helianto

helianto

okres Praha
slunečnice

Skype: helianto25
Twitter: helianto25

58 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 6 7
    • 7.1.2015  22:43

    Člověk existuje pouze tehdy, když čeká ...Čekám, proto jsem ... Čekání je absolutní stav lidské existence, čekání je opium lidstva ... Každé ráno jsem si uvědomoval, že čekáním stoupá cena vyčekaného ... - zajímavý satirický filmeček se zajímavými bonmoty na téma "čekání". ... a naši dědečkové čekali na socialismus. Nedožili se ... Jak jim to muselo být líto ...

    • 11.2.2015  23:24
    A zlehka zazvoní (TV film) (1982)
    ****

    „Utrpení vděčíme za vše, co je dobrého v nás, co dodává životu cenu, vděčíme mu za soucit, vděčíme mu za odvahu, vděčíme mu za všechny ctnosti.“ (Anatole France) Gabriela Vránová v další ze svých skvělých kreací ustrkovaných a trpících žen, obětovávajících se vyšším cílům. Tentokrát vyšším cílům a touhám svého muže, úžasně civilně ztvárněného Eduardem Cupákem, a touhám a přáním svých dětí. Velmi komorní a velmi prostý příběh o tom, jak se probouzíme ze snů, jak se proměňují naše představy, jak život jde dál a neptá se nás, co my od něj očekáváme…

    • 16.5.2018  21:55
    Alena (1947)
    *****

    "Tak, taková ty jsi!... Ty, zmije!... A já tě tolik miloval... Ženě přece nemůžeš nikdy věřit, ani když jsi ďábel...

    • 25.1.2015  19:53
    Amen. (2002)
    ****

    „Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě.“ Latinské přísloví, které by k filmu, zabývajícímu se otázkou postoje Vatikánu k židovské otázce za druhé světové války, mělo padnout jako ulité. A mělo by mít pravdu ... Jenže ... Jenže nemá. Největším a nejsmutnějším paradoxem tohoto filmu a vlastně i tohoto světa je to, že ti, kdo by měli být potrestáni, na které byl měl dies irae udeřit a oni by měli padnout na kolena, mnozí ti malí, obyčejní nacističtí zločinci, páchající svá zla pod rouškou ideí a kryti davem, ti mohou klidně odcestovat, ach, jak kruté, ale bohužel, jste lékař, takže jen do Argentiny, zatímco ti, kterým svědomí nedalo spát, kteří se rozhodli vystoupit proti té hrůze, nad kterou svět tak dlouho zavíral oči, ti byli zničeni. Jak těžké muselo být prozření? Jak těžké muselo být pro mladého kněze zjištění, že to, co považoval za neodiskutovatelnou morální autoritu, že veškeré jeho ideály, veškerá jeho víra je vlastně jen prázdnou, nablýskanou skořepinou. Riccardo svůj boj vzdává, „nebesa nejsou nikdy prázdná!“ je jen poslední zoufalé plivnutí do očí nacistické vůli, zoufalé tím víc, že podepřené vědomím, že zločiny tak strašné nebudou nikdy moci být dostatečně potrestány a „cesta komínem“, k níž byl nakonec odsouzen, je vysvobozením, mučednickou smrtí … Kurt Gerstein. Dobrý křesťan. Jeho život musel skončit tak, jak skončil, protože „je nepochopitelné a neomluvitelné, že zbožný křesťan jako on neudělal vše, aby se vymanil z tohoto zločinného systému“. I on, jako příslušník SS, byl totiž kolečkem v mašinérii tohoto zločinného systému. Snad mu byl ten poslední hřích odpuštěn za to, co učinil pro odhalení strašlivých zločinů, páchaných na Židech. Aspoň lidstvo mu oficiálně odpustilo … Film Costy-Gavrase rozhodně není prost patetických klišé, manipulativností a jiných podobných postupů. Mnozí mu to zde vyčítají oprávněně. Ale rozhodně je to film, který nám nabízí pohled na holocaust zase z jiného úhlu. A nutí nás přemýšlet. A to je vždycky dobré ….

