Idée_fixe

Idée_fixe

okres Brno
Hudba v duši

homepage

32 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4
    • 7.6.2020  12:52
    Three Tales (2002)
    *****

    Tuhle skladbu (a vůbec - i skladatele jako takového) jsem poznala v r. 2005 díky prof. Miloši Štědroňovi na jedné jeho veřejné přednášce v brněnském "Malém divadle hudby", kde nám toto dílo představil, uvedl, a následně rovnou promítl. ;-) A byla to láska na první pohled i poslech (mluvím o Reichovi, do MŠ jsem byla tou dobou zamilovaná už dávno :-))). Pro mne absolutní audio-vizuální orgastické orgie, které překonal pak už jen živý koncert Philippa Glasse o osm let později, do té doby jsem nic podobného nezažila. Ovšem zážitek zůstává stále. Sice "na mne" tenkrát cca měsíc poté čekalo něco podobného s jiným Reichovým veledílem, asice The Cave, rovněž úžasně představeno úžasným prof. Štědroněm, avšak zážitek z Three Tales už to nepřekonalo. Jo, poprvé to bývá pouze jednou... ;-) I když zase musím přiznat, že spoustu skladeb si naopak začnu pořádně užívat až na x-tý poslech. Někdy je holt třeba se na sebe více naladit. ;-)

    • 27.5.2020  12:55
    Pension Lola (TV film) (1993)
    ***

    Musím uznat, že pánové Kaiser a Lábus jsou mistry převleků, skvěle se doplňují, a překypují nápady. Originální pojetí, kde všechny přítomné dvojice byly zahrány jimi, mne sice velice zaujalo (za mne rozhodně nejlepší operní pěvkyně Měkká, a herec Tvrdý :-)), většinu z nich bych jim fakt věřila (např. hotelová společnice byla více sexy, než leckterá skutečná žena :-))), ovšem i přes to všechno mne to prostě nijak zvlášť nenadchlo, nic ve zlém. Humor zde za mne dosti pokulhával (ale ne že by chyběl, naopak - to bude prostě čistě jen můj problém, nejsem totiž skalní fanda tohoto dua), ovšem před hereckými (a pěveckými :-)) výkony a nápady klobouk dolů. ["Filmová výzva" - Addamos21]

    • 24.5.2020  19:21
    Muž a žena (1966)
    ****

    Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax]

    • 24.5.2020  11:15

    "Děvka namaskovaná jako Lana Turnerová je pořád děvka!" .... "Eh, to je Lana Turnerová!" :-DDD Tak tahle hláška byla prostě nepřekonatelná. :-) Jinak moc vtipných hlášek nečekejte, ale to samozřejmě vůbec nevadí, možná právě přesně naopak - s charakterem filmu by se to asi ani moc neslučovalo. To jen tak na úvod, abych nějak začala. :-D Napínavá, kvalitně obsazená, kriminálka se skvělou dobovou atmosférou, a jak zde výstižně popsal packa (a sebral mi to tak z pusy :-)), taky jsem měla pocit, jako by to v těch padesátkách bylo natočeno, mazec. A hlavní padouch - záporák mne tuze překvapil, vůbec jsem nečekala, že to bude zrovna on. :-) Scéna, kdy to vyšlo najevo, z té mne bude mrazit ještě hodně dlouho. Jen škoda, že to tam byl samej holobrádek, ale to samozřejmě vzhledem k té době chápu (vlastně nechápu :-))), holt to tak bylo zvykem. :-( "Tak co, byla to krysa?" "Jo, a pěkně velká!" :-) ["Filmová výzva" - Addamos21]

