Bloody13

Hezky natočená ptákovinka. Líbivá, barevná a s natolik trhlými postavami, že se starají o drtivou většinu humoru. V tomhle směru jistě kraluje šáhlý biolog v podání Leigha Whannella a tělocvikář s vlastním jazykolamem (dual reeow weeow). Samozřejmě nechybí blonďatá buzna a Frodo coby rádoby spisovatel Clint. Píšu CLINT, ne CUNT. Horší už je to se stránkou hororovou, protože, ač je tu nakažených fakanů poměrně dost, spousta infekce se tu přenese jen skrz škrábance a pár kousanců. Mno a s tím souvisí i největší kámen úrazu; harantů tři prdele a jejich masakr se smrsknul do jednoho mozku a rozpáraného břicha? Ale fuj, to se přece nedělá!

V závěru natolik silný doják, že i tvrďák Bloody měl slzy na krajíčku. Uff...!

Sice lepší, než Father's Day, ale pocitu zklamání jsem se stejně neubránil. Střihač je totiž až nečekaně bizarní úlet, navíc silně podpořen podivnou gay atmosférou - a to i přes vydatnou porci koz a bobrů. Absenci štědřejšího rozpočtu nezapře, snímek však tvořili fandové pro fandy, a je to na něm sakra znát. Nechybí téměř nic z propriet "žlutých" detektivek (barvičkama to jen svítí, hudba je v několika případech vyloženě lahůdková, gore zas purpurově šťavnaté), ale divák tu občas (schválně?) tápe, co je ještě film a co už realita, a to mně moc nevonělo. Z čeho jsem ale měl vyloženě radost, tak z doslovných citací některých giallo klasik. Třeba úvodní ochrnutí pomocí pavoučího jedu evokuje snímek Black Belly of the Tarantula, kniha Three Mothers jasně cituje Argentovu Suspiriu, pes nalézající lidskou ruku zase Fulciho Rozparovače z New Yorku, a třeba ostří sekery vs. hlava za dveřmi dává vzpomenout i na jeho Dům u hřbitova. Takže jak vidno, Střihač je hlavně pro milovníky téhle staré Itálie, ti ostatní to zřejmě nepoberou. A v podstatě se jim nelze ani divit.

Já osobně bych pokládal první snímek za uzavřený (i když pro někoho nedostačující), tvůrci jeho pokračování jsou ale jiného názoru. A tak tu máme Fázi č. 2, která by nám ráda odhalila původ nákazy. Bohužel dělá tak nezajímavým a laxním způsobem. Kromě odkrývání pravdy se k tomu přidá detektivní vyšetřování a z původně depresivní, klaustrofobické aury jedničky se dvojka stala klasičtější "nákazovkou" s větším množstvím postav. Ale jistě, o hnusnou transformaci ani tentokrát nebudete ochuzeni, ale jen v mírném nášupu, kdy tělo opouští nehty, vlasy zuby, nebo dokonce oko. Nejchutnější momentem tak zůstává zbavování se červů zpod vlastní kůže. Ale co se týče dalšího sequelu, už bych ho mít nemusel.

Mary Lou se vrátila, tentokrát však přináší víc humoru než hororu. Tenhle odklon od vážnějšího pojetí předchozího dílu mě osobně ale příliš nevoní, a to i přesto, že hlavní hrdina je sympaťák, co umí tropit švandu. Ubylo napětí, ubylo vražd, za to přibylo několik nehezky umělých ohníčků, paprsků a vedlejších zbytečných postav. Michael Ironside vypadl úplně. Takže ne tak dobré jako dvojčička, ale coby střelená hororová komedie by vás to nemělo nasrat. Tedy snad.

Pokračování sterilního slasheru si překvapivě vytvořilo svůj vlastní, fantastický vesmír a je to rozhodně vítaná změna. Nahradit nudného vraha sestrou Freddyho Kruegera se ukázal jako osvěžující tah, takže si můžeme vychutnat spoustu zajímavých nápadů; mezi ty nejvýraznější bych, kromě oživlého pokoje, zařadil určitě i ten s vodní tabulí. Dvojka dále obsahuje méně humoru, než jsem čekal, spíše se soustřeďuje na atmosféru a nápadité skony. Mary Lou prostě pobavila a úspěšně zlákala k dalšímu setkání. "See you later, Alligator."