    • 9.3.2015  00:07
    Andre Rieu v Maastrichtu (koncert) (2009)
    ****

    Tohle se mi velmi těžko hodnotilo ... Nakonec převážilo to, že Andre Rieu je opravdový profesionál, vynikající muzikant a dokáže připravit skvělé představení. Jeho pojetí koncertu vážné hudby jako rozjuchané estrády ve stylu Ein Kessel Buntes mi ale strašlivě vadilo a dost mě to uráželo. Ne, já nemám nic proti inovativnímu pojetí klasické hudby, nemám nic proti jejímu přibližování běžnému konzumentovi, uznávám, že některé momenty byly nápadité, vtipné, ale ve finále, co je moc, to je příliš ...

    • 26.12.2014  22:44

    „Za války je větší kumšt žít než umírat …“ Přesto je možné vprostřed smrti nalézt život. Dojemný a zároveň krutý příběh mladé vdovy, která se pod vlivem ztráty iluzí rozhodla nejprve k sebeobětování v podobě práce ošetřovatelky v lazaretu, aby nakonec v tomto beznadějném prostředí nalezla sebezničující vášeň a lásku. Válka však není časem lásky, je časem pokřivení základních lidských hodnot. „Pomáhat lidem je jediný způsob jak sám sebe zlikvidovat. Sebevražda bez hříchu …“ Vynikající Ingrid Timková ve strhujícím příběhu, podbarveném a umocněném nádhernou klasickou hudbou. „Mrtví se nám už posmívají, že jsme včas nezemřeli …“

    • 1.12.2015  13:20

    “Štěstí je... čas.“ Dalším ze svých nenápadných příběhů se nám Alice Nellis spolu s Michalem Vieweghem, za sugestivního hudebního doprovodu Michala Novinskeho (to je už podruhé, co jsem u Alice Nellis zaznamenala šťastnou ruku při výběru hudebního skladatele) pokusili připomenout, že žádný den není všední a že na to příliš často zapomínáme. V každý, i ten zdánlivě nejobyčejnější den, můžeme potkat někoho, kdo nám změní celý život, prožít něco, na co nikdy nezapomeneme, ale také se rozloučit s někým, koho jsme měli rádi. A také, že je nutné naučit se odpouštět, sobě i druhým. Někdo tu hezky poznamenal, že Andělé jsou nositeli naděje, že věci lze změnit, když chceme… Možná tomuto snímku ledacos do dokonalosti chybí, možná je ten příběh lehce klišoidní, povrchní, ukazuje nám obecně známé pravdy, ale když my na tyhle hlouposti opravdu tak často rádi zapomínáme... “Pokiaľ ešte chápeme, ako sme mohli niekoho milovať, tak sme vlastne stále eště zamilovaní…

    • 6.5.2015  12:28

    “Myslel jsem, že jsou mrtví, že se ve válce nespí...“ Když se před mýma očima odvíjel něžně trpký příběh malého Olina, okamžitě mi naskočila myšlenka z jednoho výborného a velmi populárního televizního filmu - “... víte, co miluju na dětech? Že vidí svět takový, jaký by měl být...“ Sny. Nádherné, sluncem zalité, představy. Nikdy toho malého hrdinu neopustily, ať byl svět kolem něj, jaký chtěl. Válka, prudký, nelítostný otec, posmívající se kluci z vesnice... Všechno je v jeho fantazii opředené něžným světlem dětské čistoty. Režiséru Kachyňovi se podařilo zachytit skrytá zákoutí dětské duše velmi citlivě, přechody mezi snem a skutečností téměř nevnímáme, a přece víme, kdy chlapec sní a kdy jej dohnala tvrdá realita. Obraz těžké doby a drsného prostředí podaný tak, až se nám obé jeví být téměř idylickým.