    • 20.5.2020  14:28
    Vetřelec ³ (1992)
    *****

    Má cesta k třetímu Vetřelcovi byla trošku delší, krkolomná, a hlavně tuze netradiční, hlavně ten začátek... Ráda se s vámi o své zážitky podělím, koho to bude nudit, nemusí samozřejmě číst. Chci se spíše tak trošku vypovídat ze svých pocitů a momentální nálady, tak mě napadlo, hodit to sem do komentáře. ;-) Tak tedy... V roce vzniku filmu jsem se vypravila se svým tátou do brněnského kina Svratka (R.I.P. :-((( ), už fakt nevím, na co, ale pravděpodobně pásmo pohádek pro nejmenší, často to tam dávali, a já to žrala dost dlouho (vlastně, nevím, že by mě to kdy pustilo, chodili jsme pak na to s kámoškou, těsně před odchodem kina na věčnou památku, a to nám bylo kolem 20 ;-)). Tenkrát jsem neměla o "existenci" nějakého Vetřelce ani páru, natož že je těch filmů víc. A jak tak taťulda kupoval lístky, já zamířila (jako vždy) k nástěnce s fotoskami... A ejhle, kde se vzaly, tu se vzaly, fotosky z třetího Vétři. ;-) Doteď si pamatuju ty pocity, a hlavně zvláštní vlnu, co mnou projela, jakmile jsem je spatřila. Nedá se to popsat, ale je tam nádech velkého tajemna, zvláštního vzrušení, zvědavosti a strachu (ale takového jiného, mrazivého, fascinujícího), stála jsem tam jako opařená. Učarovala mi i vizuální stránka Vetřelce (no jo, ta láska k výtvarnému umění už ve mně tou dobou bujela ;)). Okamžitě jsem silně zatoužila ten film vidět, což bylo vzhledem k mému tehdejšímu věku prakticky nemožné. Musela jsem si počkat dlouhých a nekonečných 7 let. Od té chvíle jsem dlouhé dny nemyslela na nic jiného, měla jsem v hlavě jen ty fotosky. Měla jsem dojem, jako bych snad v tom filmu taky někde nějak byla (no, ještěže ne, to bych fakt nechtěla, jakkoliv mám k němu silný vztah :))), zdálo se mi o něm (resp. ty vzpomínky na fotky z filmu mi ve snech zformulovaly svůj vlastní příběh :-))), ale i já sama jsem si "přehrávala" možné scény, hádala jsem (na základě těch fotosek), co se asi na nich, ale i před či po ve filmu odehrávalo, co komu kdo řekl, udělal.... no prostě mazec.. Dalo by se, s trochou nadsázky, říci, že se jednalo o lásku na první pohled, a to jsem film ještě ani neviděla. ;-) Po čase mé myšlenky už nebyly tak intenzivní, ale furt to tam někde bylo zalezlé, a chtělo ven (což je, vzhledem k hlavnímu leitmotivu filmu hezká shoda :-))). Po cca 5 letech jsem viděla jedničku, po čase dvojku, a pak... konečně vysněnou trojku. Až na pár vyjímek (ve formě několika scén a hlášek) to tenkrát pro mne bylo dost zklamání, holt ta fascinace byla silnější. :-) Zkrátka, musela jsem na film dostatečně dozrát, ale stálo to pak rozhodně za to. Paradoxně co se mi na tom tenkrát vůbec nelíbilo, tak jsem se po letech do toho zažrala natolik, až jsem z toho málem měla duševní orgasmus. Jedná se zejména o úžasnou vizuální stránku, výpravu, dusnou atmosféru mezi vězni, a to, že je ten celý film jakoby celý "mimo". No a? Je originální, nabídne plno nového, přičemž to, co mají skalní fandové na Vétřovi asi nejraději, zůstává. Jen je to prostě vyšperkované támhle, a připepřené tady. :-D Svého času jsem tento díl měla dokonce úplně nejraději. V posledních letech převzala žezlo dvojka, ale tohle je "vícemiss". ;-) Každopádně, co se týče hudby, ta pro mne navždy bude nejen královnou všech Vetřelčích hudeb, ale jedna z nejlepších vůbec. Absolutně zbožňuju závěrečnou pasáž (za tuhle část bych div neskočila do rozžhaveného olova ;))), dále např. motiv vody, kterou pouští na rozžhaveného Vetřelce, svíčky ve větru, příchod Bishopa a jeho týmu, pasáže se sbory, atd, atp. A i když hodně věcí musel pan režisér přepracovat, či úplně vypustit, odvedl skvělou práci, takové, jak to je, je to dokonalé, a nic bych na tom neměnila (i když i ty vystřižené či původní scény stojí samozřejmě za to). No do prkýnka, jak tak o tom všem zas přemýšlím, mám chuť zvednout hodnocení zas na původních pět, a taky že to udělám.... :-) Tedy, tenkrát po prvním shlédnutí bych dala tak nanejvýš dvě, musím přiznat. :-D Ještěže jsem nebyla na Čsfd, to by byl trapas. Jo, málem bych zapomněla - úúúúžasná, dokonalá hudba! ;-)

