Arach.No

Pro mě až nečekaně příjemné překvapení. Od Rowlanda Lee jsem zatím viděl jen Son of Frankenstein, který se mi dost líbil, ale bál jsem se, zda bude téměř dvouhodinový, 80 let starý film podle klasické látky stále zábavný. Je. V prvé řadě díky silnému původnímu příběhu o nespravedlnosti a pomstě, který neztratil vůbec nic ze své aktuálnosti. Dále na tom mají lví podíl režisér s představitelem titulní role Robertem Donatem. Ten je ve svém výkonu přesný, zanícený a hlavně uvěřitelný. Nemohl jsem tuto verzi nesrovnávat se svou oblíbenou z roku 1975 a tato vyšla ze srovnání s hlavou vztyčenou. Kdybych nevyrůstal na verzi s Chamberlainem, snad by u mě starší zpracování v oblíbenosti i zvítězilo. Jediné slabší místo filmu jsou první cca 3 minuty a od té chvíle se režisérovi daří držet diváka plně zaujatého děním na obrazovce. Od předlohy se film pravděpodobně odklání hodně (četl jsem ji před asi 12 lety a nic si z ní nepamatuju), děj je zhuštěný, ale právě díky tomu nestihne ani na okamžik nudit a nemá hluchá místa. Rád si ho někdy zopakuju.

A pak že musí být předloha lepší než film! Podle naprosto otřesné knihy Brama Stokera (přiznávám, četl jsem pouze české vydání od MOBY v překladu Zuzany Schönové, o němž mám podezření, že je oproti originálu zkrácené) natočil Ken Russell zábavné béčko, které si na nic nehraje a výborně pobaví. Atmosférou mi Doupě trochu připomínalo Sinclairovky, jenom je vtipnější a po britsku lascivnější (v duchu Hammeru, jen je o pár let dál). Obsazení je dost povedené, především pak Amanda Donohoe, Hugh Grant a Peter Capaldi se svým skotským přízvukem. Film se odehrává v alternativní realitě, ve které dinosauři vyhynuli před 25 milióny let a hadi nejenže jasně slyší vzdálené zvuky, ale dokonce na ně i reagují přesně tak, jak si malé děti myslí, že v naší realitě reagují na hudbu fakírů. Čekal jsem, že Doupě bude nudná a levná slátanina, ale od začátku do konce jsem se bavil. Pokud dokážete přijmout záměrný humor béčkového hororu a máte rádi anglický venkov, tohle je film přesně pro vás.

Viděl jsem to jenom dabované, takže nehodnotím. Před dabovanou verzí ale každého důrazně varuju. Není v ní vůbec žádný humor. Opravdu nic, ani stopa, ani náznak, nula. Stupidní věty a trapné chování prokládané předtočeným smíchem, který byl možná v originální verzi opodstatněný. Opravdu se dabingu v tomto případě vyhněte ještě větším obloukem, než u ostatních seriálů.

Tak trochu náborové video "Staňte se vědcem a buďte hrdí na Británii". V tom nejlepším možném slova smyslu. Řada z nejvlivnějších žijících britských vědců v každé z epizod představí několik vybraných Britů dané doby a jejich objevů (1. díl - 17. století, 2. díl 18., 3. díl 19. 4. a 5. díly 20. a pár nápadů z 21. století). Nejzajímavější mi přišly první tři epizody. Čtvrtá se zabývá především obdobím války, a jak na ní tak na páté jde vidět, že otázky o kterých se mluví jsou čím dál složitější a pro důkladné vysvětlení je čtyřicetiminutová stopáž žalostně nedostatečná. Jedná se spíše o takový rychlokurz dějinami bristkých vědeckých objevů a význačných osobností. Je očividně zaměřený na mladé lidi, v nichž má vzbudit zájem o vědu. A to se mu daří na výbornou. V mém případě především u prvních tří epizod, vysvětlujích počátky vědeckého poznání. Asi nejlepším možným doporučením je zdůraznění, že se u tvorby tohoto pořadu sešli lidé jako Hawking, Dawkins nebo Attenborough (z těch veřejnosti nejznámějších). Nikdo z vás, kdo alespoň jednoho z těchto vědců obdivujete, by si neměl nechat ujít příležitost zjistit koho a proč obdivují oni, a kým byli na své cestě za zodpovězením otázek ovlivněni.

Souhlasím s tím, že většina toho, co Dawkins říká by se měla promítat na základních školách. Ale nesouhlasím s některými dalšími lidmi v tom, že druhý díl je nejslabší, nebo dokonce zbytečný. Naopak, závěr druhého dílu pro mě byl jednoznačně nejsilnější pasáží ze všech tří epizod. Spousta myšlenek, představených v necelých 150 minutách, je natolik zajímavých, že pořadu bohužel nestačí stopáž. Občas se Dawkins o něčem rozvykládá, jen aby to pak zakončil jednou větou, nepodávající dostatečné vysvětlení a uzavření kapitoly. Chvílemi vypadá, jako sama sebou se opájející intelektuál, ale vzhledem k tomu, že jeho příjmení je prvním slovem v názvu pořadu (což ČSFD nějakou šikovnou náhodou dokázalo opomenout, i když je to jak na IMDb, tak alespon pětkrát v každé epizodě), je zaměření se na Dawkinsovu osobu poměrně logické. Nekonfrontační tón je změna, neříkám, že k lepšímu či horšímu. Každopádně, některé myšlenky jsou natolik silné a témata zajímavá, že jsem se u druhého dílu rozhodl dát plné hodnocení. Doporučuji každému, koho zajímá vědecký pohled na život, jeho smysl, smrt a vůbec.