    • 9.7.2015  22:55

    Múžete se vybarvit, jak chcete, ale děti jsou pořád to nejdůležitější na světě... Bylo či nebylo. Ale asi spíš bylo... Kéž by to tak bylo...

    • 22.5.2015  09:58

    Alzheimerova choroba. Strašák, který obchází mysl nejednoho stárnoucího člověka. Musí být strašné, když se dozvíte diagnózu, když si uvědomíte, že ze dne na den postupně zapomenete na všechno, co jste měli rádi, na všechny, které jste milovali, zapomenete sám na sebe, na svou vlastní osobnost, a stanete se lidskou troskou bez duše. Můžete to vzdát a jen čekat. Anebo můžete být sympatickou elegantní dámou a pokusit se tomu zatracenému Němci vzdorovat po svém. Dokud to jen trochu půjde. I za cenu toho, že málem uhoříte. Nebo že vytopíte sousedy. Nebo že umrznete. Rozhodně nebudete poslouchat dobře míněné rady svých dětí a nepříliš oblíbené snaše konečně povíte, co si o ní opravdu myslíte. Ne, Mamma Gógó rozhodně není žádná komedie, ale předkládá nám možnost, jak vážné téma pojmout s laskavým nadhledem. A vyznívá velmi smířlivě a pozitivně. (Challenge Tour - duben 2015)

    • 8.5.2015  20:51

    Jako dokument tento snímek nijak nevybočuje z dobrého průměru české časosběrné dokumentární tvorby, rozhodně však vzbudí zájem o vcelku netradiční pojetí shakespearovské tragédie o patologickém žárlivci Othellovi na naší první scéně. A tím svůj účel do značné míry naplňuje.

    • 11.4.2015  21:28
    Balada pro banditu (divadelní záznam) (2012)
    ****

    „Šest týdnů přestávka … Ehm. Dvacet minut přestávka.“ Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, zkus v Paříži postavit druhou Eiffelovu věž … Ano, na to jak ikonickým představením bylo to ze sedmdesátých let s Miroslavem Donutilem, podařilo se Vladimíru Morávkovi dát dohromady zcela svébytnou, originální inscenaci, která rozhodně té původní nezůstává nic dlužná.

    • 2.12.2016  11:26
    Bedekr (TV pořad) (2014)
    ***

    Konstatuji, že změna partnerky Petru Rajchertovi velmi prospěla, partnerství s Míšou Maurerovou funguje mnohem lépe a jejich putování po Francii je výrazně zábavnější, než v předchozích dvou sériích. Bohužel, vzhledem k nim, tu čtvrtou hvězdu přidat nemůžu...

    • 17.11.2017  16:38

    Beznadějná nuda o ničem!

    • 2.11.2015  00:12
    Bečička (TV film) (1971)
    ***

    Alkohol je metla lidstva, ale madame Madoirová se jím zakonzervovala až k úctyhodnému věku 103 let. Z toho by jednoho trefil šlak… :o))) “Zatraceně, vždyť ona ji ta moje kořalka držela při životě, mrchu…“

    • 14.3.2015  18:20
    Blankytná pohádka (TV film) (1986)
    ***

    "Ani kdyby se proti mně spikl celý svět ..." nemůžu dát této pohádce vyšší hodnocení. Pohádka, kde jsou princ s princeznou jen unylými mátohami a jedinou zajímavou postavou je zlá princezna, si opravdu vyšší hodnocení nezaslouží. I tak cítím, že jsou to velmi, velmi slabé tři hvězdičky ...