    • 20.5.2020  08:55
    Upgrade (2018)
    *****

    Mazec!!! :-) Parádní jízda od začátku do konce, a to i ve chvílích, kdy se tam třeba zrovna náhodou (zdánlivě) nic neděje... Originální nápad, skvělé zpracování, parádní hudba, střih, zvuk.... Tuze jsem si rochnila. :-D Potěšil mne i výběr (pro mne) neokoukaných tváří, typově každý do svých rolí úžasně zapadali (největší žraso byl Harrison Gilbertson, o jehož existenci jsem dosud neměla ani páru, ten se pro tuhle roli snad narodil. Překvapil mne i jeho relativně nízký věk (a že blond není jeho přírodní barva - úžasně mu sedla), hodlám se na něj nyní zaměřit a těším se na nějaký další film s ním). Já nevím, co by ti lidi dnes chtěli, když si tak pročítám zdejší komenty a hodnocení.... Kdy v žánru sci-fi bylo natočeno snad už (skoro) vše, tak než by byli rádi, že dostali něco nového, neotřelého, tož furt frflají. :-D Kéž by bylo více takových labůžových filmů. ;-) ["Filmová výzva" - Addamos21]

    • 13.4.2020  12:00

    Svižná jízda od začátku až do konce! Originální nápad, kdy každý manžel hlavní hrdinky během jejich zprvu poklidného, šťastného manželství, nabyde (víceméně souhrou náhod) velké popularity, a tím pádem i spousty peněz. A navíc, brzy poté onen manžel vždy za nějakých bizardních okolností zemře. Nejbizardnější pro mne byla smrt malíře, ztvárněného vousatým (oh - lala! ;)) Paulem Newmanem. Již jeho samotná práce stála za to, kdy ke své tvorbě používal např. pušky, střílející do balónků s barvou, jež se rozstříkly na papír, :-D anebo jakési robotické hydraulické mini-jeřáby (či co to bylo), které v podstatě "malovaly za něj". :-DDD A většinou za doprovodu nějaké klasické hudby. ;-) Takže něco specielně pro mě. ;-) Byť dávám ve výtvarném umění přednost realismu. :-D Anebo zprvu "obyčejný" kabaretní tanečník Pinky (Gene Kelly), který se stal populárním až poté, co přestal používat na svá vystoupení kostýmy a masky, a nechal si celý dům, včetně všech dekorací (dokoce i vodu v bazénu), nabarvit na růžovo. :-DD To prostě nevymyslíš... :-D Film nabízí i pěknou, poučnou myšlenku, kdy hlavní hrdince popularita a bohatství vadí, krade štěstí, a nejspokojenější je, až když zakotví v poklidném, "obyčejném" manželství na farmě, obklopena přírodou, spoustou práce, a klubkem dětí. ;-)

    • 1.4.2020  11:22

    Moc neprožívám sólový klavír. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Nějaká fakt výjmečná skladba. Jistě, jsou takové. Ano, správně, jedna byla zde v tomhle filmu. Plus klasika - akordeon, smyčce. Jímavé, tklivé, dokonalé tóny. Jen velká škoda, že té hudby tam bylo tak málo. Ovšem o to více jsem si ji užila. Moc nemusím válečné filmy. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Ano, správně, tohle je jeden z nich. Byť o hrůzách kolem války, přesto krása. Dokonalá souhra všech účinkujících, zejména Lina, Simonky a Jeana-Pierra, kteří zastínili všechny ostatní, byť i ti ze sebe taktéž vymačkávali, co se dá. Jenže co naplat, když je to Lino, Simonka a Jean-Pierre, kteří hrají (co hrají, ti to prostě s těmi postavami vyloženě prožívají, žijí!) už jen pouhým pohledem, pohybem, výrazem ve tváři, nádechem a výdechem. A charisma z nich přímo prýští. Dlouhé scény beze slov. Vypíchnout musím zejména tu po útěku Lina (doslova Němcům z lopaty) v autě, vzadu se Simonkou, jejich "rozhovor" pohledy, doteky (jak se vzali za ruce, mne píchlo u srdce), mlčením. Nebo záběry na ztýrané oběti na židli. Zchátralý dům, kde se skrýval Lino, na mne dokonce působil (i přes svou ponurost a temnotu) nečekaně romanticky. No, a o té závěrečné scéně, to už ani nemluvím. To se mi snad na nejméně půl minuty srdce zastavilo. A to jsem přitom čekala, že to nebude žádná selanka. Takovéto filmy si někdy s psychikou pohrají daleko působivěji, než nejlepší horory. Rozžvýkají ji, a vyplivnou. Ale zážitek z dokonalého filmu to naštěstí vyváží. A stojí rozhodně za tu újmu, je vidět... ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt]

