M-arta

Nejgeniálnější forma protiválečného filmu!

Guru českých ilustrárotů Jiří Šalamoun s tím jeho legračním "free stylem" v kombinaci s nepřekonatelným pianem Petra Skoumala, k tomu Josef Dvořák geniálně vyprávějící text Rudolfa Čechury... Tomu říkám správné nadgenerační osvěžení! Má poklona, pánové... :-)

Velmi, VELMI příjemně zfilmovaná historie kriminalistiky s atmosférou, která by se dala krájet... Většina příběhů poctivě čerpá z knih "Šach zločinu" a "Století detektivů" o historii kriminalistiky. Těší mě, že se je podařilo převyprávět tak lidským a pokorným způsobem.

Absolutní zjevení pokud jde o žánr krimi-seriálu. Dlouho předtím jsem si lámala hlavu, jestli je ještě možné natočit v tomhle oboru něco nezaměnitelného a tohle je zřejmě odpověď. (I když je asi paradoxní, že mezi vší tou sériovou výrobou tenhle poklad ční taky tím, že nikoho neutluče nespočtem pokračování - díky za to!). Tradičně se předpokládá, že divák chce vidět akci, tady si přijde na své ten, kdo chce především VIDĚT. Přesto dynamika nechybí, jen všechno je jaksi uměřenější a doplněné překvapivě vytříbeným vizuálnem s prostorem pro emoce, ticho, vítr, krajinu... O co volnější tempo, o to lépe umožňuje uvědomit si konečně pozapomínaný detail, že všechny kriminálky jsou především příběhy o smrti a smrt je SMRT. Definitivní, krutá, důstojná, opředená spoustou strachů i zvláštními reakcemi živých. Téměř každý díl disponuje silou severských ság, ale taky uvěřitelností, lidskostí a pokorou. Dost mě těší i to, že sám Wallander není prvoplánově líbivá ústřední postava - což ještě víc umocňuje skvělý herecký výkon hlavního představitele.

Půvabné a hravé animáče ze světa hmyzu a drobných breberek. Moc příjemně mě překvapily! Vlastně by se dalo říct, že je to jedna z mála věcí, které mě v poslední době dokázaly nadchnout – „malá velká věc“… Jsou to sice jenom takové hrátky drobného rozsahu, určené dětským divákům, ale mají překvapivý šmrnc, který ocení i veselí dospělí. Každý díl je o něco kratší než Večerníček a tvůrci většinou nemají problém s uměřeností a heslem „méně je někdy více“. U mě rozhodně boduje originální nápad s výborně zvládnutou kombinací animovaných hmyzíků zasazených do záběrů reálné přírody a zajímavý zvuk (tam už mě ale trošku rušilo častější opakování stejných gagů). Taky mě potěšilo, že je vidět, jak tvůrci skvěle zvládají řemeslo s dokonalým programovým vybavením, umí si hrát a baví se u toho jako malí Jardové… Svým způsobem mi to připadá takové čisté – nejen po výtvarné stránce. Kombinace svěžesti, velkého zaujetí, klidného a neinvazivního pozorování života v trávě, bláznivých dětinských nápadů a uměřeného polidšťování „herců“. Príma koktejl…