    • 27.2.2015  07:05
    Blaťácká povídačka (TV film) (1977)
    ****

    Odvážnému štěstí přeje, aneb kdo se nebojí, ten může i strašná strašidla ze statku vyhnati, děvče milovaný za ženu pojmouti a krásnou hrnčírnu na černých blatech si postaviti. Jen ty hříšný peníze, „nám samotnejm by štěstí nepřinesly. Ať jsou pro všechny chudý a potřebný …“, tak tedy, to byla tedy docela škoda, jako kdyby Vincek s Kačenkou chudý a potřebný nebyli … Jinak se ale jedná o velmi malebnou studiovou pohádku s jednoduchým, milým příběhem, na který se i po letech hezky dívá.

    • 29.3.2015  18:00
    Bratři (TV film) (1987)
    *****

    „Na srdce není spolehnutí. A přece, na co spíš než právě na srdce. Mé srdce, to jsou špatné váhy. Váhavé váhy. Jak být spravedlivý, když rozum ztratil rozum a teď chce po lásce, aby ho měla.“ Dva milující se bratři jsou podrobeni zkoušce, která má prověřit ryzost jejich srdce, opravdovost jejich citů, zda jsou hodni lásky a moci. Charaktery nejsou dány, není tu hodný a zlý princ, jak bývá zvykem v klasických pohádkách. Však také tento příběh není pohádkou v pravém slova smyslu. Už to tu zaznělo a mě to napadlo také. Víc než pohádka je to shakespearovské drama. Tomu odpovídá celkové ladění inscenace. Žádné veselé veršíky pro děti, žádné barevné kostýmy a kulisy. Temný příběh o temných zákoutích naší duše, kde ani láska není vždy vysvobozením. Jak nalézt ty pravé hodnoty, aby duše došla pokoje, protože „útěk sám před sebou není moudrý tah … pěšcem …“ Krásná herecká příležitost pro všechny zúčastněné – nešťastný moudrý král Oty Sklenčky, na pohádku mimořádně charakterově propracovaný princ Borise Rösnera, hamletovsky tápající princ Pavla Soukupa, nádherně vábivě nebezpečná a přitom hluboce milující princezna Mileny Steinmasslové a tomu všemu kraluje moudrý blázen Josefa Kemra … „Až lidi naučí i svoje city myslet, pak bude na zemi sám ráj. V samotném ráji …“

    • 17.9.2015  18:15
    Bubliny (studentský film) (2014)
    *

    Snaha o jakékoliv poselství se, bohužel, míjí účinkem. Příjemný hudební doprovod.

    • 14.5.2018  22:22

    Proč si hrajeme na umění tam, kde příběh sám o sobě je tak silný, že přímočaré vyprávění by úplně stačilo. Házíme vizuály, hrajeme si na hluboké myšlenky. Proč? Vávra jen dobře vyprávěl, dodnes ho nikdo nepřekonal, proč se o to všichni snaží?

    • 6.11.2014  22:42

    "Dnes nebudu útočit na vaše srdce svými diplomatickými schopnostmi, nýbrž svou hudbou. Do ní jsem vkládal celou svou duši. Nejde snad v tomhle případě o její nejpravdivější obraz?" Koncert a dokument v jednom. Vzpomínka na dnes již zapomenutého barokního skladatele Agostina Steffaniho, která je tomuto italskému knězi, diplomatu, špiónovi a skladateli pomníkem víc než důstojným. A nemylme se, Steffani rozhodně netrpěl přehnanou skromností, sám svou hudbu srovnával s hudbou Telemannovou, Händelovou, ba dokonce Bachovou :o) Úsměvné z dnešního pohledu. Pravda ovšem je, že je nám předložen nádherný gejzír barokní hudby plné emocí tak, jak to dokáží snad jenom Italové. Radost, smutek, láska, touha - smyslnost i touha po boji, to všechno tu je. A to vše je nám předloženo v nádherném balíčku čarovného prostředí versaillského zámku, převázaného stuhou procítěné interpretace italského hudebního tělesa I Barocchisti a sboristů a ozdobeného jako nádherným drahokamem výkony obou sólistů - francouzského kontratenoristy Philippe Jarousského a především vynikající italské mezzosopranistky Cecilie Bartoli. Jedinečný umělecký zážitek. Věnujme tedy krátkou vzpomínku skladateli, který se jednoho krásného letního večera vynořil ze zapomnění ...