    • 11.3.2020  08:59

    Nedávno jsem se ve filmu "Poslední adresa" zamilovala do Lina Ventury, zde prozměnu do Bébela. ;-) Je zde (kromě svého typického sexy rošťáctví ;)) děsně roztomilý, k sežrání. :-D Prostě veselý, šťastný pohodář, co užívá života plnými doušky, přesto plno chladných a úzkoprsých lidí okolo něj to nechává chladnými a úzkoprými i nadále. Holt staré psy.... Zdánlivě prostý příběh - ovšem několika atributy vyšperkovaný k úžasné podívané. Kromě již zmíněného rošťáka film nabízí ústřední dějovou linku originálním způsobem - z úhlu pohledu každého z hlavních účastníků, dále dokonalou kameru, a v neposlední řadě nádherné přírodní scenérie, jako vystřižené z obrazů nejlepších impresionistů. Co se mi naopak nelíbilo (nicméně nijak zásadně neovlivnilo můj úhel pohledu), bylo především chování Theresina manžela ke své ženě, plné nenávisti a zloby (ten proud ponižujících nadávek - stará ve 40? To si snad dělá srandu, ne?? Co by byl potom on, ve 45?!), ale na druhou stranu ho chápu; a dále hudba, co jejich syn poslouchal - neslaná nemastná, nezajímavá. Ale to tak zřejmě mělo být, vzhledem k jeho povaze - vrána k vráně sedá. Film mi svým stylem, celkovou atmosférou, konkrétně pak kamerou a sladce hořkými lidskými osudy, velmi připomínal (mého oblíbeného) Godarda. Zdá se, že mám nového favorita. ;-) Já ty Frantíky prostě žeru... :-D Doporučuji jak všem milovníkům Belmonda, tak především kvalitní artové podívané.

    • 2.3.2020  21:16

    Tušila jsem, že to bude pecka, ale že se do Lina zamiluju zrovna zde, a po x jiných filmech s ním shlédnutých, to mne nenapadlo ani za mák. ;-) Tedy, jako herec má v mém srdci místo už dávno, ovšem odteď je tam navíc ešče aj ta erotika. :-DDD Film mne vtáhl od samého začátku. Relativně prostý děj ovšem Liník, Marlenka, Józa a František vyšperkovali k dokonalosti. A stačilo pro to též jen "málo" - sem tam nějaké to gesto, letmý úsměv, flétnu s akordeonem, a třeba i takové zdánlivě obyčejné věci, jako např. déšť, knížku veršů či bezzubého, platonicky zamilovaného staříka. Perfektní scénárista (a režisér v jednom), skladatel a herci by snad vytvořili skvěle i stupidní céčkový horor či reklamu na zubní pastu. :-D Jen jsem doufala ve šťastnější konec, ovšem nějaký takový zároveň i očekávala. Nijak to samozřejmě na kvalitách filmu neubírá (spíše možná naopak).

    • 6.2.2020  10:24
    Beatles vs Stones (TV film) (2015)
    ****

    U všech brouků a kamenů, jak jako "vs", bych ty hejsky novinářský liskala... :-( Příště se dozvíme, že spolu Batlesi a Stouni v latexových oblečcích po nocích vykrádali banky. :-DDD Ještěže se zde snaží tvůrci dokumentu napravit, co jiní napáchali, a tak se dozvíme pravdu, asice nejenže nebyli rivalové, ale naopak se spolu přátelili a chodili na pivo. ;-)