Tahle pohádka je leda tak pro dospělé, nebo alespoň od 15 let výš. Mladší ratolesti zřejmě nerozdýchají královnu požírající uvařené srdce, lesbičky laskající si kozičky, lásku dvou bratrů, co nápadně připomíná incest nebo zlobra násilně mordující celou rodinu. To jen tak pro představu, co vás zde čeká. Skoro až poetické vyprávění občas sem tam naruší morbidní zvrácenost, peprný humor nebo drtivý útok okřídleného monstra, ale celé dvě hodiny jinak nenásilně proplují k závěru, který.... co si budeme nalhávat, zkrátka nasere. S výrazem jakože WTF totiž hledáte uspokojivé vysvětlení, to však nenacházíte ani po titulkách, ani za televizí, ani pod kobercem. Toť asi jediná bradavice na jinak perfektním ksichtě.

Sympatický retro-návrat do let osmdesátých, v nichž tvrdily žánr hlavně jednoduché slashery. Rejža má zřejmě pečlivě nakoukáno, protože většinu pravidel dodržuje až s tvrdohlavou přesností. Změna proběhla snad jen v kydlení hlavní skupiny teenagerů, která, ač složená z nejklasičtějších prototypů (tlusťoch, vymaštěná blondýnka a její stejně postihnutý nabíječ, černoch, rockerka a sexem netknutá hlavní hrdinka), tak umírá v naprosto nepředvídatelném a hodně překvapujícím pořadí. Některé mordy slabší, jiné povedenější, ale atmosféru to rozhodně má a celkem akční bodycount s číslem 12. Docela mě ještě pobavil žertík s chybějící cívkou filmu, ačkoliv tak přijdeme o celkem důležitou scénu. Takže rozhodně ne špatná záležitost, pro fandy klasických vyvražďovaček skoro povinnost. (60%)

Kultovní seriál, který tvoří kultovní hlášky. Hele: "Jó, fákt? Myslíte, že jste lepší? Barte, pojď sem na chvíli! - Ty pojď sem na chvíli. - Jó, fákt?" Nebo Homer u soudu: "Homer dále nahradí Bartovi škodu, je-li to vůbec možné." - "Hmmm, jelito..." Dále nikdy nechybějící "D'oh!" či "Zná mojí jedinou slabost! Že jsem slabej!" Pokus udělat z Barta chlapa taky stojí za to: "Už jsi byl někdy v životě na lovu, Barte?" - "Ne. Je to divný, když je banda chlápků sama spolu v lese. Eeehm, takový teploušský." Ralphova oblíbená hra "Chodí pešek, chodí pešek, chodí pešek, chodí pešek..." a samozřejmě nepřekonatelný dialog mezi Ralphem a soukromým očkem: "Líza Simpsonová se mnou chodí do školy." - "Jo, to už jsi říkal několikrát. Něco dalšího!" - "Jednou jsem se dloubal v nose, až mi tekla krev." - "Něco o Líze!" - "Líza Simpsonová se mnou chodí do školy." - "Áh, toho přede mnou už někdo zpracoval!" Ale nebudu to tady zbytečně prasit, těch hlášek je spousta. Stačí si vybrat.

Paranoia, řev, sklep, zrůda, řev, hysterie, řev, řev a pistole; toť ve zkratce to nejdůležitější z filmu. Keatingův rukopis z Rituálu jde cítit i tady. Také zde se téměř půlku filmu toho moc neděje, aby někdy kolem 50. minuty šlápl na plyn a držel ho na vysokých otáčkách. V těchto chvílích se dá napětí krájet a překvapí vás minimálně jedna infarktová lekačka - ano, mluvím o suterénu. A monstrum? To nevypadá vůbec špatně, takže škoda, že v úplném závěru hraje pouze na efekt.