Idée_fixe

Režisér Jaromil Jireš díky své velké lásce k hudbě a umění, citlivosti a empatii mohl umně vdechnout život řadě dokumentů o významných českých umělcích. Zpracovat je tak, aby jim porozuměl každý bez rozdílu věku či zájmů.
V tomto dokumentu se věnuje dílu, životu, ale i soukromí velkého českého skladatele Leoše Janáčka. Přibližuje např. jeho neskonalou lásku k hudbě, kterak čerpal inspiraci (mnohdy v úryvcích mluvy člověka nebo třeba i štěkotu psa), velkou bolest ze ztráty obou dětí, krušné okolnosti uvedení jeho nejslavnější opery Její pastorkyňa, skladatelovy další činnosti kromě komponování atd. Nejen díky vkusně provedeným ilustračním scénkám s herci a ukázkám z oper získává dokument na autentičnosti. Divák může mít pocit, jakoby vše se skladatelem prožíval. Použitá Janáčkova hudba krásně podbarvuje a umocňuje celkový dojem.

Režisér Jaromil Jireš se kromě klasických celovečerních filmů věnoval hodně také filmům krátkometrážním a dokumentům, zaměřeným převážně na lidi - jejich práci, soukromí (obojí mnohdy spolu úzce spjaté), zájmy, životní styl, výjimečnost, apod.
Jedním takovým je i DĚDÁČEK, zachycující pestrý život prostého vesničana Vincence Moštka. Tento moudrý a přes svůj věk stále vitální člověk vypráví na oslavě svých jedenaosmdesátých narozenin. Dovídáme se např. zážitky z mládí a vojny, o jeho velké lásce k přírodě a hudbě, jak žije téměř nedotknut civilizací, bez "moderních vymožeností" a běžných starostí. Dědáček se jeví jako velice zajímavý, upřímný, veselý, srdečný, s až záviděníhodným optimismem a chutí do života. Promlouvají i někteří z rodiny a přátel, všichni o svém blízkém mluví moc hezky, velmi si jej váží. Jedním takovým je i jeho přítel Šimon Pešl.

Na základě tohoto dokumentu pak Jireš (společně s V. Skalským) natočil navazující snímek Cesta do Prahy Vincence Moštka a Šimona Pešla z Vlčnova l. p. 1969.

Film byl natočen podle stejnojmenné klasické povídky E. A. Poea, a celkem věrně se drží své předlohy. Sledujeme důkladné vyšetřování velmi záhadné brutální vraždy dvou žen žijících v ústraní. Žádný očitý svědek, jen několik sousedů a náhodných kolemjdoucích, kteří něco zaslechli, a jejichž výpovědi se mnohdy až značně liší. Postupné odkrývání zločinu vyústí v jeho neobvyklé odhalení.

Jímavý příběh nás zavede do francouzské horské vesničky, kde žijí vcelku poklidným životem manželé středního věku. Jsou sice chudí, za to se ale mají moc rádi. Ještě více milují svoji dceru, která odjela i proti vůli otce za prací do Paříže. Po nějakém čase pošle svým rodičům dopis, ve kterém si svůj nový život velmi vychvaluje. Matka je nadšená a šťastná, otec však její radost nesdílí. Má o dceru velké starosti, tuší, že něco není v pořádku. Proto se rozhodne ji navštívit. Na místě se jeho obavy vyplní.
Fernandel, známý především jako komik, se zde představuje v jedné z mála dramatických rolí.