IvoB

Jako finále funguje třetí Hobit poměrně dobře. Po trošku utahanější dvojce dostáváme řádnou porci rozmáchlé akce, která zabírá naprostou většinu filmu. V tom tkví dle mého i hlavní mínus – jako samostatný film Bitva pěti armád dost pokulhává. Silně digitální (a „Jacksonovsky“ ulítnuté) bojové pasáže bohužel nestačí, a samotné vyvrcholení nemá šanci tolik zapůsobit. Neříkám, že to není fajn a zábavné – to bezesporu je, ale přece jen tomu citelně chybí jistá výpravnost. Jednička tak zůstává nejlepším a nejvýpravnějším dílem z celé hobití série. Kdybych si dal všechny díly naráz, pravděpodobně by byl výsledný dojem o třídu lepší. Třetí díl samotný si ale dle mého zaslouží tak možná 4* (7/10) – s tím že jsem ještě docela umírněný. Zabavilo mě to, a na Pána prstenů je to navázáno hezky. Ale to je také všechno.

Pořád je to skvělé, ale bohužel již ne tolik nezaměnitelné svoji atmosférou a zpracováním jako předchozí díl – schválně nezmiňuji Pána prstenů, neboť se jedná o docela odlišně zaměřené snímky – ač si samozřejmě jsou na první pohled podobné. Zde se víc jede na akci, „ztřeštěnost“ a pohádkovost vyprávění. Není to vyloženě mínus, každopádně v tomto díle bijí některé přepálené pasáže do očí. Tím hlavním problémem ale zůstává, že zde máme v podstatě vyplňovací díl – který neustavuje svět (jen několik málo postav) ani nepřichází s nějakým rozuzlením. Moc se toho prostě zde nedozvíme. Přesto je to zábava. Obávám se však, že tentokrát více než kdy dříve spíše pro zaryté fanoušky. Ti ostatní už tak nadšení být nemusejí. Za mě ale 8/10.

Hobit nabízí oproti Pánovi prstenů zajímavý obrat. Nesledujeme adaptaci knihy, která musela okleštit několik událostí, nýbrž adaptaci, jež přidává ke knize více materiálu. A to ve velkém množství. Kolikrát se vám toto poštěstí vidět? Hlavně, když je to tak hravé, zábavné a fungující jako v tomto případě. Ač je svět velmi známý a nostalgickým pomrkáváním směrem k divákům nešetří, drží si svůj odlehčenější, pohádkovější styl. Tedy takový, kterým knižní Hobit je. Proto tedy nepovažuji spřežení zajíců za takový přešlap. Ač je toto opět přidaná hodnota (její adekvátnost ať každý posoudí sám), drží se toho kouzelného, pohádkového ražení (jen si vezměte postavy samotných trpaslíků – nakolik jsou odlišné od postav v Pánovi prstenů). Nesledujeme několik skupinek postav, nemáme zde politickou linku a tolik rozmáchlou podívanou – ale velmi příjemnou cestu několika sympatických (ač karikaturních) postav. Ukažte mi kromě Pána prstenů další fantasy posledních let, které je tak dobře natočené, působivé a zábavné… 9/10

Fajn hudební film, který se svým písničkovým soundtrackem opravdu boduje. Bohužel se nám však nedostává nějaké nosnější či zajímavější dějové linky. Prostě jen sledujeme každodenní útrapy folkového hudebníka-outsidera, přičemž se celým snímkem táhne melancholická, zasmušilá atmosféra s existencionálním podtextem. Nemůžu říct, že by mě tak základní zápletka nějak zvlášť zaujala. Je to fajn, ale tak na jedno zhlédnutí – určitě nemám nutkání to vidět v nejbližší době znovu. Na to je ten film docela utahaný. – 3* (6/10).

Pokračování, které podává přesně to, co by od něj mohli fanoušci čekat - výplachovou zábavu plnou absurdního a jednoduchého humoru. Film sází na jistotu - dva hlavní protagonisty (když nejsou Carrey a Daniels zrovna na scéně, film hodně ztrácí), stejná témata a několik výrazných pomrknutí z prvního dílu. Ani předchozí film (prequel ani nezmiňuji) nebyl nijak zvlášť velká sláva, ale pobavil (svým ujetým způsobem). Dvojka je sice o něco slabší, ale pobavit dokáže stále dobře. Jen nesmíte čekat žádný inteligentní humor nebo zápletku - ale to vzhledem k samotnému názvu snad ani nehrozí... Takže ty 3* (6/10) klidně odkliknu.