    • 6.12.2019  12:01
    Leonard Bernstein o hudbě (TV pořad) (1958)
    *****

    Tak tohle je něco přesně pro mě. :-) Tedy ne že bych drtivou většinu z těch skladeb neznala (ovšem pod taktovkou charismatického Lennyho si je vychutnám velice ráda vždy a všude ;)), což je zde ale naopak pro mne obrovská výhoda, neboť si pak mnohem víc užívám ono rozebírání (mnohdy doslova do jednotlivých tónů) té které skladby, vyslechnu si její různé fragmenty rozdělené na jednotlivé nástroje či sekce (kde mi pak v hlavě zní i ten zbytek orchestru, co tam v tu chvíli právě nehraje ;))) - v tom si obzvlášť lebedím; dozvím se, co ten který konkrétní úsek (či celá skladba) vyjadřuje, představuje (což ocením zejména u mých úplně nejvíc nejoblíbenějších skladeb), jakož i něco ze života (či dalšího díla) skladatelova. Ale ideální je tento pořad i pro úplné (či věčné ;)) začátečníky v klasice, neboť Lenník jim vše nenásilnou, ale i zábavnou formou, a s elegancí sobě vlastní, rád podá. Jakožto vynikající skladatel, dirigent a pedagog (a velký sexy sympaťák :-D ) je úplně ve svém živlu. A já pak taky, když ten bomba pořad sleduji. ;-)

    • 20.8.2019  00:35

    Film už jsem viděla několikrát, ale až nyní mě dostal až do morku kostí, ale hlavně duše a srdce (a to mi rozedral na cucky). Pánové Gabin a Delon hrají i "jen" očima, pohledy, ale snad i ušima, kalhotama, a pouhým dýcháním! Ta nespravedlnost!!! Ten hajzl policajt, proč jen musel furt vysírat?! Ta neuvěřitelná hudba, která naprosto dokonale vykresluje celkovou atmosféru filmu, to sólo anglického rohu, to snad skladatel psal přímo Delonovi na záda... Nepamatuji se, kdy jsem u nějakého filmu jednak brečela tak, že by se ode mne mohly učit i placené plačky, druhak měla neutuchající potřebu záporákovi ukopnout hlavu, a konečně - dát si film do topky už cca deset minut od jeho začátku.

    • 19.7.2019  10:59

    Ta čtvrtá hvězda je však pouze za Brno a brněnské herce. ;-) Ale na jedno shlédnutí před spaním celkem solidní podívaná. :-) Klidně bych brala i delší stopáž. Mimochodem - Jaroslava Dufka jsem poznala jen podle hlasu, nikoliv obličeje. :-D Jsem na něj (z divadla) zvyklá pouze s vousy, bez nich jsem ho snad nikdy neviděla. ;-) Nehledě na to, že zde byl i podstatně mladší a méně prostorově výrazný. ;-) Což samozřejmě nemyslím tak, že starší a silnější nebyl v divadle úchvatný, ba naopak. ;-)

    • 25.5.2019  00:19

    Nebýt té kulervoucí hudby, dám o hvězdu méně. :-) Mít Zachary Quinto, potažmo ostatní členové posádky (ale aspoň on) vousy, dám o hvězdu více. ;-D Samej holobrádek (i ty, Bene?? :))), kdo se má na to koukati. :-DDD Kurňa ale, tu hudbu nemůžu dostat z palice (ne že bych se o to tedy pokoušela, hihi) ani víc jak hodinu po skončení filmu!! Znala jsem ji sice už dávno před shlédnutím filmu, ale teprve během něj se naplno rozvinul její účinek + dopad na mou duši, lačnící po umění. ;-D No tak dobrá, některé scény mne taky vzaly za srdíčko, nechyběla ani akce, napínavé momenty, či špetka romantiky. ;-) Po vizuální + zároveň choreografické stránce mne nejvíce zaujala scéna, jak Kirk uhání doslova jako o život k tomu vychýlenému jádru (či co to bylo) lodi, zavěsil se tam za jakousi tyč, a ze všech sil se snažil v luftě kopáním vycentrovati jakési tělesa s otvůrky do správné polohy. ;-)

    • 28.4.2019  23:42
    Cvičme v rytme (TV pořad) (1986)
    **

    Jejdanánku, to je mazec, čučela jsem na to jako malá snad každý den, vždy jsem letěla do botníku pro cvičky, a už to jelo... :-D Cvičila (či spíše skákala jak tajtrdlík ;)) v rytme poctivě, a tak vehementně, až jsem kvůli tomu jednou malém přišla o oko (doslova). Jak jsem si tak s velkou pompou běžela pro ty cvičky, a odhrnovala z botníku závěs, který tam byl připevněn rysováčkama, tak se jeden z nich vymrštil, a zapíchl se mi přímo do oka. Fakt lahůdka. Měsíc ve špitále pak taky stál za to (pamatuju si to do detailů i po 30 letech), ale vidím, a to je hlavní. Inu, člověk chce udělat něco pro své zdraví, a div u toho neoslepne. Proto už raději necvičím. Ani v rytme, ani v tělocvičně, ani jinde. :-D

