Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Dokumentární
  • Drama
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (199)

plakát

Maffiósso (1998) 

25. 11. 2022 oslavila Christina Applegate své teprve 51. narozeniny a stala se tak součástí Hulkova gratulačně vzpomínkového okénka. Někdejší blbka Kelly „melounek“ Bundová se vyprofilovala v komediální herečku s jasným potenciálem do budoucna. Bohužel, osud ji udělil ránu v podobě roztroušené sklerózy a dalších filmů s ní se tak, bohužel, již nedočkáme. Jako upomínku na ni jsem si vybrala tento film. Americké komedie nemám moc ráda, většinou jsou zbytečně přehnané a tlačí na pilu. Co je nevýhodou v běžných komediích, to je naopak výborné na parodiích. Všechno je a musí být přehnané, čím víc, tím líp. „Někdo by řekl, že mafie je špatná. Že využívá své moci k podrývání práva a pořádku, že vede lidi k nízkému jednání. Jistě, že je to pravda, ale výsledek stojí za to. Já to vidím tak, že když právo uškodí nám, uškodí našim dětem. Pouze mafie má tu moc vykonat dobrý skutek ve prospěch celého lidstva.“ Mnohokrát tu zaznělo, že film si vychutnáte hlavně tehdy, když znáte původní filmy. Není pravda, Abrahams je tak výborný, že bavit se budete tak jako tak. Když přistoupíte na jeho hru. A proč byste nepřistoupili, když je zábavná. A Christina Applegate okouzlující.

plakát

Přežil jsem svou smrt (1960) 

Jeden z filmů, kterým se léta vyhýbám. Nemám ráda válečné filmy a filmy z koncentračních táborů ještě méně. Výzva ale byla dána, Hulk otevřel gratulační a vzpomínkové okénko a 25. listopad je dnem vzpomínky na Františka Peterku. Komedie dávno zhlédnuté, takže je čas na drama. Moc jsem si neuměla představit, že by František Peterka úspěšně zvládnul dramatickou roli, komentáře, pardon, recenze tomu také zrovna nenahrávaly. Ale za sebe musím říct, zvládnul. On má totiž tu výhodu, že si nikdy na nic nehraje, nikdy. Zkrátka, je. A byl i tady. Obyčejný chlap, boxer, kovář. Rychle pochopil, že se skromností nikam nedojdeš, takže hraje tvrďáka. Nechce nikam patřit, instinktivně cítí, že jediný cíl je přežít. A kolem něj probíhá příběh, který mně připomíná dokudrama z prostředí koncentračního tábora. Poctivě vykreslené prostředí, zajímavě pojaté figurky, tragické, většinou, lidské osudy. Hodně se tu v recenzích skloňuje spojení „komunistická agitka“. Může být. Jako primární hodnotu filmu jsem to nevnímala, lidskost jsem cítila víc. V takovém prostředí je nakonec jedno, z jakého tábora jste. Nikdy nejste ani dost chytrý, ani dost silný, abyste přežil. Musíte mít štěstí. A nesmíte být sám. "Jsem jeden z nemnoha, kdo přežili svou vlastní smrt. Protože mnoho kamarádů dovedlo zemřít a byli lepší než já." P.S. Tonda Majer není žádný myslitel, psychologicky hluboký charakter, srovnávat Peterku s hercem zcela jiného naturelu a talentu, Štefanem Kvietikem, považuju za nefér.

plakát

Poslední vládce větru (2010) 

