Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (582)

plakát

Model House (2024) 

Nepřekvapivý home invasion, který je ze začátku ozvláštněný zasazením do vděčného prostředí skupiny modelek v jednom domě. Bohužel, příběh ani postavy ničím nepřekvapí. Role jsou správně obsazené (herečky jen občas v rámci žánru přijatelně prkenné), scény smysluplně zrežírované, ale charaktery jsou příliš jednoduše načrtnuté a scénář si jen odškrtává nezbytné body, kterými musí projít, a dialogové výměny, které nám v jedné větě sumarizují podstatu každé z dívek (občas přidáme nezbytné trauma, ze kterého se nic nevyvine). Nic z toho by nevadilo, pokud by Model House byl točený s nadsázkou a humorem, ale ve snaze o budování napětí a strachu bohužel selhává. Rozhodně se nejedná o průšvih, nebo vyloženě hloupý film. Jen v něm není nic natolik zajímavého, aby stálo za to ho někomu doporučovat.

plakát

Club Zero (2023) 

Alenka v říši divů má našlápnuto k nejzápornější postavě roku. Pěkná satira s několika silnými momenty, a být diváčtější, dal bych ji za povinné promítání na druhém stupni základních škol.

plakát

There's Nothing Out There (1991) 

Pět let před Vřískotem měl premiéru tento bohužel zapomenutý na koleně vytvořený sebeuvědomělý film. Očividná radost z natáčení připomíná Bad Taste. Nothing je je ale americký meta-slasher, který na jednu stranu konceptem předběhl dobu, na druhou je tak dokonale osmdesátkový, že nikdy jindy vzniknout nemohl. Hlavní hrdina, znalý principů hororových filmů, vypichuje žánrová klišé, všechny marně varuje, až mu nezbývá než sarkasticky hláškovat. Parta nadržených puberťáku na chatě u jezera, pěkné holky, ze kterých příšera ráda strhává oblečení, 80´s hudba a efektů a krve co rozpočet dovolil. Monstrum je přesně tak špatné až je zábavné, designem připomene kromě žáby i bratříčka z Basket Case. Vynikající zábava, pokud máte pro tento typ filmů slabost. Doplnění vzdělání, pokud jste si, jako donedávna já, mysleli, že Vřískot byl první.

plakát

The Changeling (1980) 

Duchařina, z níž většinu použitých prvků poznáte, protože se jedná snad o jeden z nejvlivnějších opomíjených filmů tohoto žánru. Bylo fascinující sledovat kolik záběrů, scén, rekvizit a prvků vyprávění bylo použité v pozdějších filmech (nejen James Wan musí mít nastudováno do detailů). Tohle vše se díky inspirativní režii povedlo skloubit se zajímavě vystavěným gotickým příběhem zasazeným do konce 70. let a s výborným obsazením. V Changeling vše funguje, budu ho doporučovat na všechny strany a snad jen kvůli nepříliš překvapivé pointě zatím nejdu na plné hodnocení. I když to může být problém jen toho, že jsme viděli tolik snímků, které si z tohoto půjčují plnými hrstmi. Většinu z nich stále rozhodně předčí, a po pár dalších zhlédnutích asi půjdu na plný počet.

plakát

Purpurová barva (2023) 

Knihou i Spielbergovým filmem nepolíbený, jsem se většinu doby v naštvanosti pronudil. Silné scény se střídají se vším co na muzikálech nemám rád. Z většiny filmu strašně trčí, že je natočený podle divadelního muzikálu. Často jsem měl identický pocit, jako dívat na se záznam hry, ve které mě vytáčí zkratkovitý děj neřešící vývoj postav -  každá se chová tak, jak příběh právě potřebuje, aby dopadl jak má, retardující písničky a zbytečné vedlejší linky. Nebýt dobrých herců, kostýmů a (doslova) pár intenzivnějších momentů, musel bych jít ještě níž.

plakát

Rustin (2023) 

Překvapivě zábavný film s výborným Colmanem Domingo v titulní roli. Nebýt nominace na Oscara, asi bych ho přehlédl, takto jsem si rád doplnil svižnou lekci z historie. Jako biografie velmi standardní, ale postava Rustina to utáhne a nudit se nebudete.

plakát

Chudáčci (2023) 

