Rocky62

Vypadá to, že dokumenty s delší stopáží, než 50 minut si s sebou nesou už tradiční neduh, který spočívá v tom, že autor často odbočuje od tématu a ztrácí tak divákovu pozornost. Což je bohužel tento případ. Názorným příkladem je scéna, v níž vulkanolog Clive Oppenheimer stojící vedle jezera Toba vypráví o gigantické erupci stejnojmenného supervulkánu, což jsem sledoval s velkým zaujetím. Záhy však přišla nepříjemná studená sprcha v podobě hledání fosilních pozůstatků hominidů v Africe. O mytologii kolem sopek,u kterých Herzog až příliš dlouho zachytává tradice lidí žijících v tamních oblastech, ani nemluvě. Z technického hlediska Inferno vůbec nestrádá, ale přesto ho musím označit za podivný bizár, který se primárně nevěnuje tomu, co jsem očekával.

O něco komplexnější, než Erupce lásky s častějšími a delšími záběry na úchvatný živel. Archivní záběry i po letech jsou dechberoucí a jen potvrzují fanatismus slavného páru, který nejednou unikl při pořizování snímků smrti o vlásek, až do onoho osudného dne, který tu je rovněž mysteriozně zmapován za asistence skvělého Herzogova vyprávění (na německý akcent je potřeba si zvyknout). Mistrně jsou nastíněny pokroky v jejich práci, kdy se od čistě vědeckých zájmů přesouvají k natáčení míst, které byly zdevastovány sopečnou erupcí a dalšími doprovodnými jevy. Ze záběrů je více cítit snaha o humanitární dopad a sdělení, že vulkán není jen fascinující přírodní síla, ale i nemilosrdná. Operní hudba činí z Rekviemu víc, než jen dokument. Mnohem více přiblíží vztah toho legendárního páru, který byl pro své hobby zapá....no, raději použiju Katiin výrok: "Bez sopek bychom nemohli žít"

Nevídaným způsobem promarněný potenciál. Zajímavý námět důkladně pohřben pod tunou nechutných žánrových klišé, nelogických kiksů a značně odfláknutého finále (SPOILER!!!), které mohlo posloužit jako účinná náplast v podobně globální katastrofy na tento průser. Leč je jen letmo načrtnuto a divák je tak kompletně ochuzen. Pokud vás sraly scény např. ve 2012, kdy hrdinové unikají o vlásek smrti, tak se této prašivé novince raději vyhněte obloukem.

Nabízí se možnost porovnání s kultovním seriálem Narcos, ale to je jako porovnávat chleba se sádlem s boloňskými špagetami. Příběh o nechvalně proslulém drogovém bossovi je jako stvořený pro nekompromisní režiséry alá Scorsese. Bohužel Fernando Aranoa se v jeho metodách ani trochu nevzhlíží. Vyřizování účtů je suché, nenápadité a bez potřebné porce syrovosti a brutality, která je drogovým kartelům vlastní. Film se snaží být silný v dramatických situacích, ale zkrátka to nefunguje a tudíž ani jako biografický celek vlastně nemá moc co nabídnout kromě solidního Bardema. A nevím, zda je to mým ještě stále vstřebávajícím zážitkem z Narcos, či nedostatkem tohoto filmu, ale vše působí neuspořádaně a zkratkovitě. Chybí dravost, emoce a vypjatý závěr. 50%

Typický Reiner. Opět tu máme balíček rodinných hodnot a životních mouder, ale v první řadě jemnou a originální teen love story, kterou si zkrátka musí zamilovat i ten největší cynik. Zásadním plusem tohoto přemilého snímku je to, že veškerá moudra a dětská romantika působí jaksi přirozeně, bez nátlaku a otravného patosu kolem, na čemž má zásluhu nejen schopný Reiner, ale i překvapivě charismatické dětské duo. Pokud je divák správně naladěn a sympatizuje s atmosférou 60. let, rozhodně se může těšit na hřejivý zážitek, který si kdykoliv rád zopakuje.

Rozjezd smrděl těžkým průserem. Naštěstí veterán Indy vše postupně vyžehlil a zakončil tuto slavnou ságu se ctí a poctou k předešlým dílům. Finále je sled příjemně hřejivých nostalgických pocitů a ač se rozhodně dá nalézt nejedna vada na kráse, buďme rádi, že to dopadlo takhle, neboť mohlo být daleko hůř.

Pokud by čistě hypoteticky došlo skrze genetiku k oživení megalodonů, kteří by tento zahovněný paskvil shlédli, tak by vyhynuli znovu. Legendární tvor zde hraje druhé housle, "zápletka" je "céčkového" formátu, totální absence hlášek a vyprahlý Statham. Absolutní ztráta času i důstojnosti.

Po Fincherově geniálním opusu už snad nemůže být nikdo lepší sociopatickou bestií, než Rosamund Pike. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že tu konečně mám k vidění souboj zlo vs. zlo, byla moje zvědavost značně umocněna, načež zákonitě musela přijít ledová sprcha v druhé polovině, která poslala těžce promarněný potenciál do béčkových hoven. Co se zpočátku jeví jako protřelý fight, v němž se hlavní "hrdinka" snaží téměř legálně přechytračit soupeře, zatímco druhá strana je schopná všeho, se vzápětí zvrhne v překombinovanou hru na kočku a myš s tradičními kiksy. Je to velká škoda, ovšem i tak I Care a Lot svižně odsýpá, nezklame samotným závěrem i lesbickým duem, které se přece jen mohlo více oddat hrátkám, jako tomu bylo v tomto případě :-)

Vždy jsem měl slabost pro dokumenty, kde je jaksi něco navíc, nějaká přidaná hodnota a kde není jen "pouhý" přednes informací, byť fundovaných. A přesně takovým je Fire of Love, který mapuje životní vášeň slavných vulkanologů s trochou poetiky i romantiky. Osud tohoto páru asi nikoho nepřekvapil, nicméně přesto je na místě obdiv, neboť kolik lidí může s jistotou říct, že našli svůj úděl a chtějí mu obětovat vše. Nalézt v životě to, co nás baví...už to je velká výhra a pokud má takové hobby značný přínos pro vědu, i přesto, že je v sáze vlastní život...nazval bych to protikladem promarněného bytí. 85%

Nejrozmáchlejší a nejvrstevnatější opus génia, který si snad ani nemůže dovolit zklamat publikum, tu naservíroval příběh o "otci atomové bomby" takovým způsobem, že po shlédnutí rezonují emoce do té doby, než se divák rozhodne k druhé projekci, která je "povinná" a umožní poskládat zbytek střípků do finální mozaiky, která doladí prvotní zážitek. Nejúžasnější na tom všem je, že tu nemáme "pouze" monumentální biografii, ale intenzivně jsou vykresleny další vedlejší linky včetně éry Mccarthismu, aneb honu na komunisty v americké společnosti, osobního života a morálně-etického dilematu. Patrně nejvýmluvnější scéna je s Einsteinem u jezera, která svým způsobem definuje podstatu celého filmu, který se primárně více zaměřuje na klima ve válečné i poválečně době a a zkoumá lidskou zranitelnost, klamy a pokrytectví. Pokud k tomuto komplexnímu obsahu přičtu bravurní hereckou plejádu, znamenité dialogy a robustní soundtrack, tak mi vychází film roku, který plně docením až po druhé projekci.