messi@h

Velmi meditativní zážitek, obzvlášť, pokud si pustíte Ad Astra v noci v temném pokoji v životním období, kdy se cítíte podobně jako hlavní hrdina - netoužící po okolním světě a nechtěný zároveň, zraněný i zraňující, vyhořelý, bez vize světlejší budoucnosti anebo jen rýsující se cesty kamkoliv... Úchvatný obraz, zvuk i hudba filmu vám poskytnou emotivní zážitek, pokud mu to dovolíte. I onen hodně diskutovaný voice over myšlenek hlavního hrdiny má - aspoň podle mě - ve filmu místo, umožní vám nahlédnout do nitra hlavního hrdiny a ztotožnit se s ním. Bez voice overu by Ad Astra byl podle mě nejspíš studený jak psí čumák, i když ne každému ten voice over musí sednout. Od setkání s otcem jsem asi očekával něco více osudového a dramatického, možná nějaké odhalení záhad vesmíru... Ale i tenhle okamžik byl natočený velmi citlivě a měl svoji hloubku. A závěr, to je už taková jiskřička naděje o smyslu okolního světa pro rozbolavělou duši... Líbilo se mi to opravdu hodně a upřímně nechápu, jak může mít takhle dobrý film jen 61 %. Čsfd pro mě ztrácí podobnými případy veškerou svoji kredibilitu.

Z "Ame Agaru" je cítit snaha aspoň se přiblížit filmům, jako byl třeba Rudovous od Kurosawy (tomuto režisérovi je film i věnován). Ale bohužel z mého pohledu se to nedaří. Tak moc se snaží být film lidský, optimistický, mít pozitivní myšlenku, ale výsledek mě vůbec nechytil za srdce. Možná je to i tím, že jak mistr meče tak i jeho manželka jsou příliš černobílé charaktery (On - šlechetný neporazitelný bojovník se zlatým srdcem, Ona - šlechetná milující manželka, jejíž životní náplní je snad jen spravovat manželovi šaty a tiše za něj trpět). Rozhodoval jsem se mezi hodnocením třemi nebo dvěma hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonil k slabšímu hodnocení, protože podle mého skromného názoru je zdejší hodnocení přestřelené.

Nebýt přehnaně a hloupě překombinovaného konce, byla by to pecka. A hlavní akční scéna je opravdu lahůdka. Poprvé jsem viděl zmasakrovat ženu partu chlapů tak, že to vypadalo uvěřitelně - a opravdu bolestivě pro všechny, včetně jí.

Režisér Ridley Scott údajně kdesi prohlásil, že co se týká SF filmů, není už v podstatě možné přijít s něčím novým, že všechny náměty a nápady už byly vyčerpány. Docela děsivý výrok. Tvůrci "Let the Right One In" ukázali, že minimálně pro horor to neplatí. Tenhle film JE totiž jiný a originální. Nesází na triky a akci, ale naopak na vykreslení dvou hlavních postav a atmosféru. Originalita ale netkví jenom v tom, že "Let the Right One In" plyne opravdu pomalu, nebo v tom, že příběh netradičně sledujete očima malého dítěte. Originalita tkví hlavně ve vykreslení děsivé alternativy vztahu mezi upírem a člověkem. Bohužel nedokážu napsat, co mám na mysli, aniž bych vyzradil část děje a závěr, takže kdo ještě film neviděl, ať raději nečte dál. Pro mě osobně bylo totiž nejděsivější, když jsem si uvědomil, že ačkoli film končí zdánlivým "happy endem", přinejmenším pro malého hlavního hrdinu Oskara, ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Že onen starý muž, který upírce pomáhal na začátku filmu, a ke kterému se chovala tak panovačně, kdysi býval taky takovým malým Oskarem, který se zřejmě zamiloval do svojí malé podivné sousedky... A že Oskar směřuje neodvratně ke stejnému smutnému konci. Přiznám se, že z téhle myšlenky mi docela přeběhl mráz po zádech.

