Bloody13

Pastelková antologie. Celek hýří barvičkami, hravostí a takovou zvláštní, až dětskou naivitou. Bohužel ta dobová zasazení jednotlivých povídek jsou naprosto zbytečná. V drtivé většině je jejich děj umístěn do interiéru a je tak v podstatě jedno, jestli se povídka odehrává v 50. nebo 80. letech. Chválím však přednostní využívání praktických efektů před těmi CGI (to o sobě dává vědět hlavně v prvním a třetím segmentu) a všudypřítomnou vtipnou morbiditu. Tady podle mě vyhrává povídka číslo 2, už jen za ten nápad a onen nevídaný porod.

Můj první komentář po roce a čtvrt, tak do toho... Je super, že i dneska (i když jen velmi zřídka) nechá Hollywood zaplatit nějaké to čistokrevné béčko s vyšším rozpočtem. Underwater je totiž nostalgickým výletem do konce 80. let, kdy v kurzu byly všemožné podmořské příšery ala Leviathan či DeepStar Six. A ty já strašně rád. Proto jsem i ochoten spolknout trošku hořkou pilulku v podobě mnoha scén, kde s prominutím "fakt hovno vidíš". Na druhou stranu, příběh se neodehrává v dětském bazénku, ale v zatraceně kurevské hloubce, kde vám baterka bude nápomocna asi jako kondom v klášteře. Alespoň to více přidá už i na tak těžce klaustrofobické atmosféře. Rejža hned od první minuty sešlápne plyn, všech 6 postav hodí do nezáviděníhodné situace, a jelikož se poměrně rychle redukuje jejich počet, nečekejte psychologickou sondu do jejich duše. Na to není čas! A zrůdičky? Ty jsou sice digitální, ale hezky vystajlované a s objevem maminky (nebo tatínka?) má závěr až lovecraftovský rozměr. Ťuťu ňuňu... (80%)

Starý dobrý Michael se vrátil, aby oslavil svůj nejoblíbenější svátek, jak to umí jenom on. Krvavě a zábavně. Že scénář silně pomrkává na nás, fandy původního filmu, to snad už psát nemusim. Pro nás by měl být nejdůležitější fakt, že tu konečně máme Halloween, který je co do atmosféry velmi blízko prvním dvěma dílům. Tvůrci neosekali stopáž na 80 minut, jak se bohužel stalo u H20, ale snaží se šponovat napětí do dnes už nevídaných výšin - závěrečná hra na schovávanou budiž zdárným příkladem. Začátek je malinko pomalejší, ale po havárce autobusu to už jede téměř bez zaškobrtnutí. No a pokud taky patříte mezi nemocné, co v každém slasheru počítají bodycount, vězte, že díky 17 killům si toto pokračování dělí zlatou příčku spolu se čtvrtým dílem. Takže verdikt? Jednoduchý. Za mě osobně jeden z nejlepších slasherů nového milénia.

Jakmile se prase drží ve tmě a dává o sobě vědět hlavně dupáním, funěním a bleskovými útoky, je to bezva. Navíc má tohle přerostlé zvířátko nevídaný apetit, takže místo brambor požírá lidi jak na běžícím pásu - už v polovině filmu můžete napočítat 9 mrtvol, což je na "natural amok" vskutku solidní čísílko. Horší je to však v momentě, kdy režisér změní strategii: prase postaví za slunného dne doprostřed louky a snaží se ho rozpohybovat digitálně. Tyhle sekvence vypadají obzvlášť hnusně, tudíž ona místy srandovní animatronika se pak najednou jeví jako vrchol praktických efektů. Vedlejších postav na jídelák je celkem dost, gore a krve je taky požehnaně, jen té marťanské angličtiny mohlo být méně. A na závěr jedno důležité upozornění - snímek si nejvíc užiješ s vypnutým mozkem, pivínkem a kančím guláškem.

