Arach.No

Vymývárna mozků vychovávající děti k těm správným evropským hodnotám. Kupředu levá!

Tvůrkyně jsou jednoznačně na straně Averyho, ale naštěstí se nesnaží předstírat opak. Ať je pravda v tomto případu kdekoliv, Making a Murderer je fascinující seriál od kterého se před koncem dá jen těžko odtrhnout.

Od prvních minut je jasné o co tvůrcům šlo a po celou dobu nesejdou z cesty. Konzistentní tíživá atmosféra podporovaná výbornou hudbou, přesným obsazením včetně vedlejších rolí (akorát malá holčička je trochu toporná, ale co se dá dělat) a postupujícím šílenstvím, díky kterému divák neví co může v následujících minutách očekávat. Film nikdy nesklouzne do artu ani k primitivním lekačkám nebo prvoplánovým figurkám. Pro mě osobně byla Polednice velmi příjemné překvapení a důkazem, že i v České republice jsou filmaři s jasnou vizí a schopností ji realizovat.

Tak předně, tohle nebyl vánoční speciál. Jenom fakt, že se část odehrává ve vánočních kulisách z toho neudělá vánoční epizodu. Několik věcí mě na tomto dílu potěšilo - neselhávající Capaldi, Greg Davies, několik podařených vtipů a zajímavých nápadů, a River, která tady byla poprvé od Silence in the Library celkem snesitelná. Doufal jsem, že za ní Moffat konečně udělá jasnou tečku, ale asi mám smůlu. Celkově je to spíše průměrná epizoda, které nechybí zapamatování hodná Doctorova scéna (chvíle úžasu, když zjistí, že je TARDIS zevnitř větší), ale po emoční stránce nefunguje, a kdyby neexistovala, tak mi chybět nebude. Mezi vánočními speciály (na chvilku budu předstírat, že je jedním z nich) pak jednoznačně patří ke slabším kouskům.

Dal bych tak 70 %, ale jelikož jsem Daredevilovi dal 4* tak se v tomto případě přikloním dolů. Začátek má tento seriál vynikající - připomene detektivky drsné školy, představí zajímavé hlavní i vedlejší postavy a prozatím asi nejlepšího Marvelovského záporáka. V poslední třetině (od 9. epizody do konce), však jako by scénáři došel dech, motá se v kruhu, a neskončí jenom protože Jessica nechce aby skončil. Zhuštění by scénáři určitě prospělo. Velkou část totiž věnoval vedlejším liniím, o kterých jsem do poslední dílu doufal, že se ukážou jako podstatné, aby nakonec vyzněly do ztracena (možná se s nimi bude operovat v dalších seriálech, co já vím). Jediným světlým bodem tak v poslední třetině byl famózní Tennant, který si roli Kilgravea užívá natolik, že jsem mu na konci fandil víc než titulní hrdince. Opravdu mě nebavilo po osmadvacáté sledovat, jak se Jessica utápí v sebelítosti. Ve chvíli, kdy divák fandí dost možná lidsky nejodpornější postavě jakou nám Marvel zatím představil, namísto hrdinů, tak si uvědomí, že je na seriálu očividně něco špatně. Škoda, měl špičkově našlápnuto, ale neudržel laťku až do konce, jako se to povedlo Daredevilovi. I tak jsem ale zvědavý na další Marvelovské série od Netflixu.

Komentář může obsahovat SPOILERY. V tomto speciálu se Moffat zatím nejvíce přiblížit stylu Doctora Who, ale ukázalo se, že to co může fungovat ve sci-fi pohádce, nemusí být úplně to pravé pro viktoriánskou detektivku. Oceňuji snahu ozvláštňovat vyprávění a nic nemám proti posunování hranic konceptu nespolehlivého vypravěče. Problém však vězí v tom, že tvůrci vzbudili v divácích očekávání nového Sherlockova dobového dobrodružství, jen aby jim v poslední třetiny podtrhli koberec pod nohami. To musí fanoušky zákonitě rozdělit na dvě skupiny - jedna pochválí invenci a metapřístup, zatímco druhá (dost možná větší) bude zklamaná, protože nedostali co dostat měli. Kdybychom věděli, že uvidíme přímé pokračování třetí sezóny v němž Sherlock halucinuje o 120 let starém případu, reakce by byly jiné. Další problém je, že se případ nevyřeší - je nám vysloveně řečeno, že to feministky nespáchaly, protože takové řešení je nesmyslné. Jediné co se tak dozvíme je, že Moriarty skutečně zemřel. KONEC SPOILERŮ. Getiss s Moffatem mají odvahu experimentovat, což není málo. Ještě odvážnější by ale bylo napsat a natočit nový inteligentní detektivní příběh, který by si nemusel pomáhat moderními berličkami a infantilním humorem. Škoda, že nevyužili jedinečné příležitosti propojit tradici Brettova viktoriánského Sherlocka s herci a postupy 21. století. Cesta, kterou se vydali tak je sice formálně osvěžující a zajímavá, ale vlastně až příliš jednoduchá a ve své komplikovanosti předvídatelná.

