Yaan

exposition postav skvělá; závět se zdál nedotažený – možná doocením až budu velkej a tak

...a kde se vzaly ty ovce?

Mě na tom vadí hlavně jedna věc: "charakter" (a to nemyslím positivní, ale vůbec nějaký) mají zpravidla jedna dvě postavy každého dílu; ty ostatní jsou taková jako universální povaha - jak si asi Sedláček představuje 'muže obecně'. Konfrontace (což je, vzhledem k někdy možná až převážnělému ladění seriálu, vlastně jakákoliv zobrazená konversace) těchto postav působí hrozně primitivně a machisticky (skoro má člověk při těch dlouhých 'měřeních se pohledem' až dojem, jakoby jeden vrčel, zatímco druhý stahuje ocas mezi nohy). Asi nejlépe to bylo vidět v díle o 68., kde se 'muži obecně' nějak vymykal snad jen Dubček (a možná paradoxně ještě Brežněv) zatímco ostatní (včetně Kriegela) si smečkově vyštěkávali alfa-posici. Neříkám, že to tak mezi muži často nechodí, speciálně v politice je asi vlastní ego často opravdu těžké břemeno. Na druhou stranu postavy až na výjimky měly zobrazovat lidi poměrně inteligentní a u mnohých z nich by se dala předpokládat přinejmenším snaha povznést se nad první signální (už vzhledem k problémům, které museli řešit a které často určitou míru takového povznesení vyžadovaly). Mnozí pravděpodobně také znali mnohem lepší prostředky, jak dosáhnout svých cílů (ať už jakýchkoliv), než stříkat kolem sebe testosteron. Jenže, jak se mi tak zdá, pro Sedláčka musí být člověk nejméně Dubček nebo Havel, aby by mohl dovolit ho nestříkat, a i u těch jako by říkal "lidi ty chcípáčky prostě respektovali, ale vůbec nechápu, jak je to možné". Nicméně abych byl k seriálu spravedlivý, právě popsaná Sedláčkova šovinistická necitlivost se asi týká všech jeho režijních projektů, a co se konkrétně 'Českého století' týče, během posledních dvou dílů se (pravděpodobně díky obecnější známosti vystupování zobrazených) poněkud zmírnila. Na druhou stranu ale souhlasím, že letošní série se stává dramaturgicky stále chudší a chudší, "pohřební" chování postav méně a méně uvěřitelné a vzhledem k historické blízkosti jde stále více a více o subjektivní interpretaci. - proto první 4*plus, druhá: 3*minus

příliš nechápu vystřižení pasáží o Františku Líznovi v televizní versi (vlastně hlavně kvůli nim jsem si film zapnul...) pokud ale odhlédnu od tohoto spíše osobního zklamání, musím i tu (filmovou versi jsem bohužel neviděl) hodnotit jako fajn projekt - je dobré vidět občas někoho, kdo inspiruje

nemohl jsem se úplně ubránit dojmu, že Truffautova (jinak positivní) pře-estetisovanost bránila potenciálu nabízenému knihou (hmm, tuhle větu jsem napsal, aniž mě napadla ta pěkná paralela s dějem ve spojení "potenciál knihy":) )

Jeden z těch filmů, z kterých člověku není dobře. A v tom právě spočívá jeho hodnota.

slyšel jsem z několika zdrojů, že většina (hlavně kulturních) reálií "dokumentárně" zobrazených ve filmu je naprosto fikčních - nicméně, pokud bych na něj nekoukal s klukem z Ázerbájdžánu, u mnoha z nich by mě vůbec nenapadlo (jakože u některých zase jo...), že by to taky třeba nemusela být pravda... a to už má dnes člověk historický odstup a je do určité míry obeznámen se sovětskými propagačními taktikami! ergo, vlastně mistrná práce

Slabších pět a škoda, že jsem neviděl dřív - Film o tom, co se trochu změnilo, i o tom (a to hlavně), co je pořád stejný (Kdo čeká příběh idolů hrdinně bojujících bude zklamán.) - hranice protestu a pózy; pózy a utrpení - Film o niternym hledání a nenacházení - doba a černobílá šestnáctimilimetrovka morbidnim odrazem životního pocitu postavy - normalisační nihilism na druhou.

skvělé téma, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že potenciál zůstal nevyužit

Tak jako u anglosaských adaptací Tolstého děj i tady máte pocit, že tvůrcům něco podstatného uniká. Jde ale o dokument jediný, tak alespoň za to pionýrství (plus se mi líbil experiment visualního srovnání se současným Ruskem) si zaslouží své hodnocení.