Tohle hodně bolelo. V druhém The Conjuring byla postava sestry, striktně odmítající dentální hygienu, naprosto děsivou čubkou a na londýnském předměstí strašit uměla. Bohužel, ve svém filmu je degradovaná nikoliv na řádovou sestru, ale na řadového bubáka. A to je zatraceně velká škoda, protože to prostředí starého rumunského kláštěra se sousedním hřbitovem slibovalo o něco nápaditější hrátky s atmosférou, než jen levné lekačky. Jenže to by musel mít taky trochu jiný scénář. Nebo zajímavější postavy. Takhle mám dojem, že ač Hardy (který u mě zabodoval se svojí peckou The Hallow) dělal za kamerou maximum, producenti mu do výsledku kecali víc, než bylo záhodno. Ze Sestry se tak stala celkem nudná a předvídatelná "pásovka" s již klasickým digitálním závěrem. (40%)

Tady je napsaná zase kupa hoven! Pokud jste házeli špínu na nedávnou The Witch, tohle úplně vynechte. Hagazussa je totiž artovějším okénkem do života "takové normální" bosorské rodiny, jejíž osud v pohanských dobách nemůže skončit dobře. Takže musíte počítat se spoustou dlouhých či zpomalených záběrů, temnou a minimalistickou hudbou, minimem dialogů a nepříliš jasným dějem. Většinou nejsem fanouškem podobných experimentů, ale tahle pocitovka mi SAKRA sedla. I skrz to hlemýždí tempo. Navíc vyniká opravdu překrásným prostředím rakouských Alp a několika málo hororovými momenty, z nichž se mi nejvíc líbila ta očuchávaná v posteli - pěknej hnus, vám povim.

Parádní atmoška zavánějící Cronenbergem, minimalistické vykreslení neveselé budoucnosti, otevřená brutalita při aktech zabíjení, hezky nasnímané bojové scény a - ehm - Tom Hardy v hlavní roli. Rozhodně super práce za ty malý prachy. (80%)

Těžký test pro mainstreamové diváky, jelikož Hereditary nedává nic zadarmo. Žádné zbytečné lekačky, žádné krvavé orgie (snad s výjimkou dvou případů) a už vůbec žádné závěrečné vykoupení. Díky zlovolné, minimalistické hudbě a naprosto parádní herecké práci většiny zúčastněných si tenhle horor prožijete na vlastní kůži. Občas vám zatrne, sem tam zamrazí, ale díky nevyzpytatelnosti chytrého scénáře a postupného šponování napětí budete neustále ve střehu. Škoda je asi toho konce, který předhazuje další otázky, namísto toho, aby je zodpověděl. Ale možná kvůli tomu mi tenhle "nepříjemný" zážitek rezonuje v hlavě ještě dnes. Jo a Toni Collette tu hraje nadpozemsky, až mám pocit, že jí při natáčení skutečně hráblo. (80%)

Ze zvídavých důvodů (kecám, chtěl jsem jenom machrovat, hehe) jsem si těsně před tímhle filmem pustil originální verzi z let osmdesátých. S čistým svědomím vám říkám, že jí můžete klidně vynechat, protože tam je zajímavých jen prvních a posledních 10 minut, zbytek jsou dialogy a naivitou nacucaná vata. To Anwarův remake je kvalitou úplně jinde. Celkem lišácky se mu daří pracovat s atmosférou, napětí dokáže šponovat i s obyčejným zvonečkem a i samotný příběh s odkrýváním pravdy má lepší vyznění, než film původní. Z něho sice chybí ona chůva s nepříjemným kukučem, ale na členy sekty i tak dojde. A příjemné je taky zjištění, že zdejší děcka vás úplně nenaserou a celkem dobře hrajou. Takže jo, povedlo se.

Horor? Ale kdeže! Spíš psychologický drama. Že nevěříš? Tak schválně... Sleduješ Ruth, která žije v anonymitě, se svym synem cestuje napříč státy a bydlí po motelech. Až konečně narazí na nehoráznou díru, kde by oba mohli začít novej život. Matka si tu najde práci v autoservisu, synátor by rád chodil do opravdový školy. Jenže zdejší lidi jsou tak trochu divní. Majitel servisu by chtěl do nebohý Ruth smočit svoje velký černý péro, ale když je synátor proti, vyhodí ji z práce. I ve škole dávají všichni najevo, že Ruth není vítaná mezi takto pobožnými lidmi. Takže není divu, že hrdince z toho pomalu začne kapat na karbid (všimněte si, že slovíčko pomalu jsem zvýraznil). Protože přesně takovej tenhle film je... je pomalej, děsně. No a kde že je ten horor? Že by v tý divně zírající holčičce? Nebo v tom nekonečnym čekání na první mordovačku? Ale je taky možný, že tam ten horor ve skutečnosti ani neni. Nebo je to všechno jenom iluze? A co na to Jan Tleskač?