První polovina filmu má takový náboj a atmosféru, že kdyby si ji udržel celý film, bylo by to jednoznačně za 5*. Až do smrti začíná jako skvělá temná kriminálka s ultra drsným hlavním hrdinou a velmi fotogenickým podsvětím. Tady mohl vzniknout nový Leon nebo Brutální Nikita (a pochybovače upozorňuji, že nejsem žádný nekritický příznivec Van Damma). Bohužel pak přijde zlom v podobě smrtelného zranění hlavního hrdiny (škoda toho klišé) a scénárista i režisér si najednou neví rady. Druhá polovina filmu je dost rozplizlá. Ale naštěstí nikdy nesklouzne do trapnosti nebo nesnesitelné patetičnosti. Přesto "Až do smrti" kvalitativně mezi ostatními Van Dammovými filmy docela ční. P.S.: Van Damme opravdu hraje - a podle mého dobře! P.S.2: Na film jsem se díval v dabingu. Nemám dabing rád, ale tady dost pomáhá, protože ostatní herci v originále mluví tak nějak divně... neherecky. A u Van Damma mě trochu iritoval ten jeho francouzský přízvuk.

Série 1: 80%, série 2: 65%, série 3: 60%. Bohužel, sestupná tendence je jasná. Stejně tak se nedá donekonečna přivírat oči nad logickými nesmysly - The Boys i Starlight, nehledanější osoby v USA, si běžně běhají po veřejnosti, opakovaně se dostávají dovnitř do budovy Vought a vezmou si tam, co chtějí... Taky by mě zajímalo, jak takovému A-Trainovi udělali transplantaci srdce, když jeho tělo odolá i kulkám... A jak  superhrdinům ze Sedmičky dali pod neprůstřelnou kůži čipy. Atd atd... Skutečně až příliš nedomyšleností. A poslední věc - seriál je dost pokrytecký, když kritizuje konzum, korporáty a v první řadě nekonečné výdělečné vesmíry Marvelu a DC - ale sám seriál The Boys je očividně natahovaný a jeho další série se budou točit, dokud bude dost vydělávat. Škoda, že radši neudělali jen 2 řady, které by byly obě stejně kvalitní, jako výborná první řada. U dvou nabušených řad by se nějaký ten logický nonsense dal snadno odpustit.

Tušil jsem, že to nebude žádný kultovní zážitek, jako je (aspoň pro některé) původní Barbar Conan se Schwarzeneggerem. Očekával jsem popcorn. Ale i tak jsem byl zklamaný. Přitom film obsahuje scénu, která ve mně vykřesala naději - boj Conana s kouzelnými Sandmany má nápad a působí velmi dobře. Asi tudy měla vést cesta popcornu, který by byl ale pořád nad hranicí průměru - více kouzel, příšer, tajemství a méně romantické nudy... Takhle jde bohuzel jen o naprosto průměrný film s velmi hloupým závěrem ("...Vím, že musíš dejít, Conane" - proboha proč??).

Battle Royale nezapře japonský původ. Evropan mu vytkne nedotaženosti scénáře a místy i typickou asijskou naivitu. I s originalitou je na štíru (brutální soutěž o přežití, výbušné obojky - mám zatraceně silné déjà vu). Samotný film ve mně vyvolává rozporuplné pocity. Dost dlouhou dobu jsem se nudil, ale postupně, plíživě mě dostal. Především dva týpci, veteráni z dřívějších Battle Royale, jsou typově skvělí. Ovšem závěrečné "vzkříšení" Kitana za účelem vyřízení telefonátu mě znovu rozhodilo - chvíli jsem si nebyl jistý, jestli nesleduju parodii. Zajímavé, velice asijské, ale relativně stravitelné i pro Evropana. Některé scény se vryjí člověku opravdu hluboko do paměti (závěrečný souboj v ohni se slepým sokem např.).

Tenhle film je především divný a takový ho zřejmě Coenovi chtěli mít. Někomu jeho divnost sedne, někomu ne. Mně nesedla, nudil jsem se, všechny postavy včetně Duda mi přišly otravně nesympatické a především mi lezlo na nervy 1000x zopakované "pochcanej tepich". Nad čím se ale musím pozastavit, je zdejší hodnocení. Neustále a dokola u tohohle filmu naražím na komentáře typu "nudil jsem se", "tenhle film mě minul a znovu se na něj nepodívám, abych zjistil, co na něm je" atp. - a přitom tihle samí lidé stejně nasázejí Big Lebowskému ****. Proč proboha? Protože ho natočili Coenovi a film má přes 80 %? Tolik má právě proto... Dokonalá ilustrace pojmu stádnost...

Je mi jasné, že tu budu se svým hodnocením vyčnívat, ale hodnotím, jak to cítím. Mám slabost pro komedie s G. Depardieu, a tahle na mě dýchá pohodovostí, nenuceností a lehkostí. Jako oddechovka plní svůj účel 100%.