Idée_fixe

Tušila jsem, že to bude pecka, ale že se do Lina zamiluju zrovna zde, a po x jiných filmech s ním shlédnutých, to mne nenapadlo ani za mák. ;-) Tedy, jako herec má v mém srdci místo už dávno, ovšem odteď je tam navíc ešče aj ta erotika. :-DDD Film mne vtáhl od samého začátku. Relativně prostý děj ovšem Liník, Marlenka, Józa a František vyšperkovali k dokonalosti. A stačilo pro to též jen "málo" - sem tam nějaké to gesto, letmý úsměv, flétnu s akordeonem, a třeba i takové zdánlivě obyčejné věci, jako např. déšť, knížku veršů či bezzubého, platonicky zamilovaného staříka. Perfektní scénárista (a režisér v jednom), skladatel a herci by snad vytvořili skvěle i stupidní céčkový horor či reklamu na zubní pastu. :-D Jen jsem doufala ve šťastnější konec, ovšem nějaký takový zároveň i očekávala. Nijak to samozřejmě na kvalitách filmu neubírá (spíše možná naopak).

U všech brouků a kamenů, jak jako "vs", bych ty hejsky novinářský liskala... :-( Příště se dozvíme, že spolu Batlesi a Stouni v latexových oblečcích po nocích vykrádali banky. :-DDD Ještěže se zde snaží tvůrci dokumentu napravit, co jiní napáchali, a tak se dozvíme pravdu, asice nejenže nebyli rivalové, ale naopak se spolu přátelili a chodili na pivo. ;-)

Tak tohle je něco přesně pro mě. :-) Tedy ne že bych drtivou většinu z těch skladeb neznala (ovšem pod taktovkou charismatického Lennyho si je vychutnám velice ráda vždy a všude ;)), což je zde ale naopak pro mne obrovská výhoda, neboť si pak mnohem víc užívám ono rozebírání (mnohdy doslova do jednotlivých tónů) té které skladby, vyslechnu si její různé fragmenty rozdělené na jednotlivé nástroje či sekce (kde mi pak v hlavě zní i ten zbytek orchestru, co tam v tu chvíli právě nehraje ;))) - v tom si obzvlášť lebedím; dozvím se, co ten který konkrétní úsek (či celá skladba) vyjadřuje, představuje (což ocením zejména u mých úplně nejvíc nejoblíbenějších skladeb), jakož i něco ze života (či dalšího díla) skladatelova. Ale ideální je tento pořad i pro úplné (či věčné ;)) začátečníky v klasice, neboť Lenník jim vše nenásilnou, ale i zábavnou formou, a s elegancí sobě vlastní, rád podá. Jakožto vynikající skladatel, dirigent a pedagog (a velký sexy sympaťák :-D ) je úplně ve svém živlu. A já pak taky, když ten bomba pořad sleduji. ;-)

Film už jsem viděla několikrát, ale až nyní mě dostal až do morku kostí, ale hlavně duše a srdce (a to mi rozedral na cucky). Pánové Gabin a Delon hrají i "jen" očima, pohledy, ale snad i ušima, kalhotama, a pouhým dýcháním! Ta nespravedlnost!!! Ten hajzl policajt, proč jen musel furt vysírat?! Ta neuvěřitelná hudba, která naprosto dokonale vykresluje celkovou atmosféru filmu, to sólo anglického rohu, to snad skladatel psal přímo Delonovi na záda... Nepamatuji se, kdy jsem u nějakého filmu jednak brečela tak, že by se ode mne mohly učit i placené plačky, druhak měla neutuchající potřebu záporákovi ukopnout hlavu, a konečně - dát si film do topky už cca deset minut od jeho začátku.

Ta čtvrtá hvězda je však pouze za Brno a brněnské herce. ;-) Ale na jedno shlédnutí před spaním celkem solidní podívaná. :-) Klidně bych brala i delší stopáž. Mimochodem - Jaroslava Dufka jsem poznala jen podle hlasu, nikoliv obličeje. :-D Jsem na něj (z divadla) zvyklá pouze s vousy, bez nich jsem ho snad nikdy neviděla. ;-) Nehledě na to, že zde byl i podstatně mladší a méně prostorově výrazný. ;-) Což samozřejmě nemyslím tak, že starší a silnější nebyl v divadle úchvatný, ba naopak. ;-)

Nebýt té vyladěné hudby, dám o hvězdu méně. :-) Mít Zachary Quinto, potažmo ostatní členové posádky (ale aspoň on) vousy, dám o hvězdu více. ;-D Samej holobrádek (i ty, Bene?? :))), kdo se má na to koukati. :-DDD Kurňa ale, tu hudbu nemůžu dostat z palice (ne že bych se o to tedy pokoušela, hihi) ani víc jak hodinu po skončení filmu!! Znala jsem ji sice už dávno před shlédnutím filmu, ale teprve během něj se naplno rozvinul její účinek + dopad na mou duši, lačnící po umění. ;-D No tak dobrá, některé scény mne taky vzaly za srdíčko, nechyběla ani akce, napínavé momenty, či špetka romantiky. ;-) Po vizuální + zároveň choreografické stránce mne nejvíce zaujala scéna, jak Kirk uhání doslova jako o život k tomu vychýlenému jádru (či co to bylo) lodi, zavěsil se tam za jakousi tyč, a ze všech sil se snažil v luftě kopáním vycentrovati jakési tělesa s otvůrky do správné polohy. ;-)

Jejdanánku, to je mazec, čučela jsem na to jako malá snad každý den, vždy jsem letěla do botníku pro cvičky, a už to jelo... :-D Cvičila (či spíše skákala jak tajtrdlík ;)) v rytme poctivě, a tak vehementně, až jsem kvůli tomu jednou malém přišla o oko (doslova). Jak jsem si tak s velkou pompou běžela pro ty cvičky, a odhrnovala z botníku závěs, který tam byl připevněn rysováčkama, tak se jeden z nich vymrštil, a zapíchl se mi přímo do oka. Fakt lahůdka. Měsíc ve špitále pak taky stál za to (pamatuju si to do detailů i po 30 letech), ale vidím, a to je hlavní. Inu, člověk chce udělat něco pro své zdraví, a div u toho neoslepne. Proto už raději necvičím. Ani v rytme, ani v tělocvičně, ani jinde. :-D

Parádní soubojová scéna cca v půlce filmu, v hale na schodech. Moje nejoblíbenější z celé trilogie. ;-) Skvělé zakomponování těch různých historických zbraní, prostředí s uměleckými předměty (sochy, obrazy, etc.), a hudební doprovod - toť vše přímo pastva pro můj zrak, sluch, a v podstatě i další smysly. ;-)

Žánr "rodinný" bych klidně ponechala. V jádru kvalitní film s velice zajímavou "Liškovskou" hudbou, ovšem od válečného filmu očekávám trochu něco víc, než jen hrůzy (z) války (při veškeré úctě ke všem zúčastněným / postiženým), plus jednoduchou zápletku s trochu prapodivnými okolnostmi vyústění (!! pozor - spoiler!! v rodině se ztratí náhrdelník, a automaticky obviní ruského vojáka, který t. č. u té rodiny pobýval, bez nějakého podrobnějšího vyšetřování ho seberou a vláčí rovnou na popraviště, malý chlapec onen náhrdelník najde, a přiběhne s ním skoro na poslední chvíli, a aniž by si ho kdo vůbec prohlédl, vojáka hned osvobodí - konec spoileru). Možná to taky bude tím, že jsem od filmu měla větší nároky, a že obecně válečné filmy (až na pár vyjímek) moc nemusím. Ovšem velmi mě potěšil mladý Josef Karlík (zde dokonce tmavovlasý), kterého (coby herce) znám jen jako staršího. Také některé záběry na zpustošené město a jímavý příběh několika rodin, snažících se přežít hrůzy války, vzalo za srdce. A velmi dojalo přátelství zmíněného ruského vojáka s těmi rodinami, zejména dětmi, kteréžto se obzvláště obdivuhodně (na svůj věk) praly s nepřízní osudu.

Udivuje mne, kolik lidí (zde v komentářích) "prudí" valašské nářečí Jankova dědy (v podání R. Hrušínského). Jednak mám dojem, že ho tam bylo jen minimálně, a navíc - to přeci není neobvyklý jev řady čs filmů, odehrávajících se v různých končinách, kde prostě nějakou tu místní hantýrku mají (ostatně, na mnoha místech i dodnes); anebo v minulosti, kdy se mluvilo "trochu jinak" všeobecně. Mrzí mne, že onen absurdní přístup, kdy za chyby (a mnohdy i "chyby", fakt prkotiny) jiných pykali (kromě jich samotných) i jiní - v tomto případě hlavně vnuk (ale svým způsobem i jeho dědeček), se kolikrát udržuje dodnes, sama bych o tom mohla vyprávět. Hudba S. Havelky velmi překvapila. Resp. ač patří mezi mé nejoblíbenějsí skladatele filmové hudby, popravdě k dramatickému filmu jsem si ji nějak nedokázala představit, ale ano, zvládl to na výbornou (a omlouvám se, mistře, že jsem pochybovala ;)), typicky "havelkovská" melodie, přesto krásně melancholická. I když se často opakovala, vůbec to nevadilo, naopak. Bylo to krásně na místě, neboť zněla v sobě "podobných" scénách, např. z Jankova dětství s dědečkem; při těch z vojny, nebo kdy např. zatýkali jeho tatínka, byl motiv jiný (někdy dokonce velmi dramatický), prostě vždy skvěle podbarvující atmosféru. Určitě se ráda na film někdy podívám znovu. ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt]