helianto

helianto

okres Praha
slunečnice

Skype: helianto25
Twitter: helianto25

57 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 7
    • 16.5.2018  21:55
    Alena (1947)
    *****

    "Tak, taková ty jsi!... Ty, zmije!... A já tě tolik miloval... Ženě přece nemůžeš nikdy věřit, ani když jsi ďábel...

    • 14.5.2018  22:22

    Proč si hrajeme na umění tam, kde příběh sám o sobě je tak silný, že přímočaré vyprávění by úplně stačilo. Házíme vizuály, hrajeme si na hluboké myšlenky. Proč? Vávra jen dobře vyprávěl, dodnes ho nikdo nepřekonal, proč se o to všichni snaží?

    • 3.5.2018  22:11

    "Kdybych věděl, kdo to je, byl by už dávno mrtvej... " No, to jednoznačně, za tak hloupý scénář si nikdo nic jiného než smrt nezaslouží....

    • 3.2.2018  17:30

    Ani světlá, ani temná strana síly ti nedá odpověď na to, kdo jsi a jaké je tvé místo na tomto světě. Je jen a jen na tobě, jakou cestu si zvolíš...

    • 29.12.2017  00:36

    Nudný, naprosto zbytečný film, bez kterého by se Vetřelecká série klidně obešla. A nezachrání to ani android a může mít úmysly, jaké chce...

    • 27.12.2017  14:00

    Za průměrné nepovažuji v žádném případě Menšíkovo živelné herectví, ale tento sestřih.

    • 21.11.2017  20:34
    Dům na nebesích (divadelní záznam) (1984)
    ****

    To ještě paní Bohdalová byla HEREČKA...

    • 17.11.2017  16:38

    Beznadějná nuda o ničem!

    • 12.9.2017  09:38
    Šípková Růženka (divadelní záznam) (2013)
    *****

    Klasický balet jako fantasy aneb důkaz, že dokonalé dílo lze pojmout moderně a zajímavě, aniž by se přitom autor musel byť jedinkrát v hrobě obrátit!

    • 20.8.2017  18:18

    “To já už nějak zařídím… To přece nic nebylo… To já rád a ochotně… Ta vaše důvěra mě tedy, skutečně, jinak jsem ochoten, ale mám strach… Nechte to na mně, to je maličkost…" Mnoho psů, zajícova smrt, mnoho funkcí, Patočkův kolaps. Nová doba přináší našemu prvnímu filmovému milovníkovi nové výzvy a on se jich zhošťuje s elegancí jemu vlastní. Co na tom, že ze smokingu je nacpán do silonové bundy tiskařského dělníka a jeho Mařenkou není krásná Nataša Gollová? Jeho Patočka je stejně ochotný jako Valentin Dobrotivý, Roztomilý člověk za všech okolností a krásně roztržitý jako když Prášil s Burianem. Jen o tom budování světlých zítřků není příliš přesvědčen. On, ani ostatní prvorepublikoví herci. Ještě si nezvykli…

    • 20.8.2017  00:50

    "Efekty byly krásný, jinak to byla píčovina." (Wohnout) Ten film je přesně takový, jak slibuje v názvu - "šílený". Šílená blbost. Jedna hvězdička navíc za vizuál.

    • 5.8.2017  03:29
    Kocourek Modroočko (TV film) (1981)
    *****

    “Tlapky klást potichu, ležérně, ty kluku kočičí, nežer mě! Takhle se kocourek nechová, vypadáš jak balík z venkova… aneb škola života malého koťátka, čili jak se stát pravým kočičím gentlemanem a dosáhnout met nejvyšších… Vskutku není to jednoduché být malým koťátkem ve světě, kde to není zařízeno tak, že máš dvakrát denně plnou misku a jíš, kdy chceš. Svět je plný nástrah… No! Kočky! Ale to byste nevěřili, kolik zajímavých věcí se můžete o tom světě naučit. A všechno je potřeba si náležitě zaznamenat. Abyste si jednou, až se vás zeptají, nevzpomněli jen na to, že jste se prali, až chlupy lítaly… Rádce malého sviště v domácím kočičím velmi elegantním, vtipném a hravém provedení nejvyšší kvality. …protože kočičí mladý pán musí být šarmantní elegán!