Uchvacující ve všech směrech. Dlouho jsem nebyl tak nadšený z tolika aspektů v jednom filmu. Od nádherné výpravy, chvílemi připomínající secesní prvky Zemanových filmů, kombinující viktoriánskou dobu, steampunk a překrásně propracované kulisy i kostýmy. Nepamatuji se, kdy se mi naposledy stalo, že jsem u filmu litoval, že mi občas létají oči k titulkům a nemůžu se každý okamžik plně soustředit na všechny detaily na plátně. I z tohoto důvodu se těším na další projekci, kdy už nic nebude rušit v soustředění. Špičková je nejen výprava a kostýmy, ale i práce s kamerou - jak černobílou, tak barevnou (ty krásné měkké barvy). Málokdy si divák může tak vychutnat přednosti filmového pásu oproti digitálu (práce s osvětlením, záběry chvílemi až připomínající evropskou novou vlnu - rybí oko, rámování, rozostření...). Výrazná hudba a zvuky, perfektně se hodící k výraznému herectví i celkové expresivní stylizaci. Vše je naprosto soudržné díky sebevědomé režii. Daffoe, Ruffalo i všichni ostatní podávají špičkové výkony, ale co předvádí Emma Stone je jiná úroveň. Takto se oddat postavě je nevídané a už teď je jasné, že se bude jednat o jednu z definičních rolí kariéry. Na poslední chvíli tak musím přehodnocovat své pomyslné topky filmů z loňské roku a zkomplikovalo se mi komu fandit ve spoustě kategorií na Oscarech. Formidable.

plakát

Eileen (2023) 

Filmy Williama Oldroyda mi neskutečně sedí. Fantastická pomalá atmosféra a perfektní obsazení. Na Thomasin McKenzie s nevinným, trochu smutným a později okouzleným výrazem bych se vydržel dívat hodiny. Její hrdinka nic moc neprožívá, i když by chtěla. S rutinní prací a alkoholickým otcem se vyrovnává bez větších depresí a stresů, čímž se film vyhýbá klasickým festivalovkovým klišé. Postava Anne Hathaway se v pracovním životě titulní Eileen objeví jako zjevení - ve všem zkušenější, schopnější a spokojenější žena pro ni působí jako vzor i femme fatale zároveň. Díky tomu, že je nejasné, zda je okouzlení jednostranné a kam se to vlastně celé může vyvinout, film překvapuje až do poslední minuty a nejednou mi dopřál přesně to, na co jsem v průběhu sledování pomyslel, že bych chtěl někdy v podobném snímku vidět. Opomíjené dílo, který si zaslouží výrazně větší docenění. I když naprosto chápu, že část diváků nebude bavit pomalejší první hodina filmu a jiné zase odradí nečekaný závěr. Já jsem naštěstí v té asi nejmenší třetí skupině, která je uhranutá od začátku do konce.

plakát

Jak mít sex (2023) 

Až překvapivě silný nenápadný film, podávající aktuální a přitom univerzální témata citlivou formou s velkou dávkou opravdovosti. Přesný scénář i režie. Velmi povedený debut. Vynikající Mia McKenna-Bruce v hlavní roli je suverénní a zároveň naprosto adekvátně uměřená. Podnětný film, který ve mě bude rezonovat déle než chválenější Aftersun (ne že by vyprávěly o tom stejném, podobnost se nabízí hlavně přes prostředí levnějších letních ubytovacích komplexů, a Britů z nižších tříd na dovolené).

plakát

Napoleon (2023) 

Zajímavé pojetí Napoleonovy osobnosti, vyhýbající se jakékoliv glorifikaci. Nedivím se že se Francouzům tento film nelíbil, jelikož ukazuje, jak si doma i v Evropě nadělají bordel a ostatní státy to za ně musí uklízet. Když točíte film o Napoleonovi a ve finále je za největšího hrdinu vévoda z Wellingtonu, asi vám Francouzi nezatleskají. Film se snaží pojmout obrovský kus historie, je tedy nutně zkratkovitý a přeskakující (pár věcí mi citelně chybělo, s historickými nepřesnostmi nemám žádný problém). Přesto je obdivuhodné, jak se Scottovi a spol. povedl sestříhat tak, aby byl stále koherentní, navazující a uspokojivý. Herecké výkony jsou naprosto přesné a až nečekaně zábavné. Výprava, hudba, kamera, kostýmy i triky na vrcholné úrovni. Téměř plně uspokojující kinozážitek. Stejně jako u Pána prstenů jsem si v kině užil betaverzi a těším se až bude možnost vidět kompletní film.