    • 21.4.2019  22:16

    Parádní soubojová scéna cca v půlce filmu, v hale na schodech. Moje nejoblíbenější z celé trilogie. ;-) Skvělé zakomponování těch různých historických zbraní, prostředí s uměleckými předměty (sochy, obrazy, etc.), a hudební doprovod - toť vše přímo pastva pro můj zrak, sluch, a v podstatě i další smysly. ;-)

    • 21.4.2019  19:41

    Žánr "rodinný" bych klidně ponechala. V jádru kvalitní film s velice zajímavou "Liškovskou" hudbou, ovšem od válečného filmu očekávám trochu něco víc, než jen hrůzy (z) války (při veškeré úctě ke všem zúčastněným / postiženým), plus jednoduchou zápletku s trochu prapodivnými okolnostmi vyústění (!! pozor - spoiler!! v rodině se ztratí náhrdelník, a automaticky obviní ruského vojáka, který t. č. u té rodiny pobýval, bez nějakého podrobnějšího vyšetřování ho seberou a vláčí rovnou na popraviště, malý chlapec onen náhrdelník najde, a přiběhne s ním skoro na poslední chvíli, a aniž by si ho kdo vůbec prohlédl, vojáka hned osvobodí - konec spoileru). Možná to taky bude tím, že jsem od filmu měla větší nároky, a že obecně válečné filmy (až na pár vyjímek) moc nemusím. Ovšem velmi mě potěšil mladý Josef Karlík (zde dokonce tmavovlasý), kterého (coby herce) znám jen jako staršího. Také některé záběry na zpustošené město a jímavý příběh několika rodin, snažících se přežít hrůzy války, vzalo za srdce. A velmi dojalo přátelství zmíněného ruského vojáka s těmi rodinami, zejména dětmi, kteréžto se obzvláště obdivuhodně (na svůj věk) praly s nepřízní osudu.

    • 15.4.2019  11:55

    Udivuje mne, kolik lidí (zde v komentářích) "prudí" valašské nářečí Jankova dědy (v podání R. Hrušínského). Jednak mám dojem, že ho tam bylo jen minimálně, a navíc - to přeci není neobvyklý jev řady čs filmů, odehrávajících se v různých končinách, kde prostě nějakou tu místní hantýrku mají (ostatně, na mnoha místech i dodnes); anebo v minulosti, kdy se mluvilo "trochu jinak" všeobecně. Mrzí mne, že onen absurdní přístup, kdy za chyby (a mnohdy i "chyby", fakt prkotiny) jiných pykali (kromě jich samotných) i jiní - v tomto případě hlavně vnuk (ale svým způsobem i jeho dědeček), se kolikrát udržuje dodnes, sama bych o tom mohla vyprávět. Hudba S. Havelky velmi překvapila. Resp. ač patří mezi mé nejoblíbenějsí skladatele filmové hudby, popravdě k dramatickému filmu jsem si ji nějak nedokázala představit, ale ano, zvládl to na výbornou (a omlouvám se, mistře, že jsem pochybovala ;)), typicky "havelkovská" melodie, přesto krásně melancholická. I když se často opakovala, vůbec to nevadilo, naopak. Bylo to krásně na místě, neboť zněla v sobě "podobných" scénách, např. z Jankova dětství s dědečkem; při těch z vojny, nebo kdy např. zatýkali jeho tatínka, byl motiv jiný (někdy dokonce velmi dramatický), prostě vždy skvěle podbarvující atmosféru. Určitě se ráda na film někdy podívám znovu. ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt]

