mě Moneyball nebyl. Alespoň hudba byla skvělá, včetně předělané písně The Show: "You're such a looser, dad..". Čeho jsem si ale všimla a moc mě potěšilo, byly písničky, co byly zpívány i v Glee. :D
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Moje komentáře
Stejná srdce (TV film) (2014)
Asi doposud nejlepší snímek Ryana Murphyho. Síla filmu leží v jeho schopnosti zaujmout diváka během prvních deseti minut. Mně stačilo si přečíst obsah filmu a jeho obsazení a hned jsem věděla, že bude skvělý. Trochu jsem se ale spletla. Není totiž skvělý, nese těžký obsah a drama dávkuje přesně a odměřeně jako inzulinová pumpa, ale pokud toto vezme divák v potaz, nemůže si odnést nic horšího než dokonalý divácký zážitek. I když jsem film viděla několikrát kvůli práci na titulcích, pořád jsem ho vnímala stejně silně jako při první projekci. Myslím, že Dallas Buyers Club se může jít bodnout.
Klub poslední naděje (2013)
Nikdy jsem neměla ráda filmy o drogách, o to více o nechutných amerických homofobních vesanech, co si myslí, že knír je udělá mistry světa. Proto pro mě nebylo tak těžké vyrovnat se s Ronnieho zhoršujícím se stavem a raději jsem si vychutnávala každého detailu mizanscény, která byla úžasná, každého ne/záměrného vtípku a až nechutně hubeného Leta, který ze sebe udělal naprosto dokonalou transku. Jen scénáristická příprava byla celkem odbytá vzhledem k failu s Peptide T, který u HIV v podstatě suploval placebo.
Ona (2013)
Ještě teď mi běhá mráz po zádech z toho složení ironie a ne-tak utopického možného vývoje počítačů. Největší problém téměř u každé scény byl ten, že jsem nevěděla, jestli se dřív smát nebo se děsit. Naštěstí má sarkastická povaha zvítězila a spíš jsem se smála Theodorovi a jeho OS, ale stejně se mi v tom podprahovém myšlení a cítění celou dobu držel nepříjemný pocit a smutek. "Her" je samo o sobě dokonalé, jen ta pomyslná třešnička na dortu patří Billovi Haderovi & Kristen Wiig. :) Klobouk dolů, protože po dlouhé době se mi stalo, že jsem propadla filmové diegezi a nechtělo se mi odtamtud.
Špinavý trik (2013)
To, že tvůrci při vzniku tohoto snímku nebyli při smyslech, je mi jasné, ale na čem si jeli členové HFPA, když tohle nominovali na 7 Golden Globes, mi už opravdu hlava nebere. Přes 2 hodiny projekce jsem si lámala hlavu nad tím, co vlastně chtěli scénáristé v tomto snímku ukázat. Největší problém, kromě hereckých výkonů, mám s rozpolceností žánru a chování se snímku. Nezájem alespoň naznačit části plánů, které na konci akce dostaneme sesumírované ve voice-overu se sestřihem událostí, které vedly k výsledku jako přece úplně očividné, sesazuje snímek pěkně hluboko. Oficiální "drama" na plátně ve finále silně působí jako trapná parodie. Pokud by tohle měl být vážný náhled do rozdílů socioekonomického světa a střetu snílků s realitou, měl by mít rating PG. Nejvíce mě dojímá fakt, že snaha zachránit film silným hereckým obsazením jim nevyšla tak, jako snaha Aubrey Plaza vzít popcorn Willu Farrellovi. Pouze výkon JLaw (nenápadně podobný jako v Silver Linings Playbook) ze mě nakonec vydoloval **.
Nic nás nerozdělí (2012)
Možná za mé nadšení z filmu může skvělý herecký výkon v podání Naomi Watts nebo fakt, že téma a samotné tsunami se týká spousty lidí po celém světě. Oceňuji, že tento snímek nebyl typická ždímačka emocí (alespoň v mém případě) a že přes svou antipatii k McGregorovi jsem si užila film se vším všudy a alespoň jsem si zopakovala základní pravidla pro přežití tsunami, které jsem na herce konstantě křičela.