    • 12.10.2015  21:10

    “Todas las mujeres son diosas…“ Qué misticismo puro y absoluto. Qué colores más ricas. Ana es una diosa y la llevan paso por paso a la sabiduría superior. Nejvyšší stupeň mysticismu zahalený v nejbarevnějším hávu, jaký si umíte představit. Dosáhne bohyně nejvyššího poznání? Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2

    • 6.9.2015  20:16

    “Duch Shaolinu žije dál…". Vznešení bratři z shaolinského kláštera v nerovném boji s mandžuským císařem a jeho žoldáky, ale především se zradou ve vlastních řadách. Ač zvítězit nemohli, což je tedy při tom mimořádně tvrdém výcviku a disciplíně, které byli, narozdíl od císařových vojáků – aspoň tak to na první pohled vypadalo, pokud se to tedy dalo vůbec rozpoznat, podrobeni, přinejmenším zarážející, přec jen zůstala hrstka statečných a naděje zůstává. Ve mně po prvním seznámení s hong-kongským bojovým filmem zůstala také hrstka naděje, že snad, až mi přestanou všichni protagonisté připadat stejní a sem tam si třeba budu schopná zapamatovat i jejich jména, abych věděla, o kom je kdy řeč, snad pak teprve také objevím, v čem tkví to tajemné kouzlo těchto filmů. Zatím tedy aspoň poctivě uznávám, že, ač jsem měla místy problém, rozeznat, kdo je hodný a kdo zlý, tak se kluci prali pěkně a, u čeho jsem se bavila opravdu, to je způsob, jakým mistři Shaolinu své žáky zasvěcují. To mě baví vždy, již jsem měla tu čest v některých filmech jiné provenience. Uvidíme, milý Modi :o) Filmová výzva 2015 – filmy, doporučené uživatelem Modiwish.

    • 10.1.2015  21:21

    Je smutnou pravdou, že ani všechno zlato světa nedokáže vymítit chudobu ... Něžně poetický pohled na otřesná fakta podaný nádhernými hlasy Jany Hlaváčové a především Eduarda Cupáka, tak krásně zasněného ... a šťasného.

    • 16.6.2015  21:38

    “Nezlob se, tati, ale já nepojedu… Patřím sem jazykem, výchovou, lidmi, vším…“ Nezbývá než popřát „šťastnou cestu…“ Jak krutě takové nevinné přání zní v takové době… V době, kdy lidé ztrácejí svou lidskou tvář. V době, kdy je lidská důstojnost proměňována na čísla a nelítostně zadupávána do prachu a bláta. V době, kdy světem plíživě obchází STRACH. Je všudypřítomný. Ve městě, v lágru, lhostejno kde. Dohání člověka k šílenství… Mimořádné sugestivní pohled na židovské téma za druhé světové války. Žádné šokující obrazy násilí, přesto neuvěřitelně působivé v detailech – látka na róbu na židovskou slavnost skládající se ze žlutých židovských hvězd, stará žena aportující na povel vědro, kdysi vážený profesor přestává být člověkem, jako číslo 402 stává se kusem k likvidaci a jeho tvář zahaluje jemný oblak dýmu, až zmizí docela... Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015.

