Idée_fixe

Neskutečné, kam až může zajít obyčejná touha po dalším zářezu na pažbu. A jak dokáže zničit život celé rodině. A nikdy bych neřekla, jak se k filmu tohoto žánru může úžasně (ba přímo dokonale) hodit cimbál. Zvláštní, že skladatel, který ho jinak takřka nevyužívá, ho použil zrovna zde. A nemyslím tím teď folklórní tanečky + zábavu na začátku filmu. Možná to ale nebylo jen tak podaremnu. Třeba tím chtěli tvůrci vyjádřit, že ač byla rodina proti své vůli vytržena z otčiny (a hlavně od sebe), myšlenkami a srdcem byli stále doma, a spolu. Účast pana Wericha velký bonus k už tak skvěle obsazenému kousku, dokonce se mi povedlo se zcela odprostit od sympatií a vžít se do role, jakou představoval.

To tedy bylo eldorádo! :-) Svižná estráda plná komických, svízelných, a komicky svízelných situací, netradičních momentů, gagů, překvapení..., klokotající v podstatě od začátku do konce. Tři perfektně sehraní, legrační kámoši - zlodějíčci (a fakt sympaťáci, jim prostě nešlo nefandit :-)) sršeli nápady, převleky (dudák a hipík mě fakt dostali :-)), a dokázali si poradit doslova v každé situaci, která se (ať už méně, či vskutku více) vymkla kontrole. A to vše (nejen, ale hlavně) v neotřelém prostředí nádražních záchodků (nebojte, nic nechutného tam nebude, paní toaletářka je velmi pečlivá :-)). Špicovní byly i gagy mimo dění ústřední trojice (houslista preludující v kabince, knihomol, odlétnuvší paruka, strážný, co si musel odskočit snad každých deset minut, muzikanti, a tak bych mohla pokračovat). Ad toaletářka - očekávala jsem nějakou starou nepříjemnou jedubabu, co bude na všechny okolo dštít síru, ale byla to překvapivě velice sympatická, příjemná a milá dáma, co má navíc pod čepicí. ;-) A propos - netušila jsem, že má Jack Lemmon v Dánsku bráchu, co mu fušuje do řemesla. :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

Filmy typu skupinky lidí bojucících o přežití či vysvobození, plnící různé úkoly, hádanky, event. kdy je třeba dávat bacha na nějaké ty pasti, pasti, pastičky, mám velice v oblibě. Tento nabízel v jednom jediném malém prostoru hodně věcí. Napětí, akci, neotřelé a velice zajímavé úkoly, tuze překvapivé zvraty a skutečnosti, inteligentní humor. Všichni se tam chovali (i vzhledem ke své situaci) racionálně, normálně, uvěřitelně. Žádní namyšlení šašci, povrchní slepice, trapáci, apod. Možná proto, že se jednalo o vědce. Jen víc takových filmů s vědci. :-) Nebo prostě s lidmi, co mají mozek. Pak se neřeší chujoviny, ale záležitosti ryze k věci. Nerozjíždí se to hodinu, ale jede se v podstatě velmi brzy po začátku (který mne taky bavil). Moc se mi líbily tuze rafinované hádanky. A pro ty, co zde lamentují, že všechny znali, a to snad už od kolébky. Jistě, v nějakých variacích jsem pár z nich znala taky, což však neznamená, že i odpovědi. Navíc je třeba vzít v potaz, že osazenstvo bylo pod velkým tlakem, čas jim běžel, a na každou měli jen velice omezenou dobu (a to čtení taky nějakou zabere). No a v neposlední řadě - však oni měli šanci se z pokoje dostat, takže by bylo nelogické dávat jim hádanky, u kterých by byla jen pramalá šance, že by je vyřešili. A doufám, že Fermat si připnul ten bezpečnostní pás až když už vzdálenost byla kratší, než dvě minuty...