Raimi se prostě nezapře. Natočil další béčkovou hororovou komedii, která ale nedosahuje zábavnosti svého vzoru, série Evil Dead. Tento film by se tedy rozhodně neměl brát vážně - v opačném případě vás čeká dost velké rozčarování. Hlavní devízou a kladem je tedy bezesporu několik výborných, over-the-top scén. Bohužel jich moc není, a zbytek filmu je jen velmi průměrná vata. Jedná se tedy v mých očích jen o lepší průměr - 3* (6/10)

Nadstavené a uměle naroubované na skvělý první díl. Pokračování Taken postrádá jak napětí, tak celkový drive svého předchůdce. Jede se zde v poměrně jednotvárných, akčních kolejích, které už prostě nemají čím překvapit, a dokáží mnohdy naštvat svojí zkratkovitostí a občasnou nesmyslností. Naštěstí to poměrně rychle uteče, takže jako akční výplach to snad stačí. Nic víc od toho nečekejte – 3* (5/10).

Cyberpunk já rád. Hlavně, pokud je uveden takovým způsobem, jako v Akira. Jsme seznamováni s Tokiem po 3. světové válce. Ulice jsou plné protestantů, nepokojů, mezi sebou válčících gangů a kriminálních živlů – přičemž do jednoho takového motorkářského gangu patří i hlavní postavy. Jak vidno, svět v Akira není pěkný – ba naopak je dost depresivní, a to po celou dobu filmu. Násilím a rozporuplnostmi vás tedy bude film zásobovat po celou dobu vrchovatě. Zpočátku docela srozumitelná zápletka (vědecké pokusy na pozadí poválečného světa) eskalují do nevídaných a až absurdních rozměrů. Na hromadu se kupí hromady podzápletek a nápověd, které v návalu nekončící akce (hlavně poslední hodina) není snad ani možné napoprvé zaregistrovat. Proto je velmi otevřený (a trošku filozofický) konec dost nesrozumitelný. Nic prostě není řečeno přímo – jen naznačeno. Já takové přemýšlivé filmy rád, přesto mám však pocit, že mnoho postav zůstalo poměrně ambivalentních a nepříliš zakotvených. Kromě hlavní postavy a záporáka tedy dostáváme řadu figurek, o kterých v podstatě toho moc nevíme. Takže ve zkratce – Akira je velmi vrstevnaté, depresivní a zajímavé anime, které nabízí dosti myšlenek, avšak jen málo odpovědí. Zůstává tedy po zhlédnutí jen ten podivný, nevysvětlitelný pocit, že jste viděli něco „jiného“ ale vlastně sami nevíte co.

Romero je prostě guru zombie filmů, který natočil naprosto určující film tohoto subžánru, který nastavuje nespočet pravidel, které budou další podobné filmy jen kopírovat. Film nepostrádá skvělou tísnivou atmosféru s výborně vyobrazenými postavami (a jejich psychikou), a (pro Romera klasický) komentář společnosti. Na svou dobu výjimečné hororové dílko.

Brilantně zahrané a natočené. Film si vystačí s na první pohled jednoduchou zápletkou a několika málo prostředími, přičemž dávkuje naprosto zběsilou dialogovou palbu plné vtipu. Je to opravdu ukecaný film, kdy mele i několik postav naráz – tyto dialogy jsou naštěstí velmi zábavné. Navíc je ten chaos i zajímavé sledovat, neboť jsou postavy zcela přehledně uspořádány v prostoru, který ač je rozložen do několika plánů s mnoha důležitými postavami, zůstává stále přehledný. Film poutá pozornost zrovna tam, kam je potřeba. Výborná ukázka naprosto jasného (hollywoodského) vyprávění. Nevýhodu spatřuji v možném zmatení diváka kvůli chvílemi zběsilému tempu a kadenci dialogů (hlavně v závěru). I když je dobře odvyprávěn, může mít člověk problém pochytit úplně všechno. 8/10