    • 26.5.2015  23:34
    Dedičstvo (TV film) (1982)
    ***

    Povídky Guy de Maupassanta se vyznačují neobyčejnou lehkostí, břitkým humorem, satirou, lehkým, škádlivým, nádechem erotiky. Tohle všechno jsem ale hledala v této slovenské inscenaci zcela marně. Nemám nejmenší tušení, zda tvůrci věděli, co činí. Zda jim skutečně šlo o satiru na maloměšťáckou společnost, které vládnou peníze jako veličina nejvyšší, jíž je třeba podřídit veškeré konání. Komično, výsměch, karikatura, ironie. To je satira. Nemá nic společného se sáhodlouhým filozofováním, které nám tu, byť mistrovsky, předvádí Ivan Romančík. Jeho duševní pochody tak zahlcují celou inscenaci, že na nic jiného téměř nezbývá prostor. Dalším tragickým omylem bylo předabování českých herců, především u Rudolfa Hrušínského se jedná o chybu téměř fatální. Nechávám průměrné hodnocení, ale to si inscenace odnáší jen díky mimořádným hereckým výkonům protagonistů a velmi, velmi podmanivé hudbě Petra Hapky.

    • 23.11.2014  17:27

    „Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.“ Tato slova jednoho z největších klasiků, Williama Shakespeara, se mi zdají k filmu Devět kruhů pekla víc než přiléhavými. Nač člověk potřebuje peklo, když si jej dokáže zařídit sám zcela bez pomoci jakékoliv nadpřirozené síly …? Těžko k tomuto filmu cokoliv dodat, zvlášť když si člověk uvědomí skutečný dosah hrůz, které nám tu byly předloženy a mnohdy jen naznačeny. Snad jen – díky, díky Bohu za to, že jsme se nenarodili o 14,000 kilometrů více na jihovýchod ...

    • 28.3.2015  15:51
    Dilino a čert (TV film) (2009)
    ****

    Takže, když to shrnu: protirasistická pohádka na objednávku nebo na příkaz shora, pohádka postavená na hlavu, pohádka o tom, jak ke všemu přijít bez práce, trapná pohádka s trapnými herci, utlačovaná menšina, dostává prostor, aby i ona mohla ke štěstí přijít tak jako odedávna chudý junák v pohádkách … Doufám, že milí kolegové – uživatelé prominou, že jsem si dovolila použít a ocitovat ve svém komentáři některé jejich postřehy a bonmoty. No, já vím, to věčné romské téma, velmi citlivé. Ale já tomu nějak moc nerozumím. Nechci se tady zastávat vůbec nikoho a ničeho, ale tohle je přece pohádka. Natáčejí se u nás pohádky arabské, čínské, indiánské … tak proč ne, romské? Tahle pohádka není žádné extra veledílo, Filip Cíl je tak trošku dřevo a vedení romských neherců není taky nijak excelentní. Je v ní spousta nelogičností, samozřejmě – z hlupáka se stane mávnutím kouzelného proutku (teda, pardón, spolknutím kouzelného žaludu) chytrák, zamiluje se do něj krásná princezna, která s ním zůstane i přesto, že chudým zůstal (ale on zase nebyl až tak chudý, vlastně …), s cikánským zeťákem se smíří i jeho Veličenstvo a protože je to kluk cikánská pracovitá, všichni šťastně a spokojeně žili až do smrti – A dohodli se, že, až na to pan král bude starej, dá celý království přepsat na Dilina. Vždyť je to ale přece pohádka. Zajímavé, že když se to samé vypráví o hloupém Honzovi, který se válel doma na peci, tak to nikoho nijak zvlášť nepohoršuje … Není to extra veledílo, ale viděla jsem už celou řadu „bílých“ pohádek, které mi připadaly hloupější, nudnější, hůř zahrané. Tady je spousta hlášek, u kterých se budete bavit, hezká cikánsky laděná hudba, kterou je příjemné poslouchat, vynikající Miroslav Táborský jako starý cikán, neméně skvělý Jiří Lábus jako poťouchlý čert, roztomilá královna Eva Horká a krásná princezna Marika. Za mě klidně za čtyři …