Já byla na film dost zvědavá, přiznám se. Vůbec jsem netušila, že něco takového vzniklo, a musím říct, že jsem, evidentně na rozdíl od většiny, zklamaná nebyla. Důvodem je to, že já byla hlavně zvědavá, jak se režisérovi, jehož tvorbu uznávám, povedlo převést do hrané podoby dětský seriál, který mě úplně pohltil, byť ze začátku jsem k němu přistupovala se značnou nedůvěrou. No, ano. Film i seriál jsou totiž určeny především dětem, takže hledat tu dokonalé souboje… Ty patří do zcela jiného typu filmů. Tady jde o úplně něco jiného – o cestu člověka k nalezení vlastní identity, o tom, že člověk musí zodpovědně přijmout to, k čemu byl předurčen, byť by se mu to tisíckrát nelíbilo a byť by z toho měl sebevětší strach, Avatar, stejně jako ostatní postavy, procházejí zkouškami, jejichž úkolem je především prověřit jejich charakter, a vývoj postav v průběhu seriálu je velmi zajímavý. Nám se tohoto obrazu nedostalo, film skončil po první díle a Knihu druhou: Zemi a Knihu třetí: Oheň už zřejmě nikdo nenatočí. A tak Avatarova filmová cesta zůstane zkrátka nedokončená… Těm, kdo by přece jen měli chuť po ní dojít do konce, doporučuju seriál a nenechte se odradit tím, že je pro děti, je to cesta moc příjemná a moc poučná i pro nás dospělé 🙂

plakát

Princezna zakletá v čase (2020) 

„Čas je tvým služebníkem, využij ho moudře.“ Tak, a já si tu pětihvězdu k pohádce, kde „jen láska silnější než strach, může zlomit strašlivou kletbu“, dám. Třeba to pomůže a zlomí se ta zoufalá kletba našich současných filmových a televizních pohádek už doopravdy (no, neříkejte mi, že to není kletba, nebo přinejmenším prokletí). Vždyť naše vrcholné pohádky charakterizují slova: „bylo – nebylo, v minulém století v zemi československé…“. Na svět přišlo ještě několik málo životaschopných pohrobků po rozpadu na dva samostatné suverénní státy, ale i z těch bylo jen nemnoho opravdu dobrých, dosahujících velikostí svých moudrých a vtipných předků. Princezna v čase zakletá mi připadala jako zjevení naděje, jako ne černá, ale očistná bouře, co vyčistí vzduch a ukáže svět krásnější a barevnější. Po dlouhé době hlavní hrdinové, princ a princezna, vypadali FAKT jako princ a princezna (zvlášť s princi to bylo poslední léta opravdu špatné, nějak se nám, chlapci, zkrátka nerodili), příběh se zajímavou zápletkou, dobře, pohádkově, ne hloupě, napsaný scénář s normálními dialogy (prakticky téměř neobsahovaly jakoukoliv známku stupidity), zajímavý hudební doprovod, krásné, fakt pohádkové záběry, krásné exteriéry. Jen rozjezd se mi zdál trochu pomalý a ten vtip, na který jsme zvyklí, ten tam taky až tak není, což ovšem na druhou stranu nemusí být na škodu, neumím-li to s humorem, radši žádný než špatný. Už loni nám vysvitla Vánoční Hvězda, doufejme, že už se začíná rozednívat.

plakát

Slíbená princezna (2016) (TV film) 

Chyba, velká dramaturgická chyba České televize, že tomuhle dílku dala do vínku žánr pohádkový a uvedla jej na Vánoce. Mít to v popisku žánr „fantasy / drama / dobrodružný“ a být to uvedeno třeba na Silvestra, bylo by hodnocení zaručeně úplně někde jinde. Je fakt, že ani ve fantasy snímku neoznačuje panovnice tíhu vladařských povinností slovy „však je ta koruna taky těžká jako kráva“, ale to bylo asi tak to jediné, co bych vytkla. Já se celou dobu královsky bavila, autoři nenechali z původní pohádky kámen na kameni a ty kamínky poskládali do tak fantastické mozaiky, že jsem jen napjatě a zaujatě čekala, kam který původně známý kamínek zapadne. Že prý princezna byla ošklivá – tak, nebyla to prvoplánová kráska, ale proti gustu… Kdo může říct, jak má vypadat krásná princezna? Tohle byla zkrátka milá odvážná holka, která měla tu smůlu, že jí na hlavě vyrostlo zlaté chroští, po němž každý toužil, a nakonec jí to mnohem víc slušelo bez něj. Že prý se tam odhalovaly ženské vnady? Královna byla vskutku krásná sošná žena a princezny byly zkrátka oblečeny tak, jak se zřejmě ženy v tom ostrovním království oblékaly. Co my víme, jaký tam měli Dress Code? Rozhodně se jim nedá upřít odvaha a muzikální nadání, pro záchranu své sestry byly schopny udělat vpravdě cokoliv (pohádka, království zřejmě nedisponovalo dostatečně silnou armádou, piráty bylo třeba utancovat) a jejich kabaretní vystoupení s piráty bylo rozhodně na větší úrovni než podobná hudební vložka v Kouzelníku Žitovi p. režiséra Zelenky. Zcela v souladu s předlohou musel Jiřík za trest vyrazit na osudovou cestu a že to byl chlapík v jádru dobrý, nejenže sám došel do šťastného konce, ale ještě k němu přivedl jiné zbloudilé duše. A to je přece pohádka, ne? Ať už tomu říkáme jakkoliv.