Pí a jeho život (2012)
Že je přehnaný už jen lev záchranném člunu, na tom se shodneme snad všichni. Přidejte ale masožravý ostrov, hrdinnou opici, potopenou loď díky bouři a můžete tam hodit nálepku Disneyovka. Ovšem oceňuji grafické zpracování - to je bezchybné.
Atlas mraků (2012)
Až si divák zvykne na dynamiku děje, brzy dospěje k závěru, že tady měl stát text: "Nominace na Oscara." Tady ani nemuseli být herci, kteří byli obsazeni. Myslím, že s jakýmkoliv castem by byl výsledek stejně dokonalý neb tady tvořil film bezkonkurenční scénář.
Svatební víkend (2005)
Shrnutím "divné" asi o tom řeknu vše. Pro mě to postrádalo vše, kromě Lauren German.
Skyfall (2012)
KDO?! to označil za nejlepší bondovku?! Na tomhle slepenci byly nejlepší 3 věci: Javier Bardem, scéna v metru a úvodní titulky, kde jsem ovšem musela zmáčknout mute neb ta písnička mě štve ode dne, co se objevila v Billboard 100. Tyto typy filmu mám zafixovány jako akční, sexy a přestřelky na vodě, suchu i ve vzduchu s potřebou fandit Jamesovi. Poprvé jsem to tak necítila a snad jsem si i přála, aby ho už někdo konečně odpráskl..
Terapie láskou (2012)
Začátek by si zasloužil kompletně překopat, neb tak jsem se už dlouho nenudila. Nudné scény střídají přestřelné a vyhrocené okamžiky.. Děj prostě skáče nahoru & dolů a pokud to má napodobovat bipolární poruchu, tak OK. Mise splněna. Ovšem pro zážitek a pohodu u filmu se to nehodí. Musím ale dát za obdiv JLaw. Nikdy mi nikdo nepřipomněl Kristen Stewart tak, jako ona tady. (+ ano, u jejích psychotických výjevů jsem se smála)
30 minut po půlnoci (2012)
Proč můj favorit na Oscara nikdy v konečném výsledku neuspěje?! Ať už film, nebo herečka, bez ohledu na výsledek, jsou pro mě vítězové. Tak jako u Arga, není nutný historický fakt, ale požitek, který přinese. Bigelow je pro mě Paní Režisérka, která dokáže svými trháky konkurovat elitě a za to si jí vážím.
Argo (2012)
Komu se Argo nelíbil, se na něj díval jako na adaptaci skutečné události. Tohle není dokument!! Nejvíce jsem ocenila neustálé napětí a nervozitu, kterou ve mě film budil. Jen u málo snímků se podaří navodit tyto pocity, když víte, jak to nakonec vše dopadne.
Nespoutaný Django (2012)
Nejsem velký fanoušek Tarantina, ale ten film nebyl naštěstí tak hrozný, jak jsem čekávala. Naopak jsem si užila přestřelky, výbuchy, krev a hlavně Christopha Waltze, který podal neskutečně působivý výkon.
Příběh z periferie (2012)
Pokud jdete do kina na amatérský film, nemůžete čekat veledílo podobné americkým trhákům! Námět sice je takový jednodušší, přehnané užití nářečí a občas prázdné a natahované dialogy, ale herecké výkony hlavních postav, kamera a hudba tohle všechno dokážou divákovi vynahradit.
Živí mrtví (TV seriál) (2010)
Hodnotím většinu seriálů podle prvního dojmu. Tenhle na mě udělal takový dojem, že jsem se stihla podívat na celou první a druhou sérii ve 3 dnech. Kombinace hororu a seriálu je pro mě nejlepší důvod strávit celé dny před notebookem. Zombie tématika ještě není tak rozšířená v seriálech, takže další bonus za originalitu. Nejdřív jsem TWD chtěla přirovnat atmosférou k The American Horror Story, ale po pár dílech jsem musela přiznat, že tohle je milionkrát lepší!!