Vánočně-halloweenský film, který má nejblíž asi ke Gremlins, ale je o trochu méně pro celou rodinu. Úvodní scéna v obchoďáku, na jejímž pozadí Bing Crosby zpívá „It's Beginning to Look A Lot Like Christmas“ nasadí perfektní tón, a nemohl jsem se při ní neusmívat. Dál se Krampus vyvíjí celkem předvídatelně. Kromě povedeného titulního záporáka mu prospívá i slušné obsazení. Některé postavy jsou sice nesympatické, ale zahrané jsou přesně, a alespoň tak divák má komu přát smrt. Škoda slabšího scénáře, který se snaží budovat atmosféru, ale funguje spíš na úrovni jednotlivých scén než celku. Když si divák k většině postav nevytvoří vztah (výjimkami jsou hlavní hrdina Max, jeho babička a možná otec), tak napětí příliš nefunguje. Pochválil bych praktické efekty, a to, jak tvůrci naložili s nízkým rozpočtem. Také oceňuji, že se Dougherty nesnažil o primitivní lekačky, a osvěžil příběh pěkně animovanou pasáží. Krampuse si klidně doma pustím během Vánoc jako kulisu, ale žádná velká klasika se z něj nestane.

Opět mi tu zoufale chybí možnost hodnotit po deseti procentech. Od zamýšlených 70 % jsem se v tomto případé přiklonil nahoru, i když je mi jasné, že film docela nadhodnocuji. Viktor není úplně sourodé dílo a měl jsem z něj pocit, že bylo buď sestříháno, nebo na poslední chvíli přepisováno (Charles Dance má jednu zcela nepodstatnou scénu, jako kdyby ho tvůrci v poslední chvíli zlanařili a tak mu něco připsali, aby o něj nepřišli). Landis ale pojal známé postavy z nového, svěžího úhlu pohledu a napsal prequel k Frankensteinovi, kterého všichni známe. Herecké obsazení je přesné - McAvoy zvládá svého psychopatického génia s přehledem, Radcliffe se definitivně zbavil potterovské herecké polohy, a Scott je příjemně znepokojivý. Jen lady Sybil nemá moc co hrát, a překvapilo mě, že jí to nesluší tolik jako v Downtonu. Camea Gatisse a Dance potěšily, stejně jako monstrum připomínající zeměplošského pana Pumpu. Celkově se jedná o film s řadou zdařilých nápadů a vtipů, který rozšiřuje frankensteinovský mýtus, ale trochu působí, jako by nad ním režisér neměl úplnou kontrolu. Ale přesto si ho rád někdy pustím znovu a přesvědčím se, zda funguje i při opakovaném zhlédnutí, a stane se z něj jedno z mých guilty pleasure, nebo jestli se přidám k řadám spíše nespokojených diváků.

Hodina je pro takový dokument zoufale málo. Ačkoliv jsou popisované události fascinující, dokument samotný není dostatečně ucelený. Začíná uprostřed příběhu, potom chvílemi skáče dopředu a dozadu, aby se občas zastavil u vyprávění o tom, jaký Escobar vlastně byl. Není v něm vždy jasné, kdy se popisované události odehrály a vše působí dost zkratkovitě. Moc se těším na Narcos, protože tento příběh nutně potřebuje větší prostor.

Tak tohle bylo strašné. Po přečtení pár recenzí a pozitivních ohlasů jsem se na tento seriál docela těšil. Cynické postavy, otevřený britský humor, co by mohlo být špatně? Prakticky všechno. První dvě scény (svatba+seznámení) obsahují po jednom vtipu, tak jsem si s nadějí říkal, třeba se to vyvine. Ve zbytku pilotu už vtip není. Co je ale horší, hlavní ženská postava je tak nepříjemná, odpudivá a protivná. Což by nutně nemuselo vadit, kdyby zároveň byla zajímavá a zábavná. Není. Jediná postava s potenciálem je Jimmy. Při sledování však nedokážu vyfiltrovat všechno (!) kromě něj, aby to pro mě nebylo utrpení. Většinou dávám seriálům alespoň několik epizod, ale tohle už nezvládnu, a tak výjimečně hodnotím po pilotu. Nápad by to mohl být nosný, ale to by zpracování muselo vypadat úplně jinak.