helianto

Jedna hvězdička navíc za krásně nasnímané Máchovo jezero.

"My dva už jsme dost staří, viďte... A proto musíme šetřit časem... A tak bych rád přešel přímo k věci..." - "No, já si na poezii moc nepotrpím. Ale, abychom z našeho seznámení dělali takovouhle prózu, no, to si myslím, jak jsem stará, na to, že jsem ještě mladá!" Jiřina Šejbalová ve vrcholné formě (ostatně jako vždy) se skvěle sekundujícím spoluhráči v hořké, ale sympatické komedii ze života.

Jéžiš, vlastně Tao, jakékoliv Tao, nebo nalezni Buddhu, ale to bylo pěkný, fakt pěkný… Tak krásně asijsky vystajlovaný. Blázínek a nemrtvá, to teda… Dlouho jsem asijskou tvorbu nepobírala, i když Opičí král, to byla moje láska od dětských let. Jenže člověk je obětí předsudků, jiný kraj, jiný mrav, jiný přístup k filmu. A tenhle styl, to mě začalo v poslední době extrémně bavit. Zapomeňte na všechno, nechte se unášet na vlnách fantazie, kde je všechno možné. A Fantazie přece nemá hranic…

Vysoké hodnocení je hlavně z nostalgie. Jako děti jsme tyhle komedie milovali 🙂

Bože, to je FILM! Nejlepší animák ever, co jsem kdy viděla, a to nejsem fanynka...

Absurdní. Ta doprovodná hudba, která tu byla několikrát tak haněna, naprosto vystihuje atmosféru filmu, ale především čin těch chudáků, ten byl skutečně absurdní. Nikdy neměl šanci na úspěch... Svým způsobem fascinující film. Svým zpracováním ve stylu dokudramatu, odosobněným pohledem na celou událost. Asi si to objektivně čtyři hvězdičky nezaslouží, možná je to film docela zapomenutelný, ale zvláštním způsobem se mi nakonec líbil... Trochu mi připomínal Baladu o sedmi oběšených... A všimli jste si, že ze začátkem vyšetřování ta hudba zmizela? Že prakticky zmizela vůbec jakákoliv hudba? Nebo jsem aspoň měla ten pocit...

Tomu nemůžeš uvěřit. To, když  jen uvidíš, tak jen zíráš...

Můj příspěvek ke všem Eurovizím, od okamžiku, kdy se do nich zapojily post-socialistické země - krásná show pro úplně plytkou, umělou a zapomenutelnou hudbu. Naprosté mrhání prostředků a energie pro naprostou marnost. Ale Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga je fakt vtipná, a to Willa Ferrella fakt nesnáším 😉.

Přestože Josepha Tylera, amerického zpěváka, rappera a textaře, vůbec neznám, drze si vypůjčím jeho citát: „Zdá se, že hudba drží všechno pohromadě. Občas dělá věci méně chaotickými. Občas dává věcem smysl.“ Ač to netušil, krásně tím shrnul děj filmu The Commitments. Na tu chvíli, kdy se partička Dubliňanů rozhodla založit svou dublin-soulovou skupinu, na tu chvíli jejich život dostal smysl a přestal být až tak chaotickým. I když je ten film špinavý až běda a rozhodně se nejedná o žádnou muzikálovou selanku, je to film, který se vám nemůže nelíbit, pokud máte jen trochu rádi hudbu, která má srdce. Andrew Strong rulez (i když tady hrál hrozného pancharta 😃).

No, tak já asi zkrátka nejsem až tak kritická jako všichni, co přesně vědí, jak by se to mělo natočit. Já mám ráda chemii mezi Vašátkem a Horácem, je to pro mě dost překvapivé spojení, myslím tím herecké představitele, a mám ráda, když má něco atmosféru. Atmosféra spíš temnější oproti jiným dílům série, ale ono tady nemůžete mít pohodu, mezigenerační spory jsou staré jako lidstvo samo, každá generace se potřebuje vymezit proti té předchozí a přejde jí to, když má sama své děti. Je to věčné téma a věčně komplikované. A rozuzlení je hodně smutné. Tak proč bych tu, sakra, měla řešit, jestli jeden den sníh byl a druhý ne. No, každý, holt, vnímá něco jiného...