Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Drama
  • Sci-Fi
  • Komedie

Recenze (11)

plakát

Batman: Útok na Arkham (2014) 

Lehce přes hodinu a čtvrt brutální akce, která je předloze 100% věrná a krásně zanimovaná. Největší plus je fakt, že nejde o klasickou DC jednohubku (bat vs random villain), ale dostává tu prostor drtivá většina padouchů a všemožnejch magorů z DC universa. Bat tady hraje možná, až takové sedmé housle, což je rozhodně fajn, protože po všemožnejch filmech, animákách a seriálech se ta postava už celkem přejí a je super sledovat alespoň jeden film z perspektivy odvrácené strany Gothamu. 9/10 za krásnou animaci, na animák slušně rozpracovanou zápletku a pestrost charakterů, kterou zatím žádný díl nenabídl.

plakát

Serial Experiments: Lain (1998) (seriál) 

Jedno z těch chytřejších anime, které vás na samém konci opravdu odmění za používání vlastního mozku a u kterého prostě nevypnete, ani kdybyste chtěli, jelikož vyžaduje skoro neustálé soustředění a přehodnocování vlastních domněnek. Na svou dobu rozhodně myšlenkově nadčasové a nakonec možná občas až zbytečně zmatené/složité, ale přesně tento typ anime "žeru", takže pětihvězdě neunikne.

plakát

Kód Enigmy (2014) 

Film námětem připomínající legendární Beautiful Mind. Je to také "životopis", je také o geniálním matematikovi, který není schopen žít v normální společnosti a asi nejnormálněji se cítí, když luští německé/ruské šifry. Tím však podobnost končí. Imitation Game pro mě byla spíše jednohubka, v hlavě mi moc dlouho neutkvěl. Je jasné, že historicky to není úplně věrohodně, příběh díku tomu, ale poměrně plyne bez větších zádrhelů. Celá první polovina filmu mě nadchla a samotné sestavení týmu kryptografů a luštění šifry mou pozornost udrželo. Avšak v druhé polovině filmu se od německých šifrovacích strojů film ubírá spíše ke kritice diskriminace homosexuálů a ač je většina informací pravdivá, tak mně toto téma vůbec nesedlo k válečnému a životopisnému dramatu o prolomení jedné z nejdůležitějších německých šifer. Tudíž si z filmu po zbytečně srdce aj kulervoucím závěru člověk odnáší akorát to, že homosexuálové to měli kolem roku 1950 těžké, že hlavní hrdina to měl celý život těžké, že život je těžký a podobné rádoby oduševnělé myšlenky. Já si chtěl pouze rozšířit své historické obzory kolem WWII a nebýt film nacpán scénami, které až moc a viditelně hrají na city, tak by se mi to i splnilo. Takto u mně film zapadne do lepšího průměru.

plakát

Ergo Proxy (2006) (seriál) 

Rozhodně to není nepropracovanější, ani nejchytřejší anime pod sluncem, ale na unikátní postapokaliptickou atmosféru a perfektní animaci budu vzpomínat velmi dlouho. Hlavně v úvodu se člověku vybaví vzpomínky na Ghost In the Shell, kterému by prvních pár dílu jako z oka vypadlo. To se však razantně mění ve druhé třetině seriálu, kde dochází jak k výrazné změně prostředí, tak i vývoji hlavní postavy (Vincenta) z ukňouraného imigranta do dobrodruha a pána svého osudu. Je velká škoda, že se tvůrci nechali unést různými filosofickými citáty a narážkami (hlavně v poslední třetině seriálu) a snažili se parafrázovat různé klasické mýty a báje. Ono to nezní jako nic špatného nebýt toho, že tyto rádoby filosofické rozpravy nedávají valný smysl a působí spíše dojmem, že se autoři snažili aby byl seriál cool a chytrý. Což nakonec není a samotný závěr je tak trochu NGE na tripu, kde se plácá páté přes deváté, jen aby se to už nějak ukončilo v co nejsložitější podobě. Nebýt 3 dílů, které byly tradičními fillery a skoro unudily člověka k smrti, bych snad dal i 5*, ale kvůli fillerům a přemíře filosofických narážek beze smyslu musím nakonec výsledné hodnocení snížit. Každopádně kvůli hlavní trojici postav, která je velmi slušně napsaná, atmosféře a naprosto famózní animaci se vyplatí tomuto dílku dát šanci.

plakát

Úsvit planety opic (2014) 

Vizuální podívaná, nenáročný příběh, poměrně sympatické a rozmanité postavy (spíše z řad opic než lidí), oproti prvnímu dílu někdy až komorní atmosféra, promakané akční scény podkreslené skvěle padnoucí muzikou. Prostě blockbuster u kterého se člověk rozhodně nenudí a po uběhnutí stopáže by si klidně přidal, protože tahle nenáročná a efektní podívaná se hltá sama.

plakát

Šinseiki Evangelion gekidžóban: The End of Evangelion (1997) 

