Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní
  • Horor

Poslední recenze (19)

plakát

Živý bič (1966) (TV film) 

Při sledování tohoto filmu jsem si vzpomněl na jeden výrok Věry Chytilové, která kdysi prohlásila něco ve smyslu, že se musí vždycky smát, když se dívá na film, který se odehrává kdesi na horské dědině a z maštale vyleze národní umělec, který se nás snaží zarputile přesvědčit o tom, že je autentickým občanem této dědiny. Při sledování Živého biče mi sice do smíchu nebylo, ale nejednou mě přepadl dojem jakéhosi neúměrného zveličení, který mi bránil plně se ponořit do světa tohoto prostého venkovského příběhu a prožít si jeho emoce. Tvůrci v některých pasážích až moc tlačili na pilu (nejen v hereckém projevu, ale i v expresivitě hudební nebo obrazové složky). Přitom jde o typ filmu, ve kterém by obraz spolu s prostředím dokázaly mluvit samy za sebe a působit tak mnohem účinněji a emocionálněji než patetická zvolání nebo rozmáchlá gesta. /Hodnocená televizní verze 2 x 70 minut/

plakát

Včelí královna (1963) 

Zajímavý film, který velmi trefně zachycuje proměnu a krizi mužské identity. Vztahy jsou zde proto do značné míry modelové - z manželství se stává svazek, jehož základním cílem je rozmnožování a kde mužova klíčová role spočívá v oplodnění. I v této své základní funkci ovšem překvapivě selhává. Ačkoliv by to od samce zřejmě nikdo nečekal, i on touží po něze a citu, kterých se mu však nedostává a snad proto potřebuje k oplodňovacímu aktu povzbuzováky. Zatímco churaví a chřadne, manželka konečně otěhotní, přebírá jeho pracovní pozici a je v ní úspěšná. On sám se navzdory svému rodu mění v toho slabšího, který v závěru upoutaný na lůžko a téměř se slzami v očích (!) tvrdí svému příteli, že si dotyčný neumí vůbec představit, co to znamená mít dítě. Proměna rolí je doslovná a symbolická zároveň – Alfonsovu tvář spatříme naposledy v detailu jako fotografii na náhrobku (sebevědomý pohled a švihácký vzhled suveréna už je navždy minulostí). A je to právě Regina, na jejíž nevinné tváři "skorosvětice" spočine kamera v detailu v úplném závěru filmu. ON odchází a na jeho místo nastupuje ONA. Ne náhodou odkazuje název snímku k ženské hrdince, ačkoliv se může na první pohled zdát, že ve filmu v porovnání s mužskou postavou nehraje hlavní roli. Poněkud paradoxní je, že na krizi mužské identity se výrazně podílejí církev, rodina a tradice, v nichž byla mužská role vyzdvihovaná na úkor ženské. Lpění na těchto institucích a hodnotách přitom film na svou dobu odvážně ironizuje. Vůbec celé téma je zprostředkováno nesentimentálně s využitím náhlých skoků v čase, které nás připravují o nadměrné emoce nebo soucit. Ty v tomto filmu nemají místo.

plakát

Coming Out (1989) 

V roce 1989 vznikl ve východoněmeckém státním filmovém studiu DEFA snímek Coming out, oceňovaný jako ojedinělý zjev socialistické filmové produkce. Myslím, že jsou možné dva pohledy na tento film, pričemž není vyloučeno, že tvůrci mezi oběma záměrně manévrovali. Podle prvního z nich jde o odvážné dílo, které na svou dobu nezvykle otevřeně a civilně řeší homosexuální téma. Vyznění či poučení, se kterým se budeme moct i dnes identifikovat, může být něco ve stylu - přiznej, že jsi telpej, ať neskončíš jako ten ve filmu. Podle pohledu číslo dvě se jedná o OFICIÁLNĚ pokrokové dílo socialistické kinematografie, odpovídající dobově tolerovanému postoji ke queer menšinám s různými stereotypy a předsudky. Z tohoto hlediska je homosexuál v podstatě nešťastný a psychicky nevyrovnaný člověk, který dělá nešťastným i svoje okolí. Filip si nechce přiznat svoji sexuální orientaci. Zlomí srdce mj. citlivému mladíkovi Mathiasovi, který se pokusil zabít, protože je gay a to je tragédie. Snad aby zapomněl na svoje hrátky s klukama, ožení se Filip s kolegyní ze školy a nakonec ji i oplodní (?). To je tragédie snad ještě větší, protože - jak říká Mathias - homosexuálové přece netouží po rodině. Největší tragédie je ale to, že Filip je učitel a není přesvědčený, že se svojí "diagnózou" může pracovat ve škole. Ve filmu jsou přitom jen drobné náznaky toho, že by na tragickém životním pocitu hrdinů mělo podíl jejich okolí nebo společnost. Ostatní jsou často až překvapivě tolerantní a i proto je záhadou, proč se Filip nepokusí situaci nějak smysluplně řešit. Vždyť jiné buzny se tu baví a užívají života, jako kdyby je netrápilo nic. Je to snaha o pozitivní zobrazení menšin nebo propaganda (Filip je černá ovce, jinak se "jim" u nás žije dobře)? Této nejednoznačnosti nebo spíš neochotě zaujmout konkrétní stanovisko nahrává i trucovitě otevřený závěr. Osobně se v hodnocení přikláním k možnosti B. Ať tak nebo tak, film zůstává od začátku do konce značně konformním. Příběh je dosti předvídatelný, v jeho konstrukci je až moc do očí bijících "náhod" (způsob seznámení Filipa s budoucí manželkou, setkání s bývalým milencem nebo setkání s Mathiasem v opeře), publikum emocionálně vede trudomyslná hudba atd. Odvaha východoněmeckých tvůrců navíc bledne s ohledem na dobu vzniku filmu. V roce 1989 se už přece jenom dala točit i senzačnější témata.

Poslední hodnocení (2 810)

Titan (2021)

22.01.2022

Partyzánská stezka (1959)

13.08.2021

Na špatné cestě (2020)

23.07.2021

Minjan (2020)

21.07.2021

Toto a jeho sestry (2014)

20.07.2021

Dům těch druhých (2016)

26.06.2021

Mandarinky (2013)

26.06.2021

Quand on est amoureux c'est merveilleux (1999)

25.06.2021

Chibula (2017)

25.06.2021

Reklama

Ovládací panel