Tak jenom ve zkratce. Jedním z mnoha problémů Days of Future Past je, že nenavazuje ani na First Class, ani na Last Stand. Pravděpodobně měl navazovat na oba tyto filmy. Kdo chce moc... Postavy jsou ploché, lidská dramata nefunkční a zábava se moc nekoná. Film je vším tak zahlcený, že v něm vlastně nic není - žádné drama, žádné napětí, žádné emoce. Kdo chce moc... Jedna z mnoha okouzlujících věcí na First Class byla vynikající dobová atmosféra, kterou tady nahrazuje jen sedmdesátkové oblečení. Další byly zajímavé charaktery s nimiž divák soucítil a bavil se přesně ve chvílích, kdy to tvůrci zamýšleli. Místo toho teď vidíme: Wolverina, který je cca od 45. minuty filmu zcela zbytečný, a dělá všudypřítomného statistu; mladého Charlese Xaviera, který prožívá své osobní, nefungující drama; totálně nevyužitého záporáka (nemluvě o plýtvání Dinklageovým talentem); staré postavy, které mají jen camea a jejichž chování neodráží změny, která jsou prováděny na minulosti; Beasta, který tam prostě je a občas udělá fórek; dobrou modrou Jennifer Lawrence; asi několika dalších mutantů na které jsem okamžitě zapomněl (Kdo chce moc...) a především výborného Fassbendera, který si pro sebe krade každou scénu (jak obligátní věta) a konkurovat mu dokáže jedině Quicksilver, jehož scény jsou jednoznačně tím nejzábavnějším co film nabízí a snesou srovnání s tím nejlepším od Marvelu (teď mě fanoušci X-Men můžou poslat do pekel). Nejvíc si ale režisér a scénáristé vylámali zuby na samotném konceptu cestování časem, který se ukazuje jako nedotažený a plný nevysvětlených logických děr (namátkou proč Wolverina neposlali o něco dřív, aby měl víc času a třeba i zachránil život pár již mrtvým mutantům? Proč by to byl problém, kdyby se probudil, aby v budoucnu stihli uniknout sentinelům? Proč to jediné, co ovlivní budoucnost je zastavení výroby sentinelů? Pokud je mi někdo znalý ochotný na tyto otázky odpovědět, budu moc rád.). Pořád je to ale slušný popcorn, u kterého jsem se bohužel moc nebavil a jehož zdaleka největším tahounem je obsazením, které je sice trestuhodně nevyužité, ale konkurenční projekty ho mohou jen závidět. Škoda, tři roky jsem se na tento film těšil. Tak to nebylo ve zkratce. PS: Doporučuji k přečtení výborný text na Douglasově blogu.

Výborný dobový film, ve kterém jsem si užíval preciznost všech zúčastněných, stejně jako sebejistotu s jakou Fiennes režíruje. Je zbytečné mluvit o jednotlivých hereckých výkonech, protože všechny jsou naprosto přesné. Výpravě filmu nemám co vytknout, avšak nikdy se z ní nestane to hlavní na plátně (jako se to povedlo například u Královny Viktorie). Nepřebíjí postavy a jejich příběh, jen je doplňuje, takže vše vypadá zcela přirozeně, jako by se tvůrci přenesli o jedno a půl století do minulosti. Ze všeho nejvíc však musím vyzdvihnout jistotu Feinnesovy režie. Vy vypjatých scénách mezi dvěma hlavními postavami se často úplně obejde bez hudby a k dokonalé atmosféře scény mu stačí jen herci a správné nastříhání detailně vymyšlených záběrů. Hudba se naopak ozývá nejhlasitěji, když hlavní hrdinka prožívá silné vnitřní emoce, nebo dojde k zásadnímu rozhodnutí. Další odvážnou volbou, která se vyplatila je absence záporné postavy. Film se tak vyhýbá všemožným klišé, nevidíme tedy zlou manželku, matku, sestry, manžela, spolupracovníka, soka v lásce ani explicitně zlou tehdejší společnost. Dokonce se v některých scén zdá být tím nejzlejším (nejbezohlednějším) sám Dickens. To hlavní proti čemu musí mladá Nelly bojovat je ona sama, její přesvědčení a neschopnost přiznat si pravdu, přijmout ji a žít s ní. Invisible Woman bych tedy doporučil každému, komu není cizí prostředí viktoriánské Anglie a je schopen užít si film, který není vystavěný na atrakcích, ale na preciznosti a podmanivosti každé jednotlivé složky. PS: Pokud někdo postrádal vášeň, tak se asi moc pozorně nedíval. Byla přítomná v mnoha scénách, i když nikdy ne explicitně (jak se na viktoriánský film sluší). Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl film, ve kterém by bylo tolik vášně a touhy vyjádřeno třeba jen jednou nenápadnou větou, nebo pohledem.