    • 20.7.2017  22:28
    Rašómon (1950)
    *****

    Lidé věří rádi tomu, co si přejí, aby bylo pravda. – Gaius Iulius Caesar Každý z nich si přál, aby uvěřili tomu, co si přejí, aby byla pravda, pravděpodobný vrah, žena mrtvého i mrtvý sám… Muži neříkají pravdu, protože jsou smrtelní… Ženy nás vždy oklamou slzami… Mrtví ale přece nelžou… Pravda, jak relativní pojem, jeden a týž příběh, viděný několikerýma očima. Jeden příběh zajímavější než druhý. Hrdinné i nízké pohnutky, největší vášně v člověku, velké city, velká hnutí, velké a hrdinné souboje. Jak je skutečná pravda všední a obyčejná až úzko. Jak ten nejslabší je ve skutečnosti ten nejsilnější, čím je příběh vyprávěn s menším patosem, tím je silnější a tím víc si uvědomujeme skutečnou sílu. A vykoupení z vlastního selhání nakonec? Mistr Kurosawa! Život je pomíjivý jako ranní rosa…

    • 3.7.2017  11:04
    Kouř (1991)
    ****

    Dým jen dým, pálí mě do očí, tvý město náhle zmizí, až prach se zatočí. Dým jen dým, poslední hvězdu zhas… A z kouře, produktu nedokonalého spalování, vystupuje rytíř smutné postavy, aby se ujal velkého úkolu. Tak řekni, jaký je tvůj úkol, hrozně nás zajímá, jak se to jmenuje… A já vám to nepovím, protože jste zvědaví! … Doba vymknutá z kloubů, kde je všechno zahaleno temným kouřem, uvnitř i vně, potřebuje řádně zkouřené vidění, aby člověk přežil a kouřem nesmrděl. Určitě cítíš, že se tady nedá dýchat. Jde o to vymyslet něco, co by celou záležitost komplexně vyřešilo. Rozumíme si? Jde nejen o to, jde o to všechno a kdyby něco, berem kramle . Někdo bere kramle, někdo se stane kurvou, někdo se vzbouří. Nelogicky, absurdně, groteskně, přesně tak, jaká byla celá ta doba, v níž kantýny jsou nejefektivnější místa našeho hospodářství, protože tu spousta lidí tráví většinu pracovní doby.

    • 24.6.2017  22:42

    Moc mě to mrzí, protože to měl být koncert, kterým si božská Helena měla oslavit své sedmdesátiny. Kdyby řekla, tak je mi, kolik mi je, bylo to krásný, ale je čas se rozloučit, hodnotila bych jinak. Bohužel, Helena má další plány. A už jí to nezpívá. Když ten, kdo zůstat má, ráčil odejít... Bohužel, ten, kdo už měl odejít, zůstává... Jinak ovšem přeji paní Heleně k jejímu jubileu jen to nejlepší.

    • 23.4.2017  21:28

    Sakra! Sakra! To asi neměla být komedie, že ne?

    • 9.4.2017  20:56

    Poetická studie jednoho strachu žít - ... a taky jsem doufal, že za mě někdo vymyslí život...

    • 27.12.2016  10:23
    Zázračný nos (TV film) (2016)
    **

    Poté, co loňské vánoční Johančino tajemství zůstalo utajeno, doufala jsem v lepší příští. Ale ani Zázračný nos zázrak nepřinesl, opakoval se loňský scénář - v první polovině se nedělo nic, zato v té druhé... se taky nic nedělo. Jediné, co lze hodnotit pozitivně jsou krásné exteriéry a interiéry. Natočit dobrou pohádku, na to je holt potřeba mít nos.

    • 2.12.2016  11:26
    Bedekr (TV pořad) (2014)
    ***

    Konstatuji, že změna partnerky Petru Rajchertovi velmi prospěla, partnerství s Míšou Maurerovou funguje mnohem lépe a jejich putování po Francii je výrazně zábavnější, než v předchozích dvou sériích. Bohužel, vzhledem k nim, tu čtvrtou hvězdu přidat nemůžu...

    • 20.10.2016  15:24

    Kdyby se v tomto filmu neustále tak tragicky nebudovalo, byl by to docela hezký příběh o založení folklórního souboru, o nadšení mladých lidí své doby a o jejich radostech a starostech. Budeme-li film hodnotit, jak říká Marigold, jako portrét daného historického okamžiku, pak se vůbec nejedná o špatný kousek.

    • 19.5.2016  09:48

    Nikdy mě nenapadlo, že historie ARO oddělení je tak relativně krátká. Somrův komentář povyšuje tento jinak klasicky pojatý dokument na malé umělecké dílo.

    • 30.3.2016  01:53
    Libuše (divadelní záznam) (2015)
    ****

    Pěveckému provedení nelze nic vytknout. Jednu hvězdu, přinejmenším, a to ještě musím zahmouřit obě oči, však musím dát dolů za kostýmovou výpravu. Původní záměr, pojmout Libuši více nadčasově mytologicky, než tomu bylo doposud, byl jistě odvážný a zajímavý, leč operní pěvci nejsou křehcí elfové a víly a nacpat je do podobných kostýmů bylo strašlivým přehmatem... "Můj drahý národ český neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná! Český národ neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná!" Překoná tedy i ten kostýmní přehmat...