Hanna (2011)
Musím se už konečně smířit faktem, že když toho od filmu hodně očekávám, vždycky se nakonec spálím. Možná, že Wright chtěl natočit pořádný akčňák s drsnou hudbou, létajícími kulkami, zmutovanými dětmi, Cate Blanchett s divným účesem a tak dále... Mohla bych pokračovat i třeba s podivnými skoky z kontinentu na kontinent, ze země do země a nebo co mě opravdu štvalo, schopnost vystopovat cvičené agenty kdykoliv a kdekoliv.. Když si ale představím, že to tak vlastně bylo natočeno záměrně, a že namyšlená mladá američanka si může najít nejlepší kamarádku v naprosto divné, asociální Hanně během 3 dnů...? Jo, je to americký film, mějme pochopení.
Lovci hlav (2011)
Koho by napadlo, že zrovna Norové můžou natočit tak perfektně propracovaný akčňák s dobrou dávkou humoru. Na začátku dějová linie byla naprosto šílená, že by mě ani ve snu nenapadlo, že to skončí tak, že do sebe všechno naprosto krásně zapadne, samozřejmě jak jinak než ve prospěch Rogera.. Jsem ráda, že jsem tento snímek viděla. Je to další z důkazů, že skvělé filmy se netočí jen v americké produkci!!
127 hodin (2010)
Mé nechutné potřeby tenhle snímek perfektně naplnil, ale absolutně nic jsem si z něj neodnesla. Tu ruku si mohl uřezat už druhý den a byl by OK.. Psychózní scény jsem přežívala se zaťatýma zubama neb na takový styl mě moc neužije. Vesměs si myslím, že je tak dobře hodnocený hlavně díky Jamesi Francovi. Na mě 127 nijak speciálně nezapůsobil.
Smash (TV seriál) (2012)
Přijde mi to jako pokus chytit se slávy Glee s muzikálovým seriálem, až na to, že to zmršili už od pilotního dílu. Ty písničky jsou doslova natlačené do děje. Myslím, že kdyby to bylo uděláno jako normální seriál, vypadalo by to daleko lépe. Pro mě je to naprostý propadák se šíleně nudným dějem. Nebýt Debry Messing, u mého jména by bylo napsáno Odpad!..
Rango (2011)
Myslím, že Rango byl napsaný podle mě. :D Opravdu se s ním ztotožňuju snad v každé scéně a nejspíš proto si mě hned od začátku získal. Chameleon, co se ze všeho vykecá všemožnými nesmysly, žije si ve vlastním "hollywoodském" světě, tropí problémy za každým omylem a hlavně mu všechno vychází, ani neví jak. Scénáristé si dali záležet a pokaždé se objeví nějaký gag nebo úžasný komentář. Naštěstí tam nebylo moc prostoru pro love-story, jak jsme poslední dobou od amíků zvyklí, tudíž jsem naprosto spokojená. A hlavní je, že našel svůj Tic Tac!!
Řeka (TV seriál) (2012)
Mám ráda seriály typu LOST, kdy divák neví co čekat a jakou šílenost si o5 vymyslí tvůrci. Možnosti jsou neomezené a proto se neopakují ohrané scény jako v ostatních seriálech. The River sice má své mouchy, ale zatím se mi příběh i cast líbí, tak proč se nedívat i nadále?
Kung Fu Panda 2 (2011)
Opravdu nemám ráda ve filmu hlavní storyline, kdy hlavní hrdina se snaží přijít na svou minulost a kdo byli jeho rodiče apod. Natož pak to sledovat v pohádce. Navíc tady je krásný důkaz toho, jak pokračování mohou být vážně na nic, slušně řečeno. Děj je naprosto nudný a bez nápadu.
Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko (2011)
Jak se dívám na ostatní hodnocení, vidím, že spousta lidí nedokáže v dnešní době rozpoznat a ocenit velmi kvalitní film. Já osobně moc nesleduju dramata, ale chápu, proč tento kousek byl nominován na Oscary. Pohled na, dle mého autistického, Oscara mě ze začátku hodně zmátl. Půlku filmu jsem nevěděla, co si mám o tom všem myslet, druhou polovinu jsem strávila tak, že jsem nechápala, jak někdo mohl něco takového vymyslet......ve všech směrech. Někteří tvrdí, že EL&IC hraje na city, na mě žádný takový efekt neměl (tak ani třeba jako Titanic). Zato jsem pochopila, jak se vyrovnat se ztrátou blízké osoby a že každý někoho někdy ztratil a ví / dokáže si představit jak se ten druhý cítí...