    • 8.4.2019  01:56

    Ach, ta nostalgie... Centrum mého drahého (+ rodného) města, které znám snad ještě víc, než sebe, a které už vypadá podstatně jinak, zde ještě v podobě, jakou si pamatuji z dětství / dospívání. Tak např. na prostor s fontánkou před Janáčkovým divadlem jsem už skoro zapomněla (teď by to tam přespolní fakt nepoznali, je tam totiž "moderní" quasi parčík a parkoviště :-( ), přitom co jsem si tam vyhrála / kolem nachodila. Konzervatoř, Šilingrák, Starobrněnská... Některé části jsou zachovány dosud, jiné už "za mě" byly jiné... Bylo mi, jako bych cestovala v čase. Popravdě, dojalo mne to víc, než to, co se ve filmu odehrávalo, i když se mi to rovněž moc líbilo. Prakticky skoro celé se to točilo kolem hudby, zpěvu, dirigentů, pěvců, etc., mělo to vtip, originální zápletku i pojetí (formou vyprávění / bilancování hlavního hrdiny v podání M. Kopeckého), rovněž skvělého P. Landovského, který ztvárnil jeho kamaráda (oba pospolu tam předvádějí perfektní herecké kreace), nečekané vyústění i závěr, s plejádou velmi i méně známých (ne)herců / umělců, a to vše v mé drahé rodné hroudě... ;-) Takže pro mě dosti osobní, a prostě bezchybné (až na ten příšerný knírek (větší snad neměl ani Freddie Mercury :))) J. Jiráskové - ten jsem fakt nepobrala. Nějak to patřilo k roli? Pokud ano, muselo mi to uniknout, a ani tak to nechápu). Pokud bych (kromě hudby a Brna) měla ještě něco vypíchnout, tak rozhodně platonickou lásku hlavního hrdiny, který doposud bral ženy hlavně jako povyražení, a střídal je jak ponožky, a zřejmě poprvé se skutečně zamiloval, a hned nešťastně. Navíc do namyšlené, trochu i naivní, dívky. Ta pak na to (+ svou nezkušenost, možná až hloupost) doplatí, avšak postaví se k tomu nečekaně čelem. Ale žel tím pak trpí nejen ti dva, ale i další z aktérů, který k tomu všemu přijde jak slepý k houslím. Konec mi přišel jakoby trošku otevřený, takže jsem si pokračování mohla "dosadit" dle vlastní fantazie. ;-) P. S. A propos - nechápu, proč ta nána šla výhradně po dirigentech (ačkoliv, svým způsobem, ano). Já bych slintala i nad tím "pouhým" korepetitorem. :-DDD

    • 29.3.2019  11:57

    Mě, takového milovníka filmů Davida Lynche a Luise Buňuela, nemůže takovýto ulítlý (a místama až bizardní) filmešek ale vůůbec rozhodit, právě naopak. ;-) Byla jsem totiž Willym Kufaltem, který mně tento film dal do "Výzvy", trochu varována. :-D Ovšem to ještě zřejmě netušil, že já, která slintám u Mazací hlavy, Nenápadného půvabu buržoazie, a jim podobných (a nad svými bláznivými sny), tak přeci nebudu kroutit hlavou zrovinka nad "nějakým Kopýtkem". :-DD Ježto navíc kromě neotřelého humoru, (hořce) komických / komediálních situací a "blbinek", nabízí i mnohá ponaučení, a přiměje diváka více či méně k zamyšlení. Hodně mě potěšili pánové Šteindler a Vávra, kteréžto ve filmech moc nevídám. A na to, jak nemusím T. Hanáka (ani jako herce, ani co se sympatií týče), tak mne dosti překvapilo, že mi tu nejenže nevadil, ale místama jsem musela uznat, že jeho výkon zde byl vskutku povedený. A to jsem se od začátku bála, že mi zkazí dojem z filmu. Jsem moc ráda, že se tak nestalo. Když už, tak mi to kazil ten (pro mne) naprosto příšerný osmdesátkový styl (móda, účesy, líčení, některá hudba, apod.), za to ale holt film nemůže, když byl jaksi v té době natočen, a má se v ní i odehrávati, to je jasné. ;-) ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt]

    • 25.3.2019  09:39
    Mám strach (1977)
    ***

    Přiznám se, že film (ač měl slibný potenciál) mne nijak extra neoslovil, ovšem bylo skvělé vidět (u mě poprvé) G. M. Volontého taky mimo westerny, a to dokonce ve vážné roli. Jen velká škoda, že byl oholený. ;-) Super byla též účast M. Adorfa (i když jsem tedy doufala, že dostane více prostoru).