    • 15.1.2016  00:27

    Lékař léčí, příroda uzdravuje a řeka čaruje aneb rádce mladých svištů, jak přežít naprosto všechno. Nádherné záběry přírody (kolikrát že jsme se to podívali do korun stromů?) a mimořádně podmanivá hudba.

    • 29.12.2015  19:42
    Johančino tajemství (TV film) (2015)
    **

    Bele, bele, ať se to všechno rychle mele... Tak. Jediná zapamatováníhodná věta z celé pohádky. Mám dojem, že i Emília Vášáryová si přála, aby se to hodně rychle mlelo, aby v tom už nemusela být. Výborná pohádka. V první půlce se sice nic nedělo, zato ve druhé půlce... Tam se taky nic nedělo. Všechno to bylo celé nějak špatně začarované. Tea prostě nestihla popřát štěstí nejen Johance, ale, bohužel, ani této pohádce.

    • 1.12.2015  13:20

    “Štěstí je... čas.“ Dalším ze svých nenápadných příběhů se nám Alice Nellis spolu s Michalem Vieweghem, za sugestivního hudebního doprovodu Michala Novinskeho (to je už podruhé, co jsem u Alice Nellis zaznamenala šťastnou ruku při výběru hudebního skladatele) pokusili připomenout, že žádný den není všední a že na to příliš často zapomínáme. V každý, i ten zdánlivě nejobyčejnější den, můžeme potkat někoho, kdo nám změní celý život, prožít něco, na co nikdy nezapomeneme, ale také se rozloučit s někým, koho jsme měli rádi. A také, že je nutné naučit se odpouštět, sobě i druhým. Někdo tu hezky poznamenal, že Andělé jsou nositeli naděje, že věci lze změnit, když chceme… Možná tomuto snímku ledacos do dokonalosti chybí, možná je ten příběh lehce klišoidní, povrchní, ukazuje nám obecně známé pravdy, ale když my na tyhle hlouposti opravdu tak často rádi zapomínáme... “Pokiaľ ešte chápeme, ako sme mohli niekoho milovať, tak sme vlastne stále eště zamilovaní…

    • 29.11.2015  17:50
    Městem chodí Mikuláš (TV film) (1992)
    *****

    “- Sestřičko, nemám horečku? Pořád slyším zvonění…. Pořád se mi zdá, jak venku někdo vyzvání… - Venku chodí Mikuláš…“ Venku chodí Mikuláš a otevírá lidská srdce, i ta zdánlivě studená, i ta údajně pro kriminál zrající… A mistr Kachyňa nám o tom tiše vypráví, bez zbytečného patosu, s poetikou sobě vlastní. A mistr Hapka kreslí svým klavírem něžné obrázky zimní romantiky, z níž zní to andělské zvonění…

    • 29.11.2015  17:01
    Máša a medvěd (TV seriál) (2009)
    ****

    Máša je fakt k sežrání... Až se divím, že to ten medvěd ještě neudělal...

    • 25.11.2015  15:59

    “Pravda je to, čemu věříš, nic jiného.“ Každý má svou pravdu a většinou se jí bojí pohlédnout zpříma do očí. Strach. Strach ze sebe sama, ze svého slabého, zranitelného já. Zoufalství, beznaděj. Terapeutická komunita jako místo poslední záchrany, poslední naděje. Možnost schovat se sám před sebou nebo před vnějším světem. Ale utíkat a schovávat se nedá donekonečna, nakonec jsi lapen, svou vlastní slabostí, vnějšími okolnostmi. Záleží na Tobě, jestli se dokážeš vymanit, jestli máš dostatek důvodu začít znovu nebo jestli přijdeš definitivně o všechno. Některé věci se ale změnit nedají, někdy je na veškerý boj už pozdě… Jeden z velmi povedených počinů porevoluční české kinematografie, s citlivou režií, dobře stupňovaným příběhem, výbornými hereckými výkony a v neposlední řadě také s atmosféru potrhující hudbou.

    • 18.11.2015  20:51
    Hamlet (1996)
    ***

    Nevadí mi novátorské pojetí. Vadí mi, když je novátorské pojetí v zajetí starých forem. Kenneth Branagh je jistě shakespearovským hercem a znalcem par excellence, ale tady šlápl naprosto vedle. Z temné hamletovské atmosféry nezůstalo v jeho pojetí ani zblo, zato teatrálnosti tam byla přemíra. Jak civilním se vedle něj jeví Sir Olivier i Mel Gibson. Velká škoda. Jak zajímavé bylo zasadit děj přímo do království dánského a jak zbytečné...

    • 16.11.2015  23:03

    Lehce melodramatické, snad schematické, navzdory tomu - velmi silné... Ten klid...

<< předchozí 1 2 3 4 6 7
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace