Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (153)

plakát

Tetsuo (1989) 

Tak tohle bylo až přespříliš bizarní i na mě. Ta hodina byla nekonečná. Nevím, zda trpěl víc hlavní hrdina, nebo já. Jednu hvězdičku dávám za skvělé triky a masky.

plakát

Yves Montand na scéně (2020) (TV film) 

Dokument se věnoval zejména pěvecké stránce tohoto nesmírně nadaného charismatického umělce. Absence herecké kariéry mi vlastně vůbec nevadila (možná právě proto, že i ta pěvecká je velmi pestrá a bohatá, a jeho písní zde zaznělo poměrně dost); rovněž jsem neměla problém s tím, že z osobního / rodinného života v dokumentu byly jen letmé střípky (ačkoliv pravda, alespoň malá zmínka o jeho druhém manželství, potažmo synovi, tam padnout mohla - namísto zmínky o údajném poměru s Marilyn Monroe, na který si tvůrci prostor samozřejmě našli, že...). To by musel být však dokument podstatně delší, anebo by ty další záležitosti byly na úkor jiných. Za mne zkrátka velká spokojenost, ačkoliv uznávám, že pořad je vhodný spíše pro diváky, co o Montandovi nemají ani páru, nebo jeho fandy, co by si rádi v kostce zrekapitulovali jeho kouzelné písně (a kukuč :-)).

plakát

L'Albatros (1971) 

To byl let, no věru radost pohledět (a do hlavního hrdiny se zahledět ;-)), ale i fandit (napnutá, jak adamitky na golemovi :-)), zcela se do příběhu ponořit. Ovšem ten "ponor" mi kazily neustálé vpády těch všech politických, tuze nesympatických (a k smrti nudných) hejhulů. Rozumím a chápu, že (a proč) to v tomhle filmu "muselo" být, ale i tak mi přišlo, že je tam toho všeho až "po staříčkovo", a veškeré jejich "opičky" mohly být zkráceny nejméně o polovinu. Škoda, že nezůstalo pouze u té linky ústřední dvojice. Ale i tak jsem si film krásně užila. Mimochodem - Gérard Philipe zemřel jen napůl - vtělil se totiž do Jeana-Pierra Mockyho. :-) A jen tak na okraj - pokud se snad domníváte, že jste se někdy s někým milovali na krajně neobvyklém místě, tak tento film vás přesvědčí, že to lze ještě na mnohem, mnohem neobvyklejším. :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plakát

Zločin v expresu (1965) 

Napínavé krimi sviští od začátku do konce, ještě napínavějšího. Ač možná někdo přišel na "zahradníka" již v průběhu filmu, tak já tedy musím přiznat, že pro mne bylo odhalení vraha vskutku překvápkem, a to dokonce i když už to muselo být jasné i cvičené opici. :-D Což dokazuje buď tuze rafinované zpracování, nebo mé (občasné) krátké vedení (popř. kombinace obojího :-)). Perfektní byly vložky v podobě drobných mini osobních příběhů některých z obětí. Až mi bylo líto, že nebyly u všech, ale to by pak jejich "likvidace" byla v podstatě dost průhledná. Takhle tam alespoň těch nečekaných momentů bylo (pro mne) ještě více. Kamera, obsazení - naprostá špička. Přesto mi do té páté hvězdičky přeci jen něco málo (ale vážně jenom drobítko) chybělo. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plakát

Hezké holky (1960) 

Na začátku filmu dvě kamarádky užívají víru nočního velkoměsta, zábava takřka do kuropění. K tomu jakási záhadná, tajemná postava. Bavilo mne pohrávat si s myšlenkami, jak se bude příběh dále odvíjet, možností bylo v podstatě nekonečně, a já byla tuze zvědavá. Možná mé očekávání (a fantazie :-)) bylo větší, takže další události okolo celkem 4 kamarádek (a zároveň kolegyň z práce v jednom malém příjemném obchůdku) pro mne již nebyly (navzdory slibnému začátku) tak zajímavé. Ovšem záhadný motorkář v povzdálí pokračuje, a to dodávalo příběhu potřebné koření. Některé scény se mi ale hodně líbily (např. k zamyšlení podněcující lamentace zpěvačky, která chtěla mít aspoň občas chvíli jen pro sebe, když s kamarádkami sdílela jak pracovní, tak i osobní život, či velmi komická scéna seznámení s rodiči budoucího ženicha, o polední pauze v klokotu rušného bistra, kdy otec nastávajícího miloval umění, a tak těsně před jeho příchodem bylo slečně doporučováno "dělat, jako že miluje hudbu a umění" (a jakýsi dezert) :-D, načež (otec s matkou již ve dveřích) na ni ženich ještě stačil vychrlit na poslední chvíli něco o Michelangelovi :-)). Žel toho ale aspoň na ty čtyři hvězdičky pro mne bylo stále málo. Každopádně konec samotný by zasloužil nejméně pětihvězdu, ten mne dokonale odzbrojil. A plně doufám, že spravedlnosti bylo (bude) učiněno zadost. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plakát