    • 16.3.2019  12:55

    Ty létající papundeklové lebky mne děsí dodnes. :-D

    • 2.3.2019  11:29
    Candyman (1992)
    ****

    Čekala jsem (pod)průměrný horor nevalných kvalit, u kterého mne zaujme snad jen hudba. Jsem moc ráda, že jsem se spletla. Zápletka, pravda, nebyla z nejoriginálnějších (týpek, kterému v minulosti bylo dost brutálně a nespravedlivě ublíženo, se zjevuje a kosí, co se dá), ale to pojetí, zpracování, zdařilé a nečekané zvraty, a velmi originální a překvapivý závěr, z tohoto hororu dělají mimořádný zážitek. O dokonalé hudbě, jež filmu dodává neskutečnou atmosféru, už ani nemluvě.

    • 21.2.2019  00:40
    Láska jejího života (TV film) (2006)
    **

    Ty dvě hvězdy jsou za tu houslařskou dílnu, koncert v malebném kostele (kostely se mi jinak moc nelíbí, ale tenhle byl vážně moc hezký, vkusný a romantický) a dudáckou kapelu na konci (prý "Dokud mi neřekneš "ano", neodejdou!" :-D Já bych schválně s odpovědí otálela, aby neodešli ;))).

    • 7.2.2019  00:45

    I když mi byl tento film doporučen (neřkuli přikázán, hihi ;))), moc se mi do něj nechtělo, obávala jsem se totiž, že mě bude (více či méně) nudit. Jenže tam není ani jediné "hluché místo"!!! Naopak - napěchované od první vteřiny (od úvodních titulků), nehorázně rozmanité, originální, vyladěné do detailu. Navíc se u toho poměrně dosti musí žhavit mozkovna, což jsem u komiksového filmu rovněž vůbec nečekala - a tedy patřičně ocenila. Rovněž je velmi dobré dávat pozor, neboť je tam fakt plno - i zdánlivě nedůležitých - nejrůznějších detailů, záběrů či záležitostí, které jsou však většinou velmi podstatné. A i tak "běžný smrtelník" nemůže (zvlášť na první shlédnutí) vše pobrat. Doporučuji sledovat (jako se to poštěstilo mně) s někým velmi zasvěceným, kdo by vám podal příp. vysvětlení - nebo alespoň já jsem tak leccos mnohem lépe pochopila a celkově si film více užila (a velmi tak děkuji svému "průvodci" tímto filmem ;)). Musím též vydzvihnout parádně zvolené klasické písně / skladby, kteréžto skvěle umocňují atmosféru scén, u kterých hrály (např. neskutečná Sound of Silence od Simona & Garfunkela či fragment z Koyaanisqatsi P. Glasse). Ve finále mě dostalo plno skutečně nečekaných vyústění. A nechce se mi věřiti, že film trval tři hodiny. Připadalo mi to jak max. dvě (ale spíš ještě méně). Klidně mohl býti delší. ;-)

    • 21.1.2019  00:01
    Věc (1982)
    ****

    Parádní atmosféra, ještě lepší hudba, plno překvápek a nečekaných zvratů. Při scéně s masáží hrudníku jsem si málem cvrkla do textilu. :'-D Film jsem viděla po dost dlouhé době, a musím rozhodně přidat hvězdičku. ;-) Možná bych dala ještě jednu, kdyby první polovinu filmu neustále na střídačku nevylézaly děcka z postelí, a furt něco nechtěly, plantážníci. :-D :-((Řekla jsem si: "Dostaly za vyučenou, hejsci, ti už se sem nevrátí! A v tu chvíli byly zpět :-))))). Takže jsem z nejméně třetiny filmu měla v podstatě kulový. Nicméně i tak jsem si film svým způsobem užila. Příště ho snad uvidím v klidu, a bez rušivých elementů. :-D

    • 18.1.2019  18:14
    Co nového Scooby-Doo? (TV seriál) (2002)
    **

    Nuda na entou, ale v jednom z dílů je super pocta Twin Peaks!!! ;-)

    • 7.1.2019  03:57
    V pasti (2018)
    ****

    Jakoby někdo smíchal filmy Tiché místo a Stalo se. :-) Což mi však vůbec nevadilo, ba naopak. Btw - klidně to mohlo jít do kin.

    • 2.1.2019  22:56

    Příště ale i více kyprých žen, prosím!!! Resp. alespoň vůbec nějakou. Nebo si snad tvůrci myslí, že pěkné prádlo nosí (a vypadají v něm sexy) jen chodící kostry??! :-(

<< předchozí 1 2 3 4