helianto

“- Sestřičko, nemám horečku? Pořád slyším zvonění…. Pořád se mi zdá, jak venku někdo vyzvání… - Venku chodí Mikuláš…“ Venku chodí Mikuláš a otevírá lidská srdce, i ta zdánlivě studená, i ta údajně pro kriminál zrající… A mistr Kachyňa nám o tom tiše vypráví, bez zbytečného patosu, s poetikou sobě vlastní. A mistr Hapka kreslí svým klavírem něžné obrázky zimní romantiky, z níž zní to andělské zvonění…

Máša je fakt k sežrání... Až se divím, že to ten medvěd ještě neudělal...

“Pravda je to, čemu věříš, nic jiného.“ Každý má svou pravdu a většinou se jí bojí pohlédnout zpříma do očí. Strach. Strach ze sebe sama, ze svého slabého, zranitelného já. Zoufalství, beznaděj. Terapeutická komunita jako místo poslední záchrany, poslední naděje. Možnost schovat se sám před sebou nebo před vnějším světem. Ale utíkat a schovávat se nedá donekonečna, nakonec jsi lapen, svou vlastní slabostí, vnějšími okolnostmi. Záleží na Tobě, jestli se dokážeš vymanit, jestli máš dostatek důvodu začít znovu nebo jestli přijdeš definitivně o všechno. Některé věci se ale změnit nedají, někdy je na veškerý boj už pozdě… Jeden z velmi povedených počinů porevoluční české kinematografie, s citlivou režií, dobře stupňovaným příběhem, výbornými hereckými výkony a v neposlední řadě také s atmosféru potrhující hudbou.

Nevadí mi novátorské pojetí. Vadí mi, když je novátorské pojetí v zajetí starých forem. Kenneth Branagh je jistě shakespearovským hercem a znalcem par excellence, ale tady šlápl naprosto vedle. Z temné hamletovské atmosféry nezůstalo v jeho pojetí ani zblo, zato teatrálnosti tam byla přemíra. Jak civilním se vedle něj jeví Sir Olivier i Mel Gibson. Velká škoda. Jak zajímavé bylo zasadit děj přímo do království dánského a jak zbytečné...

Lehce melodramatické, snad schematické, navzdory tomu - velmi silné... Ten klid...

Když já miluju Jackieho Chana... On má tak mimořádný smysl pro humor, málokdo si dokáže tolik dělat legraci sám ze sebe... :o)

Alkohol je metla lidstva, ale madame Madoirová se jím zakonzervovala až k úctyhodnému věku 103 let. Z toho by jednoho trefil šlak… :o))) “Zatraceně, vždyť ona ji ta moje kořalka držela při životě, mrchu…“

“…věděl, že teď už je může zachránit jen zázrak. Ale kde jinde by se měly dít zázraky než ve slumu, zvaném Město bohů…“ Po vizuální stránce mimořádný snímek, výborná kamera, střih, hra barev. Obraz života nejnebezpečnějšího riodejaneirského slumu, plného násilí a drog, ze kterého až mrazí, dotáhl do naprosté dokonalosti Antonio Pinto svou hudbou. Ale… to je všechno. Příběh sám o sobě mě, přes veškerou naléhavost, nijak nevtáhl a nijak výrazně mě nezaujal. Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2

Špatně, všechno špatně. Ani moje neobyčejná slabost pro československé historické snímky, ani bezesporu kvalitní herecké výkony mě nepřiměly k lepšímu hodnocení. Rádoby vtipný, nudný a nezajímavý příběh (jak je možné napsat tak špatný scénář na motivy skutečného příběhu, jenž je sám o sobě tak vzrušující?), špatná, moderní hudba (příměr o osmdesátkovém seriálu pro mládež, který použil ve svém komentáři mchnk, dokonale sedí). Všechno špatně. ...Na světě není tolik vína, abych to v něm všecko utopil...

“… ale nic se nikdy neztratí. Ani den, ani jediný čin. Všechno s námi zůstává až do hrobu a možná i za hrob. Tahle loď ztrouchniví, moře vyschne. Ale všechno dobré i zlé, co jsme způsobili, vždycky někde zůstane…“ Amico mio caro, tohle byla velmi zvláštní kombinace. Itálie střihnutá Ruskem, skvostný italský protagonista v rukou vynikajícího ruského režiséra. S hodnocením jsem váhala, příběh se mi zdál příliš rozvláčný, spousty nepodstatných detailů, které příběh nikam zvlášť neposouvaly, spíš nepochopitelně zpomalovaly a rozmělňovaly. Nicméně za spousty nádherných, až impresionistických, záběrů a momentů a za to, že Michalkov ani na okamžik nesklouzl do romantické sentimentality, slabší čtyři… Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2