Film, který se tváří hrozně odvázaně a přitom víc odhalených ženských prsou uvidíte v průmerné epizodě Hry o trůny. Docela dlouho jsem si nebyl jistý čemu se ve filmu mám smát, jestli je v něm něco myšlené vážně a hlavně jestli je ten cheap look záměr, nebo prostě nebyly peníze. Nakonec bych vsadil na variantu, že nebylo dost peněz, tak je všechno, kromě ústřední scény, točené před zeleným pozadím a film se snaží vypadat, jakoby to nebylo jenom z nouze. Hlavní problémy ale leží jinde - herečky buď neumí hrát, nebo je režisér nedokáže režírovat, akce je většinou nudná, vedlejší postavy nefungují, příběh je naprosto nesmyslně a nekoncepčně vyprávěn odzadu a chybí jakákoliv pointa. Několikrát se citují věty o válce, což je vysloveně k smíchu. Bitch Slap zůstalo napůl cesty, takže nefunguje ani jako akční film, ani jako ”cheap thrill“ a bohužel už vůbec ne jako kombinace obojího.

Twelwe Years a Slave (český název nedává smysl, protože v okovech rozhodně 12 let nestráví a jako otrok se chová tak, aby se jim pokud možno vyhnul) je především nepatetický a nečernobílý. Jak příznačné označení v porovnání s otřesnou, pár let starou oscarovkou Černobílý svět (kterýžto český překlad je bohužel naprosto výstižný). I když se ve filmu neodehraje nic zásadně překvapivého a děj začne, plyne i skončí tak jak čekáte - paralela s další, tentokrát výrazně povedenější oscarovkou Lincoln, který se odehrává o necelých dvacet let později - vše je natočeno a zahráno (Fassbender!) tak, že se jsem se nestihl nudit. Pokud neznáte přechozí McQueenovy filmy je to výhoda i nevýhoda. Možná vás nepříjemně překvapí řada pomalejších a na první pohled by snad někdo řekl i zbytečných záběrů, které k jeho stylu patří. Na druhou stranu si ušetříte malé (velmi malé) zklamání z toho, jak tento režisér zhollywoodštěl. Ale to se od takto akademického tématu dalo čekat. Přesto divák dostane to, na co je u McQueena zvyklý - podmanivou atmosféru, několik dlouhých scén bez střihu (mimo jiné úžasně silnou, detailní a nesamoúčelnou scénu bičování) a dokonalého Fassbendera, za kterým však titulní Ejiofor vůbec nezaostává a několik známých jmen mu zdatně sekunduje. Celkově můžu říct, že McQueenovi Hollywood sluší a Zlatý glóbus za nejlepší drama byl udělen právem. Zajímavé komentáře: Zeck, liborek_.

Na úvod si dovolím jeden osobní vzkaz pro 4 kluky a holky, kteří v kině seděli vedle mě. Lidi chovající se jako vy by neměli být pouštěni do kina. Pokud tohle čte někdo z vás, kteří jste na Insidious 2 byli v pátek 15. listopadu v Cinema City Olympia, 17:20, sedadla B3-6, tak se nad sebou prosím zamyslete. Všichni kdo s vámi sedí v sále se přišli v klidu podívat na film, tak jim nekažte zažitek. Děkuju. A konečně k filmu. Kapitola 2 za prvním dílem většinou nezaostává a v některých chvílích je dokonce o něco lepší. Atmosféra se sice ze začátku nedaří ustavit tak rychle, ale později už nezmizí. Tento díl je pro jedničku v mnohém tím, čím byly (především druhé a třetí) pokračování prvnímu Saw. Příběh zde není variován, ale rozvíjen, prohlubován a doplňován. Oba díly se organicky spojují v jeden celek a dívat se na dvojku bez znalosti jedničky se tak stává značně ochuzujícím zážitkem. Zatímco první Insidious byla klasická duchařina ozvláštněná motivem astrálního cestování, dvojka dává vzpomenout jak na řadu klíčových hororů minulosti (za všechny můžu jmenovat třeba Vymítače ďábla, Osvícení a Psycho) tak zručné míchá prvky různých typů filmů - duchařinu, found footage, skládání minulosti z nalezených střípků a také suchý humor, kterého je tu výrazně víc než v prvním dílu. I přes několik vad na scénáři je výsledkem povedená, zábavná a strašidelná směs. V poslední scéně vidíme jasný náběh na trojku, který se však zdá být variací téhož. Vzhledem ke stejnému scénáristovi ale doufám, že i další díl přijde s prohloubením myšlenek a děje prvních dvou, tak jak tomu bylo u Saw. Snad bude trojku režírovat někdo podobně zručný jako James Wan, protože právě režie dělá z obou dosavadních kapitol Insidious silný zážitek. V rukou nějakého rutinéra by série mohla zdegenerovat do průměrnosti a nudy.