    • 4.6.2015  00:28
    Dita Saxová (1967)
    ***

    “Život není to, co chceme, ale to, co máme.“ Nádherně tragický příběh mistra Lustiga. Příběh o těžkém návratu do života. Do života, v němž ale nezbylo už vůbec nic. Do života, který by měl představovat naději, ale ta se jen rozmělňuje do zlatých plíšků. „To, co je teď, by mělo být vždycky ze všeho nejlepší....“ Je jen nicota, povrchní pusto a prázdno… Kdo je Dita Saxová? Povrchí lehkomyslná kráska? Hluboce trpící, tragicky prázdná duše? Lhostejná? Zoufalá? Těžko říci. Velmi těžko, protože Krystyna Mikolajewská nám svým výrazem odpověď nedává. Nevyznáme se v ní… Dobře či špatně? Ten stále stejný, studený výraz se však stále více stává nudným. Nedovolí divákovi, aby s hlavní hrdinkou jakkoliv soucítil. A to nejspíš nebylo záměrem…Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015.

    • 8.6.2015  23:31
    Dny zrady I. (1973)
    ****

    “Řešení, které se nám navrhuje, povede jen k tomu, že nacisté budou své požadavky stupňovat… A nakonec pohltí celé Československo. A to by mělo nedozírné následky nejen pro vaše země, ale pro celou Evropu…“ Mistr Vávra opět jako skutečný mistr historických velkofilmů. I přes určitou poplatnost době jsou Dny zrady totiž stále výborným filmem, velmi citlivě dávkujícím velké historické události, které mění svět a dějiny, a drobné vsuvky ze života obyčejných lidí, jimž rozhodnutí mocných řádně zahýbalo osudem. V tomto ohledu si Vávra mistrně hraje s kontrasty, staví proti sobě váhavost a prodejnost politiků, jimž jsou přednější vlastní mocenské zájmy, a malé hrdinské činy obyvatel prodávané země, jejich první oběti, jevící se v dané chvíli tak zoufale zbytečné. Všichni víme, k čemu události oněch dnů vedly, přesto Vávra dokáže napnout a udržet naši pozornost až do osudného a nevyhnutelného konce. Dramatická atmosféra filmu je navíc k prasknutí stupňována geniálně jednoduchým hudebním motivem – flétny ve spojení s bicími se svojí naléhavostí zadírají pod kůži. Abych stále jen nechválila. Dny zrady jsou také filmem dosti výrazně poplatným době svého vzniku. O vedoucí úloze Strany, té jediné spravedlivé, která čestně svůj lid podporovala v boji proti nenáviděnému nepříteli, o té tu nemůže být pochyb. Co na tom, že soudruh Gottwald působí jako velmi špatná napodobenina Frankensteina, důležité jsou činy, ne slova, že? Jediní komunisté a dělnické masy jsou si vědomi nebezpečí, které zkoušené republice hrozí, kdepak slabošský a váhavý prezident, kdepak nerozhodná vláda, kdepak reakcionářští, zlotřilí kapitalisté, lehkomyslně prodávající svou rodnou zemi Hitlerovi. Vávra se také neubránil jisté schematičnosti – Němci jsou jeho optikou tupé stádo slepě následující Hitlera (a musí se nechat, že Möllerův Hitler je vůdcem jak má být, do nejmenších detailů, gesta, mimika, dikce), Angličané holdují především golfu a o osud Evropy jeví pramalý zájem, představitelé reakcionářské buržoazie čtou zprávy o mobilizaci u sklenice piva a pořádného kusu vepřového. Co mě ovšem obzvlášť zaujalo, bylo pojetí úlohy hrdinského a bratrského Sovětského Svazu. Ten je “ochoten přijít na pomoc, jestliže o to požádáte… jestliže se budete bránit…“ Jistě to tak autoři nezamýšleli, ale dnes tyto neustále se opakující repliky vyznívají dost alibisticky a rozhodně ne jednoznačně kladně. Podtrženo, sečteno. Přes veškeré nedostatky zůstávají Dny zrady stále jedním z nejlepších a nejdetailnějších zobrazení mnichovských událostí. Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015.

<< předchozí 1 2 3 4 6 7