Hugo a jeho velký objev (2011)
Po dlouhém, opravdu dlouhém čekání a trpění sledováním nekvalitních Disneyovek jsem se dočkala skvělé pohádky. Když vidím jméno Scorsese pod rodinným filmem, moc od toho nečekám. Tohle je ale opravdu velké dílo. Skvělá hudba nádherně kontrastuje s prostředím Paříže a Sacha si nedokáže odpustit role naprostých idiotů. Sice malý kluk, co opravuje stroje, natož pak hodiny na nádraží je naprosto absurdní, ovšem pohled na Jude Lawa všechno zachrání.
Děti moje (2011)
Bohužel nominace na Oscara a dva Glóby ještě neznamenají kvalitní film. Je pravda, že jsem se nenudila, ani dialogy nebyly špatné, ale to, co jsem si z filmu odnesla byly naprosto nepodstatné a negativní věci. Co mě asi nejvíc štvalo, hned vedle příšerných havajských košil, příšerná havajská muzika. Nebo třeba potřeba Clooneyho si zahrát na potomka havajanů. Proč vlastně ne, když jeho prapraprababička byla princezna. Pěkný rodokmen! "Zajímavé" bylo třeba také sledovat ty naprosto nepodstatné omáčky kolem "děje". Ani v retrospektivě nevidím žádnou spojitost mezi prodáváním pozemků a jeho ženou v kómatu, vlastně žádnou důležitou podstatu této dějové linie (včetně Sida). A aby toho nebylo málo, tak udělají naprosto směšný konec o jedné větě. Na závěr bych chtěla pogratulovat tomu, kdo přeložil The Descendants do češtiny. Buď v životě tento film neviděl nebo absolutně nepochopil souvislost originálního názvu s filmem.
Are You There, Chelsea? (TV seriál) (2012)
Oslava alkoholu, trapně nevtipná spolubydlící, ještě trapnější sestra, sexuchtivá barmanka... Nebýt těch pár dobrých gagů za díl, nestálo by to za nic.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Absolutně jsem nevěděla, co si to pouštím. A ani dalších 90 minut jsem stále nevěděla, co tento film dělá tak dobrým, že má tolik nominací na Oscary. Nakonec jsem pochopila. Perfektně zahráno Rooney Marou..
Zlatý Glóbus 2012 (TV pořad) (2012)
Nejlepší na Globech je ta uvolněnost a potřeba provokovat. Tohle perfektně umí Ricky a proto se vždy ráda dívám. Tentokrát to ale bylo nějak slabé.. Navíc letos ani nedostalo cenu Glee, což mě hodně naštvalo.
Tintinova dobrodružství (2011)
Pokud se chcete na Tintina podívat, musíte ho už od začátku brát jako pohádku. V podstatě se střídají akční situace s perfektně do sebe zapadajícími indíciemi a vtipnými scénami s Thomsonem a Thompsonem. Podle mě má naprosto nesmyslný scénář a to i na pohádku. A když už má představovat film pro děti, kdo by do něj, pro všechny svaté, dal postavu kapitána, který je neustále ožralý jak dělo z podpalubí?!
Moneyball (2011)
Bohužel lidi jako jsem já, co ví o baseballu takový základ, kde jsou proti sobě 2 týmy, střídají se v poli a na pálce dokud nedostanou 3x strike, pochopí z celého filmu asi takovou polovinu. Nemám moc ráda promlčené scény, kterých je tam na můj vkus taky docela hodně, takže žádný perfektní zážitek pro mě Moneyball nebyl. Alespoň hudba byla skvělá, včetně předělané písně The Show: "You're such a looser, dad..". Čeho jsem si ale všimla a moc mě potěšilo, byly písničky, co byly zpívány i v Glee. :D