Alternativní konec seriálu NGE. Podle mě je tento konec ten jediný správný a opravdu to na mě zapůsobilo více než zakončení v seriálu. První bojová scéna je asi ta nejlepší akce, kterou v celém NGE nalezneme vůbec. Je to taky mnohem víc emočně vypjaté a diváka to na celých 87 minut zatlačí pořádně hluboko do křesla i díky geniální orchestrální hudbě, která přichází ke slovu v těch nejvíce brutálních a vypjatých scénách. Toto je prostě to nejlepší a nejdůstojnější zakončení, jaké mohlo NGE dostat.

plakát

Šinseiki Evangelion (1995) (seriál) 

Alfa a omega téměř všech psychologických anime. Neuvěřitelně propracované postavy, hutná atmosféra a to vše zabalené v lehce mysteriózním sci-fi hávu. I když se jedná o starší kousek, tak se na něj dá koukat i dnes. Kdo nezkusil, neuvěří.

plakát

Gekidžóban Steins;Gate: Fuka rjóiki no déjà vu (2013) 

Oproti seriálu je zakončení opravdu slabé, i když se člověk znovu rád vidí všechny oblíbené postavy, tak se nemůže ubránit pocitu, že toto finále je jaksi prázdné. Je to poměrně dlouhá, nastavovaná kaše, která ke konci může i nudit. Nic moc nového se zde již nedozvídáme a tradičně se snímek snaží hrát na city, což na mě (na rozdíl od seriálu) nezafungovalo s takovou silou. Animace je sice stále pěkná a propracovaná, pár památných hlášek se zde taky najde, ale to by bylo ke kladům skoro vše. Je to spíše takové nenáročné ohlédnutí za jedním suprovým seriálem, než plnohodnotné zakončení. Seriálový konec mně sednul mnohem více, než těchto 90 přehnaně romantických minut.

plakát

Steins;Gate (2011) (seriál) 

Tak jsem se po dlouhé době pustil do anime a musím říct, že jsem rozhodně zklamán nebyl. No možná trošku ano, ale vezmeme to popořádku. První věc co mě na Steins Gate zaujala bylo to, že se má jedna o "dospělé" a snad i poměrně inteligentní anime. A ono inteligentní skutečně je. Zápletka je promyšlená, cestování časem logicky vystavěné, hlavní postava řádně podivná, ale zároveň sympatická. Být seriál postaven jen kolem Okabeho, Makise a Daru (což je mimochodem prvotřídně perverzení super hacker a asi nejvtipnější postava celého seriálu), člověk by si stěžoval na malé množství charakterů, ale těm hlavním by nebylo co vytknout. Tyto tři postavy mají hloubku, vlastní problémy, motivace, životní cíle atd. Prostě vše co by taková postava měla mít, aby nebyla zcela plochá. To se však již nedá říct o téměř všech vedlejších postavách (hlavně ženských). Vedlejších postav je zde přibližně 5 a všechny mají společné to, že se o nich dozvídáme velmi málo a když už dojde na nějakou emocionální scénu, kde by snad po nás autor chtěl, abychom cítil sympatie či cokoliv jiného k nějaké to konkrétní vedlejší postavě, tak toho prostě nejsme schopni, jelikož jejich psychologie a motivace jsou víc než podivné. Místy to opravdu působí jako by se příběh odehrával v Bohnicích, jelikož některé postavy jsou opravdu iracionální (to se dá říct i o hlavním charakteru, ale tam je to čistě záměr). Jinak je to anime velmi nadprůměrné a hlavní dějová linka je napěchovaná emocemi, atmosférou a zvraty, až po okraj. Na moderní animaci je radost pohledět a když už dojde na nějakou tu akční scénu (snad 2x za celou sérii), tak je zvládnuta řemeslně a dokonce i s určitou mírou brutality, což pro mě bylo velkým překvapením (a to rozhodně kladným). Ono vlastně ta hlavní část funguje, námět je i poměrně originální, taktéž i hlavní trio. Jediná škoda je, že není více propracován okolní svět a jeho obyvatelé.

plakát

Ledová archa (2013) 

Rozhodně doporučuji dát tomu šanci. Je to řádně bizarní dystopická scifárná, která místy připomíná Lockout, ale narozozdíl od něj se na konci snaží o určitý myšlenkový přesah a dává dost prostoru k zamyšlení (rozhovory Evans x Harris a Evans x Song jsou podle mě naprostým vrcholem filmu). Akce je dostatek a brutalitou a určitou propracovaností si nezadá např. s The Raid. Vlak jako takový je promyšlen vcelku rozumně a moc logický trhlin nemá. Nejvíc asi člověka překvapí jak roste míra absurdního prostředí a postav přímo úměrně tomu, jak moc se skupinka hlavní hrdinů dostává do předních částí vlaku. Chce to koukat s určitým nadhledem a snažit se spíše pochopit režisérovu myšlenku, pokud k tomu nedojde, tak je možno film cca v 45. minutě vypnout kvůli přemíře absurdity. Když se nad to člověk povznese, tak dostane na dnešní dobu velmi inteligentní sci-fi, které je vlastně spíš takovým filozofickým povídáním o životě.