plakát

Pravá a levá ruka ďábla (1970) 

"Je čas bojovat a je čas vítězit" a přesně tohle umějí Bud Spencer s Terencem Hillem víc než dobře...

plakát

Studentská balada (1986) (TV film) 

Dodnes si pamatuju, jak jsem při premiérovém zkouknutí tohoto dílka v televizi byla úplně "na prášky", zamilovaná do Berky (Pavel Kříž) a Nekolného (Martin Zounar) až po uši :o))) Některé věci by ale člověk už znovu vidět neměl, to úpřimně doznávám. V repríze jsem teď viděla jen kousek a stačilo. Jediné, co zůstalo, je Vladimír Dlouhý. Ten byl vynikající snad ve všem, co kdy natočil. Hodnocení je hlavně pro tu nostalgii :o)

plakát

Raya a drak (2021) 

Tak, draky si tedy představuju dost jinak. Ale jinak to bylo krásný, krásný příběh o tom, jak by tady bylo krásně, kdyby... A že je to plné klišé? No, a co.

plakát

Záhada hlavolamu (1993) 

Himbajs, plantážníci, já vám nevím… Foglarovy knížky a Rychlé šípy jsem jako dítě milovala, je zajímavé, že kromě Záhady hlavolamu žádná další nikdy zfilmovaná nebyla, ale tenhle film je naprosté zklamání. Rychlé šípy, to byla pro mě vždycky parta správných kluků, sice byli trošku až moc kladní, ale nikdy jim to na charismatu nijak neubíralo. Však taky Mirek Dušín, to už je pojem :o) Kdybych ale znala Rychlé šípy jen z tohoto filmu, nikdy v životě by mě zaujmout nemohli. Parta kluků, u kterých jsem si po skončení filmu už vlastně ani nepamatovala, jak vypadali. Navíc hoši trpěli zoufalým nedostatkem jakéhokoliv hereckého talentu, takže se ve filmu celou dobu jen prkenně procházeli či pobíhali po plátně a vedli mezi sebou naprosto nesmyslné dialogy, snaživě evokující atmosféru knižní předlohy, ale v dnešní době působící neskutečně strojeně a poněkud úsměvně. Vůbec celý scénář je špatně napsaný, jednotlivé postavy se jen prapodivně vyskytují, žádná z postav nijak výrazně nevyčnívá, přestože knížka je výrazných a zajímavých charakterů plná. Režisérovi se dokonce podařilo, že i Matěj Hádek, jehož jinak považuji za poměrně solidního dramatického herce, působil jako neherec a jeho Losna je spíš zoufalec než nějaký budoucí Velký Vont. Musím ale být spravedlivá. Co se režisérovi a jeho štábu povedlo dokonale, to jsou lokace jak vystřižené ze třicátých let, film má vynikající temnou atmosféru, podbarvenou sugestivní Maláskovou hudbou. Dobré byly i pasáže s Janem Tleskačem, ty působily téměř hororově. A celý film uvedl a zakončil charismatický hlas Petra Čepka. Celkově ovšem nemůžu dobře hodnotit ani z nostalgie, nebo spíš právě kvůli té nostalgii ne.