Deux hommes dans Manhattan (1959) 

I přes mé relativně nízké hodnocení jsem si na filmu našla plno pozitiv. Příjemná atmosféra, pěkná stylová hudba, ústřední dvojice kamarádů velice sympatická, takřka celý film odehrávající se pod rouškou noci, neonů a dýmu... Ovšem příběh samotný mne moc neoslovil, přišel mi neslaný nemastný. Závěr navzdory zdejším ovacím též žádná hitparáda. Holt není pokaždé posvícení. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plakát

Le Dos au mur (1958) 

Komorně laděný, přesto velice zajímavý a napínavý krimi příběh jen dokazuje, že kvalitní kriminálka nemusí vždy obsahovat všemožná klišé typu nekonečných honiček, divokých přestřelek, rvaček (během kterých sviští vzduchem kusy nábytku či zubů), hordy mrtvol, psychopatického zloducha, urputného buldočího vyšetřovatele, atd atp. Míněno v dobrém, tyhle typy já mám taky moc ráda. :-) Na druhou stranu si ale někdy ráda vychutnám i něco "jemnějšího". :-) Z počátku to sice vypadalo, že to bude i přesto "celkem o ničem, soudruhu Bláho", avšak postupně to nabývalo na velice zajímavých a překvapivých zvratech, které mne nenechaly ani na chvíli vydechnout. A když už jsem si myslela, že větší překvápko už nebude, bác ho, konec tomu dal řádně na frak. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/

plakát

Dingo (1991) 

Ačkoliv se film věnoval talentovanému muzikantovi a jeho velkému hudebnímu snu (do kterého se mi navíc krásně nořilo :-)), v části, kdy se příběh odehrával v jeho rodné Austrálii, mne nijak neoslovil, ba dokonce kupodivu místy i dost nudil. Našly by se sice scény, které mne méně či více zaujaly (např. úvod, kdy byl hlavní hrdina ještě malý; tuze nejapný (dalo by se říci až krutý) "hospodský žert" jeho kamarádů; či pěkně vykutálený dingo :-)), ale ani tak mi to, žel, nestačilo. Ovšem jakmile se děj přesunul do Paříže, nastalo úžasné eldorádo, které mne v tu ránu přikovalo k sesli, a konečně jsem si tak přišla na své. ;-) Film se tak dle mého pohledu dělí na dvě části, přičemž ta "francouzská" sekvence je pro mne naprosto dokonalá (velká škoda, že netrvala déle), a napálila bych jí bez mrknutí oka (či fouknutí do dechového nástroje :-)) pětihvězdu. Žel mi ji však dosti kazí ta "australská". Takže tři hvězdičky, ale opravdu "o prsa". :-) Škoda, že nemohu hodnotit každou tu část filmu extra. :-D Vyzdvihnout též musím krásnou a procítěnou hru na trubku (potažmo trubky), coby takový romantický až tklivý idée fixe celého filmu. ;-) Pro mne byly nejúžasnější pasáže s dusítkem, pro kteréžto mám co se dechových nástrojů týče, tuze velkou slabost. ;-) Potěšila mne též drobná role Bernarda Fressona. Pouze mi trochu vadilo, že Milesi Davisovi nebylo takřka vůbec vidět do očí (jakkoliv byl s těmi slunečními brýlemi "cool" a slušely mu, prostě bylo mi to tak nějak nepříjemné). /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

plakát

Fáze IV (1974) 

Lehká variace na takové ty filmy, kde jakési zvířectvo ohrožuje lidi, ovšem v komorním a sofistikovaném hávu. Spíše nežli efektu (klasické zběsilé honičky před útočícími, děsuplné zvuky vydávajícími a hrozivě vypadajícími stvůrami, za doprovodu obligátních výkřiků hrůzy a vytřeštěných očí, opravdu nečekejte (za to si možná užijete "mravenčení" po těle :-)) je ve filmu mnohem více prostoru věnováno životu mravenců jako takových, jejich zvláštní komunikaci, vývoji, a horlivému výzkumu dvou zanícených vědců (ten vousáč byl vskutku k sežrání :-)). I ona křehká dívenka (ač se to zprvu nezdá), to tam nakonec pěkně rozjede. :-) Navíc po celou dobu (ano, i poté, co prchne divočinou z hořícího domu, a zapadne kamsi do sklepa) stále v čistém, nažehleném oblečení, bez jediné modřiny, škrábance či šmouhy, a vlasy, jako by právě vyšla ze salonu. :-) Uděluji za každou fázi jednu hvězdičku. ;-) /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/

plakát

Mama (2013) 

Tož takhle má vypadat perfektní hororový konec! Žádný typický happy end (nic proti němu), ale ani opak - "Všichni jsou mrtví, Dejve". Prostě něco na způsob o nažraném vlku a celé koze (tu spíš vlčici a vlčeti). Jo, a to před tím bylo taky hodně dobrý. :-)